L.A. Noire vs. GTA IV – srovnání velikánů

I přes několik nepříjemností je rozhodně čtvrtý díl série Grand Theft Auto skvělou hrou. Mnozí chtějí návrat Vice City či obrovskou rozlohu San Andreas, Liberty City má ale zkrátka něco do sebe. Od L.A. Noire mnozí očekávají právě „GTA z padesátých“, což je ale vedle jak ten buk. Pojďme si tedy srovnat, co mají dva kolosy společného a co bychom naopak u dílka Team Bondi čekat neměli.

Round 1 – příběh

Nehledě na to, nakolik otevřená je hra, musí být kromě mlácení babiček na přechodu něco, co bude hráče táhnout dopředu. Tím samozřejmě myslíme příběh. GTA série má již dlouhou dobu svou oblíbenou šablonu. Máte tu základní příběhovou linku, která se táhne skrze různé kontakty, zrady, přátele, zaměstnavatele a další individua. Na to vše je pak nalepena omáčka, která je tu pro případ, že náhodou v ten který den náladu na příběh nemáte a chcete se jen tak flákat. Právě tento systém poskytuje zdánlivou svobodu rozhodování a pohybu, i když vlastně máte předem vytyčené hranice a jen vybíráte mezi možnostmi. Tento systém si však získal tuny fanoušků, protože je zkrátka zábavný. Máte chuť se ponořit do příběhu? Hrajete mise. Máte chuť blbnout? Tak přejíždíte chodce, kopete prodavače hamburgrů do rozkroku a hrajete si s poliši.

Teď ale mluvíme o příběhu. Čtvrtý díl GTA měl skvělou story, kterou hráči chtěli vidět. Velkou měrou na to přispěl charismatický hlavní hrdina, jeho bolestivá minulost a přání utéct někam, kde bude klid. Pokud se hráč spíše toulá po městě a čas od času zabrousí do příběhu, je něco špatně. Je však jasné, že bylo příběhové pozadí velmi otevřené a sloužilo spíše jako lepidlo pro obrovský sand-box svět, který Rockstar nabídl. Je zkrátka těžké opravdu se ponořit do příběhu, když mezi jednotlivými misemi můžete několik dní blbnout v taxíku.

Naopak L.A. Noire má na příběhu stavět a onu omáčku otevřeného světa, kterou Grand Theft Auto aktivně využívá v popředí, chce nabízet pouze jako pozadí a podpůrný mechanismus. My to rozhodně vítáme, protože nechceme další GTA, právě naopak. Místo misí tu budou jednotlivé případy a bylo by velmi divné, kdyby si hráč uprostřed otevřeného případu odskočil na čaj. Ne ne, tady se neuklidníme, dokud nebudeme mít alespoň jeden případ uzavřen. A to může trvat.

Z toho, co jsme zatím měli možnost vidět působí L.A. Noire především velmi revolučně. A to nemluvíme o příběhu. GTA IV má příběh velmi otevřený a strukturovaný. L.A. Noire jej má více posazený do hratelnosti, což sice dává mnohem méně svobody, na druhou stranu ale více vtahuje do děje. Příběh Cole Phelpse také působí mnohem dospělejším dojmem a my tak nějak tušíme, že na tom lví podíl má samotné zasazení příběhu, který se odehrává v jednom z nejbrutálnějších období USA.

Round 2 – svoboda

Poznávací znamení série GTA, největší výtka druhé Mafie. Největší chybou, kterou mohou tvůrci s otevřeným městem udělat je naplnit jej pouhým příběhem. Pokud se z něj hráč totiž dostane, velmi rychle zjistí, že není kolem absolutně co dělat a že je město vlastně prázdné a nezáživné, ať se po něm promenádují obyvatelé sebevíc. Grand Theft Auto tento koncept přivedlo k dokonalosti a i když byl čtvrtý díl menším krokem zpět, stále nabízel tuny nepovinných misí, radovánek u kulečníku a dalšího odreagování, které dávalo hráčům kýženou svobodu. Není totiž nic lepšího, než si po dalších úspěšných příběhových misích odskočit na pivko do nejbližšího baru.

Mnozí se báli omezenosti i v chystaném dílku Team Bondi. L.A. Noire totiž doslova křičí a prosí o volnost a vyžití ve městě plném drog, sexu a alkoholu. I přes neustálé spekulace se naštěstí naše touhy potvrdily. L.A. Noire bude zcela otevřenou hrou s městem Los Angeles padesátých let. Mimo hlavní případy se hlavní hrdina Cole Phelps bude moci věnovat mnoha vedlejším misím, které zachrastí ve vysílačce policejního auta, případně vyskočí ze zlatnictví před ním. Celková struktura nebude natolik volná, jak je tomu např. v GTA IV, pořád ale bude na míle vzdálená Mafii 2, což rozhodně potěší. A silnější zaměření na příběh nám vůbec nevadí.

Round 3 – náplň

Již v našich dojmech jste si mohli přečíst, že na to jde L.A. Noire trochu jinak. GTA 4 ničím nevybočuje ze zajetých kolejí a nabízí pověstný koktejl přestřelek a honiček, z čehož se skládá celá hra. Ať už někam jdete po svých, jedete autem nebo čekáte na ulici, většinou se mise zvrhává v akci, kde musíte někoho odprásknout, přejet nebo jinak odstranit. Situaci nepomáhá pak ani příběh, když vlastně po celou dobu děláte to samé. Tím rozhodně nemyslím, že je GTA IV špatnou hrou. Rockstar umí i tu největší nudu obalit v tak lahodném těstíčku, že to přesvědčí i toho největšího odpůrce násilí. Pořád je to ale schéma, co už jsme viděli nesčetkrát.

L.A. Noire nahrazuje neustálé přestřelky vyšetřováním a je věru proč se těšit. Nejen proto, že hra nabídne pět různých oddělení LAPD, ale hlavně protože každý případ bude jiný. Potkáte jiné lidi, zavítáte do jiných oblastí města, pokecáte s jiným parťákem a zkrátka na to půjdete jinak. Nehledě na jiné úkoly tak i samotný příběh nabízí bohatou variabilitu, a pokud můžeme věřit informacím na internetu, jeho dohrání vám zabere nejednu desítku hodin.

Abychom ale uklidnili i po akci prahnoucí hráče, přestřelek a honiček si užijeme dostatek. Jen to nebude každá druhá mise, jak jsme zvyklí od konkurence. Tím největším přínosem L.A. Noire oproti konkurenci je však začlenění adventurních prvků do písečku sand-boxu, což je bez diskuzí revoluční a smělý krok. Nakolik bude lákavý z dlouhodobého hlediska, to už si budeme muset zjistit na vlastní pěst. Kdo by ale nechtěl hrát tvrdého poldu, co pulíruje chudáky u výslechu, rozbrečí ženy a pro ránu nejde daleko?

Ve zpracování samotného herního zážitku jsou si naopak obě hry značně podobné. Obě nabízí otevřená města, přes 100 rozličných vozů, vtípky a odkazy a také zábavné miniúkoly, mezi něž v L.A. Noire patří např. nalezení všech historických památek či policejních odznaků rozesetých po městě. Za to hráč dostane bonusové obleky či veledůležité XP body, které značně zjednodušují postup dále. Pokud si tak stále myslíte, že bude gangsterka z Los Angeles ořezaná verze GTA, jste na omylu.

And the winner is…

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, pokud řeknu, že jsou oba tituly na špici svého oboru. U Grand Theft Auto IV to můžeme tvrdit zcela bez obav, u L.A. Noire ještě musíme na verdikt chvíli počkat. Můžeme také říci, že se jedná o dva zcela rozdílné zážitky, a i když mají velmi podobné ingredience a základ, mají toho společného asi tolik, co čabajka a racionální výživa. Smyslem tohoto speciálu tak nebylo zjistit, jaká hra je lepší, ale spíše ukázat, jak se mohou z podobných dílů vytvořit dva tak rozdílné, a přitom tak podobné tituly.