Jde tu o víc, než o zabíjení monster.
Novinka od malého rakouského týmu Microbird se často popisuje jako mix The Legend of Zelda, především v akčních a logických pasážích, a série Persona, pokud jde o sociální vrstvu. Aniž bych se chtěl uchylovat ke snadným přirovnáním, tady jde o vcelku výstižný popis. Inspirace oběma značkami je evidentní, ovšem vývojáři nezapomněli k osvědčeným principům přimíchat trochu vlastních nápadů, a především odvedli řemeslně výbornou práci. Vyklubal se tak opravdu příjemný zážitek.
- Platforma: PC, Xbox Series X (recenzovaná verze) a S
- Datum vydání: 18. 7. 2024
- Vývojář: Microbird Games
- Vydavatel: Curve Games
- Žánr: logické, akční RPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 8 GB
- Herní doba: 20 hodin
- Cena: 859 korun (Xbox), dostupná v Game Passu
Malebný Hinterberg s tajemstvím pod povrchem
Premisa příběhu je prostá. Ve světě se objevila magie a rakouský Hinterberg je místem, kde vyloženě bují. Do malého městečka, které si dosud žilo vlastním životem, se najednou sjíždějí dobrodruzi ze všech koutů světa, aby se vydali do dungeonů v okolních horách. Hráč se ujímá právě jedné takové osoby – mladé vystudované právničky Luisy, která přichází hledat smysl bytí.
Čím lépe Luisa poznává město a jeho obyvatele, tím hlouběji se noří do intrik a konspirací.
Podobně jednoduché se zdá být i celé vyprávění. Cíl je jasný: dokončit předepsané dungeony a vrátit se domů s čistou hlavou. Nakonec ale není nic tak snadné, jak se z počátku jeví. Čím lépe Luisa poznává město a jeho obyvatele, tím hlouběji se noří do intrik a konspirací doslova bobtnajících pod povrchem.
Přestože se nedočkáte překvapivých zvratů ani propracovaných cutscén – dialogy se omezují na statické výjevy a textové bubliny bez namluvení – ze hry si můžete odnést hned několik zajímavých úvah. Ať už budete přemýšlet o soužití s ostatními lidmi nebo o vztahu člověka k přírodě, ve všech případech hra poměrně explicitně poskytuje ponaučení.
Dungeony
Veškerý obsah hry je vlastně v názvu. K Hinterbergu se dostaneme. Dungeony jsou tou podstatnější částí, tudíž se u nich sluší začít. Zatímco o příběhu jsem napsal, že neskýtá žádná zásadní překvapení, výpravy do jeskyní a jinosvětů překvapují v podstatě po celou dobu hraní.
Do levelem odstupňovaných dungeonů vstupujete z několika polootevřených lokací. Každá z nich poskytuje protagonistce jinou dvojici magických schopností, které využijete jak při řešení hádanek, tak v boji. Obě hlavní aktivity mě bavily. Souboje s monstry se sice začnou časem trochu opakovat, ale právě různé způsoby boje (a sem tam také nějaký ten boss), dokáží stereotyp rozbít. Akce je svižná, dobře se ovládá, nepřátelé se navzájem liší a pokud nejste vyloženě „přefarmení“, nebude vám stačit drtit lehký útok.
Klenotem Dungeons of Hinterberg jsou ovšem hádanky. Povětšinou nejsou zásadně zapeklité, ale přemýšlet jsem musel. Především se autoři neuchýlili k opakujícím se mechanismům, a tak je potřeba přicházet na fungování enviromentálních puzzlů znovu a znovu. I dungeony sdílející výchozí lokaci a využívané schopnosti, dokáží kouzla zužitkovat různými způsoby. Jednou je prostředí zatopené a můžete ovládat výšku hladiny, jednou proměňujete kyselinu ve vodu, ledovec zase ozkouší vaše vlohy pro jízdu na snowboardu.
V neposlední řadě je nápadité samotné prostředí a pohled na něj. Jeho charakter se opět určuje podle regionu, ze kterého do dungeonu vstoupíte, ani zde se ale nemusíte bát opakujících se míst. A to ani nemluvím o změnách perspektivy. Ačkoli ve většině případů se budete hlavní hrdince dívat na záda, nejednou se setkáte s pohledem z boku, izometrickým nebo téměř top-down.
Hinterberg
Ve městě strávíte výrazně méně času než na cestách. Samozřejmě i tady se dá na nějakou dobu ztratit, ale děje se tak hlavně na začátku hry. Alespoň já jsem později hojně využíval fast travel, protože jediné co je vždy potřeba udělat, je nakoupit zásoby a následně věnovat čas některému z obyvatel – místních nebo dočasných.
Rozhodoval jsem se hlavně podle odměn, které mě za budování vztahů s jednotlivými postavami čekaly. Některé jsou dokonce povinné pro postup příběhem. Takže ačkoli by ten hipstersky vypadající pán u baru mohl být docela fajn, odemknutí foto módu prostě není tak lákavé jako nalezení skrytého dungeonu nebo trocha zdraví navíc.
Na time management podobný Personě si Dungeons of Hinterberg spíš hrají.
Nechci tvrdit, že by charaktery nebyly zajímavé. Ale většina se pořádně nerozvine, vždy s nimi prohodíte jen pár vět a už zmiňovaná absence namluvení nebo rozanimovaných cutscén dojem taky trošku sráží. Hra je v tomto ohledu hodně podobná v počátku textu vzpomínané Personě, ovšem japonské hry mají takových seancí s postavami k dispozici klidně desítky. Tady je zpravidla spočítáte na prstech.
Na time management podobný Personě si Dungeons of Hinterberg spíš hrají. Večer vždy trávíte s postavami, dopoledne vždy vyrazíte do přírody. Jedinou proměnnou je rozhodnutí, zda navštívíte dungeon nebo si dáte pauzu a budete relaxovat. To zas přináší další výhody a hodí se to udělat i po dobrovolném večerním čtení nebo sledování televize, které vám na další den snižuje zdraví. Že by ale šlo o bůhvíjak komplexní strategický prvek, se říct nedá.
Luisa v zenu
Psal jsem o možnosti relaxace. Ta se netýká jen protagonistky přímo ve hře, ale i hráče před obrazovkou. Přes vypjaté momenty v soubojích nebo v příběhu je titul ideální pro hráče, kteří si rádi užijí chvíli klidu. Dohrát se dá i o dost rychleji než za dvacet hodin, ale zároveň pobízí k pomalejšímu tempu a kochání, které může hranici posunout klidně ke třiceti hodinám.
Dojmu napomáhá i audiovizuální stránka. Z obrázků jste si už mohli utvořit dojem o stylizaci a grafice. Na obličeje postav jsem si musel chvíli zvykat, jinak je ale hra překrásná. Totéž platí o hudbě, která vždy výborně doplní konkrétní scénu. S tím se pojí i skvělá technická úroveň hry, obzvlášť je potřeba ji vyzdvihnout v případě malého týmu, jako je Microbird. Nenarazil jsem na jediný bug, glitch, propad snímků nebo nedejbože pád. Nic.
Dungeons of Hinterberg jsou velmi příjemným překvapením léta. Troufám si říct, že napohled se dá docela dobře usoudit, zda vás budou bavit. Vězte, že co dělají, dělají dobře. Trochu plošší je sociální vrstva, ale těžiště hratelnosti – akce a hádanky – jsou na vysoké úrovni. A hra je navíc v Game Passu, ze kterého bych ji doporučil vyzkoušet úplně všem předplatitelům.
Verdikt
Hledáte-li na pohled i poslech příjemný zážitek s rozmanitými enviromentálními hádankami a výbornou akcí, návštěvou Hinterbergu nešlápnete vedle. Jen sociální vrstva není tak komplexní, jak by mohla být. Vyprávění je prosté, ale předkládá důležitá a vcelku hluboká témata.
