Komiks: Assassin's Creed: Vzpoura – Společný zájem

Na našem trhu se během posledních let objevily už tři do češtiny přeložené komiksy ze světa Assassin's Creed, které vyprávěly jeden souvislý příběh. Během jejich čtení mi však přišlo, že kvalita jednotlivých částí toho příběhu má poměrně sestupnou tendenci. Když tedy došlo na vydání dalšího komiksu, který má na svědomí zcela odlišný tým tvůrců, opatrnost a nedůvěra šla stranou a zvítězila zvědavost spojená s otázkou, jestli se v odlišných rukou mohlo zrodit něco lepšího a zajímavějšího než to, co jsme dostali posledně.

Staronové postavy, staronové problémy

První část série Assassin's Creed Vzpoura, nesoucí podtitul Společný zájem, zčásti navazuje na události již vydaných komiksů. Opět se tak setkáváme s Charlottou De La Cruzovou a Galinou Voroninovou, ostřílenými členkami Bratrstva asasínů, které ale doplňuje celá řada nových postav, jež utváří čerstvý a poměrně neokoukaný tým. Ten se snaží nadále pátrat po úlomcích ráje, narušovat činnost Templářů a samozřejmě využívat zařízení Animus. Postavy, s nimiž jsme se ve třech předešlých komiksech nesetkali, ale najdeme i na straně Templářů. Nejvíc prostoru dostává agent Juhani Otso Berg, který je jakýmsi detektivem a samozvaným ochráncem v jedné osobě s cílem odhalit nepřátelské živly ve vlastních řadách. Všichni ale mají dříve či později co do činění s hrozbou, která může zničit obě frakce.

Musím říct, že nové postavy nejsou špatně vymyšlené a připadají mi sympatičtější a uvěřitelnější než většina těch, s nimiž jsem se setkal na stránkách předešlých komiksů. I již známí hrdinové jsou na můj vkus lépe zpracovaní, za což zřejmě může skutečnost, že dostávají méně prostoru. Všichni jsou ale součástí nesmírně chaotického příběhu, který skáče z místa na místo a z události do události, pořádně se nikde nezastaví a sleduje v jeden čas příliš velké množství dějových linií. A to všechno jen proto, aby se vše spojilo v bodě, v němž komiks skončí vysloveně otevřeně a bez jakéhokoliv srozumitelného a uspokojivého rozuzlení.

Společný zájem je tedy neskutečný příběhový bordel, v němž je základní dějová osa pohřbena pod nánosy zbytečných a těžko pochopitelných odboček. V událostech, na něž se komiks zaměřuje, jsem se zkrátka těžko orientoval. Možná je to tím, že Společný zájem není nic víc než začátek většího příběhu, ale je otázka, jestli se po přečtení pokračování aspoň něco vyjasní nebo jestli je děj prostě špatně napsaný a v tom chaosu se bude pokračovat i na podzim, kdy má vyjít druhý díl. Orientaci nepomáhá ani oficiální synopse, která popisuje věci, na něž v komiksu z větší části nedojde, nebo úvodní text na vysvětlenou, který jako by vypadl ze začátku libovolného Star Wars filmu.

Nečetli jste předešlé díly? Nevadí

I dialogy jsou mnohdy nejasné a občas na sebe vůbec nenavazují. V tomto případě si zase můžeme pokládat otázku, jestli za to může původní scénář nebo český překlad, ale přeložený text na mě při čtení dělal pečlivý dojem a navíc jsem nepostřehnul nějaké viditelné chyby či překlepy, takže bych přikládal vinu spíše tomu scénáři. Mám navíc pocit, že nehraje moc velkou roli, jestli máte za sebou předešlé díly Charlottina dobrodružství. Já je četl všechny a stejně jsem měl po dočtení v hlavě jenom zmatek. Jestli tedy začnete až se Vzpourou, nejspíš se toho moc nezmění, maximálně nepochopíte některé drobné narážky, které na základní příběh nemají takřka žádný vliv.

Ne všechno je ale nutně špatně. S ohledem na cenu komiksu je jeho délka přímo ideální, tabulky představující postavy a některé dialogy jsou místy vtipné či ideálně odlehčené a občas děj nabídne prvky, které mohou mít pro zanícené fanoušky Assassin's Creed nemalý význam. Rozhodně ale nenabídne tradiční výlet do minulosti prostřednictvím Animu. Když pominu jednu letmou (ale dost zajímavou) pasáž, celý příběh se odehrává v současnosti. To bude asi jeden z důvodů, proč vše působí tak neukotveně a chaoticky. Ani současný příběh předešlých komiksů nebyl z nejkvalitnějších a nejjasnějších, ale návštěva Salemu nebo Peru v minulosti byla poměrně poutavá, originální, celistvá a jasně vytyčená. Tentokrát je hledání čehokoliv, co by se těmito přídavnými jmény dalo označit, opravdu těžké.

K výrazným změnám a odlišnostem oproti předešlým komiksům došlo i v případě grafického zpracování, které mi připadá mnohem surovější a temnější. Výsledkem je poměrně unikátní a výrazná vizuální podoba, která nabízí především velmi dobrou atmosféru, díky níž je leckdy snadnější překousnout zmatečnost příběhu nebo fakt, že zrovna nechápete, co se děje. Problém v podobě nepatřičných výrazů tváří, na který jsem si stěžoval při hodnocení předešlých dílů, navíc zmizel, a občas si lze všimnout zajímavých detailů spojených s reálnými událostmi a okolnostmi. Bohužel zůstalo občas nepřehledné zpracování akčních pasáží. Vyznat se v průběhu některých bitek je vážně výkon a občas jsem na některé stránky jen koukal a mnul si zamyšleně bradu jako Indiana Jones, když se v úvodu Dobyvatelů ztracené archy snažil vzít z podstavce zlatou sošku.

Bohatý pohled do zákulisí

Na bonusových materiálech se ale tentokrát vážně nešetřilo. Samozřejmostí je přehled alternativních obálek všech čtyř částí komiksu, přičemž mám pocit, že některé jsou ještě lepší a zajímavější než výchozí obálka, ačkoliv ani ta rozhodně není špatná. Na posledních stránkách Společného zájmu se můžete dále podívat na návrhy několika postav, černobílé náčrtky propagačních stránek nebo postup tvorby obálky. Tohle všechno doplňuje občasný komentář autorů, který je někdy ve výrazném rozporu s tím, jaké pocity jsem po přečtení komiksu měl já, ale občas nabízí zajímavé zákulisní informace a poznatky.

Jako vždy mi tedy nezbývá než doporučit nový komiks pouze těm nejzanícenějším fanouškům Assassin's Creed. A ti by možná měli zvážit, jestli se nevyplatí počkat na pokračování v naději, že se díky němu aspoň něco z toho chaotického, zmateného a neuspořádaného příběhu vyjasní. Kdo ví, možná nejsem úplně cílová skupina takových projektů. Ale i když svět Assassin's Creed vyloženě nežeru, rozhodně se do něj rád vracím. Tohle ale není úplně příjemný návrat, bez ohledu na nějaký stav fanouškovství. Doufal jsem, že díky odlišnému týmu autorů dostanu do rukou něco, co mě bude opravdu bavit, nakonec jsem se ale dočkal jen další chaotické omáčky, pod níž je zkrátka podepsaný někdo jiný. Všechno sice dobře vypadá a občas se při čtení můžete trochu pousmát, ale obávám se toho, že jakmile se Společným zájmem skončíte, zbude vám pocit, že na záhonu nadepsaném titulem Vzpoura nejspíš nic kloudného nevyroste.

Za poskytnutí komiksu pro potřeby článku děkuji nakladatelství Crew.