Každoroční příděl fotbálku od EA nás vítá u obrazovek už léta. Předchozí ročník se stal skvělým vylepšením série a ten letošní sliboval mnohé. Naplnil očekávání?
Zakořeněným fanouškům není třeba představovat sérii FIFA a její úspěchy na poli sportovních her. Po určité době, kdy studio nejspíše pochopilo, že každoroční kopie nemají u hráčů valný úspěch, se začali vývojáři konečně snažit a na svět přišel ročník 2010, který rozhodně patřil k tomu nejlepšímu. Nikdo nepředpokládal, že se FIFA může vymanit ze stínu konkurenčního PES a nabídnout hráčům něco víc. Stalo se, a my můžeme sklízet ovoce v podobě nejnovějšího dílu, jenž má přinést vylepšený fyzikální engine, implementaci osobností hráčů a mnoho dalších inovací.
Rooney, Kaká a ti ostatní
Přední novinkou letošního ročníku je systém osobností. To v zásadě znamená, že se každý hráč na poli bude chovat dle svého reálného protějšku, ať už se to týká fyzické zdatnosti, mentality, koncentrace či přesnosti. Rooney je tak v pokutovém území stabilní, nějaký ten strkanec jej nerozhodí a má smrtelnou ránu. Naopak Messi je všestranný hráč, který se proplete pěti obránci, ani nevíte jak. Spolu s grafickým vylepšením obličejů a personálních detailů se tak vytváří velmi reálný a především různorodý dojem, který dělá fotbal nepředvídatelným sportem. Neslibujeme, že poznáte každého hráče, ty důležité ale neminete.
Ruku v ruce s osobnostmi hráčů jde i nový fyzikální engine, který kombinuje zákony setrvačnosti, gravitaci, a také atributy jednotlivých hráčů. Už po prvním výkopu je tak patrné značné zlepšení animací a celkového pohybu. Hráči nyní reagují reálněji, chvíli jim trvá, než přenesou váhu či provedou akci, musíte neustále počítat s jejich rychlostí a uměním ovládat míč. To vyústilo v mnohem větší příděl strategie, kde opravdu musíte při hraní myslet a už nestačí si jen ťukat míč od hráče k hráči, dokud se nedostane do blízkosti branky. S tímto stylem daleko nedojdete. Umělá inteligence je nyní mnohem agresivnější, což platí nejen pro hráče, ale také brankáře. Systém osobností je totiž uplatněn u všech, a tak můžete očekávat, že poznáte, zda chytá Petr Čech či Victor Valdés. Engine ve velké míře ovlivňuje také kolize a kontakt hráčů mezi sebou. Strkanice, pády několika hráčů přes sebe a jiné kotrmelce nyní vypadají neuvěřitelně živě a realisticky. Tolik možností však občas umělá inteligence nestíhá, což čas od času vyústí v nedotažené šance a přihrávky. Čistě proto, že nějakou přihrávku vaše počítačem řízené spoluhráči nečekají. To se ale naštěstí děje jen sporadicky.
Do hry podstatně zasazuje i další vychytávka – systém přihrávek zvaný Pro-Passing. Už nestačí jen zmáčknout přihrávku a očekávat, že se automaticky dokutálí k nejbližšímu spoluhráči. Přihrávky a centry musíte nyní umět načasovat a nasměrovat. Toto umění může v zásadě znamenat rozdíl mezi vyhraným a prohraným zápasem, protože vám protihráči nic nedarují a využívají každé vaší chyby. To v případě, že hrajete na jednu z vyšších obtížností. Během hrátek s míčem, tak musíte sledovat okolí, využít vhodného okamžiku pro přihrávku a s ostatními hráči si i potřebně nabíhat. K tomu přidejte zmíněnou personalizaci hráčů, vylepšenou fyziku míče a máte před sebou zatím nejrealističtější fotbalovou simulaci na trhu. Fanoušci arkádových her typu FIFA Street se musí poohlédnout jinde. Přiučit by se mohl i PES.
Mám ho, mám ho!
Hlavní systém menu i všech hratelných módů byl ve velké míře převzat z kombinace her FIFA 10 a novějšího FIFA World Cup, i zde však vývojáři přidali něco nového. Oblíbená kariéra je nyní rozdělena do tří částí. V závislosti na tom, zda si vyberete cestu hráče, kouče či obou najednou se bude ubírat i vaše cesta slávou. S tím se pojí vytvoření vašeho virtuálního já, k čemuž slouží Creation Center. Ten nedoznal podstatných změn, jeho obsah se však zvětšil a po připojení na službu Xbox Live můžete sdílet i stahovat veškerý vytvořený obsah, což potěší. Jako milý bonus navíc v základním menu můžete kompletně přizpůsobit hudební složku hry, jak je to známé např. z NFS: Most Wanted. Konečně budete poslouchat jen to, co se vám líbí. V samotném kariérním módu naleznete velmi jednoduchý kalendář a vše potřebné pro hospodaření s vaším týmem. V případě, že se vetřete do některé ze sestav jakožto začínající hráč, budete muset počítat s tím, že vám ze začátku trenér nebude hodně věřit a vela zápasů prosedíte na lavičce. Tak už to holt chodí. Naopak pokud už dostanete šanci, musíte se náležitě předvést. Příjemně mě překvapila možnost před zápasem zvolit, zda chci hrát přímo za sebe (a la Pro mód), nebo za celý tým.
Markantním rozdílem oproti předchůdcům je přidání zbrusu nového módu – ovládání brankáře. Možná si nyní říkáte „co je na tom zábavného, stát celý zápas na místě a jednou skočit šipku?“. Je to ale o něco komplikovanější. Ovládání je primitivní a po osvojení základních pravidel (kdy je vhodné vybíhat, kdy čekat atd.) už můžete vyrazit na svůj první zápas. Několik grafických faktorů vám pomůže na cestě za brankářskou elitou. Stačí sledovat ukazatel na zemi, znázorňující ideální pozici v ten který moment, a také lajnu za míčem, která předpovídá jeho dráhu a tím vám lehce napovídá, co je v daný okamžik nejlepší udělat. Možná se to zdá jednoduché, být brankářem je ale v mnohem o umění předpovědět vyvíjející se situaci a být o krok napřed. Také musíte zvládat bleskurychle reagovat, protože i setina vteřiny může být rozdíl mezi gólem a včasným zásahem. Ani během klidných okamžiků nemusíte přiblble stát a mávat divákům, stiskem tlačítka přenesete kameru do děje a pak už jen pořváváte, kdy by podle vás měli spoluhráči nahrávat, centrovat nebo střílet. Jedná se tak o jakousi minihru, protože ne vždy vás hráči poslechnou.
Hraní kariéru za brankáře se může zdát nudné a nezábavné, pravdou ale je, že je to velmi nevšední a hlavně úplně nový zážitek, který rozhodně doporučuji vyzkoušet. Nic totiž nenahradí ten pocit, kdy ve finále pár minut před koncem zachráníte tým nádherným zásahem k vinglu.
PC verze je next-gen? Cože?
Ačkoliv jsem nikdy nepřipustil, že bych si FIFU zahrál na něčem jiném, než na konzoli (nalijme si čistého vína, konzolové verze vždy výrazně převyšovaly ty počítačové), nejspíše jsme dospěli do doby, kdy se autoři rozhoupali a obdařili PC komunitu pořádným fotbálkem. Pro účely recenze jsem si tak zahrál nejnovější počin od EA jak na Xboxu360, tak na PC a připravil si menší srovnání.
Tak především, oproti dřívějšku je tu doslova propastný rozdíl. Vše je převzato z konzolí a je to znát. Vlastně se poprvé za celou historii FIFY díváme na verze, jež jsou na všech hlavních platformách totožné. Těm pozornějším ale menší detaily neuniknou. Tak především: konzolové verze se zdají být z hlediska enginu a herních mechanismů o něco plnější. Animace jsou plynulejší, realističtější a posun je znát mnohem více. PC verze rozhodně nabízí kýženou inovaci, je však mnohem blíže předchůdcům. Hráči se zastavují na pětníku, otáčejí se podstatně rychleji a nepřirozeněji, a tak PC verze oproti těm konzolovým ztrácí na realismu, kterým „jedenáctka“ tak láká. Není to nic hrozného a PC hráči budou na větvi už z toho, co je. Fotbalovým fajnšmejkrům je ale jasné, po jaké verzi sáhnout.
Nelze si nevšimnout i grafických rozdílů. Zatímco konzolové verze vykazují znatelné zlepšení na poli osvětlení, stínovní a ostrosti textur, díky čemuž vypadá fotbálek o něco přirozeněji, PC verze se svým vysokým rozlišením vypadá skvěle, o ostatním však v superlativech mluvit nemohu. Především textury jsou na konzolích v mnohém lepší kondici a barevné spektrum je bohatší. Abych to tedy shrnul, oproti předchozím PC verzím se jedná o obrovský krok kupředu, který potěší každého fanouška fotbalu. Oproti konzolovým však stále o pomyslný chlup zaostává.
Jdeme do nich, hoši!
Nebylo by to sportovní klání bez pořádného multiplayeru a ten poskytuje FIFA už řadu let. K dispozici je klasická nabídka hry u jedné obrazovky, kam se vejdou jen čtyři hráči. O něco lepší je pořádný zápas přes internet, ať už Xbox Live, PSN či klasicky přes počítač (který navíc nabízí hru přes LAN). Tam už je to jiná káva. V nabídce je možnost hrát za celý tým, nebo také jednotlivě jako součást týmu. Klasická hra za tým se velmi podobá singleplayeru a hraje se skvěle. Především proto, že hrajete proti živému soupeři, jehož taktiku a způsoby hry neznáte. Po zneuctění několika mexičanů jsem se tak rozhodl přesedlat na Pro mód, kde stačilo počkat na aktivní hru a co nejrychleji si vybrat vámi vyžadovanou pozici na hřišti.
Zde ale přichází několik nepříjemností. Je to sice pěkný zážitek, začutat si s lidmi z celého světa jako jeden celek, ne všichni jsou však natolik solidární, jak by se chtělo. Několik zápasů probíhá dynamicky a čas od času se i dostanete pod nohy míč, abyste jej téměř hned předali dál. Pak ale nastupují hry, kam se přifaří trojice frajírků, kteří chtějí vše řídit a ostatní tak hrají roli komparzu, co jen bezmocně pobíhá po hřišti. V takové hře samozřejmě končí jakákoliv sranda a začíná rychle nastupovat nuda. Proto je dobré si ozkoušet, jaké módy vás baví nejvíce a u nich zůstat. Ať je to ale jak chce, multiplayer rozhodně rozšiřuje možnosti nové FIFY, pokud vedle sebe nemáte živé kamarády.
Finální hvizd
FIFA 11 je skvělým fotbalem. Ba co víc, je nejlepším fotbalem současné generace na trhu. Sebrala to nejlepší z předchozích dílů, přidala nové módy, nové herní mechanismy, vylepšený fyzikální engine a další maličkosti, které zpříjemňují hraní. Nenabízí nic revolučního na poli fotbalu, při tak kompletním balíčku ji ale nelze nedoporučit komukoliv, kdo o nejoblíbenější světový sport byť zavadil pohledem.
Verdikt
Dosud nejucelenější fotbalový titul na trhu. S tak bohatým obsahem a seznamem vylepšení je zaručeno, že se nebudete nudit jedinou minutu. Ve věčném souboji dvou fotbalových simulátorů tak letos jednoznačně vládne FIFA.
