Jagged Alliance: Back in Action – originál se obrací v hrobě

Starší hráči sérii Jagged Alliance určitě znají. Druhý díl se koneckonců stal kultovním počinem žánru taktických akcí. I proto nějakou moudrou hlavu napadlo vytvořit po dlouhé době další díl a navázat na úspěch starší legendy. Tedy, další díl, spíš něco mezi novým titulem a remakem. Jiné mozky tento nápad dokonce zrealizovaly, což by za normálních okolností mohlo být fajn, ale tvůrci bohužel vzali hru za špatný konec. Za opravdu hodně, hodně špatný konec.

Tajuplný ostrov

Než se dostanu k výčtu katastrof, kterých je Back in Action plné, zmíním jednu z mála věcí, která úplně neselhala, příběh. Ten pojednává o útlaku jednoho tropického ostrova, jenž má pod palcem jistá královna a její oddané vojsko. Zkrátka diktatura jako řemen, kdy občasné nemají zrovna nejjednodušší život a hledají jakoukoliv pomoc. Tou by mohla být parta žoldáků s cílem obrátit situaci na ostrově ve svůj prospěch a s královnou hezky postaru vytřít podlahu, jinak řečeno jí zastřelit. Co na tom že to je žena, je to především diktátorka bez jakéhokoliv slitování.

Nejde tedy o žádnou kdovíjak propracovanou a inovativní zápletku, navíc jste se s něčím podobným už mohli mít někdy čest, třeba i v české hře Arma: Quen’s Gambit. To ale neznamená, že je úplně k zahození, to zas ne, ale není ani nijak překvapivý. Zkrátka průměrný, aspoň ale napomáhá nějaké motivaci. Ani základní jádro hratelnosti není z počátku úplně nejhorší. Pro každou z řady misí, kdy máte za úkol třeba obsadit letiště, město nebo zverbovat pár členů domobrany, musíte nejdřív najmout několik žoldáků. Každý má jinou cenu a často i jiné vybavení a zbraně (většinou pistole, samopaly nebo i ostřelovačky). Někdo se soustředí na pyrotechniku, jiný žoldák zase na konvenční zbraně, a nechybí ani několik mediků, kteří jsou pochopitelně nepostradatelní. V samotné hře pak musíte pečlivě volit, jakým způsobem a v jaké pozici se budou žoldáci pohybovat, jaké zrovna mají v rukou vybavení atd. A samozřejmě také dávat bacha na všudypřítomné nepřátele.

Tím se dostávám k prvnímu významnému záporu, a to příšerné obtížnosti, která hraničí s frustrací. Protivníci vaši skupinu často uvidí, i když je tma a i když leží. Nemluvě o tom, že vaši žoldáci většinou netrefí ani stodolu, zatímco nepřátelé jsou zatraceně přesní. Velmi často se mi tak stávalo, že jeden můj svěřenec vystřelil několikrát do protivníka ze samopalu, trefil se jenom jednou, a nepříteli stačily tři rány a bylo vymalováno. Stejně tak se často stává, že chcete někoho zastřelit, ale hra vám píše, že nepřítel je z dosahu, přitom vám nebrání ani nějaká překážka, ani nedostatek střeliva nebo velká vzdálenost. A jak se dá čekat, vaši postavu může nepřítel zabít velmi snadno. Aspoň že prvních pár misí se nese v duchu melee útoků, kdy jsou tyhle problémy většinou odbourány. Mimochodem jde také o jediné zábavné scénáře v celé hře, pokud nepočítám docela šikovný trénink a občasnou přítomnost tanků (samozřejmě nepřátelských), které hratelnost trochu oživují. Poměrně brzy ale zjistíte, že obtížnost je vážně krvavá, a vůbec vám nepomůže, že od začátku vidíte pozice všech protivníků. Jediné, co trochu pomáhá je možnost hru pozastavit a udělit všem žoldákům potřebné rozkazy, což aspoň trochu připomíná principy legendárního Jagged Alliance 2. Ale jen trochu.

Obtížnost hraničí s frustrací. Protivníci vaši skupinu často uvidí, i když je tma a i když leží, nemluvě o tom, že vaši žoldáci většinou netrefí ani stodolu, zatímco nepřátelé jsou zatraceně přesní.

Čert aby se v tom vyznal

Báječná věc je i uživatelské rozhraní. Potřebná tlačítka jsou neuvěřitelně mrňavá a chaotická, ikony předmětů často ani nevypadají jako to, co mají znázornit (hlavně balík C4 a pyrotechnická sada), stejně tak je potřeba s kurzorem pohybovat s maximální přesností, aby se vám třeba objevila ikona pro otevření dveří. Různé akce, jako třeba povel k vyléčení spolubojovníka, umístění náloží, použití žebříku, deaktivace min nebo otevření dveří se totiž provádí právě tak, že na daný prvek musíte najet myší, a až se objeví ikona, stisknout pravé tlačítko myši. Často se tak z toho stává příšerný pixel-hunting. Povedlo se tak akorát strategické rozhraní pro přesun jednotek po mapě, což můžete vidět na jednom ze screenů.

Ona ani celková grafika za moc nestojí. Když koukáte na hru shora, ještě se to dá, jakmile ale začnete s kamerou trochu hýbat, což je docela často potřeba, zjistíte, že je vizuální stránka odbytá, textury postrádají potřebnou ostrost a barvu, a vzhled postav také není žádný zázrak. Co teprve když vidíte jejich obličej při rozhovorech. I tady se naštěstí najde něco, co se trochu povedlo, a to level design, kdy jednotlivé mapy mají rozumně rozmístěné budovy i všechny důležité prvky.

Situaci nezachraňuje ani zvuková stránka. Dabing je docela protivný, skoro by se dalo říct až amatérský, zbraně zní neuvěřitelně bídně, zvuky prostředí zase příliš klišovitě (třeba v džungli neslyšíte nic jiného než řev papoušků, a to pořád dokola) a hudba je taková nevýrazná a často se k dané situaci ani nehodí.

Zas a znova

Výčet nedostatků bohužel nekončí. Najde se totiž i dost obecnějších bugů a chyb. Žoldáci si např. málokdy poradí s hromadnějším přístupem k žebříku, kdy se různě zasekávají, tlačí a někteří z nich po čase začnou žebřík úplně ignorovat. Často se mi také stalo, že když jsem u nějaké postavy přepnul z palného kvéru na zbraň nablízko, tak palná zbraň prostě úplně zmizela. Stejně tak mívají žoldáci časté problémy s házením granátů, kdy nejsou schopní trefit nějaký menší terč, třeba okno. Když jde navíc o kouřový granát, kouř často ani není vůbec vidět.

Back in Action je ideální ukázka všech možných bugů, které mohou už tak plytký průchod hrou ještě víc zkomplikovat a znepříjemnit

Naštvat může i fakt, že když je voják v pohybu, a vy změníte postoj, prostě se zastaví. V několika situacích se mi stalo, že se jeden z žoldáků pohyboval vleže, najednou se dostal pod palbu, tak jsem mu naklikal, aby vstal a rozeběhl se, ale on prostě vstal a zůstal stát, což mělo za následek smrt. A jednou, jednou mi hra dokonce sama smazala všechny savy, sama od sebe. Jak ty manuální, tak automatické, což pro mě bylo jako pěkný kopanec do rozkroku.

Mlátit hlavou o stůl nestačí

Vážně nechápu, jak někdo tenhle paskvil mohl vypustit na trh. Příšerné uživatelské rozhraní, mizerná audiovizuální stránka, otřesná obtížnost, tuna bugů a řada dementních principů, to všechno dává dohromady pořádnou kopci nudy a frustrace alias Jagged Alliance: Back in Action. Co na tom že zároveň ne úplně marný příběh, přijatelný level design, a navíc i bezvadný český překlad. Věřte mi, nestačí to. I když máte tenhle žánr rádi, dokonce i když máte rádi samotnou sérii Jagged Alliance, na tuhle zmršeninu radši ani nepomyslete a vraťte se ke druhému dílu. A pokud jste nováčci a nedejbože jste po Back in Action už sáhli, doporučím totéž, krabicová verze totiž zároveň obsahuje i původní druhý díl. S ním vám bude opravdu lépe. Po důkladnějším zahrání Back in Action vám totiž bude přinejmenším do breku.