Dying Light - Mrtvých a umírajících není nikdy dost

Herní scéna se zombie hrami v poslední době hemží víc, než by bylo nutné, a jeden vývojář nestíhá kopírovat mechaniky toho druhého ve snaze vytvořit ultra survival zážitek. Pak tu však máme studia jako Techland, které berou celou zombie situaci s nadhledem a nabízejí hráčům přesně to, co od takového žánru chtějí - jejich hlavy, ideálně oddělené od těl.Herní studio Techland není na poli zombie masakrovaček žádným zelenáčem a mají za sebou například skvělý Dead Island, který si sice snesl vlnu kritiky, ale o jeho kvalitách není pochyb. I když je aktuálně v produkci i samotný Dead Island 2, ve studiu se rozhodli mezitím vyplnit díru hrou Dying Light, v níž je celá tematika pojatá trošku z jiného pohledu, a to z hlediska klasické značky zábavy, na jakou jsme u jejich her zvyklí.

Přeživší

Tentokrát však nejste obyčejný člověk z davu, který se snaží přežít. Během dosud největších Olympijských her v dějinách odehrávajících se ve fiktivním městě Harran vypukne ve městě neznámá epidemie a město je rázem odseknuté od zbytku světa. Mosty jsou zdemolované, kolem města je postavena karanténní stěna. Město po pár dnech podlehne i přes snahu armády a vědců a je prohlášeno za karanténní zónu, v níž už prý skoro nikdo nežije. To však není zcela pravda. Jako speciální agent jste vyslán najít, identifikovat a získat soubor od agenta, který zběhl od organizace, snažící se problém v Harranu vyřešit. Soubor je podle všeho klíčem ke všemu. Nebo ne?

Dying Light bohužel nepřichází po příběhové stránce zombie her absolutně s ničím novým, právě naopak. Absolutně béčkový příběh, jehož postupné rozvinutí je vám jasné skoro hned od začátku, nabízí opravdu průměrný zážitek. Avšak co ztrácí na kvalitě, doplňuje prostředím. Harran je rozdělen do dvou hlavních částí: Slums - tedy chudé čtvrti se skládající z mnoha uliček a malých, ale hustě zastavěných domků, a Downtown (epicentrum nákazy), což je vlastně centrum Harranu, kde se město táhne do výšky a většinu času trávíte skákáním po střechách opravdu vysokých budov, věží a balkonů.

Skákající opice? Ne... Parkour!

Právě skákání a celkový svět Dying Light je pravděpodobně jeho nejsilnější stránkou. Skvěle vymyšlené parkour pohyby, skákání ze střechy na střechu v podstatě kdekoliv, kde jen chcete, nabízí v tomto druhu her zcela nový styl zážitku. Celé pohybování se městem je přitom velmi plynulé a zábavné, a to až natolik, že je často zábavné jen tak skákat po střechách, hlavně když se vám podaří nějaké pěkné kousky a skoky. Parkour pohyby k tomu později ve hře doplňuje i Grappplig hook, který dělá celé cestování Harranem ještě zábavnější.

Parkour je sice jednou z hlavních částí celé hry, ale určitě ne jedinou. Vaše postava dělí své zkušenosti do tří kategorií: Agility, Power a Survival, z níž každá sbírá své vlastní levely na základě akcí, které provádíte. Pokud jste tedy spíše typ "přijdu - udělám - uteču", stanete se atletickou legendou Harranu, ale pokud preferujete boj se zombíky a létající části těla, budete v Harranu postrachem nejen pro zombíky, ale i pro ostatní obyvatele.Harran sice sužují hordy a hordy bezduchých těl, ale určitě nejste jediný, kdo přežil. Kromě zombíků budou váš pobyt znechucovat i místní gangsteři pod vedením vašeho starého známého, kterého máte dostat. Kromě všudypřítomných chodících mrtvol, prahnoucí po vašem masíčku si tak musíte dávat pozor i na střelné zbraně vojáků, jejichž střelba na oplátku přiláká ještě více zombíků. Vždyť proč ne.

Nemusíte se však bát, že byste se neměli jak bránit. Kromě zmíněných střelných zbraní, kterých sice není mnoho, budete mít k dispozici zbraně na blízko od samotného města. Tyčky, hole, baseballky, kriketového pálky, sekery, meče, katany, krumpáče, nože, sekáčky a milion dalších zbraní čekají jen na to, abyste na ně nasadili některé z mnoha vylepšení - ať už oheň, hřebíky, tlakovou spoušť nebo elektriku, a poslali tak hordy zombíků, respektive většinou jejich částí létat vzduchem. Nic nepotěší víc, než pohled na práci elektrické katany během deště, kdy elektřina z ní zasahuje všechno kolem.

Romantika za svitu měsíce

Ve hře Dying Light se nebudete celou hru pohybovat během krásného slunečného dne. Dříve či později přijde totiž noc a tím se pro vás všechno mění. V noci jsou zombíci mnohem agresivnější, nevidíte ani na krok, pohybování se městem je náročnější a v noci vycházejí z úkrytů abnormální smrtící druhy zombíků, jejichž střet málokdy končí dobře. Neomezujte však pohyb v noci - má i své výhody. Během noci se vám odkrývají některé během dne nedostupné části mapy, které jsou přes den okupované jako hnízda nočních tvorů. Co je nejpodstatnější, hraní v noci vás odmění dvojnásobným počtem Power a Agility bodů, jakož i opravdu velkým bonusem za samotné přežití celé noci či přežití noci bez vytvoření honičky s nočními monstry. Noční cyklus hry přidává Dying Light skvělou stránku riskování, spojeného s odměnou. Každá smrt totiž nebude zdarma a příliš mnoho smrtí bude opravdu bolet, hlavně na vyšších úrovních.

V nouzi poznáš přítele

I když je hra Dying Light sama o sobě zábavná, co by to byla za zombie apokalypsa, kdybyste jí nemohli čelit se svými kamarády. Skvělé prostředí, boje, atmosféra a střídání dne a noci, jakož i moře bočních questů, z nichž je mnoho skvěle napsaných, nabírají v kooperativním režimu až pro čtyři hráče úplně jiný rozměr. Kdo nevyzkoušel, nepochopí. Dying Light je prostě hra, která se má hrát s kámarády a s mikrofonem. Tehdy ze hry dostanete opravdu maximum a o zábavu nebude nouze. Boj v nocí bok po boku či bezduché redukování čísel zombíků všemožnými způsoby (od výbuchů, přes elektro-upečení až po staré dobré utlučení k zemi) nikdy nebylo tak zábavné jako za přítomnosti dalších podobných Manikaků.

Změna je život

Pokud byste chtěli trošku změnu, můžete dokonce změnit strany. Vtrhněte do světa nic netušícího hráče - zombíka a udělejte mu ze života peklo! Jak na to? To je jen na vás! Hraní za zombie sice má několik technických problémů s matchmakingem, ale když se vám konečně podaří napojit, začíná skutečný boj! Dokážete sami vyvraždit čtyřčlennou partu? Na menších problémech s matchmakingem Techland již pracuje, ale určitě nejsou jediné. I když hra vypadá po vizuální stránce opravdu pěkně a celé to je zabaleno v kvalitně nadesignovaném prostředí a atmosféře, jak to již u tohoto studia bývá zvykem, nic není dokonalé. Nejde však o nic, co by nějak znepříjemňovalo hru a většina bugů ve hře vyvolá spíše komické momenty a zábavu jako problémy. Jediným, opravdovým technickým problémem jsou citelné FPS dropy při větších bitvách a efektech, které jsou poměrně dost nepříjemné, a slabší zvuková stránka hry.

Pokud dokážete přehlédnout pár menších nedostatků a nějaké ty FPS dropy, Dying Light je další skvělou hrou od studia Techland, která zabaví na mnoho hodin. Dorých coop her je opravdu málo, ale Dying Light se mezi ně bez problémů může zapsat.