Recenze Doom Re-Release

Trvalo to několik patchů, ale remasterované verze původní Doom trilogie konečně šlapou na nových platformách tak, jak mají - a bez zbytečných obstrukcí okolo. Co to v praxi znamená? Když trojice her před měsícem vyšla, trápily ji hned dva velké problémy. Tím prvním byla přítomnost povinného přihlášení se do online sítě Bethesdy, což kromě otravnosti působilo opravdu nepříjemně kontrastně s přímočarostí a "čistotou" původních dvou her. Bethesda sice argumentovala tím, že funkci do her dali hlavně kvůli odemykání/získávání bonusů na útěch hráčů, ale to samozřejmě nestačilo a z celé situace se rychle stalo pořádné "memíčko", které si žilo hezkých pár týdnů vlastním životem.

Mnohem vážnější problém ale byla konverze původních dvou her. Zatímco Doom 3 běžel hladce ve 4K/60 fps, obě nejstarší hry měly potíže nejen s plynulostí, ale také s nasvícením nebo dokonce zvukem, což se obzvláště projevovalo na ikonické a většinou zkušenějších hráčů dobře "naposlouchané" hudbě. Záměr Bethesdy co nejlépe oslavit 25. výročí zrození série se tak poněkud zvrhnul a byla z toho pěkná ostuda. Nyní jsou však příslušené patche venku a vy si tak hry můžete zahrát bez logování do sítě Bethesdy a s opraveným zvukem, nasvícením i výkonem.

• Vychází na: PS4 (recenzovaná verze), Xbox One, Switch
• Datum vydání: 26. července 2019
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne

Doom (1993)

Nejspíš to nejde nijak prakticky spočítat a dokázat, ale jsem si celkem jistý, že navzdory tisícům hodin strávených za poslední roky v Destiny jsem ve skutečnosti žádné hře nevěnoval tolik času, jako původnímu Doomu. Od toho nezapomenutelného víkendu, kdy jsme se potají zamkli na víkend v počítačové učebně (a urputně se ve dvou se spolužákem prokousávali hrou s nejmenším nastavením obrazovky, protože jsme hráli na 386 procesoru a zároveň jsme si u toho museli sami "dabovat" zvuky v reálném čase, jelikož počítač samozřejmě neměl zvukovou kartu) přes konverze na SNES nebo Game Boy až po Jaguar, 3DO nebo Saturn verze.

O Doomu se hodně mluví, jak skvělá je to akce, ale Doom je ve skutečnosti mnohem víc. Je to mimořádně chytrá hra, která vás neustále nutí přemýšlet nad prostředím kolem vás horizontálně i vertikálně, obzvláště pokud chcete vyřešit některé z těch rafinovaných prostorových i mechanických puzzle a nalézt všechny tajné místnosti. Na vyšší obtížnosti jde potom skoro o survival horor, protože munice není nikdy dost a musíte si pečlivě rozmýšlet, jak do bojů vstoupíte a jak využijete nepřátele proti sobě či zapojíte prostředí, od dveří a rohů po vybuchující barely.

V současném, opatchovaném stavu je Doom na PS4 solidní konverzí, která šlape tak jak má, od plynulosti (snad s výjimkou té vteřiny, kdy vám vyskočí odemknutá trofej) až po tempo hudby. Vlastně jsem byl vyloženě překvapený, jak dobře hra na velké moderní televizi s vysokým rozlišením vypadá. Jasně, je to již víceméně "pixel art" styl, ale barevnost a živost grafiky jí stále dodává nezaměnitelné kouzlo. Kromě původní hry v tomto vydání naleznete také 4. epizodu "Thy Flesh Consumed" s devíti úrovněmi navíc a hru můžete hrát i lokálně ve čtyřech hráčích, ať už coop skrz kampaň nebo deathmatch. Asi nikoho nepřekvapí, že se to v rámci možností příjemně ovládá (rozumně nastavená citlivost analogových páček apod.).

Doom II (Classic)

Co lze napsat o druhém Doomu, co ještě nebylo napsáno? Bylo to pokračování přesně v duchu "více toho samého", což v případě tak geniální věci jakou původní hra byla, naprosto stačilo. Svého času jsme samozřejmě měli oči navrch hlavy z nových nepřátel a hlavně z toho, že se hra přesunula z Marsu na naši domovskou planetu, kde démoni z Pekla rozpoutali... Peklo na Zemi. Zapomenout nesmíme také na úžasnou dvojhlavňovou brokovnici - když jsem ji při testování této re-edice hry dostal do ruky, několik hodin jsem nestřílel s žádnou jinou zbraní. A pamětníci mohou zamáčknout slzu také za jednoho z nejlepších bossů v historii videoher, památnou "Icon of Sin" mapu, kde na vás obří rohatý démon přes celou mapu plive nové a nové nepřátele.

Technicky je na tom hra nyní stejně dobře jako její předchůdce - login do sítě Bethesdy netřeba, plynulost, zvuk/hudba a nasvícení jsou bez problému. Součástí hry je kromě původního obsahu také přídavek "Master Levels", což je výběr 20 nejlepších dobových map, vytvořených komunitou pod dohledem autorů hry. Za zmínku určitě stojí, že v případě obou her jde o konverzi PC originálu. První konzole Playstation totiž měla svoji vlastní verzi obou her, která měla naprosto unikátní nasvícení, ale hlavně zcela jedinečný CD soundtrack, nepodobný čemukoliv jinému. Je velká škoda, že tato PS1 verze hry se nikdy oficiálně nevrátila, protože ze všech verzí hry měla jednoznačně nejlepší atmosféru - jen si pusťte ukázku na Youtube, pokud jste tuhle verzi tenkrát nezažili. Také mne trochu mrzí, že hry vyšly samostatně - bral bych spíše nějakou "ultimátní kolekci" po vzoru špičkové "Halo: Master Chief Collection".

Doom 3

Třetí Doom je pro mnoho hardcore fanoušků tím nejlepším, protož se vyzbrojen modernější výpravou naplno opřel do hororové atmosféry originálu. Ve své době k tomu využíval naprosto revoluční technologii nasvícení i renderování povrchů, takže pocit, že jste utopeni ve tmě se záblesky pekelných sil, byl naprosto dokonalý. Tvůrci šli tak daleko, že přidali i renderování filmové sekvence, pomocí kterých se snažili vystavět mnohem modernější a popracovanější příběh o šíleném vědci, který během ilegálního výzkumu na Marsu otevře brány do Pekla a zcela pekelným silám propadne, což samozřejmě postupně smete úplně všechno osazenstvo základny. Na rozdíl od původních dvou her jste na místo nedorazili po činu, ale všeho jste svědky za pochodu.

Ačkoliv hra spatřila světlo světa již v roce 2004, její technologie byla opravdu natolik napřed a skrývání detailů ve stínech jí natolik pomáhá, že se prakticky nemusí za nic stydět ani dnes. Pokud něco, tak modely lidských postav vypadají zastarale, ale prostředí, zbraně a nepřátelé jsou pořád parádní. Hra má navíc náležitě démonické tempo, kterému 60 fps jenom přidává a zážitek z akce je tak mnohem příjemnější, než si jej pamatuji ze svého tehdejšího PC nebo o rok později z původního Xboxu. Tato verze hry také obsahuje oba přídavky - velký příběhový datadisk Ressurection of Evil i menší Lost Missions, takže vám vydrží na hezkých pár desítek hodin. Hra nemá žádný multiplayer.