Zpět na článek

Diskuze: GOG prodloužil život hned dvěma hrám staženým ze Steamu

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Horizont událostí

Level 33

21. 5. 2025 15:41

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

SANGUINIUS - Echoes of Eternity

„Nechci tu být“ „Nechci tuto přítomnost a ještě méně chci budoucnost, která bude následovat. Stojíme proti vlastním bratrům a sestrám, zády k Bráně věčnosti, a tuhle bitvu nemůžeme vyhrát. Pokud jste někdy přemýšleli, jak zemřete, teď už to víte. Pokud jste někdy přemýšleli, kde bude ležet vaše tělo, teď už to víte. Budete zabiti na poslední zdi mezi nadějí a hrůzou. Tvé tělo bude ležet zde, nepohřbené, a bude zírat na otrávené nebe.

„Jakmile padne Sanctum, Terra padne s ním. A já ti říkám - tuhle zeď neudržíme. Sami to vidíte - je jich příliš mnoho, nás je příliš málo. Možná vydržíme týden, pokud uděláme nemožné. Pravděpodobnější je, že do tří dnů budeme všichni mrtví. Možná vás má slova překvapí. Nebo vás vyděsí. Ale nebudu lhát. Ne vám, ne vám, kteří jste prošli dvěma sty dny hrůzy, jen abyste se ocitli zde.

„Podíval jsem se vám do tváří a viděl, co vás všechny tato válka stála. Sledoval jsem průběh bitev, které každý z vás přežil, abyste stanuli zde na posledním bojišti. Vidím všechno, co jste vytrpěli, ty příběhy zapsané ve světle vašich očí. Nyní vám Warmaster nabízí lež života a slibuje milost, kterou jeho síly nejsou schopny prokázat, pokud opustíme tuto poslední zeď. A na mně je, abych vám tady a teď řekl, abyste se mu ještě jednou postavili. Abyste obětovali vše, co máte, dokonce i své životy, pokud to udrží tento val ještě jeden den, další hodinu, další vteřinu. To je to, co po mně tato chvíle žádá, nebo ne? Že vás prosím, abyste přinesli poslední oběť?

„Ne. Nebudu to po tobě chtít. Už jsi mi dal všechno. Už jsi udělal všechno, co se po tobě stokrát a víckrát žádalo. Prošel jsi nepředstavitelně temnou válkou, která od tebe vyžadovala víc, než byl nucen dát kterýkoli voják v dějinách našeho druhu. To, že stále žiješ, že stále bojuješ... Nedokážu si představit, jakou odvahu a odolnost vyžaduje, abys čelil tomuto úsvitu se zbraní v ruce a pohlédl k obzoru.

„Tam, kde Horus nabízel jen lži, já vám nabídnu pravdu. Ti z vás, kteří chtějí utéct... utíkejte. Opusťte toto místo. Ne s hanbou za nesplněnou povinnost, ne s odevzdaností zrádcovým silám, ale se ctí. Odejděte s mou vděčností, neboť jste již dali vše, co se po vás žádá. Jakým právem mám já - nebo někdo jiný - požadovat víc? Od tebe, který jsi snesl nepopsatelné utrpení, nezměrnou hrůzu?

Pokud se chceš vrátit do Sanctum Imperialis a strávit poslední hodiny života se svými dětmi, udělej to. Věz, že odcházíš nejen s mým požehnáním, ale i s mou závistí.

'Pokud si přeješ opustit hradby a zkusit štěstí v pustině před začátkem bitvy, pak si - ve jménu císaře - zasloužíš právo to zkusit. Odejdi rychle a nes si s sebou hrdost, že jsi už dal hrdinský podíl na válce, kterou nikdo z nás nechtěl, ale byl nucen ji vést.

A pokud si přeješ znát pravdu, rád ti ji dám, protože i tu sis zasloužil. Stydím se to přiznat, ale kdybych mohl, opustil bych tuto zeď. Primarcha ve mně, ta domnělá polobožská polovina mého srdce, touží po životě s dravostí, která mě zahanbuje. Kdybych se tomu instinktu podřídil, vznesl bych se do oblak a nikdy bych se neohlédl. Ale já nemůžu. Jsem napůl člověk. A to lidské ve mně vyžaduje, abych zůstal.

'Kolují o mně legendy, slyším je, jak se mezi vámi každý den šeptá, že znám okamžik své vlastní smrti. Pověsti říkají, že mi to dodává odvahu, že necítím strach, protože vím, že ještě nemohu být zabit. Tady je pravdivost té pověsti.

„Ta prorokovaná smrt se blíží. Dnes. Dnes večer. Zítra. Nevím kdy ani jak, jen cítím dech osudu na zátylku. Nezůstávám tu z odvahy nesmrtelnosti. Zůstávám tu, protože pokud mám zemřít, volím si tuto smrt. Rozhodl jsem se zemřít zády k posledním dveřím. Rozhoduji se obětovat svůj život, abych koupil další hodinu, minutu nebo dokonce jedinou vteřinu milosti těm, kteří tu nemohou být a bojovat se mnou. Vybírám si zemřít zde, protože nevěřím, že jsem ještě dal vše, co jsem mohl.

Někdo se musí postavit a bojovat, a pokud mi zbývá jediná možnost, udělám ji teď. Postavím se. Budu bojovat. Budu držet tuto zeď s vědomím, že Třináctá legie míří na Terru se vší rychlostí, a pokud nedokáže přinést spásu, přinese odplatu. Ať už budu sám, nebo vás bude po mém boku sto tisíc, až se Válečníkova horda snese na tuto zeď, najdou mě, jak na ně čekám s ostřím v ruce. Ne proto, že mohu vyhrát, ale protože je to správné. Nevím, jaká iluze svírá ty tam venku, kteří kdysi byli našimi bratry a sestrami. Ale vím, že je správné se jim postavit.

„Už jsem mluvil dost. Nemusíte už poslouchat o mých obavách a vyznáních. Zbývá mi jen se zeptat... Utečete?