Pohybové ovládání v podobě Kinectu vypadá setsakra dobře. Jak to ale všechno dopadne, když nám začnou cpát, že si do ruky máme vzít neviditelný volant? První taková hra je tu a přináší kopec zábavy.
JoyRide vlastně ani není žádný pořádný závodní titul. Na ten si budeme muset zřejmě ještě nějakou chvilku počkat. Tato absolutně arkádová hra je totiž zaměřená především na předvedení možností Kinectu s pořádnou dávkou zábavy. Hráče většinou nenechá jen tak posedávat, naopak jej zvedne z křesla a donutí leckdy i k akrobatickým cvikům. Stejně jako všechny ostatní tituly na Kinect vyfotí většinu zajímavých postojů, které vám po závodě ukáže. Občas se tak hráči docela zděsí, co to sakra vyváděli.
Demolition derby?
Ale kdepak. Jeden z módů se jmenuje podobně, úkolem je však trochu něco jiného. V každém kole se nachází jakýsi "totem", jenž je potřeba zničit tím, že do něj vletíte svým vozem. Doskočit až k němu není až tak úplně jednoduché. Nejdříve se musí zbourat několik dalších věcí, díky čemuž se zpřístupní potřebný skokánek. Vše se dá rozbít celkem lehce, ale i zde je potřeba sbírat celkové body využívané na odemykání vozů a dalších tratí. Rychlý průlet misí by byl tedy kontraproduktivní.
Sprint na… několik kilometrů.
Rychle a zběsile! Jeden z možných názvů dalšího módu přináší modifikovanou verzi sprintu. Po cestě stojí několik překážek, zrychlovacích pásů, stíratelných mincí a… žádný protivník. Názor, že to musí být jednoduché, vám vyvrátí potřeba dorazit do cíle v přísném časovém limitu. Bez přitahování rukou, čímž se nabijí turbo alá Burnout, se prostě neobejdete. Po jeho využití poletí vůz neuvěřitelně rychle a některé překážky prostě nebudou vidět. Odpočinek nepřichází ani v době, kdy vůz letí dlouze vzduchem. Stačí udělat nějaký ten náklon a herní panáček předvede další ze svých akrobatických kousků.
Jako by už toho nebylo dost! S károu se dá dostat i na obdobu U rampy. Rozjezd, doplnění turba přitáhnutím volantu k tělu a posléze nakláněni na různé strany za účelem provádění bodovaných triků. Pouhé ježdění ze strany na stranu doplňuje nutnost sbírat různé předměty, mezi nimiž se nachází hodiny, které přidají nějaký ten čas navíc. Úspěchu dosáhne jen ten, kdo lítá pořádně vysoko, protože rozbití skleněného patra funguje jako bodový násobič. Ještě štěstí, že se při této aktivitě nemůže hráč pořezat. Tak jako tak se občas pěkně zapotíte, jelikož není čas na přestávku. Po každém dopadu je potřeba rychle dobít turbo a hurá na další rundu triků. Uf, naštěstí čas došel dřív, než jsem odpadl já.
Jedinou možností, kdy se může do sbírání bodů přidat i spolujezdec, je vytváření póz dle předlohy. Vůz vzletí na začátku každého kola do vzduchu a po vysunutí křídel se začnou objevovat obrysy postaviček, jejichž pózu je potřeba co nejpřesněji okopírovat. K dosažení správné polohy dopomáhá i zvýrazňování špatně zohýbaných končetin červenou barvou. Občas sice spadnete na zem při pokusu o holubičku, ale zabavit to dokáže na delší dobu, než byste vy sami na začátku hraní předpokládali. Každá chyba se projeví krátkodobým vyplivnutím motorů a navíc je zde omezený čas letu, takže se s vytvářením póz nesmíte flákat.
Konečně normální závod
No on vlastně tak normální nebude. I v úplně tom nejjednodušším závodě na několik kol dosáhnete vítězství pouze za častého využití turba, zkratek a skokánků. Až nyní se pořádně projeví funkce automatického plynu. V jiných módech si toho pomalu nevšimnete, tady vůz najednou brzdí před zatáčkou. Přesto se do ní leckdy vřítíte tak rychle, že nezbývá než využít hrou naučený trik, kterým pošlete závoďák do táhlého driftu. A pokud během toho všeho nezapomínáte sbírat mince, měnící se po závodě v potřebné body, máte v menu připravené další nové auto.
Závod plný překvapení
Bohužel je úplně jedno, jaký vůz si zvolíte k druhému typu závodů, protože se všechny chovají úplně stejně. Osobáček nebo teréňák, nikdy se nic nezmění. Několik různých aut i jejich úpravy jsou tu jen pro okrasu. Ani to nic neubírá na vlastnostech klasického závodu s přídavkem zbraní. Jednou někoho zmrazíte, podruhé zmrazí on vás. Věci k obraně či útoku však nekoupíte. Tentokrát se vyplatí vynechat zkratky, na hlavní trase jsou k nalezení bedny plné zbraní. Po náhodném vylosování ji stačí vystřelit nebo rovnou aktivovat. Pozice se během takového závodu několikrát promíchají a to je to, co samotnému kroužení přidává potřebnou šťávu.
Nejjednodušší způsob k dosažení vítězství se skrývá v poctivém naslouchání hry během počáteční výuky. Využití turboefektu nabízí nepřekonatelnou výhodu oproti umělé inteligenci. Naučte se nabíjet i během projíždění zatáček a na rovince ujedete protivníkům tak, že už nebudou mít šanci. Potřebné je i správné zapamatování jednotlivých akrobatických triků, k jejichž zvládnutí se stačí jemně natáčet. Ostatně, co jiného by se dalo na pohybovém ovládání vymyslet…
Zábava na celý den
(Ne)závodní titul si rozhodně nedělal ambice na uchvácení hráčů závodů, jako je třeba NFS. Přesto spolu s Kinectem přináší do obýváků zábavu na dlouhé hodiny. Zářivým příkladem je rovnou obětní beránek číslo 1 - recenzent. Hru jsem dostal v sobotu ráno, pařil až do nedělního oběda a i od něj mě táhla chuť rychlého návratu před kamerku. Pokud mě přes okno viděl někdo z kolemjdoucích, musel si ťukat na čelo. Ale víte co? Vůbec mi to nevadí. Mažu roztáhnout závěsy, jen ať všichni vidí, čemu se říká pořádná zábava! A těm z vás, co patří mezi šťastlivce vlastnící Kinect, nemohu doporučit nic jiného, než přestat číst tuto recenzi. Koukejte vzít do rukou "volant" a hurá na trať!
Verdikt
JoyRide je závodní hra určená pro masy. Nejde o to učit tatínky, jak správně projet zatáčku. Tady je záměrem pobavit vedle nich i děti a vlastně celou rodinu. A přesně to se povedlo na jedničku!
