Metro 2033 – s baterkou v tunelech

Vlivem atomového konfliktu se celý svět přetrasformoval na pustou, ledem pokrytou planetu, která lidem již nenabízí hostinné podmínky jako dříve. Radioaktivní spád nedovoluje téměř žádný živým bytostem přebývat na povrchu zemském, neboť by během pár chvil všichni bez rozdílu zahynuli. Přestože to nebyla nikterak vlídná představa, hrstka přeživších chytla poslední šanci za pačesy a usadila se ve válkou nedotčených stanicích moskevského metra, jež se nachází hluboko pod zemí.

Největšími problémy, které obyvatele svazují, však není všudypřítomná tma, nedostatek jídla a pitné vody, minimum místa či dýchatelného vzduchu, kterak by se zprvu mohlo zdát. Z padlých zástupců lidské rasy a uhynulé zvěře totiž vzešly krvelačné bestie, mutanti, kteří neustále útočí na všechny části temného metra. Jsou přečísleni, bojují zásadně ve smečkách a sází na hbitost a rychlost. Humanoidní rase mnoho možností nezbylo. Rozhodli se jednotlivé stanice zabarikádovat a bránit vlastními těly dokud je útočící havěť neroztrhá na kusy. Lidé by v této situaci měli držet pospolu, za jeden provaz, aby ubránili svůj domov před vražednými nájezdníky.

Realita je ale krutá. Na každém kroku se schovávají bandité, kteří nelítostně povraždí všechny, kdo jim jen skříží cestu. Navíc je jejich oblíbenou činností nastražování různých pastí, díky čemuž musíte bedlivě dávat pozor i na to, kam šlapete. Daleko větší paseku nicméně způsobují kumunisté a nacisté, kteří jsou jako v jednom ohni. Bojují spolu již mnoho let o nadvládu nad podzemním územím (jako kdysi, za druhé světové války), aniž by si uvědomovali, že to nikam nevede. Všichni však mají ještě další, mnohem horší nepřátele. Říká se jim Temní a jsou to podivní přízraci, jejichž skutečný smysl zatím nikdo neodhalil.

Píše se rok 2033 a mladík jménem Arťom se setkává s legendárním Lovcem. Společně s ním brání Exhibici před náporem mutantů. Lovec je naštěstí ostříleným vojákem, jenž má pro strach uděláno. Sám se vydává na takřka vražednou misi, z níž se už nikdy nevrátí. Před odchodem Arťomovi sdělí, aby informoval o aktuální situaci řídící radu, která sídlí v daleké stanici Polis. Arťom se vydává na pouť, aby se přes zástupy mutantů, banditů, komunistů a nacistů probojoval ke svému cíli. Hrůzostrašné dobrodružství začíná!

Na motivy knihy

Metro 2033 servíruje mlsným herním konzumentům příběh, jenž koresponduje s knižní předlohou spisovatele Dmitrije Glukhovského. Tvůrci jej tedy označili červeným fixem a obětovali mu dostatek času na to, aby pohltil kdekoho. A skutečně, děj je strhující, postavy jsou bravurně navrženy a města, resp. stanice žijí svým vlastním uvěřitelným životem. Během pár chvil se do svého hrdiny vžijete a projdete si s ním peklo, díky čemuž se stanete jedním celkem. Další postavy, jež ve hře vesměs plní roli průvodců, jsou doslova napěchované osobností, která nezná mezí.

Začátek ukazuje několikaminutový pohled na situaci těsně před koncem. V tom nejlepším to autoři utnou a vše vrátí o osm dnů nazpátek, tudíž si takřka celou hru procházíte retrospektivně, což je dobře zvolený způsob efektivního vypravování zápletky. Příběhová stránka spadá do přihrádky největších tahounů a jste-li na tento aspekt zaměření, při výběru nešlápnete vedle. Nutno však podotknout, že pro hráče relaxujících například u Call of Duty tento titul doporučen v žádném případě není, poněvadž v některých pasážích (na vyšší obtížnost) řádně zatopí i zkušenějším pařanům.

I v těch nejvíc hardcore momentech vás totiž dohoní jistá nepříjemnost, a sice nedostatek munice. Občas máte maximálně pár nábojů, přestože se nepřátelé vyskytují za každým rohem. Kolikrát si řádně rozmyslíte, zda máte střelivo použít, či se pokusit oponenty usmrtit nožem. V takovém případě ovšem můžete doplatit na svou chybu daleko snadněji a rychleji. Metro 2033 lze v určitých pasážích projít potichu, někdy se to ale jeví ještě obtížněji. Nepřátelé mají dobré pozice, všude se nachází pasti, které odhalí vaši přítomnost, takže ozbrojenci, jež si necháte za zády, drtivě zaútočí.

Náboje si obstaráte buď u padlých žoldáků a stalkerů, jejichž těla se povalují úplně všude (což působí dosti křečovitě), nebo si je jednoduše koupíte. Za co? Překvapivě za kvalitnější munici, která zde plní úlohu měny. Známých zbraní si mnoho neosaháte. Revolver je sice pomalý, za to však účinný. Využával jsem ho jen v případě, že došly zásobníky do samopalu (na výběr máte několik druhů). Pak si ještě ozkoušíte brokovnici, do níž jsem vždy měl nábojů nejvíce a přišla mi vhod zejména při tělesné kontaktu. Reálné „značky“ doplňují zbraně vyrobené přímo ve stanicích, které sice postrádají účinnost hodnou předválečných, vypadají ale bizarně a zajímavě a najdou se i velmi účinné kousky (např. tlaková puška).

Nedílnou součátí vaší výbavy je baterka, která pomáhá v černých tunelech vidět alespoň několik metrů dopředu. Postupen času se nicméně zmenšuje její svit, proto je třeba každých pár minut vytáhnout ruční nabíječku a zběsilým klikáním zase vše vrátit do pořádku. Stejný problém svírá i noční vidění, které si ale nasadíte jen na pár chvil. Dávejte si ovšem pozor na to, abyste svítilnu v přítomnosti nepřátel vypínali, neboť je patrné, že vás objeví.

Na povrchu, kam se rovněž párkrát podíváte, je nedýchatelný vzduch, takže je třeba nasadit plynovou masku. Tvůrci mě poměrně překvapili zajímavou „minihrou“. Jelikož jeden filtr dokáže filtrovat jen pár minut, je třeba si natočit hodinky a sledovat, jak dlouho ještě se vzduchem vydržíte. Poté je třeba filtr vyměnit a celá situace se opakuje. Neučiníte-li tak, hodně rychle zemřete. Efektně též vypadají i praskliny na masce, které vám způsobí útoky mutantů.

Přineste mi nůž

Ačkoliv beru v potaz příběh, zdaleka největší premisou je atmosféra. Provázela mě všude, lepila se mi na paty a doslova mě pohltila. Je tak hutná, že se dá přímo krájet a podávat v monstrózních porcích. Teď si k tomu ještě připočtěte perfektní grafiku, která patří k dnešnímu nadprůměru. Co vyjde? Viděl bych to tak na devítkovou hru, pokud bych nešetřil. Ano, Metro 2033 má své plusy, které přilákají spoustu hráčů, na druhou stranu výborný pocit kazí nepříjemné kopance, jímž se nyní podívám na zoubek.

Hned z první ruky se mi vybízí umělá inteligence, jejíž kvalita je mnohdy kolísavá i v kdejakých AAA titulech. Na první pohled lze jasně vidět, že ani zde si s ním tvůrci nikterak nepohráli, ba právě naopak. Mutanti útočí zcela převídatelně, skáčou na vás a rychle se pohybují. To je absolutně v pořádku. Znepřátelení zástupci vaší rasy se však chovají naprosto tupě. Došlo na situaci, kdy jsem neměl moc velké množství nábojů a proti mě stál jeden bandita. Běhal neustále od jednoho úkrytu k druhému, abych jej prošpikoval olovem bez boje. Tyhle situace zkrátka vytrhávají z eufórie, na níž se naladíte díky silné atmosféře. Vrátíte se do reality, vzpomenete si, že hrajete pouhopouhou hru, což nevrhá dobré světlo na celkový zážitek.

Další zápor spočívá v nevyvážené obtížnosti. Autoři hru rozhodně nekoncipovali jako jednoduchou hříčku, kterou proběhnete a nic neřešíte. Když už ale opakujete jednu a tu samou pasáž po dvacáté, moc se asi nebavíte. Spíš už máte nervy v kýblu a ztratili jste chuť vůbec pokračovat dále. Zkuste se vžít do situace, kdy pracně odstraníte několik nepřátel, pomalu se vykláníte za každým rohem, aby vás pak zabil granát. Díky špatně rozmístěným savům si celé peklíčko projdete hezky znovu. Hra totiž nic neodpouští.

Vizuální stránka je kvalitní pouze v metru. Jakmile se podíváte na povrch, bálzám pro oči to určitě nebude. Sníh působí monotónně a ani detaily moc neoslní. I tak je Metro 2033 velmi náročné na hardware. Občas mi (zejména při přestřelkách) FPS klesaly pod přijatelných 25, což se odráží na výsledné plynulosti. Vastníte-li ovšem silný počítač, ničeho bych se nebál, jelikož to zase tak přemrštěné není.

Světlo v tunelu?

Metro 2033 kombinuje kvalitní příběh se silnou atmosférou, velké množství chyb ale výsledný produkt shazují o řád níže. Nebýt špatné umělé inteligence, trochu větších hardwarových nároků a velmi nevyvážené obtížnosti, opravdu bych o té devítce uvažoval. Vzhledem k tomu, že celý příběh dokončíte během sedmi hodin, sedmička je přeci jen spravedlivější. I tak se ale jedná a kvalitní titul, který byste neměli obejít bez povšimnutí.