Příjemné vybroušení dobrého základu.
A je tu další remaster od Sony, u kterého jako první vyvstane otázka, zda je potřeba. Jako vždy si rovnou můžeme odpovědět, že úplně potřeba není, původní hra z roku 2019 je pořád hezká, hratelná a nový obsah není bůhvíjaké lákadlo pro hráče, kteří už mají Days Gone jednou za sebou. Na druhou stranu nepochybuju, že cílovou skupinu novinka má – jednak v hráčích, kteří dosud asfalt Oregonu neokusili a naopak ty, kteří se do něj zamilovali a chtějí nahlédnout nad rámec základní hry. Pro ty je tu remaster, který není potřeba, ale také nedělá v podstatě nic špatně.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 25. dubna 2025
- Vývojář: Bend Studio
- Vydavatel: PlayStation
- Žánr: akční adventura
- Česká lokalizace: ano
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 36 GB
- Herní doba: 40–60 h
- Cena: 50 dolarů (upgrade z původní verze 10 dolarů)
Je hezká a jede jako dobře namazaný stroj
Nechápejte mě špatně. Já jsem čekal pěknou podívanou, obzvlášť po balíčku vylepšení, ale přece jen jsem byl poněkud překvapen, když jsem se do lesů a mezi skaliska poprvé vydal, a kdyby mě nepronásledovaly hordy zombíků a neostřelovali nepřátelští snipeři, asi bych se jen projížděl a kochal.
Hra jednak nezaostává v čisté technické kvalitě grafiky, nadto ale oslní svou estetickou stránkou. Práce se světlem, barevnost, změny počasí… Slunečné dny nebo jasná noc jsou jen „obyčejně hezké“, ale když přijde mlha, bouřka nebo sněhová vánice, Days Gone se posouvá mezi oku nejvíce lahodící hry, které jsem měl možnost na vlastní prsty zažít. Kdybych si musel stěžovat, zaměřil bych pozornost třeba na obličeje postav, které možná postrádají až hnidopišskou detailnost, ale na překážku také nejsou.
Hezká grafika a výtvarná stránka bývá často vykoupena jinými technickými nedostatky. A to je právě přednost remasterované verze Days Gone, že se dokázala jakýchkoli neduhů zbavit. S klidným svědomím mohu říct, že si nevybavuju jediný bug, ba ani glitch, za celých asi 50 hodin hraní. V otevřeném světě. Klobouk dolů. Hra navíc běží v režimu výkonu – který jsem preferoval – ve zcela stabilních šedesáti snímcích. I to je obdivuhodné s přihlédnutím k jízdě na motorce, zběsilé akci i hordám nemrtvých nepřátel. Velmi svižné je i načítání, které na druhou stranu nezmizelo zcela. V neposlední řadě je výborně zapracovaná i haptická odezva v ovladači DualSense. Je spíš pocitová než praktická, ale zážitku dodává další rozměr.
Skvělý „traversal“, obsah misí klesá k průměru
Pokud jde o hratelnost, nedošla – pochopitelně – žádných změn. Jako nováček v Days Gone si ale neodpustím připojit svůj dojem z náplně hry. Tak především: pokud jste na dvou kolech, vše je skvělé. Rád bych napsal hezky česky, že má hra dobře zpracovaný pohyb, ale takto formulováno jde o příliš obecný obrat. Proto si vypomůžu anglickým slůvkem „traversal“. Pro hry s otevřeným světem je pohyb z místa na místo na dlouhou vzdálenost naprosto klíčový. Dobrý „traversal“ vás baví, poskytuje nějakou formu uspokojení, přináší také výzvy, které je potřeba překonat, a především je výhodou oproti prostému fast travelu. A přesně takové cestování Days Gone nabízí.
Zatímco cesty z místa na místo a s nimi spojené udržování a vylepšování motocyklu jsou tím zdaleka nejlepším na Days Gone, náplň misí na těch konkrétních místech, kam dojedete, už taková hitparáda není. Díkybohu je akce zábavná, příjemně plyne a poskytuje dostatek možností od přímého útoku po stealth. Na druhou stranu se úkoly často opakují, nemluvě o vedlejších aktivitách, které mají jen několik málo vzorců, umělá inteligence také za mnoho nevydá. Hlavní hrdina Deacon St. John disponuje základní výbavou a paletou schopností, které jde rozšiřovat a vylepšovat, což s přirozeným postupem hrou graduje i akci, ale pocitu jisté repetetivnosti jsem se přesto neubránil.
Nové možnosti
Pro hráče, kteří by se u základní hry nudili, přináší vývojáři několik novinek v rámci remasterované verze. Kampaň můžete odehrát ve dvou nových režimech. Pro nejvyšší možnou výzvu sáhněte po permanentní smrti, v nabídce je i průchod uzpůsobený pro speedrunnery. V obou případech jde o módy pro zlomek hráčů, byť jejich přítomnost je bezesporu kladem.
Nejvýraznějším obsahovým přídavkem je jednoznačně režim hord. V podstatě jsem teď popsal i jeho náplň – s časovými prodlevami se na vás na samostatných mapách ženou větší a větší hordy zombíků, kterých je vždy třeba se zbavit a přežít co nejdéle – respektive dosáhnout co nejvyššího skóre. Autoři režim ozvláštňují spektrem postav a perků, případně speciálními výzvami. Ani tady samozřejmě nepřijdete o váš věrný jednostopý stroj. Zda vás boj s hordami zabaví, záleží primárně na oblibě této aktivity v základní hře. Tak či onak, přes dobré zpracování se i tento relativně prostý mód časem zají.
Pohodová apokalypsa
Můžeme se samozřejmě bavit také o příběhu, o kterém si můžete přečíst v mnoha textech vycházejících od roku 2019, kdy se Days Gone poprvé dostaly hráčům do rukou. Vypíchnu jistou utahanost spojenou s herní dobou, jež je symptomem open worldů a jen málokterý vývojář dokáže udržet spád a tempo hry, když zároveň pracuje s co největší volností, pokud jde například o plnění vedlejších questů nebo aktivit.
Především je příběh, stejně jako akce a vůbec celé dění ve hře, celé hraní, poměrně pohodový. Hru bych za to nechválil, ani jí to nazazlíval. V titulku jsem ji nazval „tou druhou zombie apokalypsou“, kterou se PlayStation pyšní, a tahle je rozhodně mnohem méně intenzivní. Opět to souvisí i s tempem a náplní hry, odráží se to ale i v dramturgii a režii. Nejvážnější a nejnaléhavější situace v Days Gone se pohybují na úrovni těch méně drsných momentů The Last of Us. Jak už jsem ale napsal, nepovažuju to a priori za chybu.
V situaci, kdy vychází remaster tohoto typu, je potřeba si položit několik otázek, které jsou natolik subjektivní, že na ně za vás, čtenáře, nedokážu jednoznačně odpovědět. Prim vždy hraje téma hry a jeho zpracování včetně jeho promítnutí do hratelnosti, to vše zde funguje přinejmenším obstojně, častěji ale velice dobře. Připojím i skutečnost, že si můžete zahrát s povedenou českou lokalizací. Výrazněji než jindy se proti sobě staví cena a výkon. Nacenění je dle mého poměrně příjemné, ale pokud vám to jednou stačilo, nemusíte utratit ani korunu, a o nic zásadního také nepřijdete.
Verdikt
Remaster, který se pyšní především perfektním technickým stavem. Zpříjemní už tak povedené cesty na motorce po apokalyptickém Oregonu, který je krásný, ale někdy trpí na klasické neduhy otevřených světů, jako jsou repetetivnost nebo tempo vyprávění. Vylepšená verze přidává také několik nových režimů, z nichž především boje s hordami přinášejí zajímavou nadstavbu základní hře.
