Grand Ages: Medieval – šedivá strategie

Recenzovaná verze: PC

Strategie, které se odehrávají ve středověku, nejsou zrovna častým úkazem. Pár výraznějších titulů z dané historické etapy tu samozřejmě je. Nedá se však říct, že by se jednalo o nejčerstvější kousky. Pomyslnou mezeru na herním trhu se vývojáři z Gaming Minds Studios rozhodli vyplnit svou novou real-time strategií Grand Ages: Medieval. Povedlo se jim vytvořit něco jedinečného anebo jejich titul při srovnání s konkurencí zapadne?

Jako z pohádky

Odysea mladého starosty Leona Vasseliose začíná v bouřlivém roce 1050. V jeho kůži se ujmete vlády nad malým, ale přesto vzkvétajícím městečkem Sofia. To zpočátku nemá žádné obchodní kontakty, dalo by se dokonce říct, že je izolované od okolních osad. Na vás je tedy vyslání poslů, kteří se postarají o to, aby byly uzavřeny nové smlouvy a obchod se mohl znovu naplno rozjet. Díky slušné obchodní žíle na sebe expanze nenechá dlouho čekat. Budování druhé vesnice zaujme pozornost okolí. Zprávy o vašich úspěších dorazí dokonce i do nedaleké Konstantinopole. Ta je po zavraždění jejího vládce pod správou mladičké regentky Eudokie, která hledá po smrti milovaného muže politického partnera, který by jí udržel u moci. Jejím novým pěšákem bude právě váš hrdina.

„Mapa, na které se kampaň odehrává, je ze začátku uzavřená. K dispozici máte jen určitou část herního světa. Ten se vám ve hře otevře až poté, co absolvujete příběhovou linii.“

Dějiny okolí Konstantinopole byly vždy hodně divoké. Dost to jde vidět i na průchodu scénářem, který má na začátku celkem klidný průběh. Po čase vás ale čekají střety různých kultur a náboženství. Průběh kampaně je povedený, problém je ale příběh, který prakticky nemá šanci nadchnout, protože jeho zápletka je i přes historické zasazení hodně nevýrazná.

Mapa, na které se kampaň odehrává, je ze začátku uzavřená. K dispozici máte jen určitou část herního světa. Ten se vám ve hře otevře až poté, co absolvujete příběhovou linii a dosáhnete daného postavení. Pak už vám nic nebrání v tom, dobýt se svým impériem celý svět.

Těžký život obchodníka

Pokud ale nebudete chtít hrát na již vystavěném území, můžete začít úplně od začátku. Podobně jako v kampani, i ve volné hře máte k dispozici na začátku jen jedno město. Samozřejmě je možné přidat si pro začátek peníze či osadníky, ale v základu máte jen městečko, které je nutné dostat na vrchol.

Grand Ages: Medieval není zrovna přístupný k počátečnímu násilí, takže vypracovat se musíte hlavně díky úspěšným obchodním transakcím, kterých na vaší cestě za mocí nebude málo. Prakticky 75 procent herní doby tvoří starost o různé obchodní záležitosti. Tento aspekt je skutečně dobře vypracován.

Každá z lokací má určité zdroje. Když například postavíte město u moře, budete mít k dispozici ryby a sůl. Horská městečka naopak nabídnou drahé kovy, uhlí, keramiku a pěstování vinné révy. No a na závěr tu máme osady stojící u lesa. V těch se vyplatí rozsáhlá těžba dřeva spolu s lovem divokých zvířat, z kterých vaši lidé získávají kůže. Nevím proč, ale při pohledu na krátký seznam surovin, jsem si vzpomněl na deskovou hru Carcassonne, v níž jste též umísťovali města na ekonomicky výhodné pozice.

Když se ale podívám na rozsáhlou mapu a porovnám to s řadou jiných strategií, asi bych uvítal pestřejší škálu raritních surovin. Lépe řečeno více limitovaných a specifických artiklů, které se třeba dají najít jen na určitých koutech mapy. Oblast budoucího Řecka by měla kupříkladu olivy, koření by se vozilo z měst, která by byla blíže dálnému orientu. Dovoz a vývoz některých předmětů by pak měl větší smysl a hlavně byste si nemohli udělat monopol na všechny typy zboží na jednom místě.

Zboží, které prodáváte, je ale nejdříve nutné vyrobit v dílnách, které se samy od sebe nepostaví. Většina počátečních staveb vyžaduje k vybudování cihly a dřevo. Tyto suroviny jsou ale tak časté, že se s nimi vaše metropole nemá šanci uživit, takže když se spolehnete jen na jejich výrobu, brzo skončíte v hlubokém mínusu. Je tedy nutné vložit peníze a prostředky do nových průmyslových budov, které nejsou ve vašem okolí. Jen tak si zajistíte určitou šanci na budoucnost. Celkově je možné mít ve městě pět typů továren.

Centrum průmyslu

Město ale není tvořeno jen řadou dílen. Stojí v něm i hospoda. V té najdete kupce, stavaře a osadníky. První zmínění putují s vozíkem plným zbožím od jednoho města k druhému. Stavaři se zaměřují na budování cest, které urychlují pochod zmíněných kupčíků. V pozdějších fázích hry jsou schopni stavět i obrané věže, do kterých nasadíte střelecké jednotky, které následně brání okolí. Poslední skupinou jsou osadníci. Tato parta vesničanů vedená stařešinou zakládá nové vesnice.

Expanzi vašeho sídla zajišťuje kostel. V jeho zdech pořádáte modlitby a plánujete různé městské slavnosti a akce. Svatostánek zvyšuje prosperitu metropole. Krom toho, rozšiřuje i počet továren, které je možné ve městě postavit. Populaci ovlivní pozitivně i klášter. Díky němu se za vaše hradby bude uchylovat víc lidí, které můžete následně poslat pracovat do fabrik.

„Diplomacii spolu se soubojovým systémem do jisté míry podpírá obrovský životem pulzující svět.“

Obranu nebohým obyvatelům města zařídí pevnost spolu s kasárnami, kde můžete verbovat žoldáky. Jelikož se jedná o nájemné vojáky, jsou jednotky kopytníků, lučištníků a jezdců na koních pořádně mastné. Grand Ages: Medieval prakticky postrádá určité historické frakce, jsou tu jen jejich vojenští zástupci, které je možné vytrénovat jen v určitých koutech mapy. Při každé z bitev válečníci pečlivě trénují do okamžiku, než se z nich stanou ostřílení veteráni.

Vývojem prochází i váš hrdina. Ten ale nechodí do bitev. Jen si sedí ve svém útulném sídle a rozdává rozkazy. Na počátku je to jen obyčejný náčelník. Trochu snahy a je z něj vážený obchodník. Při každém stupni dostane panovník tři body, které se dají vložit do jednoho ze tří výzkumných stromů: Armáda, infrastruktura a obchod. Každé vylepšení odemyká a posiluje vaší říši.

Kupím si vás všechny

Rozšiřovat svůj vliv a hlavně impérium můžete následovně: Buď pošlete na cesty osadníky, kteří založí nová města, anebo se zaměříte na již vybudované osady. Ty už mají přeci jen funkční průmysl a není nic lepšího než přijít k hotovému. Problém je, že je většinou má už někdo pod kontrolou.

Diplomacie je v Grand Ages: Medieval na základní úrovni. Není to zrovna nic světoborného. Přirovnal bych to asi k systému diplomatických možností série Total War, které nejsou zrovna bohaté. Tady je tento aspekt na trošku horší úrovni. No rozhodně neoslní. Město cestou vyjednávání zaberete tak, že do něj po určitou dobu dovážíte zboží a následně pořádně podmáznete starostu. Navazování aliancí je na tom podobně.

„Grand Ages: Medieval by se dal přirovnat k mixu více strategických titulů. Problém je, že ani z jednoho si hra není schopná vzít to nejlepší.“

Když selže chatrná diplomacie, nastává čas vytasit meč z pochvy a vzít si to, co vám po právu náleží silou. Problém je, že soubojový systém mi přišel extrémně chabý. Jednotky se snaží napodobovat pohyby armád v Total War, ale komedie, kterou předvádějí, degraduje bitvy jako celek. Jednoduše řečeno, kdo přijde s větším chumlem, ten vyhrává. Osobně jsem po čase raději řešil většinu konfliktů formou úplatků a ekonomickou dominancí. Přišlo mi to zábavnější a hlavně jsem u toho nezažíval tolik zbytečného stresu jako na válečném poli.

Diplomacii spolu se soubojovým systémem do jisté míry podpírá obrovský životem pulzující svět. Jednotlivé frakce rychle expandují a po čase mezi sebou začínají vést války a likvidovat se navzájem. Konce se dočká jen ten nejsilnější.

Šedá myška

Grand Ages: Medieval by se dal přirovnat k mixu více strategických titulů. Problém je, že ani z jednoho si hra není schopná vzít to nejlepší. Jestli je v Grand Ages: Medieval něco zásadního, tak je to fungující ekonomika spolu s otevřenou životem pulzující mapou. Celek jako takový je ale spíše mírně nadprůměrný. Šedá myš mezi strategiemi.

Grand Ages: Medieval koupíte na GameExpres.cz a GameExpres.sk pro PC a PS4.

Počítač na recenzi zapůjčil Grunex.com.