Nintendo Switch je malá, ale dospělá konzole – naše dojmy

Dnes, v pátek 24. února, proběhla v Praze v Kongresovém centru oficiální prezentace konzole Nintendo Switch pro novináře. Široká veřejnost si bude moci konzoli osahat na stejném místě zítra v době mezi 9 hodinou dopoledne, až do 19 hodin večer.

Prezentace pro novináře měla probíhat také od 9 hodin, ale měla pár minut zpoždění. Což si dovolím říct, že byla jediná piha na celkové organizaci, protože jinak bylo vše zvládnuto perfektně. Na vyzkoušení bylo asi 30 konzolí, nechyběl menší raut a velice ochotný, připravený, a co se týče dámské části ansámblu, i velmi pohledný personál. V rohu místnosti stála i vitrína s konzolemi a chystanými Amiibo figurkami.

Link, Mario a ti druzí

Na vyzkoušení bylo několik startovních titulů, mezi kterými nechyběla nová Zelda, Mario Kart nebo několik miniher z párty titulu 1-2 Switch. U jednoho panelu šlo vyzkoušet i klasického Street Fightera. Osobně dávám vždycky přednost obhlídce a tak jsem si celou místnost nejprve prošel a seznámil se s nabídkou her.

Spíše než nějak účelově, jsem zůstal chvíli stát u “boxerské“ akce Arms a strávil u ní nakonec celkem dost času. Dokonce více, než jsem chtěl. Obecně mne totiž takové hry neberou, ale u Arms najednou zjistíte, že optimálně dávkuje zábavu, strategické uvažování a fyzickou aktivitu. Pokud jste hrávali na Wii box a připadal vám zábavný, tak Arms jsou o několik tříd výše.

Při seznamování se s ovládáním sice můžete nabýt dojmu, že to přece nemůžete nikdy pochopit, ale to padá hned, sotva chytnete Joy-Cony do ruky. Čím větší dáte v reálu ránu, tím více protivníka zraníte. Plus máte pár dalších speciálních úderů. Pohyb je úplně jinou kapitolou. Joy-Cony normálně držíte svislé vzhůru a svým avatarem pohybujete jejich nakláněním. Jednoduché, logické a perfektně fungující.

Má další cesta vedla k párty hrám, patřící do skupiny krátkých, rychlých jednohubek 1-2 Switch. Vyzkoušet šel dlouhou dobu proklamovaný pistolnický souboj, dojení mléka a počítání kuliček. Spíše odhadování jejich množství v pomyslné krabičce. Všechno jsou to velmi chytlavé a zábavné záležitosti, které padají a stoupají společně s kamarády, se kterými je budete hrát. Častokrát se navíc musíte dívat protihráči do očí a ne na obrazovku, takže můžete hrát nefér a kolegu rozptylovat. Třeba slečně u dojení mléka to šlo obzvláště dobře.

Všechny tyto minihry jsou vlastně drobné hlouposti, které dokáží perfektně prezentovat možnosti a schopnosti konzole, hlavně jejích periferií. Citlivost, gyroskopy, ale i vibrace jsou úplně přirozené. A tak můžu s klidem potvrdit velmi pozitivní dojmy zahraničních webů, které zkoušely konzoli již dříve. Při hádání kuliček je pocit, že držíte dřevěnou krabičku s ocelovými kuličkami neskutečně přesvědčivý.

Další zastávka vedla ke koutku s novou Zeldou. Na svou omluvu musím říct, že to bylo moje první setkání se sérií a tak jsem k Breath of the Wild přistupoval jako k jakémukoliv jinému RPG. Bylo možné si vyzkoušet prvních 20 minut plné hry, i když těchto 20 minut se vztahuje pouze k době, pokud jdete rovnou k cíli na mapě. Ale už v těchto místech narážíte na opravdu obrovský svět, ve kterém můžete dělat vše, co vám výbava a výdrž dovolí. Můžete pokácet jakýkoliv strom, vyšplhat na jakoukoli skálu nebo strom.

Link se v prezentované části probouzí v tajemně působící jeskyni a postupným seznamováním s ovládáním se dostanete ven. První rozhled do krajiny bere dech. Hodně mi to připomnělo můj pocit, když se dostanete ven z vězení v TES: Oblivionu. Pak dojde na průzkum, boj, nacházení předmětů a na mnoho dalšího.

Možností bylo opravdu hodně a všechny jsem za asi 3/4 hodiny nevyzkoušel, dostatečně jsem si užil jednoduchého soubojového systému a boje na blízku i na dálku. Nová Zelda může svým vzhledem působit spíše jako pohádka, ale tou určitě nebude.

Pak už jsem korzoval mezi Mario Kartem, Splatoonem 2 a Bombermanem. Mario Kart nenabízel dle mého moc novinek, ale zkoušel jsem jej v TV i handheld režimu a v obou případech se ovládal velmi dobře a ještě lépe vypadal.

Druhý Splatoon přináší novou zbraň, ale celkově jde o hodně podobnou záležitost jako první díl. Kdo má rád frenetické akce, ten si užije. Na mne je Splatoon moc rychlý, ale gyroskopické senzory celkovému pohybu ve hře hodně pomáhají. Míření a pohyb velice dobře reaguje na naklánění gamepadu a s trochou cviku nebyl problém stát se nejlepším hráčem zápasu. Uvidíme, na kolik bude dvojka odlišná od prvního dílu a kolik k sobě přitáhne hráčů.

Bomberman je ideálně vylepšenou klasikou a od Just Dance nebo Street Fighteru víte, co máte čekat. Kapitolou samou o sobě byla kooperativní hra Snipperclips, o které jsem do dnešního dne neměl ponětí a při které opravdu záleží na spolupráci s herním partnerem a na společném pochopení se navzájem. Jde o sérii jednoduchých úkolů, ve kterých ovládáte dvojici podivných papírových postaviček. Navzájem se podporujete při dostávání míče do koše, při vzájemném ostříhávání, nebo abyste vytvořili nějaký tvar. Těžko se to vysvětluje, ale jde o opravdu zajímavou blbůstku.

Malý, ale do(vy-)spělý hardware

A teď se dostávám k tomu, co mne příjemně překvapilo asi nejvíce. Tím je konzole samotná. Nintendo Switch je opravdu velmi malý kousek hardwaru. Skoro si ani nejde představit jak moc je malá. Proto hodně překvapuje, jak dobře na ni hry vypadají. Samotný tablet a modul, do kterého jej zasunujete, nezabere v pokoji moc místa. Je ale fakt, že zrovna zásuvný modul by mohl být vkusněji zpracovaný. Nebo kdyby byl aspoň v jiné barvě, ta šedá není nic, co byste chtěli mít vyloženě vystavené uprostřed obývacího pokoje.

Hodně příjemně se ale Nintendo vypořádalo s ovládáním. Když si vezmete do ruky samotné Joy-Cony, tak to ještě úplně nevyzní, ale po jejich připojení k přenosné obrazovce nebo když z nich uděláte plnohodnotný gamepad, totálně ztrácíte pocit levné hračky, jak vypadají na promo fotkách. Dokonce v porovnání se stávající generací ovladačů, jsou Joy-Cony tak trochu jiný level.

Zeldu jsem ještě k tomu hrál s Pro-Controllerem a s ním byl rozdíl ještě znatelnější. Když vezmete Pro-Controller do rukou, držíte v nich velmi kvalitní ovladač, který nebudete chtít pustit. Plus můj osobní pocit ještě podporují velmi citlivé a neagresivní vibrace.

Co se týče přechodu z TV režimu do handheld módu, tak reklamy opravdu nelžou. Odezva mezi přeskočením obrazu z televize na tablet je v řádech jedné sekundy. Možná, že se časem s přibývajícími nainstalovanými a odinstalovanými hrami bude zvětšovat, ale to je ve hvězdách.

Ano nebo ne?

Moje osobní dojmy z dnešní prezentace jsou veskrze kladné. A to nejsem žádný Nintendo fanboy, spíše naopak. Ale jak jsem postupně po uveřejňování dalších a dalších informací o konzoli Nintendo Switch ztrácel nadšení, tak mne dnešek přesvědčil. Konzole a tituly ukazované v trailerech a reklamách, vypadají v reálu skutečně dobře. Každého asi zarazí velikost konzole Switch a to i velikost krabice, v jaké si ji přinesete domů.

Ale zdání klame. Ze Switche se podle mne vyklube plnohodnotný stroj pro domácí zábavu, ideální prostředek na cesty a skvělá zábava pro domácí akce s přáteli. Pokud Nintendo zajistí dostatek dobrých her, bude to velmi zajímavá herní mašinka.

Více vám o Nintendu Switch přineseme již brzy, jakmile nám konzole přijde a my se s ní budeme moci dostatečně seznámit, včetně všech startovních her. V průběhu následujících týdnů se můžete těšit na recenze a speciální články. Zatím se podívejte do galerie na další fotky z dnešní prezentace.

Nintendo Switch vychází již 3. března 2017. Konzoli, příslušenství a hry předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.