Joel má strach.
Také tentokrát začneme epizodu zbrusu novou scénou, která v předloze nebyla. Pro fanouška hry, který se místy může skoro až trochu nudit sledováním dobře známých sekvencí, jsou tyhle pasáže jedny z nejzajímavějších a nejnapínavějších. Platí to jak během úvodních minut epizody, tak zejména během pozdější pasáže se psem. V jednu chvíli mne během úvodu epizody napadla tak trochu kacířská myšlenka, jestli se snad tvůrci seriálu nechystají nechat Joela umřít na infarkt. Ve skutečnosti jde ale o chytré zapuštění klíčové myšlenky pro tuto epizodu: Joel má strach, obrovský strach. Jak řekl Neil Druckmann v dokumentu z natáčení této epizody: "Seriál dává možnost lépe vyobrazit vnitřní život těchto postav."
Strach a statečnost
Název této epizody je "Příbuzní" a zaměřuje se na výsledek Joelovy snahy najít jeho bratra Tommyho. Dostaneme se tedy do vysokou zdí ohrazeného městečka Jackson, ležícího pod krásnou siluetou hor. Fanoušci obou her zde najdou až překvapivé množství odkazů na obě z nich, jinými slovy se znovu ukazuje, jak tvůrce baví využívat znalost toho, kam příběh směřuje po první sezóně a po první videohře. Samozřejmě se také dočkáme jedné z nejklasičtějších scén z videohry, ve které se Joel a Ellie velmi emotivně "pohádají" o tom, co vlastně jeden pro druhého znamenají.
Ačkoliv se již teď sociální sítě zaplňují nadšenými reakcemi fanoušků na výše zmíněnou scénu (působí teď trochu pokrytecky ty výroky Belly Ramsey o tom, že se na hru nedívala před natáčením, aby ji nekopírovala příliš - ta scéna je totiž velmi očividně natočena s naprosto stejnou intonací jako ve hře), osobně mi mnohem silnější přišel jiný okamžik v Jacksonu. Když se Joel vyzpovídá ze svého strachu, z toho co mu ten strach dělá, o čem se mu zdá ve spaní a že celý jeho život opakovaně zklamával všechny, na kom mu záleželo, dočkáme se naprostého zbourání ideálu o "silném všehoschopném bojovníkovi" a dočkáme se odhalení toho, jak ustrašený a zranitelný ve skutečnosti Joel je.
Může být člověk statečný, i když je vystrašený?
Jak vám řekne každý spisovatel nebo scénárista, s hrdinou můžeme napínavý příběh prožívat pouze tehdy, pokud není příliš neohrožený. Musí mít slabiny, musí působit zranitelně, abychom se o něj mohli bát a nečekali, že každou situací bezproblémově propluje. Neboli jak napsal G.R.R. Martin ve Hře o trůny: "Může být člověk statečný, i když je vystrašený? To je ten jediný okamžik, kdy člověk může být statečný." The Last of Us opět připomíná to, čím je o tolik zajímavější než jiné podobné příběhy - lidskost a nedokonalost jeho postav působí mnohem přirozeněji a silněji, než většina konkurence.
Konec cesty
Ačkoliv kvůli tomu může někdy seriál působit až příliš překotně, je nejspíš dobře, že se nesnaží děj příliš natahovat a kromě vyloženě drobných obohacení nebo obměn velmi rychle postupuje od jednoho klíčového bodu příběhu k druhému. V posledních minutách epizody tedy stihneme dorazit do města Boulder a najít laboratoř Světlušek. Jak ale fanoušci vědí, věci se zde nehezky pokazí, velmi mírně řečeno. Poslední minuty pravděpodobně zanechají diváky v podobně zdevastovaném stavu, jak konce minulých epizod. Aby toho nebylo málo, příští epizodu se můžeme "těšit" na podobnou depresi, jelikož nás čeká flashback podle DLC ke hře, nazvaného "Left Behind".
