Historie PlayStation 2 – nejprodávanější konzole světa

Letošní rok slavíme kulatých 15 let od vydání poslední (útlé) verze PlayStation 2 v Evropě. PlayStation 2, zvaná také zkráceně PS2, byla ale ve své první tlustší edici nejdříve vydána v domovském Japonsku 4. března 2000, potom 26. října následoval světově největší trh v Severní Americe, načež se 24. listopadu dočkal i náš Starý kontinent. A týden na to jako poslední Austrálie, kam dlouho trvalo, než se dovezla lodí první várka. Ze současných sedmi typů konzolí od Sony byla PS2 teprve druhou po PlayStation/PSOne, přičemž dorazila po šesti letech od uvedení první PlayStation.

Absolutní vítěz

Ve své éře se PS2 vítězně utkala s Nintendem GameCube, Segou Dreamcast a Xboxem od Microsoftu, přičemž všechny tyto konkurenty nakonec svým úspěchem naprosto deklasovala. Ostatně něco podobného se Sony povedlo již s první PlayStation o několik let dříve, která také v prodejích rozdrtila své konkurenty Nintendo 64 a Segu Saturn. Sony na to s PS2 šla velice chytře, protože její nová konzole byla kompatibilní s hrami na první PlayStation, nadto kvůli nové podpoře komponentního kabelu s oddělenými barevnými kanály všechny PlayStation hry na PS2 vypadaly daleko lépe než na původní herní stanici. Navíc jste mohli použít i všechny starší ovladače a paměťové karty.

PS2 je ale hlavně konzolovým rekordmanem. Konzole se vyráběla dlouhých 13 let, což je úctyhodný životní cyklus (distribuce náhradních dílů skončila teprve minulý rok), přičemž podle většiny zdrojů do současnosti prodala skoro 157 milionů kusů, takže je absolutně nejprodávanější herní konzolí všech dob. Rovnat se jí může pouze kapesní Nintendo DS s necelými 155 miliony, ale dále už mají ostatní domácí konzole obrovský odstup. Jen pro porovnání, první PlayStation prodala kolem 103 milionů, zatímco z přímých konkurentů GameCube jen 22 milionů, Dreamcast necelých 10 milionů a první Xbox 24 milionů. Na PS2 vyšlo celkem 4400 různých her, přičemž ty poslední vycházely ještě několik měsíců po ukončení výroby, jako např. PES - Pro Evolution Soccer 2014 v Evropě a USA či FIFA 14 v Jižní Americe.

Náskok stažen

Sony PS2 poprvé veřejně oznámila 1. března 1999, ale nebyla to první konzole 6. generace na trhu. Tou byl Dreamcast od Segy, jenž byl také technologicky podstatně modernější (vyspělé paměťové karty s grafickým displejem spojitelné do sebe, online funkce od začátku, vyměnitelná rozšíření do ovladačů, 4 ovladače v konzoli apod.). Ostatně většina analytiků Dreamcastu věštila zářnou budoucnost, kdy tato konzole měla nadcházející souboj přístrojů 6. generace ovládnout. A první týdny jim daly za pravdu, protože jen dva víkendy po vydání v Severní Americe Sega překonala metu půl milionu prodaných kusů, což byl fantastický úspěch.

V Sony sice s Dreamcastem úplně soupeřit nechtěli, protože Sega s ním měla daleko lepší startovní pozici, ale interní plány počítaly s tím, že by prodeje PS2 měly výrazně překonávat čísla dosažená první PlayStation. A ty Dreamcast dost ohrožoval…

Světová výstavní premiéra elegantní žebrované PS2 s modrým proužkem proběhla na domácí Tokio Game Show v září 1999 – to se již Dreamcast za pomoci masivní reklamní kampaně prodával v Japonsku a USA jako rohlíky. Na výstavě byla k dispozici hratelná dema Gran Turismo 2000 (pracovní název pozdějšího Gran Turisma 3: A-Spec) a Tekken Tag Tournament, což byly hry, které pro jistotu těžily ze široké podpory při vývoji přímo od konstruktérského týmu PlayStation 2.

Všechny předpoklady rozbořil už jen jediný první den prodeje PS2, kdy tržby zhruba 2,5 krát překonaly tržby prvního dne prodeje Dreamcastu, jenž se ale i tak prodával stále velmi dobře. To ale nemělo mít dlouhého trvání, protože PS2 začala Dreamcastu pomalu přebírat zákazníky. Několik dnů po spuštění prodejů tak byla PS2 víceméně vyprodaná a továrny v Číně a na Tchaj-wanu nestíhaly vyrábět.

Dvě konzole v jedné

Za úspěchem PS2 stojí zejména podchycená zpětná kompatibilita, protože Japonci z PlayStation 1 hromadně přecházeli na dvojku a nemuseli se bát, že celá jejich herní sbírka přijde vniveč. Jen za prvních 24 hodin prodeje v zemi vycházejícího slunce Sony udala skoro jeden milion kusů, takže musela brát i z již zabalených palet, které byly určené k expedici pro další trhy. Druhou věcí, která prodeje takto nakopla, byla okamžitá schopnost přehrávání DVD disků, což všichni ostatní konkurenti trestuhodně zanedbali. A navíc byla PS2 levnější než většina tehdy prodávaných jednoúčelových DVD přehrávačů pod televizi, takže nebylo co řešit. Xbox sice DVD disky také přehrával, ale na rozdíl od PS2 jste si k němu museli dokoupit externí infra adaptér s dálkovým ovládáním, který byl jednak dost drahý a jednak brzo vykoupený, přičemž bez něj se nedaly filmové DVD disky spustit.

Díky úspěchu PS2, která prakticky vysála celý světový konzolový trh, se jako první nadobro pakoval podceňovaný Dreamcast, jehož prodeje se prakticky zastavily. Sega tak jen pouhý rok a půl od spuštění prodejů ohlásila jeho konec, načež se Dreamcast stal její labutí písní a Sega již pak žádnou další domácí konzoli nevyrobila. A tak si PS2 naprosto nerušeně užívala pozice jediné nové konzole 6. generace na trhu, protože další dva konkurenti v podobě GameCube a Xboxu dorazily až půl roku po PS2.

Microsoft se snažil náskok PS2 dohnat daleko výkonnějším hardwarem (což dělá prakticky dodnes a není mu to moc platné). A Nintendo rovnou stahovalo kalhoty ještě před brodem a raději stanovilo na start nejnižší cenu a nově začalo poskytovat otevřené licence pro vývoj i externím vývojářům, což do té doby dělalo jen velmi omezeně.

Jelikož GameCube začal PS2 přebírat zákazníky (nízká cena zabrala), tak již po dvou letech Sony výrazně snížila cenu PS2 z původních 299 dolarů o stovku, čímž PS2 stála úplně stejně jako podstatně slabší GameCube, zatímco Xbox zůstal nejdražší konzolí ze všech tří.

Jediné, čemu se Sony dlouho bránila, byla online podpora, kterou PS2 dostala až jako poslední. Dreamcast měl již od začátku online žebříčky, zatímco později přišly i online závody, a Xbox rozjel svoji službu Xbox Live také dříve. Až po něm PS2 dostala svoji online službu PlayStation Network, přičemž tato služba funguje dodnes (pro současné konzole). Jenže tenkrát se za ni vůbec nic neplatilo, nicméně jste si museli dokoupit LAN adaptér, případně pozdější novou edici PS2 se síťovou kartou, což nebyla levná záležitost. U nás samozřejmě žádná oficiální podpora neexistovala, ale připojit se šlo bez potíží, když se LAN adaptéry prodávaly kolem 2,500 Kč.

Dalším potřebným vybavením pro internetové připojení byl nový update s online podporou, který Sony v Evropě rozesílala ve formě cédéčka, jehož kód se nahrál na paměťovou kartu. I tyto disky Sony rozesílala zdarma, čekalo se na ně asi měsíc až dva. První prodávanou PS2 hrou s online podporou pak byla výtečná taktická střílečka SOCOM: U.S. Navy SEALs. Již v dobách první PlayStation v Sony po nějaké době připravili její vylepšenou a podstatně kompaktnější PSOne (k tomu dostala i připojitelný vyklápěcí LCD displej).

Nové placaté edice

Díky pokroku v miniaturizaci elektroniky, ale hlavně díky větší energetické úspornosti součástek, dostala PS2 v roce 2004 také svoji novou „Slim” edici SCPH-700XX, která byla podstatně menší a lehčí, protože trafo se přemístilo z konzole na napájecí kabel. V roce 2008 pak přišla poslední třetí edice, která byla designem i rozměry shodná s druhou. Víko mechaniky třetí edice ale kryje lesklý plast, zatímco u předešlé edice je zdrsněný matný s lesklým páskem. Jenže trafo se přestěhovalo zpátky přímo do konzole, takže narostla pouze hmotnost.

Zlí jazykové tvrdí, že prapůvodním záměrem třetí edice nebylo schování napájecí části zpátky do konzole, nýbrž zaslepení otvorů pod víkem mechaniky, které ve druhé edici nelegálně využívaly různé CD a DVD nástroje na čtení pálených her jako SwapMagic a jemu podobné. A tomu chtěla Sony zabránit. Nakonec se to stejně nepovedlo a hackeři přišli na jiné způsoby, jak za chodu obalamutit konzoli a vyměnit originální či bootovací disk za pálený, což se celkem dalo očekávat. Sega u Dreamcastu na podobné zábrany rovnou úplně rezignovala, protože tam jste pro spuštění pálených disků potřebovali jen k obrazu hry přidat malinký bootovací kódík a konzole všechny neoriginální hry normálně načítala.

Další pokusy

V roce 2010 Sony představila jednu libůstku, když do své LCD televize Bravia KDL-22PX300 rovnou zabudovala konzoli PS2. Tento pokus ale neměl dlouhého trvání, protože o takový hybrid i kvůli vyšší ceně nebyl velký zájem. Něco podobného Sony zkoušela již v roce 2003, kdy první PlayStation zabudovala do digitálního video rekordéru PSX DESR-5000. Právě od této aplikace bylo převzato zkrácené označení PlayStationu jako PSX, což ale bylo a je nesprávné, protože Sony své konzole takto nikdy oficiálně neoznačovala. Na PSX je zajímavé, že to byl první přístroj, v němž Sony použila uživatelské rozhraní Xross Media Bar, jež později použila na všechny své konzole počínaje PlayStation 3.

Je dobré si připomenout, jak se elektronika za těch necelých 20 let vyvinula. PS2 má procesor o taktu pouhých 300 MHz, který Sony vzletně pojmenovala Emotion Engine. Stále to ale byl desetinásobný nárůst výkonu od první PlayStation! Systémová paměť poskytovala 32 MB, zatímco grafická jen 4 MB (u předchůdce to je 2/1 MB) a nadále bylo možné výhradně analogové propojení s televizí, kdy nejvyspělejším způsobem byl ten na začátku zmíněný komponentní kabel. Dalšími způsoby vedení obrazu a zvuku zůstal Scart včetně RGB varianty, S-Video a kvalitativně nejhorší kompozit (Cinch). RF modulátor pro připojení přímo do anténní zdířky televize, jak to uměla první PlayStation, již podporován nebyl.

Zatímco na grafiku první PlayStation si již dnes musíte hodně dlouho zvykat a naučit se mezi těmi obřími čtverci najít i nějaký ten pohyb, PS2 hry zas tolik nezestárly, pročež i dnes některé z nich, jako např. Metal Geary či Gran Turisma, vypadají stále dobře.

Dvojka hned za jedničkou

Vývoj PS2 započal velmi brzo a v naprostém utajení, protože by se v případě neúspěchu první konzole od dalších prací v tichosti ustoupilo. A tak se první koncept budoucího hardware PS2 začal tvořit již v roce 1994, krátce po japonské premiéře první PlayStation. Velké hádky vedl vývojový tým hlavně o online podpoře, protože na jednu stranu trh k internetovému hraní pomalu směřoval, ale na tu druhou by jeho implantace do konzole a vybudování online infrastruktury konzoli prodražilo. Jak to nakonec dopadlo, všichni víme: podobně, jako v pohádce Koloběžka první (oblečená/neoblečená), PS2 online funkci dostala, ale zpočátku pouze ve formě samostatně prodávané karty do rozšiřujícího slotu, přičemž online služby Sony spustila až později, nikoliv při startu samotné konzole.

Bude už hodně těžké překonat rekordní prodeje PS2, protože, a to si přiznejme, současné konzole nejsou zdaleka tak přelomovými a funkčními strojky, jako byly ty tehdejší. Jen si vezměte zpětnou kompatibilitu, bezproblémové přehrávání mediálních souborů či podporu různých systémů souborů na fleškách a externích discích u současné generace. Každá dnešní konzole má (minimálně bez stažení aplikace či update) s jedním či oním problém – nic takového si dříve bez všemocného a dnes tak zneužívaného internetu nemohli dovolit. Každopádně PS2 do dnešních dob zůstává zdaleka tou nejúspěšnější konzolí herní historie a historickým světovým rekordmanem, jehož hned tak nikdo nepřekoná. A co vy, máte ještě doma nějakou PS2?