Který díl vás zaujal nejvíce?
Call of Duty (2003)
Tým Infinity Ward byl založen skupinou bývalých pracovníků studia 2015 zodpovědného za vynikající Medal of Honor: Allied Assault z roku 2002. Na nezapomenutelnou scénu vylodění v Normandii kopírující film Zachraňte vojína Ryana si jistě rád vzpomene každý, kdo si tento legendární titul v tehdejší době stihl zahrát.
První Call of Duty bylo evolucí tohoto konceptu, jenž shrnoval výstižný slogan, že ve válce nikdo nebojuje sám. Většina tehdejších válečných stříleček, včetně Medal of Honor měla totiž ve zvyku hráče vsadit do role osamělého bojovníka, který své úkoly plní za nepřátelskými liniemi, místo aby v hromadném útoku dobýval pozice na frontě. Úrovně první Call of Duty proto nadchly svou velkolepostí a množstvím vojáků bojujících po vašem boku. Hráči tu poprvé narazili na postavu kapitána Price a v mnohých bitvách v rámci americké, britské a sovětské kampaně navštívili jak západní, tak východní frontu.
Vrcholem byla jednoznačně mise ve Stalingradu kopírující pro změnu úvodní scénu z filmu Nepřítel před branami. Mnozí si jistě vzpomenou na vynikající datadisk United Offensive s bitvou v Ardenách. První hra vyšla pouze na PC, byť se později dočkala portu na Playstation 3 a Xbox 360.
Call of Duty: Finest Hour (2004)
Pozapomenutá Finest Hour vyvíjená týmem Spark Unlimited měla za úkol představit značku Call of Duty majitelům konzolí Playstation 2, Xbox a GameCube. Nové studio bylo podobně jako Infinity Ward složeno z veteránů série Medal of Honor. Hra je obecně považována za nejslabší z první vlny Call of Duty titulů s frustrujícím nedostatkem checkpointů, byť finální verdikt necháme v anketě na vás. Finest Hour se držela konceptu z původního Call of Duty, kdy hráč sledoval boje z hlediska bezejmenných, němých postav. Taktéž k vašim nepříliš inteligentním spolubojovníkům si nebylo možné ještě vytvořit jakýkoliv vztah, byť jste je tu mohli pomocí lékárniček uzdravovat.
Mezi bojišti nechyběla západní a východní fronta, premiéru si v tomto díle odbyla i nepříliš profláknutá Afrika. V případě východní fronty se opakovala bitva o Stalingrad, kde stejně jako v originále na hráče zbyly pouze náboje namísto pušky. Asi největším přínosem Finest Hour bylo zavedení tradičního zacílení ADS (Iron Sights), které v sérii od té doby zůstalo. Audiovizuál nicméně povážlivě zaostával za ostatními tehdejšími tituly a hra trpěla po technické stránce o poznání víc, než bylo v sérii později zvykem.
Call of Duty 2 (2005)
Druhou kampaň Call of Duty si mnozí zapamatují zejména proto, že jako jedna z prvních představila koncept regenerace zdraví, který nahradil tradiční systém lékárniček z prvního dílu. V paměti utkví i časté používání kouřových granátů na zakrytí vlastního postupu, což se hodilo především při útoku na opevněná kulometná hnízda.
O nějaké osobní rovině příběhu ještě nemohla být řeč, hra se však snažila nabídnout ještě masivnější a zběsilejší bitvy armád v na svou dobu naprosto špičkové grafice. Bojiště západní a východní fronty zde rovněž doplnila Afrika. Call of Duty 2 představovala ve své době vizuální skvost s vypulírovaným tempem okořeněným různorodými úkoly. Její vyladěnou hratelnost lze označit za opravdovou COD klasiku. Hra vyšla na PC a Xbox 360.
Call of Duty 2: Big Red One (2005)
První titul od Treyarchu měl za úkol uspokojit majitele konzolí Playstation 2, Xbox a GamCube jen měsíc poté, co PC a nový Xbox 360 poctila Call of Duty 2 od Infinity Ward. Hra proto velmi rychle zapadla. Ačkoliv se jednalo o po všech stránkách lepší titul než Finest Hour, Big Red One stále měla problém vymanit se z dobře známých žánrových stereotypů. Na rozdíl od Call of Duty 2 pro PC tu systém zdraví fungoval ještě na bázi lékárniček.
Hlavní předností hry oproti produkci Infinity Ward byla větší sázka na příběh, kdy se mezi dabéry objevilo velké množství herců ze seriálu Bratrstvo neohrožených. Doprovodný komentář hry poskytl herec Mark Hamill. Děj tedy působil mnohem víc uceleně a soustředil se na bitvy, které divize přezdívaná Big Red One sváděla v severní Africe, na Sicílii, Omaze a v Německu.
Call of Duty 3 (2006)
Třetí Call of Duty PC hráči neznají, neboť se jednalo o cross-genový titul určený pouze pro PS2, PS3, Xbox, Xbox 360 a Nintendo Wii. Studio Treyarch mělo po Big Red One na jeho vývoj velmi malé množství času a velké experimenty tedy nikdo nečekal. Přesto se jednalo o audiovizuálně nadmíru působivý titul, kde zbraně povážlivě kopaly. Zajímavou mechanikou byla přetlačovaná se zbraněmi při bojích nablízko. Vůbec poprvé bylo možné v Call of Duty vracet hozené granáty nepříteli – byť poměrně dost neohrabaným způsobem.
Hra se odehrávala výlučně ve Francii v době po vylodění v Normandii a hráči přepínali mezi příslušníky britské, americké, kanadské a polské jednotky. Snaha o větší výpravnost z Big Red One pokračovala, takže jednotlivé mise oddělovaly scény s rozhovory hlavních postav, což bylo rozhodně lepší než pouhý pohled na statickou obrazovku se zápisky z deníku. K tomu hra nabídla i prvky lehké nelinearity, kdy si hráči mohli občas vybrat, jaký postup úrovní zvolí. Big Red One a třetí Call of Duty tak svým způsobem předznamenaly budoucí směřování her od Treyarchu s větším zaměřením na jednotlivé postavy a experimentováním s nelinearitou.
Call of Duty 4: Modern Warfare (2007)
První Modern Warfare patřila k milníkům střílečkového žánru, byť ten nejzásadnější posun bychom měli hledat v jejím revolučním multiplayeru. Samotná kampaň se odvrátila od tematiky druhé světové, které se hráči v minulých letech už dost přejedli. Princip ovšem zůstával stejný, jen se místo filmů jako Zachraňte vojína Ryana a Nepřítel před branami tvůrci inspirovali snímky jako Black Hawk Down a hru poprvé zasadili do současnosti. Právě tento titul se nejspíš zasloužil o to, že se z kapitána Price stala ikonická postava, zdatně mu tu však sekundovali parťáci jako britský profík Gaz, americký kulometčík Griggs anebo záporák Zakhaev. Samotní hráči povětšinou přepínali mezi rolemi Johna ,,Soapa" MacTavishe a seržanta Jacksona
Vypíchnout jednu ikonickou scénu je zde opravdu obtížné, v první řadě si to ale bezesporu zaslouží černobylská mise All Ghillied Up, jejíž strukuru kopírovalo v budoucnosti nespočet dalších stealth misí, anebo bombardování nepřátel z AC-130. Hra se pyšnila fantastickým tempem a mnohé ohlasy na drsnou scénu s atomovým výbuchem anebo drsnou popravou z úvodu hry tvůrcům napověděly, že hráči se rádi nechávají šokovat.
Call of Duty: World at War (2008)
World at War od Treyarchu vyšla v době, kdy hlasy kritizující zasazení do druhé světové války dosáhly vrcholu. Studio si bylo velmi dobře vědomo značné tematické vyčerpanosti, nabídlo tedy kampaň přepínající mezi bojišti východní fronty a Pacifiku. I s odstupem se jedná o možná nejtemnější Call of Duty, které brutalitou a syrovostí rozhodně nešetří. Dosti drsné scény tu podbarvuje dunivý soundtrack, který má do klišovitosti ostatních herních počinů z druhé světové velmi daleko.
Přesto evidentně existovaly limity, co nového šlo z hlediska hratelnosti v kampani ještě vymyslet a umělá inteligence nepřátel zde občas dost zlobila. Na druhou stranu pokračovala snaha Treyarchu o vyprávění příběhů pomocí zapamatovatelných postav. Mezi najaté dabéry patřil Kiefer Sutherland a Gary Oldman, který ve WaW ztvárnil legendární postavu Viktora Reznova. Nahánění se sniperem v ruinách Stalingradu patří k nejpamátnějším momentům značky. Kampaň World at War jste si mohli navíc projít i ve více lidech, což kromě Black Ops 3 série už nikdy neumožnila.
Call of Duty: Modern Warfare 2 (2009)
Po ohromném úspěchu první Modern Warfare bylo jasné, že jsme o značce neslyšeli naposled. Modern Warfare 2 představovala posun v oblasti grafiky, různorodosti i mistrného využití skriptů. Každý moment kampaně byl vypiplán tak, aby si hráči připadali jako uprostřed strhujícího akčního velkofilmu, zároveň však necítili únavu z nekonečných vln nabíhajících nepřátel. Kritici občas MW2 zazlívají skutečnost, že se odchýlila od válečné tematiky více ve prospěch akčnosti, není ale sporu o tom, že přístup ve své době zaznamenal ohromně pozitivní ohlasy.
Taktéž snaha šokovat nabrala na síle, což nejlépe demonstrovala mise No Russian s masakrem civilistů na ruském letišti. Podobně mrazivě působila i následná invaze Rusů do srdce Spojených států, kde hráči na kapitolském bojišti válčili v hořících troskách Bílého domu. Kapitána Price a Johna ,,Soapa“ MacTavishe doplnila i další ikonická postava Ghosta. Velké emoce vzbuzoval i nový hlavní záporák Makarov a bezskrupulózní generál Shepard.
Call of Duty: Black Ops (2010)
Že druhá světová už netáhne, mezitím pochopili i v Treyarchu. Místo přesunu na moderní bojiště se však tým rozhodl pro zasazení do studené války. Novinka však zároveň navazovala na předchozí World at War a využila hráčům dobře známé postavy. Na kampani prvních Black Ops se rozhodně nešetřilo. Roli Viktora Reznova si zopakoval fantastický Gary Oldman, silné zaměření na příběh si však vyžádalo, aby hlavní postava Alexe Masona byla vůbec poprvé v historii série namluvená. Vycházející hollywoodská hvězda Sam Worthington z Avatara se role zhostil na výbornou a jeho tehdejší výkon si dovolím označit za jeden z nejlepších herních dabingů vůbec. Mezi další hvězdy patři Ice Cube v roli Bowmana a Ed Harris coby Jason Hudson. Byl to ale paradoxně seržant Woods v podání Jamese C. Burnse, který se stal maskotem značky.
Vynikající příběh plný špionáže, zběsilé akce a všudypřítomných explozí zavedl hráče na Kubu Fidela Castra, bojiště vietnámské války nebo bedlivě střežená území Sovětského svazu. V rámci flashbacku se hráči dokonce vrátili i do druhé světové a potkali jednoho z hlavních hrdinů World at War Dimitrije Petrenka. Za vrcholný moment a skriptované veledílo lze označit druhou úroveň hry, v níž Mason s Reznovem provedou náležitě explozivní únik z gulagu Vorkuta.
Call of Duty: Modern Warfare 3 (2011)
Na vrchol trilogie Modern Warfare se čekalo s velkou nervozitou, studio Infinity Ward totiž po MW2 postihl odchod velkého množství klíčových zaměstnanců, včetně zakladatelů Westa a Zampelly, kteří založili Respawn Entertainment, v němž začali okamžitě pracovat na prvním Titanfallu. MW3 tak vznikala ve spolupráci s novým studiem Sledgehammer Games, jenž založili zkušení veteráni Glen Schofield a Michael Condrey zodpovědní mimo jiné za hororovou klasiku Dead Space. Výsledkem této spolupráce byla jedna z nejvíce strhujících kampaní série vyznačující se takřka perfektním tempem.
Už od prvních trailerů hra odkazovala na třetí světovou válku (logo WW3 se v nich měnilo na MW3), mezi bojišti nechyběla Sierra Leone, Somálsko anebo Indie, ta západní reprezentoval New York, Londýn, Paříž, Hamburg, Berlín, anebo několik misí z Rusy okupované Prahy. Děj neustále přepínal mezi týmem speciální jednotky 141 kapitána Price, Soapa a nováčka Juriho a americkou vojenskou jednotkou pod velením Sandmana. Kampaň představovala na inovace sice skoupou, avšak nadmíru vyladěnou tečku za vynikající trilogií sdružující události a postavy předchozích dvou her do jednoho parádního celku.
Call of Duty: Black Ops 2 (2012)
Jakkoliv se na kampaně Call of Duty snášela chvála a hry lámaly rekordy v prodejích, Treyarchu bylo jasné, že z hlediska hratelnosti a struktury tituly nebezpečně stagnují. Black Ops 2 se tak měl stát jedním z přelomovějších dílů série. Snaha nabídnout dospělejší a náročnější příběh se projevila v tom, že scénáristé Treyarchu spojili síly s Davidem Goyerem zodpovědným za scénář filmu Dark Knight.
Výsledkem byly dvě vzájemně provázané časové linky - osmdesátá léta, odehrávající se přímo po událostech z prvních Black Ops, v nichž staří známí Woods, Mason a Hudson poprvé narazili na záporáka Menendeze a posléze dnes už velmi blízká budoucnost, rok 2025, v níž potomek Alexe Masona, David se svým parťákem Harperem rozbíjel globální teroristickou síť, kterou Menendez během uplynulých let dokázal vytvořit. Na konec hry měly zásadní vliv i volby, což motivovalo pro větší znovuhratelnost. Jednoznačně největší slabinou BLOPS2 byly vedlejší nepovinné mise mající prvky realtimových strategií. Ty šly naštěstí přeskočit, bohužel za cenu horšího konce.
Call of Duty: Ghosts (2013)
Ghosts představovala po fenomenálně úspěšné trilogii Modern Warfare první pokus studia Infinity Ward o novou značku zpracovávající fiktivní konflikt ze současnosti, kdy nově zformovaná federace jihoamerických států provedla úspěšnou invazi do Spojených států. Přes spíše symbolickou snahu o nový začátek byla v mnoha ohledech kampaň kritizovaná za malý posun oproti MW sérii a ignoraci novinek z Black Ops 2. Jednalo se o první COD určený i pro generaci PS4 a Xbox One.
Vedle války s Federací vedl hlavní hrdina Logan se svým bratrem, otcem, německým ovčákem a speciální jednotkou Ghosts zároveň i osobnější boj proti záporákovi jménem Rorke. Potitulková scéna hry dodnes rozesmutní mnohé fanoušky tohoto dílu, kteří marně čekají na jeho pokračování. Zvláštní zmínku si zaslouží i mise situované do vesmíru, anebo podmořská úroveň Into Deep, jenž se může ještě dnes pochlubit skvělou atmosférou a vizuálem. Fish AI!
Call of Duty: Advanced Warfare (2014)
Na kritiku zastaralosti enginu Ghosts reagovala novinka týmu Sledgehammer Games největším audiovizuálním posunem, kterého se série od dob první MW dočkala. Futuristické zasazení let 2054-2061 opírající se o vylepšenou mobilitu spojenou s exoskelety ve stylu filmu Edge of Tomorrow zároveň posouvalo hratelnost blíže titulům, jakým byl tehdejší Titanfall. Příběh se soustředil na vzrůstající roli soukromých žoldáckých armád. Hra na svou dobu zaujala i fantastickou kvalitou hraných filmečků. Hlavního záporáka tu ztvárnil hollywoodský herec Kevin Spacey.
Nejsilnější momenty na hráče čekaly především v první polovině kampaně, kdy jste se seznamovali s futuristickým zasazením a novou výzbrojí. Napínavou atmosférou bodovala i noční průzkumná mise v Detroitu anebo naopak adrenalinová pasáž ze sabotované jaderné elektrárny v Seattlu.
Call of Duty: Black Ops 3 (2015)
Black Ops 3 byla jednou z nejinovativnějších kampaní celé série. Její znovuhratelnost se však neopírala o větvící se příběh, ale o volby související s vyzbrojováním vlastní postavy, pátrání po skrytých indiciích a v neposlední řadě i o možnost projít si hru až ve čtyřech lidech. Do dnešní doby se jedná o nejdelší kampaň série, která zároveň nabízí poměrně propracovaný lore, jenž mohou zájemci pročítat na základně mezi misemi.
V příběhu Black Ops 3 jste se svým parťákem Hendricksem naháněli komando bývalých elitních vojáků, z nichž se stali teroristé. Děj byl zasazen ještě více do budoucnosti, jmenovitě do roku 2065. Exoskelety z Advanced Warfare nahradily neviditelné podkožní augmentace, díky nimž hra připomněla Deus Ex. Velký vizuální posun se tentokrát už nekonal, v nebývale rozlehlých úrovních však nebylo o velkolepou futuristickou akci nouze.
Call of Duty: Infinite Warfare (2016)
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V roce 2016 nabraly hlasy dožadující se návratu klasického, uměřenějšího CoDu vrcholu, fanoušky však čekala studená sprcha. Představení Infinite Warfare se stalo nejnenáviděnějším trailerem všech dob, což debaty nad reálnými kvalitami kampaně beze sporu poznamenalo. Studio Infinity Ward tehdy posílili mimo jiné i veteráni Jacob Minkoff a Taylor Kurosaki ze studia Naughty Dog, kteří vývoj kampaní tohoto studia vedou dodnes.
Faktem zůstává, že zasazení do vesmíru nebylo tím hlavním problémem hry, jež se mohla mimochodem pochlubit i dosud nejlepším vizuálem v sérii a zajímavým pojetím sci-fi konfliktu, kde struktura vojska připomínala tu ze současnosti. Zasazení hře propůjčovalo nejen zajímavou grafiku, ale i gadgety, zbraně a zásadně obohacovalo i hratelnost. Své fanoušky si našel i sympatický plecháč Ethan. Pověstné tempo hry však trpělo neustálými návraty na základnu a množstvím vedlejších nepovinných misí, které stejně dohrál každý, kdo chtěl, aby mu hra vydržela alespoň stejně tak dlouho jako ostatní díly. Hlavního záporáka si ve hře střihl herec Kit Harrington známý fanouškům Hry o trůny jako Jon Snow.
Call of Duty: WWII (2017)
Po Modern Warfare 3 a Advanced Warfare sáhlo studio Sledghehammer Games se svou novinkou poprvé do minulosti. Časy, kdy zasazení do druhé světové všichni kritizovali jakožto výraz toho největšího klišé, už dávno pominuly. Stejné stížnosti nyní putovaly na vrub všem futuristickým titulům a žádná jiná hra tuto hráčskou nechuť nedemonstrovala lépe než předchozí Infinite Warfare.
Díl WWII byl však víc než jen návratem na západní frontu po vylodění amerických jednotek v Normandii. Zvláštní zmínku zaslouží především podařená otevřenější mise v okupované Paříži. Tvůrci WWII se poprvé od dob prvního CODu odhodlali k odvážnému kroku a pokusili se ze hry odebrat regeneraci zdraví a nahradit ji tradičními lékárničkami. Pocit bratrství mezi vojáky tu měly nově umocňovat mechaniky, díky nimž vám specifické postavy poskytovaly různou formu bojové podpory. To vše podpořené vynikající výpravou se špičkovými filmečky a osobní linkou příběhu korunovanou působivým závěrem.
Call of Duty: Black Ops 4 (2018)
Black Ops 4 obětoval kampaň ve prospěch režimu Battle Royal, což mnozí fanoušci nelibě nesli. Ve hře se nicméně nacházel tréninkový režim, který se pokoušel milovníky BLOPS univerza uchlácholit upovídaným hologramem postavy Franka Woodse a několika provázanými filmečky tvořícími cosi, co lze, jaksi, možná, ehm, tedy, při nemalé dávce fantazie snad i nazývat pokusem o tak trochu příběh. Proto jej zařazujeme i sem. Zde plivnout.
Call of Duty: Modern Warfare (2019)
Náplast za chybějící kampaň z předchozího ročníku Call of Duty nemohla dopadnout lépe. Nová Modern Warfare představovala restart značky se zcela novým příběhem, tvůrcům se však mistrně podařilo zachytit přesně to, co dělalo kampaň první MW z roku 2007 tak podařenou. Špičková audiovizuální stránka, strhující tempo, dechberoucí atmosféra a scény inspirované největšími válečnými trháky své doby názorně dokázaly všem skeptikům, že kampaně Call of Duty mají stále co nabídnout.
Děj samotný se točil kolem konfliktu ve fiktivní zemi na Blízkém východě, není však pochyb o tom, že se v Infinity Ward inspirovali především válkou v Sýrii a problematickým zapojením velmocí soupeřících o vliv, jejichž spolupráce s domorodým obyvatelstvem je asi tak upřímná, jako dětské fandění v televizní soutěži Hip Hap Hop.
Call of Duty: Black Ops - Cold War (2020)
Zatím poslední díl série vzbudil spíše rozpačité reakce. Samotná kampaň se sice vrátila do studené války a návratu se dočkala i grupa profíků Alexe Masona, Franka Woodse a Jasona Hudsona, struktura kampaně byla však výrazně jiná než v případně prvních Black Ops. Tradičně svižné tempo tím bohužel dost trpělo a skoro se zdá, jako by se autoři snažili zamaskovat rekordně krátkou herní dobu.
Neustálé návraty na základnu měli dát hráčům prostor pro řešení špionážních hádanek a prokecávání postav skrze dialogové volby. Vrátily se i nepovinné, nepříliš zajímavé vedlejší mise a samotná hra často sázela na nelinearitu. Ústřední nedabovanou postavu si zde šlo upravit podle svých preferencí, staré známé hlavní hrdiny zde bohužel namluvili noví herci, kteří se hvězdnému složení z prvních Black Ops nedokázali vyrovnat.
Po interních strkanicích převzal od Sledgehammer Games patronát nad vývojem hry Treyarch, samotnou kampaň pak z velké části vytvořili pracovníci studia Raven Software. To by její jinakost vysvětlovalo. Nápadná je i snaha rozvinout koncept otevřenější pařížské mise z WWII, a to především v úrovni odehrávající se na moskevské základně KGB.
