Recenze Dragon Age: Inquisition - Konečně krok správným směrem?

Série Dragon Age je pro některé z fanoušků RPG symbolem kvalitní zábavy.

Možná i proto většina z nich s napětím očekávala příchod nového dílu této serie. Jak to Inquisition nakonec dopadlo, dokáže napravit pošramocenou reputaci Bioware po vydání Dragon Age II?

Je třeba zachránit svět

Ano podobným klišé začíná příběh nového Dragon Age. Budete se tomu asi hodně divit, ale svět je v ohrožení anebo lépe řečeno, potřebuje zachránit. A váš hrdina je jediný, kdo to dokáže. Protože má možnost uzavírat zelené rifty. Ty jsou totiž pro démony přístupovou cestou do vašeho světa. Časem se zapletete i do politiky a světového dění.  Řekl bych, že je hlavní příběhová linie dobrá, ale výrazně nemá čím ohromit.

Nejvýraznějšími tahouny  Inquisition jsou totiž vaše volby a vztahy mezi postavami, jenž máte v družině. Většinu důležitějších záležitostí řešíte u poradního stolu. Nejsou nikdy lehká, protože se může ukázat až po čase, jaké mělo rozhodnutí finální důsledek. Hra vás nad nimi ale vždy nutí pořádně se zamyslet, než je učiníte. Krom toho tu máte rádce a parťáky, kteří mezi sebou neustále probírají některá globální témata, ale i oni občas potřebují vaší pozornost a trošku osobnější přístup, který může časem vyústit až v milostné vzplanutí. Tyto dva aspekty zvýrazňují prvek čistého RPG. Krom toho, na vás ve světě Dragon Age čeká řada informací a záznamů. Má totiž skutečně pestré lore.

Jako v každém dobrém RPG, vás čeká na začátku tvorba vaší hlavní postavy, s kterou byste si v průběhu příběhu měli vytvořit určitý vztah. Na výběr máte ze čtyř ras a stejného počtu povolání. Paleta kouzel a dovedností není podle mého moc pestrá, mohlo by být určitě lépe. Fanoušky magie asi moc nepotěší, že hra pro jednoho hráče trpí absencí many jako takové. Je tam sice něco, co se tak nazývá, ale není to jednoduše ono. U každého kouzla máte určitou časovou prodlevu, než je ho možné použít znovu. Zajímavým vývojem prošli také lektvary. Zpočátku u sebe můžete nosit pouze 8 léčivých lektvarů, časem je možné zvednout toto číslo na 12, ale ani tak to není moc. Hru to mírně posouvá v obtížnosti. Inventář jako takový unese 60 specifických předmětů a asi tisíc surovin na výrobu.

Crafting  jako takový má zde celkem velký prostor. Po nalezení daných předmětů je možné vytvořit prakticky cokoliv v jakékoliv kombinaci, což je podle mě hodně dobré. Surovin nabízí otevřený svět hromady. Takže jestli budete mít trpělivost, je možné si vyrobit legendární zbraně a výzbroj.

Vedlejší linie

Mapa questů  je rozdělena na dvě části Orlais a Ferelden. Každá z nich má své aktivní a pasivní mise. U aktivních je nutné se plně účastnit. Na pasivní vyšlete jednoho ze svých přátel. Ty, u nichž nemusíte vyvíjet plnou aktivitu, vám přinesou vždy něco. Je nutné si ale počkat. Každý z úkolů má totiž svůj časovač. Tím pádem pro musíte počítat s tím, že své společníky nějaký čas neuvidíte. Na splnění jednoho z nich bylo nutné čekat dokonce 24 h.

Aktivní mise nabídnou, krom hlavního úkolu, také řadu možností, jak se vyřádit. V tomto světě je stále co dělat. Můžete objevovat, hledat vzácné artefakty anebo dobývat pevnosti. Každá z aktivit by se bez problému dala označit za zábavnou. Jako celek výrazně nevybočují ze standartu RPG žánru, takže by se dalo říct, že jsou rekreační záliby a vedlejší úkoly celkem povedené.

Nejčastější činností, kterou budete provozovat snad na každé z map, je uzavírání dimenzionálních portálů, takzvaných riftu. Po přemožení objevujících se démonů je možné zelený krystal zničit. Částečně prvek riftů připomněl starý dobrý TES:Oblivion, kde se objevovali brány do zapomnění.

Jak jsem již řekl, vedlejší aktivity jsou celkem vydařené. Problém je, že vás do nich hra přímo nutí. Bez nich se jednoduše nepohnete ani o píď v hlavní linii. Na  hlavní questy totiž používáte sílu a tu je možné získat jen z plnění různých úkolů v otevřeném světě. Škoda že se autoři rozhodli jít touto cestou. Přeci jen, když je něco nenucené, je to víc lákavé.

Výletní lokality

Jedním z největších pozitiv nového Dragon Age jsou dozajista zajímavé lokace. Těch nám hra nabídne dohromady dvanáct. Každá z nich dokáže oslovit výbornou atmosférou a grafickou krásou. Krom toho, se v nich nachází celkem slušně fungující ekosystém. A kam se všude podíváte? Vaše cesty vás zavedou do naprosto odlišných lokací. Zavítáte totiž jak do zamrzlých hor, tak i do rozžhavených pouští.

První lokace, kterou navštívíte, je Hinterlands. Toto místo mi hned v první moment připomnělo mapu z MMORPG hry. Nemohu si pomoct, ale rozestavení úkolů a i jejich náplň, jako by WoW a jemu podobným z oka vypadla. Naštěstí se z této krajiny dá odejít již na čtvrtém levelu, po získání 4 bodů síly. Takže zde nemusíte setrvávat extrémně dlouho.

Jak ulovit draka

Paleta zrůd je zde skutečně pestrá. Tento titul nám nabízí řadu démonických lidských a nemrtvých protivníků. Žádný z nich ovšem není takovou výzvou, jako draci. Oproti jiným světům zde jsou skutečně na vrcholu potravního řetězce. Postavit se proti nim může jen zkušená parta, protože jinak setkání s obřím šupináčem nedopadne dobře. Na rozdíl od jiných nepřátel se jeho tělo dělí na víc částí, takže je možné družinu krásně rozestavit. Díky tomu získáte vždy trochu času na útoky. Odměna za úspěšný lov je vždy velká. Krom zkušeností a vlivu, dostanete také řadu kvalitních předmětů. Souboj jako takový je hodně náročný a ne vždy ho dovedete do zdárného konce. Dračí hlavu si nad svým krbem přeci může vystavit jen ten nejlepší.

Cesta MMORPG

Po stopách tohoto žánru jde Dragon Age i ve směru multiplayerových instancí. Ty totiž jako by z oka vypadli kobkám z World of Warcraft, LoTRO či Guild Wars 2. Operujete totiž v uzavřeném koridoru. Výrazně se od nich liší v tom, že postavy, s kterými bojujete v poli, jsou přednastavené. Na začátku máte ale na výběr jen tři z nich. Každý z nich zastupuje jednu herní třídu. Postupem času si můžete dokupovat další charaktery. Zajímavé je, že multiplayerové charaktery mají stejně, jako ty z kampaně pro jednoho hráče, svůj životní příběh.

Celkově odemknutí všech postav a předmětů zabere desítky hodin herního času. Dá se tomu ale vyhnout zainvestováním reálné hotovosti. Ano je to tak, když si zaplatíte, bude na vás hra minimálně v tomto směru milejší.

Jako u jiných titulů, je největším problémem nesehranost hráčů při náhodném hledání. Někteří totiž hrají jako prasátka a nepoužívají obsah své hlavičky. Díky tomu je možné zdolat jen určité typy nepřátel. Někteří z nich jsou totiž náročnější na teamovou spolupráci. Je tedy dobré najít si partu lidi, které znáte. Mě osobně multiplayer jako celek výrazně nezaujal.

Kombinace pádů

Ani Dragon Age: Inquisition se i přes své výrazné klady nedokázal vyhnout menším i větším pádům. A že jich nebylo málo. Slabá AI, špatný respawn nepřátel, podivná jízda na koni a pár dalších problémů, občas dokázali značně narušit celkový prožitek ze hry. Ale abych byl konkrétnější, tak tyto problematické aspekty trošku rozvinu.

Nejvíce mě iritovalo podivné objevování nepřátel. Ti se totiž objevují za naprosto nelogických okolností. Představte si, že vyčistíte dané místo a pár sekund poté, co jste zabili hordu protivníků, se už na stejné pozici respawne červeně svítící lučištník, který dělá jako by se nechumelilo. Díky tomu se z některých úkolů stávají frašky. Quest na sběr masa ze zvířat pak vypadá tak, že stojíte na místě a kravičky se u vás objevují a vy je zpracováváte. Nejveselejší je, když začnete souboj s obrem a nejednou se vedle něj odnikud zjeví druhý velikán.

Eskort questy pro mě byly díky výbornému pathfindingu noční můrou. Postavy či zvířata jdou většinou jako by byly v posledním tažení a ještě k tomu se zasekávají do textur. Díky tomu se zábavnost úkolu brzy vytratí a vy už jen doufáte v moment, kdy vaše úloha doprovodu skončí.

Podobně na tom jsou i vaši společníci, kteří občas prokazují známky značného poškození jejich umělé inteligence.  Jejich nedostatek se autoři pokouší kompenzovat tím, že jim dali teleport, díky kterému vás dokáží dohnat, i přesto že se někde zaseknou. Přesunování prostorem ale také není ideální, protože se členové teamu občas dostanou na místa, která jsou normálně nepřístupná, nebo když je někde necháte ležet mrtvé, po pár metrech se za vámi zčista jasna objeví živí a zdraví, i přesto že jste uprostřed boje.

Horší jízdu na koni jsem už dlouho neviděl. Prakticky je pro vás lepší jít pěšky, protože kůň se pohybuje rychlostí hlemýždě. Ani zrychlení pomocí shiftu nepomáhá. Takže jsem nakonec 99 % času místo koňského sedla raději používal teleport. Ve srovnání s vraníkem byl o 100 % rychlejší.

Krom těchto výraznějších problémů, hru provázejí také bugy a pády. Nejednou se mi v průběhu hraní stalo, že se mi některé z kouzel zaseklo a nešlo používat. Nejčastěji se to opakovalo u spellu vyvolávající ledovou bouři. Co pár hodin si hra jednoduše spadne. Poté, co se mi to přihodilo u po úspěšném zabití draka, musel jsem si dát na nějaký čas pauzu. Šupinatí obři tu přeci jen nejsou žádná ořezávátka, jako například v oblíbeném Skyrimu.

Nový svět

Dohrát Dragon Age: Inquisitionmi zabralo asi okolo 35-40 hodin. A to jsem většinu lokací prošel celkem pečlivě. Herní doba může být samozřejmě mnohonásobně delší, ale jak jsem již uvedl, vedlejší úkony, které hra nabízí, mají stále stejný MMORPG nádech. Takže se dá říct, že když děláte quest zabij a přines, po desáté už to není tak úžasný pocit, jako na začátku.

Musím ale říct, že se jedná o nadprůměrný kousek na poli RPG. Kvalitní, i když ne úplně inovativní příběh, řadu možností volby a hlavně oslnivé lokace, které mě skutečně zaujaly, a bavilo mě po nich šmejdit. Jelikož patřím k neznalcům série, přišel jsem do Dragon Age nezaujat. Možná díky tomu jsem si odnesl řadu zajímavých zážitků. Musím tedy říct, že hra jako taková zaujme jak zocelené fanoušky, tak i nováčky, kteří chtějí objevovat nové fantasy světy.