Iron Front: Liberation 1944 – ještě realističtější válka

Hned z počátku se sluší říci, že Iron Font je svým stylem a hratelností velmi podobný Armě II, z níž díky propůjčenému enginu dost čerpá. To ale vůbec neznamená, že si kvůli tomu zaslouží odbýt několika řádky a tvrdit, že je to prostě Arma z druhé světové. Pravda je totiž o poznání komplikovanější.

Zdrastvujet Sovětskyj Sojuz

Podobně jako proslulá Red Orchestra, i Iron Front se zaměřuje na boje mezi armádou Sovětského svazu s německým Wehrmachtem, tentokrát však na území Ukrajiny a Polska, jež se ve hře rozprostírá na čtyřech rozlehlých mapách. Konfliktu v těchto dvou zemích si užijete hlavně ve dvou souvislých kampaních. Jedna je za Rusy, druhá pochopitelně za Němce. Za obě strany vás čeká celkem osm misí, všechno se přitom odehrává v roce 1944, kdy jsou obě strany už dávno na ostří nože, takže se připravte na opravdu nelítostné a ohromné boje v ulicích měst a vesnic i na širých východních pláních. Kampaň za Němce se přitom zaměřuje na pěší boj, zatímco za Ruská zase primárně na roli tankisty (je na vás, jestli chcete být střelec, řidič nebo velitel), takže je o zábavu postaráno.

Navzdory tomuto faktu ale během obou kampaní dostanete možnost vyzkoušet si většinu dostupného arzenálu a výzbroje. Ať už jde o samopaly, pušky, kulomety, klasické granáty, protitankové granáty, minomety, Panzershreky, stacionární děla, náklaďáky, již zmíněné tanky, se vším si můžete dosyta vyhrát. I když, hraní je to poslední, na co si během boje vzpomenete, všechno je totiž řádně realistické.

Obyčejné házení granátů chce pořádnou dávku přesnosti, u pušek musíte počítat s náměrem, nemluvě o nutnosti přesně manévrovat s tankem. Hlavní fakt, s nímž ale musíte počítat, je ten, že i na nejnižší obtížnost občas stačí jediný zásah a jdete k zemi. Stejně jako v Armě se tedy musíte mít sakra na pozoru, zvlášť když možnost uložit hru máte jen jednou během mise (stejně jako za časů první Operace Flashpoint), takže jde často spíše o ryzí boj o přežití než o dosažení patřičného cíle. A že těch cílů je, kromě klasického dobývání potřebných pozic je občas nutné oddělat obsluhu nedalekého minometného postavení, někdy se musíte vypořádat s krvavou přesilou, a jindy vám zase nezbude než se pod rouškou tmy plížit skrz nepřátelské pozice. Tady se s vámi opravdu nikdo nemazlí, na to musíte být připravení.

Základem jsou dvě propracované kampaně za Rusy a Němce, v nichž si vyzkoušíte většinu dostupné techniky i jejích možností.

Achtung!

Kromě dvou slušně rozsáhlých kampaní, jež mimochodem provází řada působivých a zdařilých cut-scén, nabízí Iron Front i trojici samostatných misí. Jedna z nich vás pošle do německého tábora, ve druhé misi vás čeká krvavá tanková bitva s cílem získat od nepřítele potřebné palivo, a třetí scénář vás posadí do kokpitu ruského útočného letounu. Ano, nový simulátor obsahuje také dvě letadla pro každou stranu. Boj v oblacích je dost adrenalinová i propracovaná záležitost, a hlavně zase trochu odlišný styl boje. Ovládání letadla je přitom dost jednoduché.

Nutno říci, že díky hromadě prvků shodnými s Armou II se budou veteráni série cítit ve hře jako mistři, kteří mohou bez obav vyhodit z velitelského křesla toho tyrana a masového vraha s drobným knírem a přehazovačkou (nebo naopak toho tyrana a masového vraha s mohutným knírem) a ujmout se velení nad armádou osobně. Celkové ovládání se totiž nemění, k dispozici jsou i klasické kontextové nabídky, stejně jako ovládání vašich podřízených, služby medika, udílení rozkazů a různé ikony, třeba pro otevření dveří nebo nasednutí do vozidla na místo řidiče.

Pokud ale veteráni nejste nebo se vám všechny znalosti vykouřily z hlavy, vše vám dopodrobna vysvětlí tutoriál na začátku obou kampaní. Všechny možnosti jsou vám dávkovány takovým způsobem, že si na ovládací prvky i na pravidla hry bez problému zvyknete. Pár věcí je ale přeci jen nových, mě osobně zaujala především možnost připojit dělo k zadnímu nárazníku náklaďáku, takže ho lze převést prakticky kamkoliv. Prakticky nic tedy není vyloženě stacionární, což dodává úplně nové možnosti boje a válečné strategie.

Podobnost s Armou II je očividná od první chvíle. Veteráni české série se tedy budou cítit jako všemocní a všeznalí králové. Pro ty ostatní je k dispozici intuitivní tutoriál.

Ruští psi útočí

Abych se ale vrátil k základní náplni hry, postupem času je k dispozici i zbrojnice, kde si lze každou zbraň vyzkoušet extra, a také výcvikový tábor, kde máte zase všechno pohromadě, především k výcvikovým účelům. Znalce série Arma určitě potěší především editor, který je naprosto totožný s editorem ve veledíle tuzemských vývojářů. Máte tedy k dispozici všechny čtyři obrovské mapy, všechny jednotky (včetně zvířat jako jsou psi, slepice, krávy nebo ovce), dále není problém umístit na mapu různé značky a spínače vyvolávající určitou akci, použít pár skriptů, nebo nastavit jednotkám, kam se mají přesunout nebo jakou činnost mají provést.

Tvůrci nevynechali ani možnost umístění celých skupin nebo různé pomocné moduly. Možnosti jsou celkově stejné jako v Armě, včetně nastavení počasí a data, takže tvorba vlastních misí je opět dost rozsáhlá a propracovaná, ale zároveň jednoduchá. Jenom škoda, že je občas okopírování z Army až moc viditelné. Mezi dostupnými jednotkami i skupinami je totiž i nezávislá strana, problém však je, že Iron Front žádnou nezávislou stranu nemá, takže všechny kolonky jsou prázdné nebo v nich zůstávají volby naposled použité strany. V tomto případě tak může dojít k určitým dezinformacím nebo vidině bugů. Ale ony to nejsou bugy, to jenom vývojáři zapomněli umazat pár věcí.

Nechybí ani klasický editor, díky němuž si lze velmi snadno vytvořit svoji vlastní misi.

Pár slov si určitě zaslouží i multiplayer, jenž nabízí víceméně totéž co singleplayer, díky přítomnosti většího počtu reálných hráčů dokonce občas nabízí i něco navíc. Jako vždy záleží na nastavení každého serveru a na něm probíhající misi, každopádně jde ale o lákavou alternativu hry pro jednoho hráče, zvlášť když už v první den bylo k dispozici více jak třicet aktivních serverů.

Na výlet do jižní i východní Evropy

Nyní je asi nejvyšší čas věnovat se technické stránce. Díky enginu Army 2 je zákonitě na dost vysoké úrovni, všechny mapy jsou bez jakéhokoliv přehánění nesmírně rozsáhlé a také detailní. Tvůrci z X1 Software si bohužel neporadili s pár klasickými problémy enginu, takže osobní auta se při vjíždění ze silnice na trávu téměř zastaví, stejně tak se ruce ani na chvíli nepohybují zároveň s volantem. Alespoň že vaši spolubojovníci už nemají potřebu předvádět kouzelné triky jako David Copperfield, takže ploty, zídky a další nízké překážky obcházejí, místo aby jimi prošli, jako by to byl vzduch. Obecné bugy jsou naštěstí spíše výjimkou, za zmínku stojí akorát občasné pády hry a někdy zlobivá kamera, jinak je ale chyb minimum. Dokonce se umělá inteligence chová dost rozumně.

Engine od Bohemia Interactive se osvědčil, za cenu vyšších HW nároků vás čeká parádní podívaná a výlet do rozsáhlých a propracovaných oblastí Polska a Ukrajiny

Na grafiku jako takovou si ale rozhodně stěžovat nemůžu. I na nízké detaily vypadá všechno parádně, textury jsou v řádně vysokém rozlišení, tváře postav se také docela povedly, stejně jako modely tanků a vozidel obecně. Vše by bylo skoro dokonalé nebýt vyšších HW nároků, které se projevují především v nutnosti zacházet opatrně s mírou dohlednosti. Rozhodně ale chválím ozvučení. Jeho vysokou kvalitu poznáte hlavně v okamžiku, kdy se stanete svědkem střelby legendárních ruských Kaťuší. Některé zvuky jsou sice půjčené z Army, především motor náklaďáku nebo střelba letadel, ale většinou jde o vlastní tvorbu, kterou je radost poslouchat. Totéž se dá říct i o relativně nevýrazném, ale atmosférickém a trefném soundtracku.

Zasloužil jste se o slávu naší armády, vojáku

Jistě vám neuniklo, že se v textu název Arma objevuje neuvěřitelně často. Ve výsledku se tak přeci jen dá trochu říci, že jde o Amu z druhé světové, důležité však je, že s sebou zároveň přináší i vlastní invenci, vlastní realistický nádech a hlavně vlastní, možná ještě uvěřitelnější a naturalističtější pojetí. Z válečného simulátoru, který naši zemi tolik proslavil, si navíc půjčuje jenom to nejlepší (takže vlastně skoro všechno).

Ve výsledku jsme se tak dočkali přesvědčivého simulátoru v obrovském a detailním prostředí s tunou možností, s ještě větším množstvím zbraní a techniky, osvědčeným editorem, aktivním multiplayerem, a v neposlední řadě také s dvojicí trvanlivých a propracovaných kampaní.

Škoda jen vysokých HW nároků, občasných pádů hry, někdy až moc vysoké obtížnosti spojené s nemožností ukládat častěji během misí, a že je občas ta podobnost s Armou až moc vidět, hlavně v editoru. Každopádně se ale Iron Front nadmíru vydařilo, a jestli chcete další propracovaný simulátor nebo jenom titul, jenž na druhou světovou válku pohlíží zase trochu jinak, berte všema deseti. Ostatním bych stejně jako v případě Army doporučil radši něco jiného.