Lara Croft and the Guardian of Light- Recenze

Když se vzpomene sličná a v oblasti výstřihu „lehce“ nadprůměrně vyvinutá archeoložka s gymnastickým umem, za který by se nemuseli stydět ani olympijští vítězové, bezesporu každý hráč bude hned vědět o kom je řeč. Ono vzhledem k tomu, že herní série Tomb Raider s archeoložkou Larou Croft už naše harddisky okupuje 14 let se, ale není čemu divit. I přesto, že zlí jazykové tvrdí, že Tomb Raider, je jen slabší odvar Indiana Jonese, série díky věrným fanouškům přežila i vlastní zkázu a na všech možných videoherách zařízeních se už Lara objevila dvanáct krát. A právě na její dvanáctý výlet za senzacemi historie si posvítíme i my.

Už na první pohled je vidět, že něco není v pořádku a hra dostala nový rozměr. Nejedná se však o v poslední době stále populárnější 3D, naopak se hra přesunula o pomyslných pár roků dozadu a vsadila na izometrický pohled. Takže hráči, kteří pravidelně slintali nad ladnými křivkami hlavní protagonistky, si mohou nechat rovnou zajít chuť. Svůj díl na tom má také grafika, která je pouze průměrná a detaily nijak oplývající, vzhledem ke kameře ale dostačující. Podobně je na tom i technické zpracování, které ani neurazí, ani nenadchne. Díky opoždění PC verze oproti XBOXu se vývojářům alespoň podařilo vychytat bugy a během hraní mě zlobil snad jen jeden, a to sice zasekávání hry při přechodech mezi hraním a inventářem. Pochválit, naopak musím leveldesign, sice se nedá téměř nijak šplhat a vůbec ona ta óda na překonávání překážek zminutých dílů vymizela téměř úplně. Překvapením pak pro mě bylo dokonce tak trochu zničitelné prostředí. Kulisy polorozpadlých aztéckých chrámů a kobek se autorům podařilo vyvést uvěřitelně a je radost se jimi procházet. Levely jsou docela rozlehlé a váže se k nim vždy několik povinných a nepovinných úkolů. Za ty druhé můžete získat různé bonusy do hry nebo achievmenty. Hra je totiž propojena se Steamem a nenásilnou formou vás na různé odznáčky upozorňuje.

Ale čert vem všechny problémy, nedostatky a pro fanouška trochu nezvyklý styl hry, kdyby se alespoň vývojáři zaměřili na u Tomb Raidera tradičně kvalitní příběh, který vždy exceloval především schopností spojit věci a místa zdánlivě neslučitelná. Bohužel, příběh u nové Lary je tragický. Dokonce mám pocit, jako by tentokrát dostali scénáristi volno a jejich práci odvedl student 5. třídy. Příběh se točí pouze okolo pronásledování aztéckého zloducha Xolotla, který Lařiným přičiněním unikl z artefaktu jménem Zrcadlo temnoty. Společně s ním, se však do našeho světa zhmotnil i indián Totec, který se, jak asi všichni tušíte, přidá na stranu Lary. Bohužel, příběh se prakticky odehrává pouze formou cut scén na začátku a popřípadě v průběhu levelu a probíhá neustále stejně. Vy Xolotla už téměř dohoníte a klidně by mohlo dojít na „final fight“. Místo toho ale dojde jen na pár siláckých řečí a Xolotl odběhne zase do pr***e a tak znova a znova. Ve výsledku už pak ani nemáte chuť filmečky sledovat.

Pomalu by se vám mohlo zdát, že nový Tomb Raider je děsně špatnou hrou, jež nemá co nabídnout. Ale neházejme flintu dožita, když hra má ještě pořád v rukávu jeden trumf. Tou je hratelnost, která je však největším tahákem, ale během chvíle se může změnit v horor. Hodně záleží, jestli hodláte hrát sami, nebo s kamarádem. Hra je totiž koncipovaná celá jako coop. Takže pokud hrajete sami, příběh se mírně poupraví a Totec neustále někam odbíhá. Stejně jako příběh, budou v takovém případě mírně jiné i puzzly. Pokud se tomu vůbec tak dá říkat. Většinou totiž jde jen o přesouvání balvanů za účelem spuštění tlakových spínačů. Někde, ale jen do spínače střelíte, nebo na něj umístíte dálkově odpalovanou bombu a můžete jít vesele dál. Celkově si vůbec nemusíte lámat hlavu a řešení se vám v podstatě nabízí samo ihned, co do dané lokace vejdete.

Mimo „hádanky“ je samozřejmě hlavní náplní hry střílení všemožných potvor. Těch jsem napočítal nejmíň deset druhů a někteří vás až zbytečně potrápí. Např. neustále se oživující forma kostlivce nebo nepřátele, kteří po sobě ještě zanechají dáreček, ve formě vybuchujících ohnivých koulí. Jindy je tak obtížnost až trapná, jindy zase zbytečně dosahuje astronomických hodnot. Na neštěstí se záhy po začátku hraní dostavuje stereotyp, který u mě nerozbilo ani sbírání všemožných artefaktů a zbraní. Téměř celou hru jsem stejně prošel s dvojicí lařiných typických zbraní, do kterých aspoň nemusíte sbírat munici.

Jediným lékem na stereotyp je právě cooperativní mód, kdy si k počítači ještě připojíte gamepad a právě tady je hra nejzábavnější. Hráči totiž musí kombinovat schopnosti obou postav. Lara vlastní vystřelovací hák, po němž může Totec chodit jako provazochodec. Naopak Totec může Laru vyzvednout na štít, který zároveň slouží i jako ochrana proti otravným vystřelovacím šipkám. Nebo prostě zabodnu do zdi své kopí, po němž se dá taktéž dostat do vyšších pater. Díky statické kameře funguje kooperace skvěle a hra je tak i nejzábavnější. Ale abych zase jen nechválil. Například, když se jedna postava postaví na okraj mapy a druhá na ten druhý. I přesto, že kamera zabírá oba, jde hýbat pouze s jedním. Trochu znehodnocující některé logičtější nástrahy je spawn systém. I přesto, že jedna postava není schopna například překonat kvůli chybné kombinaci postav proláklina v zemi, prostě se s ní stačí, po hlavě vrhnou do horoucích pekel a oživit se na druhé straně. Průšvihem je i ovládání. Na to, že jde o konverzi z konzolí, se na něj sice dá zvyknout. Ale klávesnice s myší nikdy u podobných her nebude tak přesná jako gamepad. To vám může přivodit, až infarktové stavy, když dvanáctkrát zdoláváte jeden skok a postava neustále skáče naprosto mimo.

Nepopiratelnou výhodou hry je, ale její cena. Na Steamu si ji můžete stáhnout za 15€ (asi 370 Kč). Úplně špatně na tom není ani délka kampaně pohybující se okolo sedmi hodin. Ale posbírání všech artefaktů a zbraní vám určitě zabere dostatek času, jelikož já jsem ještě ani po druhém zahrátí všechno neměl. A i při opakování levelů znova si můžete s kamarády užít spoustu zábavy při překonávání statistik a komických situací v důsledku ovládání.