Tenhle boj za demokracii dokáže zabavit.
Přijde vám, že je na herní scéně málo kooperačních titulů, v nichž si můžete s kamarády bez obtíží zastřílet a pořádně odpočinout? Tak to je Helldivers 2 možná kouskem právě pro vás. Nač se zaměřuje, v čem vyniká a co naopak aktuálně představuje jeho hlavní slabinu, si můžete přečíst v naší recenzi.
- Platforma: PC (recenzováno), PS5
- Datum vydání: 8. února 2024
- Výrobce: Arrowhead Game Studios
- Žánr: Kooperační akce
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (online)
- Dat ke stažení: 70 GB
- Cena: 40 eur/ 980 Kč (Steam)
Příběh Helldivers 2 z vás udělá bojovníka za demokracii
Hodně často se vám na herní scéně stane, že narazíte na kousek, který určitým způsobem připomíná některou známou sérii. V případě Helldivers 2 je patrné odkud vítr vane a tvůrci se v tomto ohledu nedrží nikterak zpátky. Příběh z vás udělá člena speciální jednotky Helldivers, jejímž úkolem je šíření míru a demokracie napříč vesmírem. A kdože jejím zástupcům v tomto bohulibém snažení brání? Nikdo jiný, než pořádně vyžraní brouci, jejichž touha po lidském mase je vede k sebevražedným výpadům.
Střet s primitivní rasou mimozemských brouků je tu brutální. Ve většině případů se budete v útrobách výsadkového modulu vydávat vstříc kolonizovaným planetám, kde se osidlování zvrhlo v brutální masakr. Vaše cíle jsou různé. Jednou musíte aktivovat těžební stanici, jinde zase získat data, či eliminovat nepřátelská hnízda dříve, než se broučci začnou šířit a celý svět zakryjí za pomoci svých těl. Škála broučích protivníků je obstojná. Nalézt mezi nimi lze slabé kousky s nulovou výdrží, ale také tiché zabijáky i monstra, jejichž pancíře jim umožnují přežít velkou část zranění.
Když si budete myslet, že už znáte všechny své nepřátele, „objeví“ se na scéně další hrozba. Vedle brouků se lidstvo totiž v Helldivers 2 střetává také s inteligentními roboty, jejichž řady jsou sice o poznání méně široké než hmyzí, avšak jejich bojová efektivita a schopnosti naopak představují reálnou hrozbu. Oproti hmyzákům totiž nesází na kvantitu, ale na kvalitu a vydatnou palbu z laserových pušek. Každé z uskupení na vás v galaktické válce tlačí z jiného směru. K udržení nepřátel od obyčejného lidu se proto musíte vydávat na různě laděné světy a likvidovat na nich strůjce problémů.
Co si budeme povídat, koncept to není nějak zvlášť komplexní. Prim tu hraje práce s pestrou škálou zbraní, které se vám dostanou do rukou. Tedy zpočátku máte k dispozici opravdu omezené spektrum, jak však postupujete napříč bitevními poli, otevíráte si skrze válečné medaile nové kousky. V každé kategorii na vás čeká určitý počet předmětů. Jakmile v ní utratíte dostatek metálů udělených za „statečnost“, otevře se vám další úroveň, kde už čekají dosud neohmatané hračky, do jejichž pořízení lze investovat. Koncept tu není vymyšlený špatně. Hráč je díky němu totiž stále hnán kupředu.
Vedle medailí zde pracujete také s bitevní lodí, kterou vylepšujete a tak získáváte přístup k novým formám podpory z vesmíru. Dostat se touto cestou dá k podpůrným zbraním, různým verzím náletů, nebo třeba také salvě z orbitálních kanónů, schopných udělat ze silnějších brouků sekanou. Osobně jsem si však nejvíce zamiloval automatické věže kryjící mi nejednou záda v etapách, kdy bylo potřeba přestat chvíli střílet a pustit se do přebíjení, které tu rozhodně neaplikujete po každém vystřeleném náboji.
Hlavním důvodem, proč se vám nevyplatí měnit zásobník po několika vypálených střelách, je skutečnost, že jeho zbytek se nikdy neuloží, ale zkrátka ho vyhodíte, čímž přijdete o munici, která měla potenciál být vystřelena na všudypřítomné nepřátele. Nábojů není nikdy dost, naštěstí je možné občas za pomoci rychlého zmáčknutí specifických tlačítek, evokujících staré dobré cheatování, zažádat o podporu z korábu, který vám poskytne životně potřebnou munici.
Musím říct, že náročnost v Helldivers 2 stabilně rostla, takže se mi párkrát stalo, že se mé četě nepodařilo svět opustit. Ano, je to tak. Smrt si nejednou vzala celý můj tým, naštěstí měl už hotovou svou práci, takže splnil svou povinnost vůči společnosti. Ne vždy jsem se ale stal obětí brouků. Střelba do vlastních řad zde představuje běžný faktor pijící člověku krev. Na jednu stranu se dá říct, že zabití kamaráda tak trochu patří ke koloritu filmové série Hvězdná pěchota. Když ale hrajete s lidmi, kteří vám hází granáty pod nohy, nebo na vaše pozice zcela úmyslně svolávají orbitální útoky, moc velká zábava to není. Asi bych se nezlobil, kdyby zde byla i možnost si friendly fire vypnout.
Hodilo by se to minimálně v momentu, kdy hrajete s náhodnými hráči, u nichž se můžete dočkat hodně podivných akcí. Umírání kvůli chybám kamarádů však podle mého není primárním problémem Helldivers 2. Daleko větší nedostatkem je technická stránka, která začíná u her od Sony představovat problém, s nímž se hráči na počítačích setkávají častěji, než by bylo zdrávo. Podle minimálních požadavků by mělo být Helldivers 2 možné rozjet na relativně slabém stroji ( Procesor: Intel Core i7-4790K / AMD Ryzen 5 1500X, Paměť: 8 GB RAM, GPU: NVIDIA GeForce GTX 1050 Ti / AMD Radeon RX 470)
Realita je ovšem taková, že na prezentované mašině, by hráč dostal pouze nehratelnou patlanici. K normálnímu chodu totiž potřebujete daleko silnější stolní počítač a ani na něm celek nejede v současnosti úplně ideálně. Za sebe jsem měl potíže s pády snímků a hry samotné na sestavě disponující AMD Ryzen 7 7700X, GTX 1080 Ti a 32 GB RAM, což je konfigurace značně převyšující požadavky tvůrců. Avšak ani tak to nestačilo k bezproblémové hraní. Stejně tak jsem narazil na řadu různých bugů, které jsou podle mého stejně jako optimalizace záležitostí smůly. Nevylučuji tím pádem, že na vašem PC na žádné „broučky“ ani propady snímků při hraní Helldivers 2 nenarazíte. Osobně nad tím ovšem nemohu mávnout rukou, protože v okolí jsem narazil na více hráčů s podobnými obtížemi.
Bitva o osud vesmíru se v Helldivers 2 neobešla bez ztrát
Po absolvování několika desítek seskoků musím uznat, že přestože jsem od Helldivers 2 moc nečekal, stala se z něj vcelku příjemná záležitost, která mě bavila i díky skutečnosti, že tematicky má hodně blízko ke kultovní Hvězdné pěchotě. Stejně jako legendární filmová série, i tento kousek na vás chrlí zástupy agresivních brouků různých velikostí a druhů, vedle nichž se musíte vypořádat také s pořádně naštvanými automatony, kteří naopak svým zpracováním evokují vzpomínky na Terminátora.
Kosení nepřátel je zde opravdu zábavné, i když samotné plnění úkolů rozhodně není procházkou růžovým sadem. To rozhodně nikoliv. K dispozici máte naštěstí dostatečně zajímavou škálu zbraní a schopností, aby vás hraní jen tak neomrzelo. Zásadní pro celkový prožitek je pak přítomnost společníků, s nimiž už máte nějakou tu herní zkušenost. Ti vám totiž pomohou si hraní maximálně užít. Bez nich se můžete setkat s různými typy spoluhráčů, a ne vždy jsou to střetnutí příjemná. Hlavním nedostatkem se pak minimálně v mých očích stala technická stránka, která není ve dnech, kdy Helldivers 2 hraji, v ideálním stavu. Jak to ovšem u her bývá, čas nejednou vyřeší lecjaký problém, tak snad se tvůrcům podaří jejich výtvor odladit a zajistit mu stabilně dávkovaným obsahem takovou budoucnost, jakou si zaslouží.
Verdikt
Helldivers 2 je zábavnou kooperační střílečkou, které se daří efektivně pracovat s tématem galaktické války proti „zlu“. Pokud hledáte titul, v němž si budete moci pořádně zastřílet a odpočinout po náročném dni, je právě tento kus tím, po čem toužíte. V případě, že dojde k nápravám technického stavu, klidně si můžete přidat jeden bodík k dobru.
