Gears of War: Judgment – starý recept s novou příchutí

Trilogie Gears of War patří mezi jedny z nejoblíbenějších exkluzivit konzole Xbo x360 a herního průmyslu obecně. Od prvního dílu si drží vysokou laťku kvality a recenze závěru válečného masakru, kterou jste si na Zingu mohli přečíst před necelými dvěma roky, jasně dokázala, že Epic prostě umí. Konec skvělé série, řeknete si. Ale ouha. Vývoj se nyní částečně přesouvá do rukou kluků ze studia People Can Fly, tvůrců brilantní akce Bulletstorm, a ti kompletně mění strukturu příběhu i jeho podání. Změny rozhodně budily obavy, pod slupkou novátorství však stále tepou staří dobří Gearsy.

Jak to vše začalo

Jak už jistě víte, Judgment se retrospektivně vrací na samotný začátek mimozemského válečného konfliktu, což byl tak trochu očekávaný krok. Epický závěr války už máme za sebou a jediné, co se sérií bylo možné udělat je buď ji kompletně překopat (viz. Tomb Raider), nebo se vrátit zpět a dovyprávět zapomenuté příběhy. To je zdroj takřka nevyčerpatelný, jelikož byl příběh vždy soustředěn na partu našich borců, což znamená, že ještě zbývá dostatek prostory pro ty ostatní.

Jak už název napovídá, příběh se soustředí na vojenský soud, před který naše čtveřice stane hned na začátku.

Vyvoleným je tentokrát oblíbený namyšlenec Damon Baird, který má na starosti svůj tým Kilo a jeho rasově různorodé členy. Po vašem boku tak stane nejlepší kámoš Augustus Cole, neboli vláček, fešná rudovláska Sofia Hendrik a nadšenec Garron Paduk s obligátním ruským přízvukem. Zkrátka pro každého něco. Jak už název napovídá, příběh se soustředí na vojenský soud, před který naše čtveřice stane hned na začátku. Udělali totiž něco velmi nehezkého a mají na krku velezradu, takže je třeba se vyzpovídat.

Struktura příběhu je rozhodně příjemným osvěžením. Jak jsou členové týmu Kilo vyzpovídáni podplukovníkem Loomisem, hráč se vrací do událostí předešlých a postupně navštěvuje zablácené botasky každého člena. Zahrajete si tedy postupně za všechny, a i když povětšinou tým drží stejně spolu, rozhodně se jedná o skvělý nápad. Události vás pak postupně přivedou až k začátku hry a soudní síni, která je jakýmsi odrazovým můstkem pro závěrečné zúčtování. Příběh vám na střední obtížnost zabere přibližně 6 až 7 hodin, Judgment však má v rukávu ještě několik es.

Nikdy nejsi sám

První eso se vrací z trojky a jedná se o kooperativní kampaň. Příběh si můžete proběhnout až ve čtyřech kamarádech, a to už je jiná káva. Ne, že by to přidávalo hodiny k herní době, rozhodně je pak ale větší zábava a především tomu nahrává scénář samotný. Často totiž v kampani narazíte na nutnost bránit určité území před vlnami nepřátel (prostě si představte Hordu v singleplayeru), kde nejvíce pocítíte nutnost kooperace. Umělá inteligence umí držet krok a obecně nezaostává, živí kolegové jsou ale stále nenahraditelní. Jakousi třešničkou na dortu je pak dodatečná kampaň Aftermath, která hráče vrací do událostí třetího dílu, kde se potkáme s mnoha známými postavami a především zjistíme, co měli Baird a Cole za lubem v době, kdy se rozdělili s Marcusem. Druhá kampaň vám zabere sotva pár hodin, je to ale vítané překvapení.

Příběh nenabízí žádné silné emoce, pocit zadostiučinění ani jiné radovánky, což je rozhodně škoda.

Za celou dobu hraní jsem měl s příběhem jen jeden problém. Zkrátka už to není tak napínavé a osudové, jako skvělý třetí díl a po závěrečném boji vám přijde Judgment jen jako „jeden z mnoha bojů“. Titul zkrátka nenabízí příběhově nic nového, žádné silné emoce, pocit zadostiučinění ani jiné radovánky, což je rozhodně škoda. Ke konci je vám totiž pomalu jedno, co se vůbec stane, protože stejně víte, že všichni vyváznou.

Pravda vs. lež

Jedno se vývojářům upřít nedá, snažili se přinést do série něco nového, co to jen šlo. První, co po nové struktuře příběhu hráče udeří do obličeje, jsou tzv. výzvy z hlášení. Všude v prostředí jsou roztroušeny svítící loga série, po jejichž aktivaci máte možnost spustit unikátní výzvu. Jedná se o události, které tým doopravdy zažil vs. informace z vojenského hlášení, které jsou často hodně zkreslené a nepravdivé. Pokud výzvu spustíte, budete muset určitý úsek úrovně např. bojovat se silnějším nepřítelem, v mlze, s využitím pouze některých zbraní či bez dodatečných nábojů. Jedná se o jakési dočasné zvýšení obtížnosti, které vám v případě úspěchu přinese bonusové body navíc. Ty pak slouží k odemčení unikátních zbraní, brnění a barevných kombinací pro multiplayer, takže se rozhodně vyplatí výzvy zkoušet. Nic světoborného ani originálního, snaha se však cení.

Aby Judgment nepůsobil jako prachsprostý klon, přidali vývojáři kromě nových nepřátel také bohatší arzenál.

Pokud se vyhrabete ze slupky novinek, zjistíte, že stále hrajete staré dobré Gearsy, fanoušci série by se tak ihned měli cítit jako doma. Nechybí dostatečně inteligentní a různorodí nepřátelé včetně několika nových hrůzostrašných přídavků, krytí je opět velkou nutností a nebyli by to Gearsy bez motorové pily na samopalu a krvavých fatalit. Oblíbené prvky se tak vrací a přitom nebrzdí příchod nových. Aby Judgment nepůsobil jako prachsprostý klon, přidali vývojáři kromě nových nepřátel také bohatší arzenál. Konečně jsme se tak dočkali využitelnější ostřelovačky Markza či útočné pušky Booshka, mimo jiné se přidá i několik macatých kousků pro obranu checkpointů.

Návrat na online bojiště

Singleplayer dokáže díky několika možnostem výběru slušně zabavit, multiplayer však od posledního dílu působí jako neméně důležitý herní prvek, který nelze brát na lehkou váhu. I zde totiž najdeme novinky, které svým způsobem redefinují sérii. Stěžejním bodem je mód OverRun, který se stal esencí série. V něm se vojáci COG snaží ubránit zabetonované „červí díry“ a zaměřovací signál zbraně Hammer of Dawn, zatímco Sarančata podnikají útoky a snaží se dostat alespoň k jedné bráněné pozici. Neexistují zde žádné hodnosti, vojáci si mohou volně vybírat z několika tříd v závislosti na tom, co zrovna chtějí provádět (k mání je třída vojáka, medika, inženýra a průzkumníka), zatímco Sarančata postupně morfují do více nebezpečných potvor. Čím více killů, tím silnější monstrum. Kapiš?

Oblíbená Horda nám tak transformovala do něčeho zcela nového, a dle mého názoru zábavnějšího. Nechybí klasický mód Versus, vývojáři naštěstí přidali i zcela nový jménem Free-for-All, který mluví sám za sebe. Všichni proti všem, zajatci se neberou. Kromě tradičních pravidel deathmatche už tu neplatí některé klíčové prvky z dřívějška, jako je možnost živých štítů či fatalit. Poté, co spolknete určitou dávku olova, prostě zařvete a čekáte na respawn. Díky tomu je tento mód mnohem akčnější a rychlejší, než jakýkoliv jiný, k Gearsům to ale sedí a především dává možnost výběru mezi více taktickými a více bezhlavými módy.

Kdo potřebuje next-gen?

Další generace her už čeká za dveřmi, při pohledu na některé poslední tituly si ale člověk říká, že by ještě bez problémů počkal. Judgment opět běží na upravené verzi Unreal enginu třetí generace, co ale vývojáři dokázali vykouzlit je vskutku úctyhodné. Vše nyní vypadá jaksi uhlazeněji, rozličnými efekty je hra doslova nabitá a velká pozornost byla podle všeho udělena celkovému výtvarnému stylu a hře světel a stínů. Některé lokace připomínají ručně malovanou kresbu, a i když je vidět velká podobnost s předchozími díly (velké rozdíly prostě nejsou možné), stále nelze alespoň trochu nežasnout nad tím, co mnoholetý hardware ze sebe ještě dokáže vyždímat.

Vizuálně nové Gearsy připomínají oblíbené jídlo v nové omáčce.

Pochválit musím i dabing a celkové dialogy, které jsou stále peprné a trefné. Všemu nasazuje korunku skvělý válečný soundtrack, který si drží v rámci série vysokou kvalitu. Vizuálně tak nové Gearsy připomínají oblíbené jídlo v nové omáčce.

Starý pes s novými triky

Po přečtení recenze by měl každý vytušit i výsledné hodnocení, které je o kus níže, než v případě trojky. Gears of War: Judgment je skvělou hrou, která neshazuje sérii a fanouškům dá opět vzpomenout na staré dobré časy. Kluci z People Can Fly se navíc opravdu snažili přidat do hry alespoň něco nového a neokoukaného, což se částečně povedlo. Ale…prostě už série začíná ztrácet dech. Opomenu-li zajímavou příběhovou strukturu, je celá kampaň vlastně jen stále stejným pobíháním a střílením, bez špetky nápadu a inovace. Příběh navíc postrádá onu osudovost a smysluplnost třetího dílu a veškeré inovace rozhodně nepatří mezi velké měniče hratelnosti.

Právě podobným způsobem známé série začínají postupně stagnovat a já upřímně doufám, že Gears of War včas dupnou na brzdu a zkusí něco zcela nového a nečekaného. Judgment to totiž díky několika skvělým prvkům zvládl s odřenýma ušima a další podobný pokus už tolerovat nebudeme.