Recenze Final Fantasy XVI - mečem a ohněm

Série Final Fantasy patří mezi jednu z těch, se kterou vyrůstaly generace hráčů po celém světě. Od roku 1987 Final Fantasy značka obsáhla obrovské množství her - od hlavní série JRPG, přes taktické strategie až po MMO hry. Třicet šest let od vydání prvního dílu nám Square Enix přináší Final Fantasy XVI (Dále FF nebo FFXVI), které se snaží přilákat mladé publikum k této dekádami ošlehané legendě.

• Platforma: Playstation 5
• Datum vydání: 22.6.2023
• Vývojář: Square Enix Creative Business Unit III
• Vydavatel: Square Enix
• Žánr: 3rd person akce
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 95 GB
• Herní doba: 40+ hodin
• Cena: 2119 ,- (PS Store)

Vítejte ve Valisthee. Doufáme, že tento zážitek přežijete.

Svět ve kterém se FF XVI odehrává nese jméno Valisthea. Na jeho dvou kontinentech Ash a Storm najdete rozesetých pět takzvaných Mothercrystalů, které zásobují tento svět magií. Pomocí z nich vytěžených krystalů lidé kontrolují Aether ve vzduchu a používají tak magii k obyčejným aktivitám - od založení ohně, naplnění kalichu vodou nebo jako svíce nebo lampy až po boj a válku. Napříč celou Valistheou jsou rozdrobeny ruiny staré civilizace. Fallen - jak jim obyvatelé říkají - byli technologicky vyspělou rasou, která však z neznámých důvodů celá vyhynula. Oba kontinenty jsou postupně korodovány fenoménem zvaným Blight, který za sebou nezanechává nic než mrtvou zem, bez jediné živé rostliny nebo tvora a bez špetky Aetheru. Přírodní zdroje a Aether jsou tak čím dál vzácnější a jednotlivé království tak o ně vedou krvavé války a politické aliance vznikají stejně rychle jako se rozpadají.

Jako by toho nebylo málo, existují i dva typy lidí, kteří mohou používat magii bez potřeby vlastnit Krystal - jednou skupinou jsou tzv. Branded. Každé narozene dítě musí podstoupit speciální test, který odhalí zdali má magické schopnosti. Narozdíl od toho co by se dalo čekat však pozitivním testem ale nezačíná jeho světlá budoucnost, nýbrž peklo na zemi. Branded mají osud horší než zvěř. Jsou zotročeni, týráni, nemají ani základní lidská práva a slouží čistě jako nástroje a hračky pro masy. Opakovaným a přehnaným používáním magie se však postupně mění v kámen, a to pak ve finále znamená i jejich smrt.

Druhou skupinu tvoří takzvaní Dominanti. Dominantů v jeden daný okamžik existuje vždy maximálně osm a mohou magii používat bez jakéhokoliv risku nebo omezení, ale jen díky tomu, že se v nich probudily síly jednoho z osmi Eikonů - strážce jednoho z elementů. Například Garuda je Eikon větru, a její dominant tak ovládá magii tohoto elementu, a může se měnit buďto do pololidské formy spojené s daným Eikonem, nebo se mohou změnit kompletně a získat podobu daného strážce. Garuda vypadá jako obří harpyje, Eikon země má podobu desítky, ne-li stovky metrů vysokého Titána a podobně. Není tudíž překvapivé, že jsou tito Dominanti velice cenění a používaní hlavně pro politické a válečné účely. Každý Eikon totiž vládne naprosto nemyslitelnou silou, která bez problému dokáže zdecimovat armády a zničit celé království.

Svět FFXVI je tak plný válek, politického pletichaření, tyranů, lidského zotročování a celkového utrpení. Nepřipomíná to tudíž ani tak světy z předchozích dílů jako spíše videoherní variaci na Game of Thrones. A není to tak náhodou. Square Enix se tentokrát snaží svým starším fanouškům nabídnout temnější příběh s dospělejšími tématy. A nutno podotknout, že mnohdy na obrazovce vidíte věci u kterých by se i tvůrci Game of Thrones pozastavili.

Bratrská tragédie

V tomto světě se ujmete Clivea, prvorozeného syna vládce jedné z říší na kontinentu Storm - Rosalie. Ikdyž je Clive prvorozený syn, oficiálním dědicem je jeho mladší bratr Joshua, který je Dominant Phoenixe, a tudíž vládne ohněm. Clive je jeho První Štít - ochránce, kterému Joshua poskytl část svých ohnivých schopností. Jejich otec je moudrý a benevolentní vládce, který zajistil i Branded relativně snesitelný život, přitom je však uznávaný i jako mocný vojevůdce a válečník. Jak už mnoho trailerů naznačilo, ani jeden z bratrů si klidný život v idylickém království bohužel neužije dlouho, a velice rychle se vše změní v noční můru, za kterou do velké míry může i jejich matka. Hlavní část příběhu ale začíná třináct let po noci, která vše změnila a zotročený Clive se vydává na cestu za odkrytím pravdy a následnou pomstou.

Jak je z výše popsaného zasazení jasné, příběh tohoto dílu FF je mnohem dospělejší a temnější, než to, na co jsou dlouholetí fandové série zvyklí. Hlavně Branded a situace kolem nich a jejich životních situací přináší mnohdy až mrazivé okamžiky a několikrát jsem se i podivil tomu, co se tvůrci odhodlali ukázat. Jak už bývá u japonských her zvykem, příběh se točí kolem mnoha postav a vztahy a politické pozadí je mnohdy velice propletené. S případným zmatkem se rozhodli vývojáři bojovat pomocí dvou nových herních prvků. Prvním je postava Vivian Ninetales, kterou najdete ve své základně. Ta Vám poskytne mapu na které jde pomocí měnitelné časové osy zjistit, co přesně se ve světě děje, nebo si prohlédnout opravdu detailní mapu postav a jejich vzájemných vztahů, jejich historii i jejich případný osud. Jako by toto nebylo dostačující, hra přináší ještě tzv. Active Time Lore. Během jakéhokoliv okamžiku - dokonce i během filmečků - stačí podržet touchpad a hra se zastaví a ukáže vám v jednoduchém UI vše co potřebujete vědět o aktuální situaci - kdo jsou postavy v dané scéně, jaká je momentální situace v lokaci ve které jste, co je Váš aktuální cíl a podobně. Pokud tyto dvě herní možnosti budete využívat, nejde se v příběhu a jeho mnohých zápletkách ztratit. Je to na první pohled drobnost, ale ve finále to má obrovský dopad na dojem z vyprávění a nelze než za tento nápad smeknout. Podobnou funkcionalitu bych rád viděl ve všech rozsáhlých hrách.

Jak už bývá u japonských her zvykem, příběh se točí kolem mnoha postav a vztahy a politické pozadí je mnohdy velice propletené

Cliveova cesta za pomstou a později i záchranou světa před Blight samozřejmě není komorní výpravou, ale povede napříč celým světem a to i v rámci mnoha let. Lze ji přitom hrát na dvě obtížnosti - se zaměřením na příběh, nebo na souboje. Doporučuji soubojovou, jelikož ani ta není nijak obtížná a Game Over jsem za celou dobu hraní viděl snad jen dvakrát. Osobně mi příběh a jeho temnější zasazení opravdu velmi sedl. Osudy hlavních i vedlejších postav mě udržely napnutého a nebudu tu tedy zmiňovat nic, co by mohlo hráčům prozradit co je čeká. Samozřejmě hra obsahuje i okamžiky klidnější, ale ty jsou dávkovány tak akorát rozumně a celkově bych tudíž tempo hodnotil kladně. Hra vám nechává samozřejmě i dostatek prostoru pro plnění vedlejších úkolů a průzkumu prostředí. FFXVI nemá opravdový Open World jako například Zelda TotK - svět je rozdělen na několik zón. Každé království nebo říše má svou vlastní zónu a vlastní sadu waypointů na které můžete instantně cestovat z vaší mapy. Tyto zóny nejsou velmi rozlehlé, ale zároveň ani přehnaně malé. Ve volné přírodě může trochu kazit dojem jejich koridorovost, ovšem toto není nutně záporný faktor - hra si klade jiné cíle než zamořit hráče obrovským prostorem plným nepřátelských kempů, sběratelských předmětů a schovaných pokladů.

Clive se opravdu nudit nebude

Hlavní hrdina se vydává za dobrodružstvím ze skryté základny, na kterou se zároveň i vrací pro zásoby, dialogy s vedlejšími postavami, vedlejší questy, trénink ve speciální a nastavitelné aréně a nebo pro informace o Lovu, o kterém si řekneme později. Vedlejších questů je opravdu dostatek a mají dva hlavní typy. Ty označené vykřičníkem jsou zaměřené na podkreslení příběhu. Jejich odměny jsou většinou generické, sem tam se přidá nějaký ten materiál nebo zpřístupní cíle výše zmíněného Lovu. Ač jsou některé tyto questy opravdu obyčejné varianty na "dones X, zabij Y", najde se v nich i spousta perel. Ať už jde o prohloubení vztahu postav, nebo připomenutí toho, že tento svět opravdu není plný idilyckých životních situací. Některé side questy jsou nutné ke zjištění co se stalo s Fallen rasou, rozšíří vztahy mezi postavami, nebo prohloubí pochopení toho, co se stane v samém závěru hry. Rozhodně bych tedy všechny neignoroval. Druhým typem jsou questy se znakem kříže (nebo +, chcete-li). Tyto se vyplatí plnit okamžitě, jelikož jejich odměna má dopad na vaši hratelnost. Zpřístupní například Chocobo, což je FF variace na koně. Cestování je pak o něco příjemnější. Další odměny mohou obsahovat vylepšení léčivých lektvarů, jejich větší množství, nové kusy výbavy a podobně.

Za vedlejší questy zároveň získáváte tzv. Renown, neboli reputaci. Čím více jí máte, tím lepší odměny získáte, a hned ze startu se dá velice rychle získat Berserker ring, který razantně změní Cliveův potenciál v bojích. Pokud tedy zvládne perfektně načasovat úskoky. Renown se však dá získat i zabíjením cílů z tabule Lovů. Během postupu hlavním příběhem, nebo splněním nějakého vedlejšího questu se na dané tabuli otevírají nové a nové cíle - jedná se o specifické boss souboje s monstry, za jejichž poražení získáte značné množství XP, Skill bodů, peněz a i trochu toho renownu. Někteří z nich Vás odmění i extrémně vzácnými materiály potřebnými ke tvorbě toho nejlepšího vybavení.

Mečem a Ohněm

V rámci posledních dvou generací herních konzolí vyšly v této sérii dvě hlavní hry - Final Fantasy XV a Final Fantasy VII: Remake. Už patnáctý díl nám před sedmi lety naznačil, že se vývojáři snaží najít novější a modernější soubojový systém, který by měl nahradit tahové souboje začínající trpět na pokročilý věk. Remake sedmého dílu (přesněji řečeno jeho kompletní přepracování) na tuto snahu navázalo mixem akčních a taktických prvků a dnes recenzovaný díl tuto myšlenku ne tak docela dovedl do konce jako spíš úplně zatratil. FF XVI totiž naprosto opouští RPG a taktické prvky v soubojích a nahrazuje je čistokrevnou akční jízdou. Square Enix to nepodcenilo a pro tvorbu tohoto nového systému najalo osobu z nejpovolanějších. V pozici hlavního designéra soubojů se ocitl Ryota Suzuki, jenž nejen že není nováčkem na tomto poli, ale je naopak jedním z jeho králů. Mezi jeho nejznámější zářezy patří Dragon’s Dogma, Monster Hunter World: Iceborne a hlavně Devil May Cry 5.

FF XVI totiž naprosto opouští RPG a taktické prvky v soubojích a nahrazuje je čistokrevnou akční jízdou.

A je to právě DMC5, kterému boje ve FF XVI jako z oka vypadly. Clive má k dispozici ze začátku síly svázané s Phoenix Eikonem a kromě tradičního útoku mečem tak může používat ohnivou magii, různé pohybové schopnosti a podobně. Periodicky může využít schopnosti daného eikona. Může mít zároveň navolené až dvě volitelné a jednu napevno danou. S postupem hlavním příběhem se otevírají nové Eikon schopnosti a v jeden daný okamžik může mít Clive až tři aktivní Eikon sety, a jejich unikátní schopnosti. Pokud navíc nějakou schopnost vylepšíte na maximální úroveň, lze ji přiřadit i do setu jiného Eikona. Jejich plynulým přepínáním a řetězením tak vzniká na obrazovce úžasná symfonie speciálních efektů a bojových animací, které se mohou rovnat s tím co lze spatřit třeba při hraní Bayonetty, DMC nebo podobných her. Zároveň během boje nabíjíte i Prime bar, který můžete volně spotřebovat na dočasnou transformaci, ve které získá Clive znatelně zvýšené bojové schopnosti. Korunní momenty jsou pak bitvy mezi plně transformovanými Dominanty, kteří si ve obří Eikon formě dávají co proto. Co je k vidění na obrazovce je přímým kontrastem s tím co proti sobě dominanti předvádí v lidských formách - při boji jako lidé vedli dialogy a hádky často dokreslující vlastní historii, vysvětlování vlastních cílů a pocitů. Při boji v Eikon formách je toto sice také přítomné, ale v menší formě. Hlavní roli získá naprosto epická podívaná, která jako by vypadla z těch nejlepších akčních anime. Nerad bych prozrazoval co Vás čeká, proto jen zmíním že proti tomu i boje v DMC a Bayonetta hrách vypadají jako chudší příbuzní.

Soubojový systém FFXVI je jednoznačně to nejlepší co hra nabízí a ikdyž by se o něm dalo sáhodlouze básnit, nejlepší je se podívat na jeden z trailerů kde jde jasně vidět, co Vás čeká. Zde je třeba zmínit ovládací schéma hry -. Typ A, který je ve hře nastaven jako základní, je opravdu nevhodný pro tento styl bojů. O něco lepší Typ B bude okamžitě povedomý všem hráčům Souls her a Typ C je to, co by očekával každý veterán DMC a jemu podobných her. Osobně musím doporučit právě C, které znatelně ulehčuje komba a je celkově vhodnější pro rychlé boje, které FFXVI nabízí.

Sami na to nejste

Většinu času je v bojích Clive doprovázen jedním nebo více NPC, které však nejde nijak ovládat a fungují naprosto samostatně. Vyjímkou je věrný vlk Torgal, kterému můžete dát jeden ze tří generických příkazů, ale jinak je souboj čistě one-man show. Postavy které Clivea doprovází jsou hlavně Torgal, Jill a Cid. Oba lidští spolubojovníci maji velice zajímavou historii a jejich chování, dabing a celkově jejich vývoj a příběh drží laťku opravdu vysoko. I další vedlejší postavy, ať už kladné nebo ty záporné, jsou však opravdu zajímavé. Veselá a hyperaktivní Mid je náplast na ponurou atmosféru ve které se celý svět topí, Cliveova a Joshuova matka je zase absolutně nechutné a sobecké monstrum v lidské kůži proti kterému vypadá Cersei Lannister jako rozumná a vyrovnaná vladařka.

Cliveova a Joshuova matka je absolutně nechutné a sobecké monstrum v lidské kůži

Ostatní dominanti také nejsou jen jednodušší ploší záporáci. Každý má své důvody, vlastní historii a cíle. Ať už jde o první Benediktu a její historii s Cidem, nebo i na první pohled agresivního Huga Kupku, který však za svou agresivitou a vztekem schovává překvapivou inteligenci. Hlavní záporák a hlavně jeho design a dabing jsou ale naprosto jinde. Samotný vizuální design Ultimy je opravdu mrazivý, nepříjemný a celkově naprosto skvěle vystihuje jeho “cizost”. Jeho styl mluvy a dabing to jen umocňuje a FFXVI se tak povedlo předvést záporáka, který zůstane v paměti mnohem déle než například Ardyn z FFXV.

Radost pro oči i uši

Po technické stránce FFXVI netrpí na žádné zásadnější problémy. Je tu již standardní Quality a Performance nastavení. Quality s sebou nese podivný motion blur, a ten mi přišel tak zvláštní, že jsem hned ze startu přepl na Performance, a nepřistihl jsem hru za celou dobu hraní u žádného škobrtnutí nebo problému. Nutno však podotknout, že ač je hra plná nádherných momentů, mohou za ně spíše designové, architektonické prvky a světelné a částicové efekty. Grafická fidelita tu totiž až na tak vysoké úrovni není a nesnese rozhodně srovnání s hrou jako je například Horizon: Forbidden West. I přesto bych však řekl, že díky zmíněným světelných a částicovým efektům ve spojení s opravdu zajímavým designem hra vypadá krásně.

Co ovšem nepopiratelně tvůrci zvládli je hudební stránka. Masayoshi Soken, který byl k projektu přiveden z MMO Final Fantasy XIV tu předvedl svou nejlepší formu, a to co se na nás valí z reproduktorů nebo sluchátek je často stejně úžasné jako vizuální hody u Eikon bojů. Ať už jde o hudbu na pozadí bojů, nebo ve smutnějších momentech, vše jsou to opravdu impresivní kusy, a právě hlavní téma hrající na pozadí soubojů - Find the Flame - je to nejlepší, co jsem ve hrách slyšel za opravdu dlouhou dobu. Minimálně v této disciplíně tak bude FFXVI horkým kandidátem na GOTY ocenění.

Nic není dokonalé

Nejnovější díl Final Fantasy ovšem není bez výtek, a rozhodně není dokonalý. Nedostatky kterými hra trpí však nejsou nijak zásadní a nijak razantně neshazují dojem z hraní. Ač to není můj případ, pro někoho může být rychlé tempo vyprávění problém. Pro mě nepochopitelná je absence minimapy. Velice často jsem musel otevřít “velkou” mapu abych se podíval kde přesně jsem, a kdy mám odbočit a kam. Je to sice drobnost, ale zmínit ji musím. Další věc se kterou jsem měl občas problémy bylo navázání temného světa, situací a celkově tónu hry na Japonský styl vyprávění a hlavně takové ty Anime tropy. Některé postavy se občas chovají podivně, nepřirozeně, nebo prostě a jednoduše nesednou do dané scény úplně perfektně. Eikon souboje jsou zase občas opravdu tak moc šílené, až to evokuje vzpomínky na hru Asura’s Wrath. To samo o sobě není problém, jen to prostě občas kontrastuje s tím, co se tvůrci a scénáristi snaží celým vyprávěním budovat. Toto je ale otázka vkusu a stejně tak, jak to může někomu vadit, jiným to může přijít jako skvělá volba. Osobně jsem otaku a tudíž to nevadí, alůe i tak jsem si tohoto kontrastu vědom.

RPG prvky jsou osekané na absolutní minimum

Jako vážnější problém vidím spíše RPG prvky, respektive jejich absenci. FFXVI odklon od RPG vzalo pravdu zostra, a ikdyž se třeba God Of War: Ragnarok dal klasifikovat jako Akční RPG, tak zde to opravdu nejde. RPG prvky jsou osekané na absolutní minimum. Levelování fixně zvedá statistiky, skillpointy se utrácí za odemykání a vylepšování schopností a tím to hasne. Předměty (meč a dva defenzivní sloty) mají jen opravdu základní vlastnosti - Meče mají Útok a Ochromení (stagger). Defenzivní opasek a náramek zase mají jen Obranu a přidání HP. To je vše - žádné pasivní vlastnosti, schopnosti, nebo setové bonusy se nekonají. Až tři nositelné šperky tuto situaci lehce zlepšují, ale vylepšení schopností jednotlivých eikonů nebo potenci léčivých lahviček situaci nezachrání. Vyjímkou je již zmíněný Berserker prsten, který má dost znatelný vliv na hratelnost soubojů. A je to právě tento masivní odklon od RPG žánru, který je důvodem kontroverzí kolem této hry. Ač jsou kvality FFXVI nesporné, najde se znatelné množství veteránů, kteří jsou s touto volbou značně nespokojeni.