Recenze Dead Space – ukázkový remake

Survival horory zažívají v poslední době velkolepý návrat a fanoušci pomalu neví, co sledovat dřív. Oznamován je jeden projekt za druhým a vypadá to, že by mohla nastat další „zlatá éra“. Jedním z projektů, který rozhodně patřil mezi ty nejočekávanější, byl remake vesmírného hororu Dead Space. Originál vyšel v roce 2008 a od té doby si přece jenom herní průmysl ušel velký kus cesty. Jistě, mohli bychom říct, že remake nebyl tak potřebný jako třeba u Resident Evilu 2 či Final Fantasy VII, ale přesto už původní hra hned v několika ohledech docela zestárla.

Na předělávku jsem se tedy těšil už od oznámení a velmi mile mě překvapila otevřenost vývojářů ze studia Motive, kteří za remakem stojí. Zapojení fanoušků, pořádání dev streamů nebo ukázky z velmi raných fázi vývoje, to je něco, na co vůbec nejsme u AAA produkce zvyklí. Věřil jsem tedy, že i výsledek bude povedený. A už na začátek můžu říct, že tomu tak skutečně je.

• Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox Series X|S
• Datum vydání: 27. 1. 2023
• Vývojář: Motive Studio
• Vydavatel: Electronic Arts
• Žánr: Survival horor
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 30 GB
• Herní doba: 10–13 hodin
• Cena: 59,99 € (Steam)

Převyprávěný příběh

Premisa zůstává stejná, inženýr Isaac Clarke je spolu s další posádkou malého plavidla Kellion poslán na opravu USG Ishimura, obrovské vesmírné lodě, jež je určena doslova na rozřezávání planet. Už brzy po ne zrovna hladkém přistání je však jasné, že se zde stalo něco strašného a z rutinní mise se stává boj o holý život.

U příběhu se ještě zdržím, protože tam nastaly poměrně důležité změny. Kostra je sice skutečně stejná jako v originále, ale vývojáři toho spoustu přidali, případně upravili. Asi tou hlavní novinkou je fakt, že Isaac v remaku na rozdíl od původní hry mluví, což je pro mě velice příjemná změna. Hlas mu propůjčil Gunner Wright, stejně jako ve dvojce a trojce, a odvedl skvělou práci. Jednotlivé momenty díky tomu působí mnohem emotivněji. Dialogy nám víc přibližují další postavy a už to nepůsobí tak, že Isaacovi jen někdo dává rozkazy a on je „slepě“ plní. Má pro to své důvody a víme, jak se zrovna cítí.

Když už je řeč o vedlejších postavách, ty dostaly v předělávce mnohem více prostoru. Zmínit musím Kendru Daniels, jež hraje v remaku snad ještě důležitější roli, a její chování působí mnohem přirozeněji. Stejně tak se mi líbila rozšířená linka Nicole Brennan, přítelkyně Isaaca, která na lodi pracuje jako doktorka. Nově můžeme sledovat její vyšetřování ohledně toho, co se na lodi děje, či podrobněji prozkoumat její vztah s Isaacem. Jako poslední příklad ještě musím uvést Elizabeth Cross, jež je v původní hře zmíněna v podstatě jen okrajově, tady ale hraje poměrně výraznou roli. Velmi se mi líbilo také přepracování finále, jež dává mnohem větší smysl a působí o to lépe.

Své si užijí také fanoušci loru, mezi které se řadím i já. S nadšením jsem si pouštěl či četl všechny nalezené záznamy a nutno říct, že jich je ještě o něco víc než v původní hře. Některé byly navíc předělány do AR podoby, aby vás ještě víc vtáhly do dané situace. Nejenom díky záznamům, ale také dialogům přijdete na to, že v remaku hraje větší roli náboženství Unitology. Postupně tak zjišťujete, jak se navzájem konfrontovali „běžní“ členové posádky a fanatičtí věřící. A že by situace na Ishimuře možná nedopadla dobře ani bez trablí s Necromorphy.

Umírající loď

Díky všem novým přídavkům do loru působí loď mnohem živěji a uvěřitelněji. Je to skutečně starý kus železa, který už měl jít pomalu do důchodu. Některé části se rozpadají, prostředí je ušpiněné, zrezavělé a ano, nevyhnutelně zde najdete také spoustu krve. Hlavně jsou ale v remaku všechny části lodě propojené. Zatímco v originále jste se mezi kapitolami (a tedy i lokacemi) přesouvali pomocí tramvaje, zde tomu už tak nutně není. Stále ve hře je a můžete ji využít jako rychlé přesunutí na opačnou stranu lodě, ale téměř všude se dostanete pěšky právě díky tomu, jak jsou jednotlivé sekce propojené chodbami. To zapříčinilo přidání hned několika nových scén, které byste v originále hledali marně.

Skvělému zpracování lodi Ishimura a především vykreslení temné atmosféry můžeme vděčit dvěma věcem. Tou první je nasvícení, jež je jedno z nejlepších, jaké jsem kdy ve hrách viděl, a to rozhodně nepřeháním. Zdroje světla se chovají tak, jak byste očekávali, a remake je zároveň poměrně výrazně temnější než původní hra, což je podle mě jedině ku prospěchu věci. Grafická stránka je celkově na velmi dobré úrovni, přestože možná modely nepůsobí tím „wow“ efektem, které bychom u current-gen titulů chtěli vidět. Problém je ale trochu někde jinde.

Technické problémy

V recenzi to proberu alespoň ve zkratce, podrobněji se tématu budu věnovat v chystaném technickém rozboru, nicméně Dead Space trpí hned na několik nedostatků. Asi tím nejpalčivějším, který trápí všechny platformy, je špatná implementace variable rate shadingu. To je technologie, jež se v nových hrách používá poměrně běžně, většinou s cílem zvýšení výkonu i kvality obrazu, ale tady to paradoxně vede k jeho snížení. Některé oblasti, především je to pak samotný Isaac, vypadají hodně rozpixelovaně, jako byste sledovali video s nízkým bitratem. Je to velmi nepříjemné a pozná to podle mě i hráč, jenž by jiné technické nedostatky menšího rázu mohl přehlédnout.

Dalším velkým problémem, jež je ale zřejmě specifický pro verzi na PS5, kterou jsem recenzoval, je aliasing. Přijde mi, jako by implementace anti-aliasingu zkrátka nefungovala, nebo v této verzi vůbec není, protože problikávání všeho možného je při průchodu chodbami hrozně znát, především, pokud se díváte na podlahu. Po určité době už se to snažíte ignorovat, ale rozhodně to není ideální stav a doufám, že to vývojáři opraví.

S technickým stavem bohužel nekončím. Zmínit ještě musím framerate, jenž je v režimu výkonu po většinu času relativně stabilní, ale v pozdějších fázích hry, především ve větších soubojích, kde vybuchuje hned několik věcí naráz, se snímková frekvence propadne klidně až skoro ke 30 FPS. To rozhodně není ideální, a pokud nemáte zobrazovací zařízení s podporou VRR, je to hodně znát. Nakonec si pak ještě musím postěžovat na jeden pád hry, jedno zamrznutí, občas drobné vypadávání audia a pár menších glitchů, to už jsou ale v porovnání s výše zmíněnými nedostatky spíš maličkosti.

Survival horor, jak má být

Teď už bych se vrátil k atmosféře, kterou nevytváří jenom grafika, ale také audio, jež je u hororů opravdu mimořádně důležité. Remake rozhodně nezklamal – silné výstřely ze zbraní, vrzání, šeptání tajemných hlasů, děsivý řev Necromorphů či fascinují zvuky motorů a dalších zařízení. Hra působí i v tomto ohledu velmi uvěřitelně a rychle se do ní vžijete. Vše navíc doplňuje ambientní hudba, jež dokáže být klidná, ale také velmi naléhavá.

Je až k nevíře, že k hratelnosti se pořádně dostávám až teď, ale rozhodně to není kvůli tomu, že by byla špatná, právě naopak. I zde přibylo nemálo novinek, které jsem si hodně užíval. Co mě zaujalo už od začátku, byla poměrně nekompromisní náročnost soubojů. Necromorphové toho vydrží víc než v původní hře a taky mi přišlo, že dostáváte méně léčení. To tak ještě umocnilo silný survival hororový zážitek. Není to však jediný prvek, jenž Dead Space trochu přiblížil například k Resident Evilu.

Hra totiž nabízí docela solidní možnost backtrackování. Jistě, stále jde z velké části o lineární zážitek, ale narazíte zde na několik vedlejších úkolů, díky nimž se dozvíte již zmíněné příběhové pozadí posádky či vyšetřování Nicole. Zároveň postupem hraní získáváte přístup k novým místnostem, jež mají zabezpečení úrovně 1, 2 nebo 3, případně ještě speciální master, ke kterému se dopracujete až po splnění jednoho vedlejšího úkolu. Návrat do starších lokací jsem si velmi užíval, a hlavně je to o poznání jednodušší než v původní hře. Tam sice mapa je, ale je tak nepřehledná, že se prakticky nedá použít. V remaku ji vývojáři předělali do 2D, a přestože se stále obejdete i bez ní, při backtrackování je to užitečný pomocník. Samozřejmě ale nechybí ani klasická navigace, kterou znáte z originálu.

Nemyslete si však, že je návrat do starších lokací klidný, funguje zde tzv. Intensity director, o kterém autoři hodně mluvili před vydáním. Ten do hry přidává zvuky, výpadky světel, nepřátele a další náhodné prvky podle toho, co jste zrovna prožili a jak na tom jste. Díky tomu je tedy backtrackování skutečně velice intenzivní.

Necromorphové z masa a kostí

Vrátil bych se však ještě k soubojům, konkrétně k nepřátelům. Jejich varianty jsou sice stejné jako v původní hře, přičemž variabilita je stále skvělá a naprosto dostačující, nicméně jsou výrazně propracovanější. Jejich těla skutečně působí tak, že jsou vytvořena z masa a kostí, a zatímco do nich střílíte, vrstvy masa postupně odpadají. Zní to možná až nechutně, ale je to výborný detail, který působí nejenom hezky na pohled, ale také je velice užitečný ukazatel toho, kolik zdraví ještě nepřítel má.

Ani arzenál není rozšířen, ale některé zbraně dostaly nové funkce. Asi nejvíc jsem ocenil granátomet u Pulse Rifle, jež je i díky tomu o poznání užitečnější. Stále však platí, že často sáhnete po té základní zbrani – ikonickému Plasma Cutteru, který dokáže velmi přesně řezat končetiny Necromorphů. Oblíbil jsem si ale také přepracovaný Contact Beam, jenž nyní vystřeluje silný paprsek, který se hodí především na větší nepřátele.

Stále platí, že můžete zbraně vylepšovat pomocí tzv. Power nodes. Systém je podobný jako v originále, nicméně sekce se odemykají postupně s tím, jak si vylepšujete výstroj, případně nacházíte upgrady pro zbraně. To je úplná novinka, díky níž může část vašeho arzenálu získat velmi pěkné bonusy. Mně se například vyplatilo si takhle na maximum vylepšit Plasma Cutter, z něhož se stala obávaná zbraň všech nepřátel.

Stav beztíže

Remake nabízí ještě jednu opravdu výraznou změnu, a to je přepracování stavu beztíže. Zatímco v původní hře musíte v těchto sekcích jen skákat z místa na místo, v remaku můžete pomocí boosterů bez problémů létat a volně se pohybovat, podobně jako ve druhém dílu. Tyhle pasáže jsem si díky intuitivnímu ovládání užil snad zdaleka nejvíc, a proto jsem byl velice rád, že jich v předělávce ještě přibylo.

Stejně tak se víckrát podíváte ven, mimo interní prostory Ishimury. A to například i k navedení obranného systému na střílení asteroidů, to byla jedna z velmi frustrujících pasáží originálu, zde je její provedení mnohem lepší. A to samé se dá říct i o několika dalších sekcích, které trpěly na zastaralý level design.

Make us whole

Mírnou změnou prošly například bossfighty, ale také puzzly. Nově už nemusíte pouze nacházet baterky, ale také přepínat obvody. Jednou se například musíte rozhodnout, jestli obětujete kyslík, nebo světlo. Jen je škoda, že je takových momentů docela málo. Jinak jde totiž o velmi příjemnou novinku, která každý průchod trochu odliší.

Znovuhratelnost je rozhodně solidní a vývojáři k ní v podstatě vybízí. V průchodu New Game+ totiž můžete spatřit alternativní konec, jenž byl do hry přidán jako úplná novinka. A v podstatě jde jen o završení všech těch příběhových změn a vylepšení, které autoři udělali. Všechny jsou velmi povedené.

Celkově vzato je remake Dead Space naprosto ukázkový příklad toho, jak by měla předělávka vypadat. Zachovává kostru originálu, na kterou nabaluje další obsah, případně upravuje to, co je potřeba, a zároveň modernizuje grafiku i hratelnost. S výsledkem jsem opravdu spokojený a jsem moc rád, že se po rozpuštění Visceral Games značka dostala do dobrých rukou. Teď už jen musíme doufat, že v nich také zůstane, a kdo ví, třeba se za pár let dočkáme remaku druhého dílu, nebo dokonce plnohodnotné čtyřky.