Diskuze: Recenze deskové hry Cesta do nevědomí

Horizont událostí

Level 27

27. 10. 2024 16:48 (Upraveno)

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

Psychoanalýza 20. století, za jejíž počátek je považováno dílo a myšlenky Sigmunda Freuda, je v širším kontextu rozporuplná. Na jedné straně vydláždila cestu psychiatrii a léčbě duševních poruch, kdy mnohé varianty se v praxi užívají dodnes, na druhé straně jsou mnohé její teoretické zvláštnosti v moderním světě považovány za zastaralé až rozporuplné.

V "moderním" světe je tak více psychoanalýza zakotvena a uznávána jako způsob literární interpretace: Freudova metoda porozumění a diagnostiky, na reálném podkladu, se zaměřovala na interpretaci psychologických důsledků reprezentačních obsahů, jako jsou sny, kdy někteří literární kritici převzali tyto interpretační metody, aby na základě chování a pohledu na svět odvodili psychologii postav v příbězích. Skrze psychoanalýzu můžeme porozumět složitým vztahům a postavám a tím především i příběhům, v nichž jsou postavy zasazeny a který svoji osobností utváří.

Nejprve si načrtneme základní psychoanalytický model každé mysli, která se dělí na "id", "ego" a "superego" a základních principů, které je motivují.

𝐈𝐝, 𝐄𝐠𝐨, 𝐒𝐮𝐩𝐞𝐫𝐞𝐠𝐨.

Vaši mysli utváří principy: "to co chcete" "to co vidíte" a "to čím máte (nikoli chcete) být". Respektive se jedná o "id", "ego" a "superego".

Id je pramen instinktů, z něhož se odvozují ego a superego; je to nevědomý, potěšením motivovaný aspekt mysli, který nám vládne, když se narodíme, než si vytvoříme smysl pro sebe a své místo ve vnějším světě. Id je vědomě nepřístupná část osobnosti - je kompletně uložena v nevědomí - je iracionální, řídí se hlavně libidem - domáhá se okamžitého uspokojení potřeb - řídí se principem slasti. Id se snaží uspokojit dva primární a protichůdné pudy: 1) hledání slasti, usilování a vyhledávání "toho", co daného člověka uspokojuje, 2) návratu života do původního neživého stavu - tedy tím co se projevuje jako pud smrti.

Ego je aspekt mysli vyvíjející se z id, který tvoří individuální (subjektivní) vnímání, perspektivy vnějšího světa a schopnosti sebereflexe. Vychází z tělesných vjemů, a to jak vnějších (tj. smyslového vnímání), tak vnitřních (tj. vědomého uvědomování si duševních stavů). Ego jako vnímací a reflexivní aparát se může v průběhu času vyvíjet a je schopno nejen uvažovat a rozdělovat sebe sama, ale také potlačovat aspekty sebe sama ve snaze lépe vyhovět požadavkům vnějšího světa a přáním id (a úsudku superega, o němž pojednáváme níže).

Superego je rozdělený a specializovaný aspekt ega ztotožňovaný s pojmem svědomí, který Freud popsal jako "pozorovací funkci" ve vztahu k egu. Jedná se o aspekt mysli, z něhož vychází morální cítění člověka a který ego soudí a trestá, které vyvolává pocity viny a méněcennosti, když jeho myšlenky nebo chování odporují společenským normám nebo pravidlům; je výsledkem toho, že ego internalizuje nebo se "ztotožňuje" s úsudkem a vedením rodičů a jiných vychovatelů/vzorů. Freudovo vysvětlení, proč k tomu dochází, úzce souvisí s jeho nechvalně proslulou teorií Oidipova komplexu: podle této teorie id člověka v kojeneckém věku připoutává svou touhu k rodiči opačného pohlaví, a proto má odpor k rodiči stejného pohlaví, což je konflikt, který se nakonec vyřeší potlačením nevhodné touhy a "upevněním" charakteru druhého rodiče v podobě internalizované identifikace s jeho povahou.