Pokémon Sun - sluncem zalité ostrovy Alola

Pokémon Sun poprvé

Taťka si domů přinesl nové Pokémony. Prý to bude sranda, a pokud nás to chytne, dokoupíme ještě druhou verzi. Dost dobře nechápu proč, ale oni totiž tihle noví Pokémoni vyšli dvakrát, jako sluneční a jako noční, ale co já vím o penězích a o jejich vydělávání, jsem ještě dítě. Táta prý kdysi koukal v televizi na nějaký seriál a všichni kolem to děsně žrali. Nosili trička s Pikaču, sbírali karty a bůh ví co všechno. Bráchanec o tom taky sem tam mluví, ale mám pocit, že se za to spíše stydí.

Táta taky pořád vykládal, jak je to super věc, jak to jako mladší hráli a jak to teď vypadá úplně super. Jako děcko totiž lovil se sousedy v lese nanejvýš tak dinosaury, takže ho chápu a nechala jsem se ukecat, že to s ním budu jako hrát. Jakože fakt super, akorát furt nechápu, proč to není ve 3D, když je to na 3DSku. Jako dobrý, nějak to přežiju. Ale ten nudný začátek, kdy furt čekám na svojeho prvního pokémona a ono furt nic. Samé kecání, kterému prd rozumím, protože ve třetí třídě ještě fakt jako neumím moc plynule anglicky. Se divím, že to nedělají v češtině, abych to taky trochu chápala.

Tak jako po pár hodinách už mám pokémona a jako zase furt samé kecání. Děsná nuda. Nejvíc mě štve, že všechno co udělám, tak jsou kolem toho pořád stejné kecy: „Sebrali jste pokéball, máte ho v báglu” nebo „Sebrali jste lektvar a máte ho v báglu” nebo „Sebrali jste nějaké bla, bla ovoce a máte ho v bla, bla báglu.” Kde jinde by jako mělo být? A všechno 2x potvrdit. Ach jo!

Jako dělám taťkovi radost a zkouším to dál. Do báglu moc nelezu, moc se v něm neorientuju, ale dokáže mě naštvat, když zase vlezu do trávy a než přejdu dva metry, 10x bojuju a 10x čumím furt na stejnou animaci: „Volím si tebe Littene!”, proč to do háje nejde přeskočit? Fakt mě to nebaví a asi zlomím stylus nebo vyviklám Áčko, protože takovou prudu jsem nezažila ani v první třídě na exkurzi na skládce.

Pokémon Sun podruhé

Koho trochu zaskočil úvod dnešní recenze, tomu se omlouvám, ale já se na nové Pokémony opravdu těšil. Skoro jako malé dítě, které jsem bohužel nebyl už ani v době, kdy Českou republiku poprvé zaplavila vlna pokémonománie. I když tedy už dospělý, poctivě jsem si tehdy vystál frontu do kina na první film a šel na něj se svým tehdy šestiletým synovcem (a ano, byl jsem v kině jediný, kterému vyčuhovala hlava nad opěradla sedaček), takže asi už chápete, že mám Pokémony fakt rád.

Že ale nebude hraní nových verzí Pokémon Sun nebo Pokémon Moon lehké, to jsem si nemyslel, ale vzhledem k ratingu 7+ jsem opravdu počítal spíše s jednodušší záležitostí. Moje očekávání bylo splněno, ale trochu jinak, než jsem si vůbec původně dokázal představit.

Nevím, jak moc jste velcí fandové do Pokémonů, ale já se dokážu nadchnout pro úplně vše už třeba z PR podkladů. Tedy musí to být aspoň trochu můj šálek čaje, ale můj rozptyl je víc než obrovský. Od různých FTP, TPS, strategií, plošinovek, až po logické hříčky, horory a bůh ví co všechno. Poslední dobou jsem si oblíbil i žánr, který Pokémoni víceméně definovali a bohužel se tak nevyhnu srovnání. Abych nechodil daleko od horké kaše tak vzpomenu jedny z posledních her, jejichž recenze najdete i na Zingu, jsou to Yo-kai Watch a World of Final Fantasy. Příměru s prvně jmenovanou se v textu neubráním ještě několikrát.

Pokémon Sun jako dětská zábava

„Tati, tati. Mě to už zase začalo bavit, jenom pořád nevím, kam mám jít a co mám dělat,” ozývá se stále dokola. „Když pojedeme do školy tramvají, tak budeš zase hrát a já ti budu jenom chodit, jo?”

Asi takhle by se daly shrnout dojmy z hraní mé dcery. Pokémoni Sun totiž mají velmi pomalý rozjezd, při kterém se člověk neznalý angličtiny prostě logicky začne nudit. Vím, že tomu tak bylo vždycky, ale do budoucna by se Nintendo možná mohlo zamyslet nad tím, že ne všichni zápaďani umí v 7 letech plynule anglicky mluvit a dokonce i číst. Neapeluji ani tak na potenciální zvýšení prodeje, ale o vstřícný krok vůči hráčům a výchovu potenciálních fanoušků do budoucna.

„Když už pak po natahovaném úvodu konečně dostanete svého prvního Pokémona, neubránil jsem se bohužel pocitu, že k tomu došlo jen tak mimochodem, abych už dal pokoj.”

Takže se vrátíme k dojmům. Když už pak po natahovaném úvodu konečně dostanete svého prvního Pokémona, neubránil jsem se bohužel pocitu, že k tomu došlo jen tak mimochodem, abych už dal pokoj. A tenhle nesmyslný dojem jsem neztratil ani v pozdějších fázích hry a tak celý příběh ztrácel na důležitosti právě způsobem, kterým je ve hře Pokémon Sun vyprávěn. Je rozmělňován tunou drobností, které podle mě dokážou velice lehce otrávit. Narazíte sice na velmi zajímavé zvraty, velmi pěkně navrhnuté postavy, baví vás zrychlené cestování, ale relativně otevřený svět příběhové linii vyloženě škodí.

Jen tak mimochodem, už jste si někdy položili otázku, co je hlavní myšlenkou všech her s Pokémony? Krásně to ukázal mobilní Pokémon GO a tento princip se vlastně nikdy nezměnil. Stále je to jen o lovení potvůrek. Extrém v mobilní aplikaci ale dost dobře nefunguje u 3DS hry, takže abych musel při průchodu vysokou travou 10x bojovat, jen abych ušel dva metry, je časem k uzoufání. Ze začátku sice pěkně rychle levelujete, ale pak se dostaví nuda a stereotyp. Někdo namítne, že ne každý souboj musíte přijmout, ale já do něj nechci ani vstupovat. Na to, kolik let tato série vychází, jsem čekal lepší odladění soubojového systému. To co fungovalo u Pokémonů Red a Blue přece může být v dnešní době odladěné o něco lépe. Výpočetní výkon na to dnešní konzole mají, a abych nechodil daleko od horké kaše, vždyť to šlo klidně udělat jako u Yo-kaiů, kdy dopředu vidíte místo s potvůrkou nebo se dala intenzita soubojů snížit. Vždyť kdo si chce zachytat Pokémony a ne klíšťata, může běhat ve vysoké trávě až do omrzení.

Pozor na tlačítko A

Další problém vidím v nemožnosti přeskakovat opakující se scénky. Je to zase jen drobnost, ale proč musím pokaždé sledovat, jak „Si volím tebe. Luttene! Ty na to máš!” a koukat na animaci. Proč nejde zmáčknout jakékoli jiné tlačítko a skočit rovnou do souboje jako je tomu třeba u World of Final Fantasy. Podobně je na tom sbírání předmětů. První zpráva že jsme sebrali předmět a druhá, že ho máme v báglu a obě musíte potvrdit tlačítkem A. Přitom to šlo třeba nacpat do jednoho infa.

Stejně frustrující pocit ve mě vyvolávala evoluce Pokémů, která byla opět ze začátku parádní a čučavá, ale neustálé potvrzování každé zprávičky Áčkem je k uzoufání nudné. Podobně bych mohl vzpomenout učení nových bojových úderů, kde zase prakticky žádná animace není, ale musíte 3x nebo 4x potvrdit hlášky typu: „Pozor, teď to začne!” (potvrď A nebo klepni na spodní displej), „A raz, a dva, a tři a váš Pokémon se naučil vodní bla, bla kop!” (potvrď) a „A zapomněl na bla, bla úder.” (potvrď). Vždyť já to přece vím, takhle jsem to zvolil a takhle jsem to chtěl, takže to nepotřebuju slyšet ještě 10x, když už s tím stejně nic neudělám.

Kapitolou samou pro sebe jsou obchody. Pokémoní centra nabízí krom vyléčení vašich mazlů i možnost koupit různé předměty, ale výběr a potvrzování je zase nekonečným sólem pro tlačítko A a několikrát se mi dokonce stalo, že jsem už měl vybráno, ale neustálým potvrzováním jsem přikoupil tu samou položku ještě 3x po sobě po jednom kuse. Nejhůř ale pro mě asi dopadlo kadeřnictví. Rád ve hrách měním vzhled postav a tak jsem rád kupoval nové oblečení, které si na sobě v klidu prohlédnete, než za něj zaplatíte. Ale když chcete změnit vizáž hlavy, je to sázka do loterie a nikdy vlastně dopředu nevíte, jak budete vypadat. Proč? Proč v dnešní době?

„Hodně mě taky zamrzela nepřítomnost 3D režimu. Nejde ani tak o to, že bych jej normálně využíval nějak moc masivně, ale jde o čistý princip.”

Hodně mě taky zamrzela nepřítomnost 3D režimu. Nejde ani tak o to, že bych jej normálně využíval nějak moc masivně, ale jde o čistý princip. Proč prostě hra, určena primárně pro 3D konzoli, tento režim nepodporuje. Někdo může namítat, že je to všechno z důvodu výkonu konzole, ale s tím nesouhlasím. Původem jsou právě Yo-kaiové, kde každá mapa nabízela daleko větší plochu a více vyblbnutí, obchodů, lidí a přesto všechno běželo plynule a hladce. A když už jsme u 3DSka se dvěma obrazovkami, tak mi u Pokémonů připadal spodní displej celkem nevyužitý.

Sluncem zalité zítřky Pokémonu Sun

„Tati, ti Pokémoni jsou ale sranda, že? Hele, já si napíšu Ježíškovi o ty měsíční pokémony a ty mi dáš svoji sluneční verzi a každý bude spokojený. Chceš? No to máš jedno, už jsem to stejně do dopisu Ježíškovi napsala. Pokémoni jsou super!”

Paradoxně se náboj recenze ke konci úplně změní. Nakonec si totiž z hraní stejně pamatujete spíše ty pozitivní věci. Podobně, jako to koncem minulého týdne moje dcera shrnula ve svém přání. Pamatujete si právě ony zajímavé zvraty v příběhu, zajímavě vytvořené nové Pokémony a třeba i nevšední a měnící se prostředí. Nebo nový tým záporáků jménem Team Skull. Tvrdých gangsterů se spoustou drsně vyhlížejících frází a s hudbou v trochu netradičním stylu, kradoucích po všech ostrovech Pokémony. Tahle partička bohužel s postupem času působí spíše vtipně, ale vyloženě si říká o nějaký ten cosplay.

S přibývajícím odehraným časem odpustíte Pokémonům Sun opravdu hodně a užíváte si spíše toho zbytku. U mě se to dostavilo kolem 20 odehraných hodin, kdy si řeknete: „vždyť přece kolekci potvůrek si můžete doplnit i jindy, později” a raději se soustředíte na zkoušky na jednotlivých ostrovech a těšíte se na souboje s totémovými Pokémony. Máte radost z každého nového typu pokéballu a každého nového Z-pohybu, který do soubojů přidává další, podstatný rozměr.

Začnete si Pokémony fotit, nahrávat videa ze soubojů, anebo se zaměříte na festival, za který jsou schovány třeba i souboje s jinými hráči. Jeden proti jednomu trenérovi vyšlou do souboje každý jednoho, nebo dvojici Pokémonů. Mě tady bohužel trochu zklamala komunita kolem hry, protože většina mých výzev zůstala nevyslyšena a byly zamítnuty. Možná stačí pouze počkat, až budou hráči nabaženi singleplayerovou částí hry a vrhnou se na další využití posledních Pokémonů.

Pokémon Sun a Moon koupíte na Xzone.cz.