Recenze Aliens: Fireteam Elite - jsou všude

Jedna věc se téhle hře povedla naprosto skvěle a řekl bych, že na lepší úrovni, než jak jsme to kdy ve hrách s vetřelci zažili: navodit tu pokleslou čelist a náraz strachu i beznaděje, když zvednete oči a uvidíte, jak se na stropu směrem k vám hrne nespočetná záplava obludných monster. Fireteam Elite vás postaví proti autentickým záplavám xenomorfů, kteří se na vás budou hrnout po zemi, stěnách i stropu takovým způsobem, že vám spolehlivě zatrne - obzvlášť na vyšší obtížnost, kde si nemůžete dovolit vetřelce prakticky vůbec pustit k tělu.

• Platforma: PS5 (recenzováno). PS4, X1, XSX|S, PC
• Datum vydání: 24. 8. 2021
• Výrobce: Cold Iron (USA)
• Žánr: 3PS co-op akce
• Česká lokalizace: ano, titulky
• Multiplayer: až 3 hráči
• Dat ke stažení: 30 GB
• Herní doba: 10+ hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 949,- Kč (Xzone)

Ozbrojený střet nebo honička?

Píše se rok 2202, nouzové volání přivede posádku mariňáků vojenského křižníku UAS Endeavor k planetě LV-895, kde na ně čeká podezřele ztichlá loď rafinérie Katanga, jejíž problémy zřejmě souvisí s aktivitou firmy Weyland-Yutani na povrchu planety, ukrývající podezřelé mimozemské ruiny. Jakmile se svým oddílem vstoupíte na palubu rafinérie nápadně připomínající Nostromo, hudba ani paluba poškozená kyselinou vás nenechají na pochybách, co se tady stalo. Otázkou je, zda jste si přinesli dostatek munice, protože v útrobách potemnělé lodi na vás čeká hnízdo plné stovek vetřelců.

Ačkoliv jde primárně o co-op akci, Aliens: Fireteam Elite funguje i jako příběhová hra pro jednoho hráče. Dostanete přidělené dva jakž takž kompetentní AI androidy jako doprovod (občas něco zabijí a pokud padnete, pokusí se vás oživit, takže jim odpustíte nějaké to zaseknutí ve dveřích) a musíte si nastavit rozumnou z pěti obtížností, protože na ty vyšší prostě AI nestačí. Kromě toho se smířte se skromnější výpravou - hra má jediný úvodní filmeček, zbytek se řeší formou dialogů, při kterých postavy ani nemají animované obličeje (alespoň FaceFX na nějaké to klapání úst tady být mohl). Nicméně hra je plná dialogů a poschovávaných záznamů, které docela zábavně míchají nejen staré i nové filmy o Vetřelcích (včetně Prométhea a Covenantu), ale také další zdroje, jako je třeba hra Alien: Isolation a její "Working Joe" androidi.

Aliens: Fireteam Elite funguje i jako příběhová hra pro jednoho hráče.

V jednom se také na příběh mnohem snáze soustředí, protože dialogy postav pronášené během misí mohou snadno zapadnout, jakmile se do hry opřete s kamarádem nebo dvěma. V kooperativním online multiplayeru ale naopak vynikne intenzita akce, jelikož podle nastavené obtížnosti budete mít vždycky dost práce a vetřelci často útočí z několika směrů zároveň, takže je zde přirozený prostor pro vzájemné rozdělené rolí. Tomu nahrávají také poměrně výrazné rozdíly ve výzbroji a schopnostech jednotlivých povolání, jako je třeba Ničitel (obsluhuje legendární samo-zaměřovací Smartgun), Medik nebo Technik, který sice nosí jen pistoli, ale zato je schopen postavit kamkoliv svoji automatickou palebnou věž. Ideální je samozřejmě hrát s přáteli, ale pokud takovou možnost nemáte, hra obsahuje náhodný matchmaking.

Nezapomeňte, krátkými dávkami

Na poměry budgetových her Fireteam disponuje překvapivě dobrým ovládáním a menu systémem. Při pohybu vašeho obrněného námořníka cítíte váhu jeho výzbroje, ale zároveň zvládnete i na ovladači poměrně rychle a přesně mířit. Veškerá menu jsou dokonale přehledná, s výraznými fonty (vypůjčenými většinou přímo z filmové předlohy, včetně zvukových efektů) a jasně označenými nejdůležitějšími informacemi. Škoda jen českého překladu, který splní svoji funkci, ale místy je komicky špatný (plukovnice Shippová je například přeložena jako "plukovníkova loď"). Dobré ovládání a UI možná někdo bere jako samozřejmost, ale ve skutečnosti na této frontě pohořely i hry s mnohem větším rozpočtem. Fireteam Elite na mne udělala dojem solidně uhlazené a vyladěné střílečky, která je možná lehce jednotvárná, ale hraje se příjemně. K tomu přispívá i možnost do určité míry upravovat a vylepšovat zbraně, sestavovat si "build" postavy v interaktivním stromě schopností a nebo třeba relativní pestrost vetřeleckých nepřátel (včetně specializovaných mutací). Naopak vyloženě navíc jsou tu humanoidní nepřátelé v podobě androidů, kteří kazí jinak osobité tempo bojů s mnohem zajímavějšími hemžícími se monstry.

Co mne ale bohužel obrovsky zklamalo, to je hudba. Přitom za ní stojí vynikající skladatel Austin Wintory, nicméně tento žánr mu zřejmě těžce nesedl. Zatímco v první kampani na palubě rafinérie se to ještě dá a lze i rozeznat inspiraci motivy z filmů, od druhé epizody se hudba zvrhne do naprosto šílené kakofonie, která vyloženě nedává smysl. Obrovská škoda, protože právě ikonická hudba z filmů dodávala i takové Aliens: Colonial Marines slušnou atmosféru. Tady bych ale doporučil hudbu spíš vypnout, protože jinak jsou zvuky převzaté z filmů parádní - od kadence pulzní pušky po drobnosti jako je svist pařátů vetřelců. Kromě toho je určitou slabinou hry její krátkost (kampaň vám podle obtížnosti nezabere víc jak deset hodin, pak je k mání už jen vyšší obtížnost nebo režim hordy), ale možná je to lepší, než kdyby byla zbytečně protahována, jako se to do určité míry stalo Alien: Isolation. Každopádně nás díky Season Passu čekají DLC přídavky, takže pokud chcete v tomhle vesmíru strávit co nejvíc času, budete mít další příležitosti.

Druhý názor: Jakub Marušák

Jako velký fanoušek univerza Vetřelců (a obzvlášť druhého dílu) jsem vývoj Aliens Fireteam Elite sledoval s napětím. Držel jsem vývojářům z Cold Iron Studios palce, aby jejich projekt dopadl lépe než předchozí hra o drsných chlapcích a holkách z koloniální maríny. A za sebe můžu směle říct, že se povedlo. Budgetová cena a produkční kvality dávají na první pohled vědět, že vývojáři necílili na titul hra roku, nicméně i přesto je Aliens Fireteam Elite parádní kooperativní hrou pro několik dlouhých večerů party kamarádů opakující legendární hlášky z filmů a kosící hordy vetřelců v tom pravém oorah macho stylu. Velmi mě potěšil audiovizuální styl, odkazující na filmy i předchozí hry (hackování probíhá za stylového klepajícího zvuku starých počítačů, a pulzní puška M41A má stále svůj půvabný jekot). Zklamáním naopak byla poněkud nevýrazná hudba (i ta však dokáže překvapit například zajímavou kompozicí pokaždé, když v přestřelce zabijete jednoho z vetřelců), na dnešní poměry spíše slabší animace mariňáků a naprosto nepochopitelně chybějící mimika postav během rozhovorů. Množství různých tříd vojáků, zbraní a několika variant obtížností (včetně karet modifikátorů) zajistí, že se hra i při menším množství map neomrzí dřív, než tvůrci začnou přisypávat nový obsah. Bože já nechci být prorok, ale snad to nebude sedmnáct dní.