Mario Tennis Open – sportem ku zdraví

Kurt plný hrdinů

Snad netřeba říkat, že v Mario Tennis Open jde především o hraní tenisu. To je jasné už z názvu. Co už ale nemusí být jasné, je to, co všechno hra vlastně obsahuje. Věřte nebo ne, není toho vůbec málo.

Hlavní roli hraje bezesporu singleplayer, rozdělený na tři sekce. Tournament, Exhibition a Special Games. Tournament je víceméně klasika, čeká vás série turnajů rozdělných podle tří obtížností, po jejichž zdolání vás čeká to samé ještě na čtvrtou obtížnost. Každý turnaj vám zabere zhruba dvacet minut až půl hodiny, pokud se vám tedy daří, a rozhodně jde o kvalitní a vyzývavou zábavu. Bohužel, docela často jsem se setkal s dost kolísavou obtížností. Příkladem může být nejjednodušší turnaj. První nepřítel je bez šance, toho udolá každý, ale druhý protivník už může být klidně tak silný, že si s ním začátečník prostě neporadí. To pak nezbývá než restartovat hru, eventuálně prohrát, a najednou je ten samý protivník o poznání slabší. Něco takového se děje docela často, a i když nejde o extra velký problém, může to leckomu vadit.

Tournament, stejně jako všechny ostatní módy, přitom můžete hrát za libovolnou postavu. V základu jich je dvanáct, třeba Mario, Luigi, Wario, Donkey Kong, Yoshi, Bowser či Peach, postupem času si navíc lze odemknout další, třeba Maria v dětské podobě. Každý hrdina se přitom soustředí na něco jiného, takže Bowser nebo Wario jsou experti na silné útoky, Yoshi preferuje rychlost, a Peach nebo Daisy se soustředí na techniku hry jako takovou. Co je ale důležitější, mezi postavy se řadí i váš Mii, tedy postava, jíž si můžete vytvořit v aplikaci Mii Maker a jež pro většinu titulů slouží jako avatar. Tentokrát však můžete Mii využít i jako plnohodnotnou postavu. Dokonce není problém si postavu libovolně zkrášlit, k dispozici je tuna triček, bot nebo tenisových raket.

K dispozici máte více jak dvanáct slavných postav z Mario her, dokonce si můžete importovat i vašeho Mii avatara.

Nezávazné hraní

Všechny doplňky ale nemáte od začátku, musíte si je nejdříve odemknout a následně koupit. Odemčení lze provést v módu Exhibition, kde vás nikdo neomezuje, s jakou postavou nebo na jakém kurtu hrát (k dispozici je devět ploch), dokonce si můžete nastavit i počet setů a her, a jestli budete hrát jeden proti jednomu nebo v párech. Pro chvilkové zabití času nebo trénování naprosto ideální.

Jak asi tušíte, výše zmíněné kupování, resp. vydělávání potřebných zlaťáků, je možné skrz třetí mód, Special Games, jenž je pro změnu rozdělen do čtyř her. V Ring Shot máte za úkol střílet zlaté kruhy na kurtu a tím získáváte body.

Super Mario Tennis vám dovolí projet legendární Super Mario Bros za pomoci tenisových míčků (stačí jen střílet na stěnu, kde probíhá hra), v Galaxy Rally naopak střílíte hvězdy, přičemž ale často mizí části herní plochy, a nakonec je tu Ink Showdown, kde je třeba prostřelit míčky skrz tři plivající květiny a Peach snažící se míčky odrazit. Všechny tyto hry mají každopádně čtyři obtížnosti, a vydělávání zlaťáků je díky nim poměrně snadné a zábavné. Hratelnost se díky nim navíc razantně mění.

Když už jsem zmínil hratelnost, možná by nebylo od věci zmínit, jak vlastně základní hraní probíhá. V podstatě jde o klasický tenis se všemi jeho oficiálními pravidly, nikdo vás ani neomezuje, pokud jde o pohyb na kurtu, a snažíte se prostě porazit protivníka. Jedna věc je ale přeci jen zvláštní, a to čtyři druhy jakýchsi kritických zásahů. Často se stane, že se na kurtu rozsvítí kruhová ikona jedné ze čtyř barev a pokud k ní včas doběhnete a odpálíte na ní míček, vaše rána se stane kritická, což má za následek to, že míč následně letí obloukem, mnohem vyšší rychlostí nebo naopak padne těsně za síť, vždy v závislosti na barvě ikony. I tohle hratelnost dost oživuje.

Více hlav, více hráčů

Singleplayer ale není všechno, Mario Tennis Open nabízí i multiplayer, a to buď lokálně, nebo přes internet. Vzhledem k tomu, že jsem neměl k dispozici žádného parťáka pro lokální hru, dostal jsem se jen k online módu, v němž všechno funguje stejně jako v singleplayeru s tím rozdílem, že je pouze potřeba jako první dosáhnout sedmi bodů. Ačkoliv je i multiplayer rozdělen na tři obtížnosti, protivníci vám určitě nedají nic zadarmo, ze začátku vás prostě budou porážet, ať chcete nebo ne. Bohužel, až moc často jsem se setkal s lagy, několikrát hra dokonce úplně spadla. A pochybuju, že by byl problém na mé straně. Pokud ale narazíte na plynulou hru, je online multiplayer solidní a návyková výzva.

Možná vás zajímá, jak se vlastně Tennis Open ovládá. Musím říct, že dost pohodlně, v zásadě vám stačí jen Circle Pad pro pohyb a tlačítko X pro všechno ostatní. Podání, odražení míčku, prostě všechno. Pokud ale chcete lépe využít vaše tenisové dovednosti, je možné potřebné kroky provádět i manuálně, většinou kombinací tlačítek A a B. Tohle všechno je navíc přístupné i přes dotykový displej, eventuálně můžete využít i gyro senzor, a to nejen pro pohyb, ale i pro ovládání kamery. Problém však je, že pokud si gyro senzor vypnete, kamera si dělá co chce a tak se jednou díváte na hru shora, jindy zase koukáte vaší postavě přes rameno, a tak pořád dokola, bez možnosti si jinak kameru přepnout. Občas může jít o slušnou komplikaci, která naruší váš přehled o hře. Místy jsem navíc zažil, že gamesa vůbec nereaguje na vaše ovládání, a soudě dle multiplayeru nejsem sám. Občas prostě vaše postava zůstane jenom tak stát a na sebevíc hektické mačkání tlačítek nijak nereaguje.

Ovládání je nesmírně snadné, teoreticky vzato vám stačí jediné tlačítko a Circle Pad. Nechybí však ani možnost ovládat hru více podle sebe.

Pokud jde ale o grafiku, ta si drží svůj obvyklý standard, takže čekejte relativně jednoduché, ale barvité a plynulé zpracování včetně solidních animací. Zvuky se taktéž povedly, hudební doprovod je naopak spíše podprahový doplněk, což ale ještě neznamená, že si na něj stěžuji. Audiovizuální stránka tedy nezklame, ale ani nepřekvapí.

Tenisová legenda

Mario Tennis Open se tedy může s klidem řadit mezi kvalitnější tituly pro 3DS. Je vidět, že si Nintendo své značky náležitě hýčká. Jednoduchá, ale často vyzývavá hratelnost, množství postav a herních módů, oživení v podobě kritických střel, snadné ovládání, možnost importu vašeho Mii a následné zkrášlování, všechno dává dohromady kvalitní tenisový titul. Chyby však přehlížet nejde, technické problémy v multiplayeru snad časem zmizí, s kolísavou obtížností se jde také vyrovnat, ale problematická kamera a občas nereagující ovládání dokážou slušně pocuchat nervy. Titul by si tak zasloužil pár oprav, ale i tak jsem se skvěle bavil. Jsem sice člověk, jenž považuje tenis za jeden z nejnudnějších sportů, ale stejně jsem u Mario Tennis Open proseděl hezkých pár hodin. Víc není třeba dodávat.