Need for Speed: The Run – napříč Amerikou

Recenze z hraní Xbox 360 verze

Příznivcům závodních her tuhla krev v žilách, když EA přednesla nápad se závodem dlouhým téměř 5000 kilometrů, během kterého hráči projedou napříč celou USA. Pod tím vším je od začátku podepsáno studio Black Box, jenž nahradilo se Shifty úspěšné Slightly Mad Studios, a také engine Frostbite 2. Ten sice není úplně nejhorší, běží na něm přeci Battlefield 3, ale pro závodní hru s ním počítal málokdo. Poslední oznámení v podobě hratelného děje mimo automobil bylo už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Hráčům krev vychladla a s klidem čekají, jak to celé dopadne.

Filmovost nadevše

Cesta ze San Franciska do New Yorku začíná ve chvíli, kdy nejen policií hledaný Jack dostane možnost vymazat dlouholeté problémy vítězstvím v nejdelším závodě svého života. Neznámá žena mu nabídne podporu, závodní vůz, 10% z výdělku a čistý trestní rejstřík. To by s takovými problémy odmítl málokdo, ale o to tu nejde. V průběhu těchto animací s opravdu kvalitně modelovanými postavami a celým okolím budete očekávat i povedené závody. Jenže pak si vyberete své auto a pokusíte se dostat do samotného závodu. Nadšení v tu chvíli opadne a nastoupí krutá realita.

Hlavní hrdina Jack není výmyslem autorů, ale kopií reálného herce. Ten během natáčení dokonce visel připoutaný v převráceném vozidle.

Již první metry za volantem navozují pocit, že se tvůrci mnohem více zaměřili na kvalitní modelování postav, než na fyziku vozů. Ostatně Jack není výmyslem autorů, ale kopií reálného herce. Ten během natáčení dokonce visel připoutaný v převráceném vozidle, aby byla stejná scéna ve hře reálná do posledního puntíku. Kvůli zpracování mimiky vývojáři dokonce ztrojnásobili běžný počet obličejových kostí. Kdyby se všechen ten čas raději věnoval závodění, možná by z The Run nebyl jen další nepovedený Undercover. Filmovost se do NFS moc nehodí a určitě ne na úkor toho, co je pro závodní hru mnohem důležitější.

Krásy San Franciska

Nezávodní tvář se představí ještě před prvním usednutím do auta. To když se Jacka pokusí zabít budoucího úhlavního nepřítele. Útěk, spočívající v celkem nesmyslném mačkání určitých tlačítek, má zřejmě zkracovat nudu během dlouhých animací. Kdo neví, kde se jaké tlačítko nachází, ten si vše zopakuje, dokud si nenacvičí přesný postup. Naštěstí je takových sekvencí ve hře jen pár a s trochou cviku se dají zvládnout levou zadní. Zpestření pěkné, ale z původního „budete moci vystoupit“ zůstaly jen předem narýsované situace obsahující animace pro případ, že jste nemačkali dostatečně rychle.

Po usednutí do prvního závoďáku konečně poznáte správnou tvář nového Need for Speed. Jízda proti západu slunce vypadá opravdu skvěle. Sedět v opravdovém autě, už sklápíte clonku a děláte vše proto, abyste vůbec něco viděli. Navíc se proháníte po povedené, nikoli však přesné, kopii úžasného San Franciska. Kopcovitý terén dělá své a skoky v ulicích dosahují desítek metrů. Takové tohle město prostě je, chybí snad jen historické tramvaje. Překážek, do kterých se dá nabourat, je tu ale pořád dost. Teď už jen usednout do pořádného bouráku a začít dohánět čas ztracený úvodními animacemi. V tom všem vzrušení však přijde další zklamání, jelikož úprk z města v podobě skoku z mostu přeruší automatické dokončení. Já se chtěl trochu bát, že se netrefím!

Viva Las Vegas

Do posledního puntíku daná příběhová linie nelze změnit ani o milimetr. Jediné, co tedy po opuštění slunného San Franciska zbývá, je návštěva miliónového Las Vegas. Po příjezdu se sem tam objeví nějaké to zajímavé prostředí plné světýlek, ale o plnohodnotné kopii se hovořit nedá. Jako v každém větším městě, i tady nepůjde vše dle představ a příběh se Jacka pokusí na chvilinku zdržet. Jaká škoda, že má každý jednotlivý závod předem daný přesný počet závodníků, které musíte předjet. Rozdíl v kvalitách hráčů se tu opravdu neprojeví. Každý si nastaví obtížnost, kterou zvládá a šmytec. Ani ten nejlepší jezdec prostě nemůže předjet větší počet závodníků, než kolega jedoucí aktuálně dvakrát pomaleji. Tenhle úsek mi nevyhovuje, tak proč je neporazit až v tom dalším?

Podoba vyřazovacího závodu, kdy z velkých měst pokračují jen řidiči umístění do určité pozice, je pochopitelná a vlastně i reálná. Zařizování přesně daného postupu žebříčkem už nikoli. S pomocí Autologu by bylo super porovnávat, jak kdo postupoval. V Las Vegas máte být nejhůře na 150. místě, tak proč byste byli byť jen o pozici lepší. Zcela nepochopitelná je i situace, kdy jste něčím zdrženi, nebo dokonce přijdete o auto. Soupeři takový problém nemají, takže by se měli dostat před vás. No asi si raději dali kávičku, vždyť je to jen závod o 25 milionů dolarů…

Nový vůz na každé benzínce

Po průšvihu v městě hazardu si musíte sehnat nový automobil. Taková „výměna“ proběhne několikrát za závod a to opravdu povedeným způsobem. Jednou si prostě vyberete vozy zaparkované před klubem pro majetné, příště zase v autosalónu. Nápad je to zajímavý a navíc nutí využít většího množství vozů jako je například skvostné Audi Quattro a další auta z let devadesátých. Pokud vám ani to nestačí, určitě využijete i druhého triku. Stačí zastavit, tedy spíše v plné rychlosti vletět, na čerpací stanici. Během automaticky pozastaveného závodu nebudete tankovat, ale vyberete si jiný z aktuálně nabízených vozů. Hra samozřejmě pečlivě na každou blížící se benzínku upozorňuje, což je prostě super.

Automatický flashback přichází po sebemenším zvládnutelném výletu mimo trať. Plně zničitelné prostředí si ani nestihnete prohlédnout.

Závod napříč Amerikou se nemůže obejít bez několikeré změny prostředí a počasí. V poušti řádí vítr a všudypřítomný písek vytváří neprůhlednou stěnu. Na nádherně zpracovaných Coloradských horách se zase sklouznete na ledových plotnách. Soupeři v takových podmínkách letí s plynem na podlaze, musíte tedy riskovat, což leckdy končí hodně těžkou havárií. Naštěstí je k dispozici několik flashbacků, které přetočí čas zpět k poslednímu checkpointu chvíli poté, co trefíte jakoukoli tvrdší překážku. Automatický návrat způsobí bohužel i sebemenší zvládnutelný výlet mimo trať. Trocha té benevolence by neškodila. Délka hypnotizujícího přetáčení je závislá na vzdálenosti od posledního checkpointu. Jestli se nechcete zbláznit, tak raději nebourejte.

Kde policie nestačí, tam mafie zaskočí

Postupem času začíná The Run připomínat dřívější Most Wanted. Policie je však na většinu závodníků krátká a tak ji vystřídá mafie. Ta se snaží Jacka zbavit na příkaz, a teď se podržte, té samé osoby, která jej chtěla zabít na začátku celé hry. Marcus je totiž největším kandidátem na celkové vítězství a posily si zavolá poté, co vás nezastaví vytlačování ani jeho devítka. Honičky s vozy Porsche Cayenne, zatímco řídíte Lamborghini, jsou hluboce nesmyslné. SUV i vrtulník plný mafiánů se samopaly by však udělal vrásky na čele nejednomu řidiči. O to horší je příjezd do průmyslové zóny, ve které co dvacet metrů padají mosty či vybuchují sudy s chemikáliemi. V tu chvíli vzniká pár metrů před vozem na první pokus nezvládnutelný slalom. Teď si ještě rádi vzpomenete na flashbacky, začínat takový masakr od začátku by chtěl málokdo. Podobnou situaci jste mohli vidět v demoverzi. V horách během laviny padaly šutráky o velikosti domu a průjezd bez tréninku zvládl fakt málokdo.

To už jsem v New Yorku?

Po příjezdu kamsi k Manhattanu přišel pocit, že to tu známe. Kdepak, v New Yorku jsem opravdu nikdy nebyl, to jen hra šetří na texturách a používá ty z Denveru. Závodních tratí by bylo asi moc, tudíž už předtím se například ujíždělo před policií z kopce dolů a následný závod pokračoval v obráceném směru. The Run nabízí pouhou desetinu vzdálenosti, tedy necelých 500km, a i ty jsou ošizeny o opakované úseky. Nedoladěné tratě dávají zapomenout na styl většiny fandů NFS. Některá svodidla jsou absolutně průhledná, proto se o ně raději neopírejte. Otázkou zůstává, jestli je vůbec budete na většinou nudných tratích potřebovat. Vedle horských úseků je nejzajímavějším úsekem neznámý New Yorský park, kde naštěstí nechodí žádní lidé.

Soupeř vás pošle do tunelu, kde se v plném kalupu vyhýbáte metru, což bez znalosti trati a jízdního řádu zvládne málokdo.

Během posledního závodu, jak jinak než s nenávistným Marcusem, vytáhne příběh svojí poslední kartu. Nejdůležitější část celé hry je nesmírně těžká a zároveň absolutně lehká. To proto, že ji dvakrát přeruší animace, které se odehrají, ať už vedete, nebo ne. Poprvé vás soupeř pošle do tunelu, kde se v plném kalupu vyhýbáte metru, což bez znalosti trati a jízdního řádu zvládne málokdo. Po těžkém průjezdu a návratu na trať přichází poslední zatáčka a rovinka, na kterou jako první vjíždí… To je vlastně jedno, protože druhý prostřih srovná oba závodníky vedle sebe a vyhraje ten s větším přebytkem nitra.

5000 kilometrů za 2:15

Počítaje čistý jízdní čas, průměrný hráč zvládne celou trať za dvě a čtvrt hodiny a to je prostě málo. Navíc se nedočká ničeho jiného, než jen předjíždění, jízdy na čas či úniku před mafií. Doplňkem jsou sice různé challenge jezdící se na medaile za čas nebo umístění, ale tratě stěží nabídnou něco nového. Dobré je to tak k vyzkoušení dalších závoďáku, mezi nimiž jsou jen takové rozdíly, jaké je hra sama popisuje v několika stupních od lehce řiditelného po neřiditelný. Záchranou na delší dobu je multiplayer poskytující několik možností díky opět vylepšenému Autologu. Ten nově nabízí bodově hodnocenou sérii závodů a to není tak úplně k zahození. Za vítězství se navíc rozdělují předem oznámené a jinak nezískatelné odměny. MP je i tak jen malou náplastí za krátký příběh, na který příznivci série NFS koukají nejvíce. Teď jen doufat, že ta věta na konci nebude znamenat The Run 2.