Druhé díly her většinou nejsou pro odpůrce jedničky.
“Nikdy po sobě nezanecháš žádnou stopu,
Pokud půjdeš pouze známými cestami”
To the wilder, Woodkid
Jednou z mých nejoblíbenějších vlastností prvního dílu Death Stranding byl klid a krása během toulání se nádhernou krajinou, hledíce na majestátnost zasněžených velehor v dálce nebo třeba třpytivou krásu řeky v údolí, zatímco jsem poslouchal šumění větru nebo jednu z nádherných pomalých písní. Pokud jste to měli podobně, pak vězte, že druhý díl nabízí díky vylepšené grafice, pestřejšímu prostředí a ještě kvalitnějšímu výběru písní dvojnásobně silný zážitek. Poklidné putování krajinou ale bylo zároveň tím, co některé hráče od hry odradilo. Přesto by měli i oni zpozornět, protože druhý díl nabízí možnost prakticky všechno cestování vyřídit parádním offroadem ve vozidlech a také náležitou porci akčních soubojů, pokud je tohle pro vás ten zajímavější typ hratelnosti. Snad největším překvapením Death Stranding 2 tedy je, že hru lze doporučit i těm, které první díl nebavil.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 26. 6. 2025
- Výrobce: Kojima Productions (Japonsko)
- Žánr: Strand hra připomínající MGS 5
- Česká lokalizace: ano, titulky
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 93 GB
- Herní doba: 30+ hodin
- Cena: 1799,- Kč
Pryč ode všeho
Uplynul rok od naší poslední návštěvy ve světě, kde velký třesk změnil pravidla života i smrti všech lidí na planetě a duše mrtvých začaly z břehu mezi těmito stavy bytí putovat nesprávným směrem zpátky mezi živé, zmatené a často agresivní. Doručovatel jménem Sam tehdy využil nenarozené dítě jménem Lou, aby mu pomohlo přejít celou Ameriku z jednoho pobřeží na druhé, připojujíce po cestě skupinky přeživších do digitální chirální sítě, umožňující sdílet informace i zásoby. Když bylo ale propojení Ameriky dokončeno, po Samovi a Lou se slehla zem.
Velký třesk změnil pravidla života i smrti a duše mrtvých začaly z břehu mezi těmito stavy bytí putovat nesprávným směrem.
Oba nyní žijí v ústraní poblíž mexických hranic, jejich skromný domov pečlivě schovaný před zraky kolemjdoucích. Lou roste jako z vody a Sam si kromě radosti z jejich společných chvil užívá toho, že po něm nikdo nic nechce. To se ale změní, když jejich skrýš vypátrá Fragile, přicházející s povědomou prosbou: Mexiko by také potřebovalo připojit do chirální sítě a žádný doručovatel není tak zkušený, jako Sam. Pomocí interaktivních dialogů můžete rozhodnout, jak rychle nebo váhavě tuto žádost přijmete. Každopádně nakonec vyrážíte na cestu po Mexiku, zatímco Fragile zůstává ve vašem domě coby dočasná chůva pro Lou.
V řadě ohledů je příběh Death Stranding 2 mnohem depresivnější a tragičtější.
Sam je doručovatel, nejlepší v oboru, takže není zas tak velké překvapení, když se vydá na další výpravu. Ačkoliv je ale zpočátku řada věcí povědomých, poměrně rychle se do děje zapojí řada nových postav, lokací, jevů a proměnných, díky kterým příběh nabere nový směr i náboj. V řadě ohledů je příběh Death Stranding 2 mnohem depresivnější a tragičtější, než první díl, ale o to více vyniknou momenty spásy či naděje. Nové postavy, obzvláště Tomorrow a Rainy, jsou vynikající a přestože obzvláště ke konci jsou některé zvraty a odhalení absurdní obsahem i formou, klíčové scény v průběhu patří k tomu nejlepšímu, co kdy Kodžima napsal a předvedl. Už jen kvůli nim budete chtít hru dohrát do konce.
Vozidla, plížení a akce
Ačkoliv první díl hry také obsahoval vyjmenovanou trojici, jednalo se spíše o sekundární zpestření, než o hlavní chod. Vozidla byla v členitější krajině prakticky nepoužitelná, plížení jste tak trochu z donucení používali hlavně kolem BT duchů a akce bylo spíše pomálu. Druhý díl tohle mění tak radikálně, že se můžete o každou z této trojice opřít, jako kdyby to byla hlavní herní náplň. Vaše cesta herním světem je rozvržena tak, že prakticky vždy máte na výběr mezi delší a logisticky náročnější cestou okolo nebo mezi kratším, ale zato vyloženě akčním bojem skrz. V obou případech přitom můžete zapojit vozidla, která si poradí prakticky s jakýmkoliv terénem (a případně můžete i za jízdy střílet). Výsledkem je hratelnost, která mi mnohem více připomínala MGS5, než DS1.
Hlavně z tohoto důvodu si myslím, že hra má dobrou šanci zaujmout i ty hráče, kteří první díl odsoudili coby “walking simulátor poslíčka”. Už jen to samotné cestování vozidly je tak zábavné, že jsem doslova 80% hry strávil ve vozidlech, přestože mne jinak pěší putování v prvním dílu bavilo. Jenže stejně zábavný je i ten zdejší offroad, ať už jedete s mohutnějším nákladním vozem nebo s hbitou tříkolkou, kterou můžete kontrolovaně zvednout na zadní kolo nebo s ní poskočit, díky čemuž je překvapivě snadné překonat i větší terénní nerovnosti. Pokud vás baví offroadové závody nebo třeba hry typu MudRunner, budete zde naprosto nadšení. Podobného vylepšení se dočkala také akce, s řadou nových nepřátel, zbraní a mechanik, díky kterým je mnohem zábavnější čistit nepřátelské tábory.
Hratelnost mi mnohem více připomínala MGS5 než DS1.
Pokud jste ale milovali první hru právě díky tomu pěšímu cestování, zážitku z vybrání správných bot, naložení batohu a následného poklidného putování nádhernou krajinou, mám i pro vás dobrou zprávu. Tento způsob hraní zůstává zcela relevantní a také mu napomáhá celá řada nových schopností či vybavení, abyste si jej užili ještě více. Tvůrci zároveň ubrali na citlivosti postavy na nerovnosti terénu, takže už nezakopáváte o každý jeden kámen a pěší putování je tak mnohem plynulejší. Výzvu přitom stále zajišťuje často komplikovaná krajina, okořeněná nově dynamickými proměnami počasí a s tím souvisejícími sesuvy půdy, požáry, záplavami nebo lavinami. Nic co jste na první hře měli rádi zde nechybí, ale zato je vše výrazně vylepšené a přibylo mnoho nového. Stále také platí, že první výpravu do nové oblasti musíte zvládnout zcela sami, ale po připojení regionu k síti jej zaplní stavby, vozidla, zásoby a vyšlapané cesty ostatních hráčů. Tyto mechaniky se ještě zlepší a prohloubí v endgame.
Krása i síla přírody
Vzhledem k tomu, jak dobře po grafické stránce vypadal první díl, nemusí být na první pohled hned patrné, o kolik se výprava posunula ve dvojce. Dříve nebo později si toho ale určitě všimnete. Scenérie jsou mnohem pestřejší a rozlehlejší, dynamické střídání denní doby a počasí je oživuje jako nikdy předtím, detaily na postavách a animace jejich obličejů jsou ještě živější. Kromě zelených luk a zasněžených hor se tentokrát podíváte třeba i do pouště, džungle, rozlehlé savany plné domorodých zvířat (která můžete pomoci přemístit do zdejší rezervace) nebo ruin menších i větších měst. Vaše putování krajinou přitom opět skvěle podtrhuje také haptická odezva DualSense ovladače, ať už jdete pěšky nebo jedete vozidlem.
Tou nejlepší změnou jsou ale nevyzpytatelně dynamické živelné katastrofy, které umějí vyvolat stejnou mírou úžas i hrůzu. Když jsem poprvé viděl, jak se na horizontu zvedá stěna písečné bouře, pořádně mi zatrnulo. Ten pocit se jen prohluboval, jak se zvedala výš a výš, zatímco se blížila ke mě. Dezorientován neschopností vidět v ní na krok a otáčen jejím větrem na nesprávné strany jsem se pořádně zamotal… ale zároveň mne pomohla schovat před zraky nepřátel po cestě. Podobně mi zatrnulo, když jsem putoval podél řeky během bouře a najednou přílivová vlna zvedla hladinu a rozšířila její koryto, takže jsem se málem utopil. Snaha proběhnout dynamicky a rychle se šířícím požárem v lese byla pořádný adrenalin. Když se mi na hlavu zřítila lavina v horách, byla to okamžitá smrt. Tyhle majestátné přírodní živly zásadně oživují krajinu i hratelnost.
Nejlepší změnou jsou nevyzpytatelně dynamické živelné katastrofy.
Hrál jsem na PS5 Pro v režimu výkonu, protože režim kvality i na vylepšené verzi konzole znamená nižší plynulost. Nic to ale nemění na tom, že hra vypadá naprosto úžasně, i v režimu výkonu, kde si zároveň bez problémů udržuje 60fps. Absurdně fotorealistická krajina je podpořená neméně propracovaným ambientním ozvučením, takže je skutečně radost se občas jen zastavit, rozhlížet a nasávat atmosféru daného místa. Stejně jako v první hře, také zde se poměrně často rozehraje nějaká ta zpívaná píseň. Jejich výběr mi přijde ale ještě pestřejší a zajímavější, na čemž má velký podíl také Woodkid, který se zde rozmáchne do hudebních žánrů, které bych od něj vůbec nečekal. Stejně jako ve všech ostatních oblastech, také po hudební stránce je zkrátka druhý díl citelně bohatší.
Možnosti a vylepšení
Ať už upřednostníte jakýkoliv herní styl, dostanete k němu arzenál vybavení a schopností. Vaše postava zlepšuje svoje vlastnosti děláním dané věci, podobně jako třeba ve Skyrimu. Hlavně ale odemykáte nová vylepšení, která si můžete na základně před výpravou všelijak popřepínat. Chcete například aktivovat všechny extra perky pro tichou akci? Nebo naopak extra odolnost a rychlost střelby? Nebo dáte přednost perkům podporujícím jízdu vozidlem, včetně možnosti dobíjet jeho baterii přímo z vašeho obleku? Nikdy nemůžete mít zapnuté všechny perky zároveň, takže budete muset vždy rozmyslet svůj plán a setup podle dané situace.
Pokud jde o to vybavení, máte možnost výběru z všemožných střelných zbraní, od pistolí přes brokovnice a samopaly až po pušku s dalekohledem nebo raketomet. Vozidla si také můžete vylepšovat, na tříkolku lze nasadit extra baterie pro delší dojezd, zatímco na transportér můžete kromě baterií nasázet třeba i automaticky řízený kulomet nebo sběrač balíků. Samozřejmě si můžete také vozidla upravit vizuálně, pokud jde o jejich nátěr apod. Přizpůsobit si můžete také váš batoh, na který lze nasadit extra baterie, pancéřování nebo další pomůcky. Zkrátka a dobře, hra vám nabídne mnohem pestřejší možnosti pro podporu vašeho herních stylu.
Osobitost a originalita
Ačkoliv se samozřejmě objevily hry, napodobující dílčími elementy první díl Death Stranding, žádná z nich nedokázala dosáhnout tak velkolepé výpravy, tak absurdně propleteného příběhu ani tak precizního důrazu na detail. Kodžima je zkrátka jen jeden a jeho rukopis je natolik osobitý, že jen těžko najdete něco srovnatelného. Mimořádné kvality této hry ale pramení také z mnoha dalších silných osobností: herci v hlavních rolích jsou naprosto přirození a bravurní, oba hlavní hudební skladatelé překonali sami sebe a celý vývojářský tým operuje na takové úrovni, že jsem měl dojem, jako kdybych hrál hru z budoucnosti.
Samozřejmě se našly i věci, které mi nesedly. Například Higgsova motivace zůstává nadále absurdní. Nic to ale nemění na tom, že jeho scény jsou tentokrát ještě mnohem brutálnější a děsivější. Místy jsem měl dojem, že Kodžima snad až příliš obdivoval muzikálové sekvence ve hře Alan Wake 2 a zakomponoval jich tedy několik i sem, přičemž některé fungují dobře, ale jiné docela shodí vážnost dané scény. Několik výprav ke konci hry mi přišlo zbytečně dlouhých nebo opakovaně směřujících do stejné oblasti, ale zase mne to donutilo vyždímat maximum z mého vybavení a schopností. Po dohrání hry jsem si každopádně uvědomil, jak moc mě ta hratelnost bavila, když jsem dobrovolně pokračoval ještě několik dní ve vymetání stovek nepovinných vedlejších misí. Tohle je totiž přesně jedna z těch her, kde budete mít po dohrání problém přejít na cokoliv jiného díky silnému pocitu, že tomu, co jste právě zažili, se zkrátka nemá šanci nic dalšího vyrovnat.
Verdikt
Mnohem větší důraz na cestování vozidly a početnější i pestřejší nabídka nepřátel či zbraní způsobují, že má druhý díl šanci zaujmout i ty hráče, kterým nesedla pomalejší a klidnější hratelnost jedničky. Kromě vylepšené a prohloubené hratelnosti se můžete opět spolehnout také na naprosto ohromující příběh, podpořený mimořádnou filmařinou, hereckými výkony a hudbou. Výsledkem je hra, která opět posouvá technické i výtvarné hranice média a nabízí naprosto mimořádný zážitek.
