Takhle komplexní herní příběh jste asi ještě nezažili.

Reklama

Na 1000xRESIST jsem narazil až po vydání a úplnou náhodou. Vlastně jsem ani příliš nevěděl, co od hry čekat. Zaujal mě námět a stylizace. Sci-fi, které dokáže nadnášet zajímavá témata, které rozvede futuristické koncepty, ale nebojí se ani realistického zasazení, které je náležitě zamotané, ale zavčasu příběhové linky rozplete a vysvětlí? To všechno je 1000xRESIST.

Platforma: PC (recenzovaná verze), Nintendo Switch

Datum vydání: 9. 5. 2024

Vývojář: Sunset Visitor

Vydavatel: Fellow Traveller

Žánr: příběhová adventura

Česká lokalizace: ne

Multiplayer: ne

Dat ke stažení: 10 GB

Herní doba: 15 hodin

Cena: 19,5 eur (Steam)

Iris, Watcher, Youngest, Blue

Příběh je zdaleka největším lákadlem hry a také si pro sebe uzme většinu herního času, který se může vyšplhat až k patnácti hodinám. Nejsem si jistý, jestli jsem takhle komplexní příběh někdy zažil, a možná ani nemusím připojovat přízvisko herní.

Vyprávění se pohybuje v několika časových rovinách, to je ale velmi povrchní popis, protože každá z těchto rovin se může rozpínat na ploše řady let. V rámci celého tisíciletí budeme skákat sem a tam a nebýt chytrého pomocníka v levém dolním rohu obrazovky, přesnější orientace v čase by byla velmi náročná. Skákání v čase můžete chvílemi i přímo ovlivňovat, což je příjemné zpestření, byť s ním nepřichází žádná složitější herní mechanika.

Hratelnou postavou je Watcher, jedna z mnoha klonů žijících v uzavřeném městě Orchard. Předlohou všech klonů je takzvaná Allmother, která je zároveň uctívána téměř jako bohyně.

Rozvíjí se pavučina, která není vyprávěná exaktně a vývojáři nešetří se symbolikou nebo metaforami.

V rámci speciálního spojení myslí, které Watcher jako jedna z klíčových sester provádí, se dozvídáme o původu Allmother a zahrajeme si de facto i za ni, společně s Watcher se vžijeme do její kůže. Zjišťujeme, že jde o dívku jménem Iris, která byla v roce 2046 jediným člověkem s imunitou na ničivý virus. Ten s sebou přinesla mimozemská rasa nazývaná The Occupants.

Zdá se vám to už teď poměrně komplikované? Vězte, že tohle je naprosté škrábnutí po povrchu mnoha a mnoha příběhů a postav, jejich charakterů a vztahů mezi nimi. Rozvíjí se pavučina, která navíc rozhodně není vyprávěná exaktně a vývojáři nešetří se symbolikou nebo metaforami. Navzdory tomu se dokáží dotknout i složitějších témat jako je obětování, přátelství, zrada, ale taky sebevražda, šikana nebo terorismus.

Nakonec vnímám příběh 1000xRESIST především jako tragédii napříč generacemi. Těch prozkoumáme minimálně pět, i když i takové konstatování je ztížené tím, že některé z postav zkrátka nestárnou, a vztah matka–dcera je při klonování taky poněkud na vodě. Každá generace dělá chyby a každá je svědkem nesmírně smutných osudů. Pokud máte při dojemných hrách sklony k pláči, tady číhá značný potenciál.

Je libo novou perspektivu?

Příběhu a vyprávění jsem věnoval šest odstavců. Není to náhoda, dialogy zaberou velkou většinu času a na hratelnost se tu příliš nedostane. Nejvíc se naběháte v Orchard, které slouží jako jakýsi hub, z nějž se vydáte na lineární mise. (I tohle je dost zjednodušený popis a i tento princip se postupem času změní.)

Město můžete prozkoumávat, ale většina explorace vede zpět k desítkám a desítkám dalších dialogů, které jsou naštěstí skvěle napsané, kompletně namluvené a nenudí. Doporučuju sledovat i vedlejší příběhy zdánlivě nedůležitých postav. Většina z nich je totiž dovyprávěná a díky skokům v čase můžete narazit na stejný z klonů třeba po deseti letech.

Jinak je ale chození po Orchard tou těžkopádnější částí hry, a to i kvůli dost obtížné navigaci. Zvláštní a nepříliš funkční kompas jsem nakonec skoro nepoužíval a spoléhal jsem se na ukazatele přímo v prostředí. I s jejich pomocí jsem občas bloudil.

Těžiště hry je ve výpravách do vzpomínek Iris a později v dalších samostatných misích v lineárních prostředích. Až na lehounké náznaky logických problémů ovšem nečekejte žádné hutné hratelnostní prvky. Zmínit si zaslouží také jakési platformingové pasáže s „neviditelnou přitahovací kotvičkou“, ale je jich jen pár a přílišnou výzvu nepředstavují.

Jednu věc dělá 1000xRESIST naprosto výtečně. Jde o střídání pohledů. Nejčastěji se budeme dívat postavě přes rameno, ale výjimkou nejsou fixní kamery. Klasické survivalhororové, ale sem tam taky top-down nebo z boku. Velkou část vzpomínek Iris prožijeme z pohledu vlastních očí, což zas mění hru ve standardní walking sim tak, jak si ho dnes asi nejčastěji představujeme. I po deseti a více hodinách dokáží autoři překvapit.

Od nádhernosti k podprůměru

Kamenem úrazu by mohla být grafická stránka. Zdůrazňuju: mohla by být. Čistá technická úroveň grafiky – počet polygonů, kvalita textur, animace a podobně – je poměrně špatná. Nemá cenu to jakkoli zastírat. Obzvlášť v Orchard se často ocitnete v architektonicky nenápaditých šedých chodbách, které jsou opravdu nepěkné, podobně ošklivě vypadají třeba kameny v jeskyni.

Ale autoři z malého nezávislého týmu udělali naprosté maximum pro to, aby technický deficit dorovnali všemi dostupnými prostředky. Nasvícení scény, filmovost cutscén, přepínání úhlů kamer, práce s hloubkou ostrosti, originalita výjevů a architektura. To všechno opravdu hodně pomáhá, a když se přidá třeba odraz od vodní hladiny, vznikají i vyloženě překrásné obrázky, které navíc nekazí glitche a další chyby.

Pod vizuál připojím ještě zmínku o hudbě, která ale bude stručná a relativně neutrální. Hudba je pěkná, emocionální, dostatečně rozličná a všude se hodí. Dobře podporuje dění na obrazovce. Neoznačil bych ji za tu nejlepší z nejlepších, ale určitě neselhává.

Tisíckrát odpor

Popsat 1000xRESIST a vybrat to nejdůležitější, co vepsat do recenze, je opravdu náročné. Jde o specifický zážitek, který sází na příběh, jenž dokáže vyprávět natolik poutavě, že vlastně ani nevadí omezení hratelnosti na minimum. I když ano, ke konci už může být hráč trošičku unavený. Ne ovšem kvůli vyprávění, ale kvůli zdlouhavému pobíhání. Zase ale v závěru čekají důležité volby, což je příjemná změna po spíše kosmetických dialogových možnostech napříč hrou.

K fanouškům skvělých sci-fi příběhů míří z mé strany významné doporučení. Věřím, že ani slabší prezentace nedokáže dojem z událostí na obrazovce zkazit. Současně ale zdvihám prst. 1000xRESIST není pro každého a už vůbec ne pro toho, kdo k zábavě potřebuje náročnější hratelnost.

Verdikt

1000xRESIST přináší jeden z nejkomplexnějších sci-fi příběhů nejen na ploše her. V bezmála patnácti hodinách prozkoumáte několik generací a odejdete s pocitem, že jste zažili tisíce let. Vyprávění se navíc nebojí náročnějších témat a dokáže vzbudit silné emoce. Škoda jen, že není podpořené pěknější grafikou. Stranou ustupuje hratelnost.