Od pípů k orchestru - výlet do dějin herní muziky I. díl
Blogy čtenářů Článek Od pípů k orchestru - výlet do dějin herní muziky I. díl

Od pípů k orchestru - výlet do dějin herní muziky I. díl

Než začnete číst tuhle krátkou úvodní část, chci se s váma podělit o jednu z mých nejoblíbenějších videoherních skladeb, abych nastolil tu správnou…

Reklama

Než začnete číst tuhle krátkou úvodní část, chci se s váma podělit o jednu z mých nejoblíbenějších videoherních skladeb, abych nastolil tu správnou atmošku.

 

<iframe width="560" height="315" src="http://www.youtube.com/embed/CeUYzDgs498" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

 

Poznáte někoho, kdo by nesnášel hudbu? Nechci to vyloučit, ale najít takovýho člověka asi nebude tak rychlý, jako najít někoho, kdo volal domů a svatosvatě sliboval, že už má FAKT poslední pívo a potom už FAKT de domů. Hudba má na naše mozky jednoznačně významnej vliv a věnuje se jí i celej vědní obor s názvem kognitivní neurověda o hudbě (cognitive neuroscience of music). Sorry za kostrbatej překlad.

 

Když posloucháme hudbu, kterou máme rádi, začnou se nám třeba vybavovat vzpomínky. Mrkněte třeba na zajímavej dokument Alive Inside o hudební terapii na lidech, který trpěj Alzheimerem. Je to nemoc, při který nejdřív člověk začne ztrácet jednotlivý vzpomínky, což může skončit naprostou ztrátou paměti. Ale to není všechno. Může nastat taky zhoršení řeči, ztráta schopnosti vytvářet úsudek, předvídat a nebo ztráta vědomí o vlastním nedostatku intelektuálních schopností. V tom dokumentu uvidíte lidi, který sou bohužel jinak dezorientovaný, jak díky hudbě začnou vzpomínat.

Hudba a zvlášť taková, kterou máme rádi, je tedy silnej nástroj. Spouští v mozku různý oblasti jako ty, který maj na starosti senzomotorický pochody, zmíněnou paměť, emoce, poznávání nebo změnu nálad. Tedy v překladu, hudba vytváří v našem mozku stejnej chemickej koktejl, kterej nám umožňuje požitek z jídla nebo sexu. A třeba konkrétně jazz je spojovanej s významnym pozitivnim vlivem na kreativitu.

 

Spisovatelka Elena Mannes, která napsala The Power of Music, říká, že vědci zjistili, že hudba stimuluje v mozku víc oblastí než jakákoliv jiná lidská činnost. Přitom doposud není jasný, jak to hudba dělá, jak může třeba vzpomínky vůbec vyvolávat.

 

Nicméně podle známýho popularizátora vědy, Olivera Sackse, je s náma hudba od našeho počátku a patří k základním pilířům každý lidský kultury.  Nepochybná podobnost hudby s jazykem, jak Sacks říká ve svý knize Musicophilia, nutně vyvolala dlouhou debatu o tom, jestli se tyhle dva komunikační prostředky vyvinuly nezávisle. Pokud jo, kterej z nich byl první? Některý myslitelé význam hudby více méně zadupali do země a jiný, třeba Charles Darwin, tvrdili, že hudba dala vzniknout řeči.

 

Nehledě na to, kdo má pravdu, je prostě faktem, že hudba s náma dokáže dělat divy.

 

 

Jako hráči sme v posledních letech zmlsaný herní muzikou, která se může sebevědomě měřit s tou filmovou. A věřim, že hodně z nás dnes tak trochu automaticky očekává jako součást kvalitní hry i kvalitní muziku.

Samozřejmě, že to takhle nebylo vždycky. Možná, si některý z vás ještě pamatujou na klasický arkádový automaty. Ládovali sme do nich desetikoruny nebo pětikoruny a zuřivě mlátili do čudlíků a hýbali s páčkami.

 

V 70. letech v USA hry na takovýhle arkádách zrovna nepotřebovaly mít nějakej soundtrack, protože automaty byly většinou umístěný v různých, většinou hlasitých veřejných místech jako třeba bary. Hudba v těhle prostorách byla zprostředkovaná rádiem nebo jukeboxem, pokud zrovna nebyl přítomnej místní dýdžej. Třeba taková americká verze DJ Arnoštka, jako v kultovní scéně z filmu Kouř:

<iframe width="560" height="315" src="http://www.youtube.com/embed/7J7AGC3Aixk" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

 

 

A nemůžu si odpustit sedmdesátkovou reklamu. Nová generace je proti tomuhle hadr:

<iframe width="560" height="315" src="http://www.youtube.com/embed/ZhuwFGN1VMI?list=PLIsGKgXs2pX7cjVA3WNMH_BkruQtuLszy" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

 

Každopádně nikdo tehdy asi moc pozornosti tomu, co se line z automatu nevěnoval. „Všechno mi znělo jako obyčejný zvuky. Ale i tak ste je všechny znali. Je to tak vtipný. To všeljaký pípání se vám prostě dostane do mozku,“ řekl jeden pamětník.

 

Nepochybně tomu bylo i v případě týhle pecce z roku 1974. Doufám, že někomu nezačne týct z těch zvuků pěna z úst:

<iframe width="420" height="315" src="http://www.youtube.com/embed/Qc5_UXYFJZo" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

 

První větší zlom ve videoherní muzice ale přišel koncem 70. a začátkem 80. let s nástupem chiptune. A o tom vám napíšu příště.

Díky za přečtení! Budu rád, když se podělíte o to, jakou videoherní melodii máte nejraději vy.

Peace out.

 

Nejdůležitější zdroje:


Reklama
Reklama
Reklama
Reklama