Nečekaná cesta do Kratova dětství.
“Před tím, než se stal otcem. Před tím, než se stal Bohem. Byl pouhým Sparťanem.” Za doprovodu těchto slov nám původní představitel Krata, T.J.Carson, odhalil nový spin-off série God of War. Ten pro mnohé přišel jako blesk z čistého nebe. Ačkoliv se na internetu objevovaly různé spekulace, nový díl v žánru klasických metroidvánií asi příliš mnoho fanoušků série neočekávalo. Přesto byla hra God of War: Sons of Sparta souběžně se svým oznámením rovnou vydána.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 13. 2. 2026
- Výrobce: Mega Cat Studios, Santa Monica Studio
- Žánr: Akční, Metroidvania
- Česká lokalizace: ano, titulky
- Multiplayer: částečná kooperace v rámci herního módu
- Dat ke stažení: 10 GB
- Herní doba: 10+ hodin
- Cena: 709 Kč
Kratos hlásí návrat do Sparty
God of War: Sons of Sparta vrací hráče zpátky v čase. A to nejen v rámci žánru, ale rovněž příběhově. Hlavní dějová linka se totiž zaměřuje na Kratovo dětství, které prožíval společně se svým bratrem Deimem. A jak ostatně název samotné hry napovídá, byla to vskutku spartská výchova. Nouzi o akci a dobrodružství tedy tihle dva rozhodně neměli.
Právě příběh je asi nejsilnější stránkou celé hry. Vyplňuje dosud neprobádané období Kratova života, a nám se tak naskytla možnost zase trochu více nahlédnout do nitra tohoto neskutečně komplexního charakteru, který je tu s námi již přes 20 let. Nečekejte však žádné výbuchy spartského hněvu, brutální souboje s bohy nebo neukojitelnou touhu po pomstě. Tohle je Kratos před tím vším. Trpělivý, nezkušený, připravující se na velení, a dokonce…vkládající svou víru v řecké bohy.
Milovníkům originální trilogie se asi při takovém popisu jejich oblíbeného charakteru ježí vlasy na hlavě, ale skutečnost je taková, že tento spin-off mu dodává zase o něco větší hloubku. Ostatně už norská sága se snažila poukázat na to, že Kratos není jenom pouhý stroj na zabíjení, ale dokáže být něčím víc než jen nástrojem pomsty. Tady je nám pro změnu nabídnuto k nahlédnutí vše, co této transformaci předcházelo.
V příběhu samozřejmě není jen on sám. Naopak jsem často nabýval pocitu, že středobodem děje je spíše jeho bratr Deimos. Ten má v Kratově příběhu samozřejmě už tak velkou roli, ale doposud fungoval spíše jako součást Kratova zlomu než jako plnohodnotný charakter. Sons of Sparta přináší jiný pohled. Deimos Kratovi klade otázky, vede s ním konverzace a pomalu odkrývá jeho smysl pro povinnost či jeho mladistvé hodnoty a názory. Celý příběh je navíc retrospektivně vyprávěný dospělým Kratem, který jej přednáší jeho první dceři, Kalliopé. Což se může na první pohled zdát jako běžné scénáristické klišé, ale ve finále to funguje překvapivě dobře a narativu to dodává větší hloubku.
Pixel artový vizuál, který umí ohromit
Velmi dobře funguje i vizuální styl hry. Vývojáři ze studia Mega Cat zvolili cestu pixel artového zpracování, obohaceného o pár těch moderních prvků. Nostalgický design v tomto případě dává jasný smysl, už jen z toho důvodu, že se hra velmi otevřeně hlásí k žánru klasických metroidvania her a bezesporu chce tak trochu zacílit na vzpomínky starších hráčů. O tom ostatně svědčí i funkce retro filtru, který si můžete zapnout v grafickém nastavení a objeví se vám na obrazovce CRT pruhy, jako na starých monitorech a televizích.
Jednotlivé lokace ve hře jsou hezky různorodé a kreslená pozadí v některých momentech mohou působit opravdu obdivuhodně. Samozřejmě je nutné dodat, že pixel artové zpracování plošinových her sebou nese i občasné problémy, kdy splývá bohatě kreslené pozadí s pixely, po kterých hráč se svou postavou běhá. Tudíž se vám pravděpodobně čas od času stane, že se nechtěně někde zaseknete, zapomenete se skrčit nebo skočíte někam v domnění, že se zde nachází platforma. Takových momentů je ve hře naštěstí minimum, a vzhledem k povaze hry případné přehlédnutí rychle napravíte.
Když pominu úvodní boss fight s Kyklopem, kterým celá hra začíná, je celý úvod hry neskutečně táhlý. Nebál bych se říct, že dokonce i nudný.
To je ale bohužel asi jediná věc, kterou ve hře zvládnete rychle. Tempo nového God of War je totiž spíše pomalé, především pak v první třetině hry. Když pominu úvodní boss fight s Kyklopem, kterým celá hra začíná, je celý úvod hry neskutečně táhlý. Nebál bych se říct, že dokonce i nudný.
První hodiny hry se odehrávají na předměstí metropole Sparta a Kratos s Deimosem mají své rozkazy, které musí splnit. Celá úvodní výprava slouží jakožto určitá forma tutorialu. Ten je však dle mého názoru až zbytečně dlouhý. A navíc poměrně ukecaný. Nejedná se přitom zatím o žádné hlubokomyslné debaty. Hra se snaží v rychlém sledu představit spoustu různých postav, které s vámi vedou však ve finále vedou spíše nepodstatné small talky, díky kterým se o nich stejně nic moc nedozvíte.
Epické souboje v Sons of Sparta nečekejte
Kratos má navíc k dispozici takřka celou hru pouze kopí a štít, což je především na začátku hry trochu komplikace. Série God of War byla přece jenom vždy proslulá svým rychlým a pestrým soubojovým systémem i epickými zbraněmi. Jediná možnost, jak obohatit soubojový systém v této hře, je naučit se nová komba odemknutím nového talentu ve stromě dovedností nebo vylepšením některého kusu vybavení. Ze začátku hry však získáváte poměrně dost omezené množství “orbů krve”, které jsou zde používány právě k zlepšování Kratových dovedností, ale i k vylepšování zbraní, odhalování mapy atd. Nedostatek této univerzální měny pak zapříčiňuje to, že mají souboje s řadovými nepřáteli v podstatě dost podobný průběh. Navíc ani po odemčení většiny schopností se situace příliš nemění. V podstatě jen zlepšíte ty schopnosti, které máte už od samého začátku, důsledkem čehož v zásadě jen lépe blokujete, uskakujete nebo parírujete.
Určité zpestření hry přichází přibližně ve druhé třetině hry, kdy Kratos na své cestě začne postupem času nacházet užitečné magické předměty, které mu dovolí dělat všemožné nové útoky a poskytnou mu speciální schopnosti. Bohužel většina těchto schopností slouží k rozluštění hádanek nebo překonávání překážek, které vám blokovaly cestu do dalších lokací. Souboje tak ani po nalezení všech těchto relikvií nejsou nijak zvlášť zábavnější.
Co naopak působí svěžím a propracovaným dojmem jsou boss fighty. Ačkoliv se jich na můj vkus ve hře nenachází mnoho, každý z nich je jedinečný a nabízí hned několik fází. Nejde přitom jenom o bezbřehé mlácení, ale je potřeba sledovat celou arénu, zdali se zrovna nemáte něčemu vyhýbat nebo utíkat před padající platformou. Souboje s bossy vás navíc oproti běžným soubojům tak trochu nutí využívat i speciální magické předměty, jako jsou prak, kouzelný oheň a tak dále. Což činí celý akční zážitek o něco víc imerzní.
S novými sandály má hra konečně tempo
Když už jsem zmínil magické předměty, je potřeba dodat, že i v tomto případě má hra dílčí nedostatky. Stejně jako tomu je v jiných hrách metroidvania žánru, i zde sbíráte různé nástroje k dosahování dříve nedosažitelných míst nebo řešení hádanek, pro které jste neměli ty správné nástroje. Hráči pak nabydou toho dobrého pocitu zadostiučinění, když si zapamatují nějakou lokaci, do které se nemohli dostat, a pak se do ní vítězoslavně vrátí s novým vybavením a konečně ji pokoří. God of War: Sons of Sparta má však trochu problém v umisťování těchto lokací, díky čemuž hra ztrácí na tempu ještě více.
V podstatě od samého začátku narážíte na místa a lokace, kde ještě nemáte co dělat, jelikož vám chybí nějaká potřebná magická relikvie. Naštěstí si tato místa můžete označit přímo na mapě poměrně hezky řešeným a intuitivním systémem vlastních ukazatelů. Nespočetněkrát se mi však stala situace, kdy jsem konečně získal potřebný magický předmět a vrátil jsem se na místo činu, jen abych zjistil, že o pár metrů dál potřebuji zase další speciální schopnost. Hra navíc nedisponuje po většinu hry systémem rychlého cestování. To ve hře sice je, ale je omezené pouze na chrámy, ve kterých získáváte a vylepšujete své magické vybavení. Neustálé běhání po mapě v podstatě bez výsledku tak může být po chvíli trochu frustrující. Především pak pro chronické sběratelé trofejí, kteří chtějí hru vysbírat do posledního orbu krve.
Pokud však na hru nespěcháte a necháte se unášet jejím postupně vzrůstajícím tempem, může vás tato frustrace naprosto minout. Ačkoliv v první třetině hry Kratos nemá v podstatě nic, v té třetí naopak nachází jeden magický předmět za druhým, probíhá sprintem lokacemi, jen se za ním práší a dvojitým skokem přeskakuje platformy, se kterými by se ještě před pár hodinami hraní nesmírně trápil. I zisky univerzální krvavé měny jsou v druhé půlce hry značně vyšší, a tak se Kratos zlepšuje v podstatě s každým novým nalezeným ohništěm. Díky tomu a rychle se měnícím lokacím jsem v této fázi hry měl konečně pocit, že se něco děje a hra mi konečně jde od ruky.
Celkově na mě závěr hry působil takovým dojmem, že oproti unylé první polovině, měl značně větší péči vývojářů. Nevím, zdali to bylo pouze rychlejším tempem hry, ale dokonce i nepřátelé v pokročilých lokacích začínali být pestřejší a souboje s nimi trochu komplexnější. Už jsem nebojoval pouze s různými variacemi draugirů a harpyjí. Narážel jsem na satiry, sirény, kultisty a mnoho dalšího. Navíc proti mně používali speciální útoky a u některých jsem se dokonce musel trochu učit jejich pohyby, abych je překonal. Narazil jsem také na několik míst, ve kterých jsem mohl trénovat své schopnosti a pokusit se překonat nejrůznější soubojové a parkourové výzvy. I přesto se však nemůžu ubránit pocitu, že taková mohla být hra už od začátku, abych se vyhnul předchozí nepříjemné frustraci a nudným pasážím.
Absenci kooperace vyvažuje skvělý soundtrack
Zároveň jsem velmi často během hraní přemýšlel, proč v této hře vlastně není žádná možnost projít příběh v kooperaci. Přece jenom Krata po celou dobu doprovází jeho bratr Deimos, který získává stejné schopnosti, je vždy na klíčových místech a v některých případech dokonce bojuje po Kratově boku. Tím spíš mi to vrtalo hlavou po dohrání hry, kdy se vám otevře speciální challenge mód, který v lokální kooperaci hrát můžete. Skoro to na mě působilo dojmem, že tato možnost ve hře původně být měla, ale nakonec byla smetena ze stolu a zredukována pouze na jeden mód po dohrání hry.
Co se technického stavu hry týče, nenarazil jsem na své konzoli PlayStation 5 na žádné velké problémy. Občasně hra zlobila při přechodu do hlavního menu, ale problémy s postupem nebo nějaké nepřekonatelné bugy se v mém případě nedostavily. Občas jsem však narazil na chyby v psaném fontu, například pravidelně chybějící písmeno “ď. Čas od času se do popisku zbraní nebo schopností vloudí i nějaká ta anglická věta a v několika málo případech vypadlo audio při rozhovoru s některými postavami. Všehovšudy se ale jednalo o nepodstatné a snadno přehlédnutelné nedostatky, které dozajista nadcházející patch opraví.
Ještě než se uchýlím k závěru, je potřeba vyzdvihnout ještě jednu věc, ve které celá série vždycky naprosto vynikala. A tou je soundtrack. Hudba, kterou měl opět na starosti skladatel Bear McCreary, si drží svůj absolutně špičkový nadstandard. Ačkoliv McCreary říkal, že svoji práci na této značce už dokončil, minimálně tato jednohubka stojí za to. Dokonale se mu podařilo zachytit epickou řeckou atmosféru a spojit ji s retro zvukem klasických metroidvánií. Každá lokace má navíc svůj jedinečný hudební podkres, díky čemuž se začnete v průběhu hraní orientovat klidně jen podle sluchu.
Verdikt
God of War: Sons of Sparta je především skvělé doplnění příběhu pro milovníky série. Fanoušky žánru metroidvánia taktéž potěší, ačkoliv jim s největší pravděpodobností nepřinese nic nového. Trochu podprůměrné souboje a řešení hádanek vyvažují krásné rozmanité lokace a příjemné audiovizuální zpracování. Celkově tak hra dokáže minimálně na 10-15 hodin zabavit. V případě kompletních průchodů možná i více. Sons of Sparta neurazí a vlastně nabízí vše, co by hráč od takového titulu očekával. Bohužel však nic navíc. Ať už by to byla možnost kooperace, nebo třeba komplexnější systém soubojů.
