Pohodová cesta se mění v sérii soubojů–hádanek.
Jednoduchá premisa – ekologická katastrofa způsobila zatopení světa. Jeho obyvatelé přežívají v improvizovaných komunitách vně města Alphaville, kde jsou věci ještě víceméně v pořádku. Obyvatelé Alphavillu vypravují raketu na Mars, kde má lidstvo najít nový začátek. A hlavní hrdina Nikos se se svými přáteli rozhodne využít příležitosti a opustit planetu Zemi. Cestu do Alphavilllu ale nemají snadnou, na lodi jsou relativně v bezpečí, ale jakmile vstoupí na souš, čekají je bitvy jako z XCOMU a přece trochu jiné.
- Platforma: PC, Switch, PS5, XSX (recenzovaná verze) a S, Android, iOS
- Datum vydání: 14. 3. 2024
- Vývojář: Demagog Studio
- Vydavatel: Rogue Games, Inc.
- Žánr: taktická tahová strategie, adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 2 GB
- Herní doba: 4–7 hodin
- Cena: 570 Kč (Xbox)
Mobilní hra? Hezká na pohled i na poslech
Highwater vstoupil skrz předplatné Netflixu už v loňském roce na mobily. Ale mobilní hrou rozhodně není, respektive to na něm není nikterak znát. Nemusíte se bát ovládání, nevkusného hudu ani strádající grafiky. Ta je sice typickým low poly, ale zážitku to nikterak neškodí a obzvlášť v druhé polovině hry vyniká styl ve spojení s vizuálně nápaditými lokacemi, například pokud jde o jejich barevnost.
Pokud mohli mít někde vývojáři větší ambice, je to rozloha herní „mapy“. Nikdo Highwateru nevyčítá, že je lineární, ale šíře koridorů, kterými hráč proplouvá se svým člunem je opravdu velmi omezená a o nějakém průzkumu prostředí nemůže být řeč. Nejinak je tomu i na ostrovech, které Nikos a jeho přátelé navštěvují po svých. Tady sice je pár věcí k nalezení, ale lokace jsou povětšinou malinkaté a slouží pouze jako dočasné bojiště.
Neznamená to, že by cestování světem nebylo příjemné. I díky zmiňované vizuální stránce je, na co se dívat, a je také co poslouchat. Na vašich cestách vás bude doprovázet rozhlasová stanice, která nejenže lehce doplňuje lore světa, ale především pouští hodně zajímavou hudbu. Netradiční melodie jsou příjemným zpestřením plavby. Jen škoda, že se přerušují při cutscénách nebo výstupech na pevninu. Bude se tak dít často, v podstatě nikdy jsem neplul tak dlouho, abych si poslechl bez vytržení celou skladbu.
XCOM? Spíš puzzle
Jedinou pravou hratelností Highwateru jsou souboje. Tahové, taktické, které leckomu připomenou XCOM a jemu podobné tituly. Základní pravidla hry sdílí. Postavy se pohybují po šachovnicové mapě a s určitým počtem akcí je potřeba porazit nepřátele. Proměnnou jsou pak životy na obou stranách.
Tady ale podobnost končí. Kromě toho, že je Highwater komornější, jeho souboje připomínají spíš jakousi hádanku, často s využitím prostředí. Střety jsou předem dané, nikoli generované, a vývojáři často chtějí, abyste využili konkrétních situací a míst. Je tak potřeba shazovat nepřátele do vody pomocí rybářského prutu, převracet na ně stromy nebo sloupy, nalákávat je do cesty rozzuřeným medvědům nebo nechat uškvařit v poli elektřiny. Neplatí to vždy, ale ve většině případů neuspějete jenom hrubou silou.
Tenhle přístup má svoje plusy a mínusy. Jednak nepřispívá znovuhratelnosti, ale to je spíš prostý fakt než výtka. Dále je nutno říct, že hra příliš nevysvětluje, a občas je tak docela fuška přijít na správný klíč k úspěchu. Na druhou stranu, jakmile to dokážete, souboje nejsou příliš náročné. Vyzdvihnout si zaslouží rozmanitost nepřátel a koneckonců i přátel. Potkáte nejen tři rozdílné lidské frakce, ale taky roboty a spoustu zvířat. Nikosova parta také v průběhu hry dozná změn, se kterými přibydou i taktické možnosti.
Postapo trochu jinak
Zatím jsem Highwater převážně chválil, musím se ale chtě nechtě dostat i k části, ze které jsem tak nadšený nebyl. Svět je sám o sobě zajímavý. Nenabízí sice příliš hluboký exkurz do svých zákonitostí a historie, ale základní přehled si uděláte. Lidem tu tak trochu – nicméně doslova – šplouchá na maják a narazíte na řadu postav, které byste raději viděli někde zavřené, aby si samy venku neublížily. Hra se neštítí ani řady povedených kulturních referencí a humoru, který naráží i na takové věci, jako je rostoucí využívání umělé inteligence v umění.
Čekal jsem možná o něco vážnější atmosféru, ale to nemůžu titulu vyčítat. Přesto mi příběh a jeho vyprávění přišly poněkud ploché. Všechny problémy, které před hrdiny vyvstanou, se okamžitě vyřeší, všechny morální otázky, které protagonistu stíhají, jsou smeteny ze stolu. Pokud by byl Highwater stoprocentní „pohádkou“, tak budiž, ale takhle zůstává na půl cesty a výsledku to podle mého příliš nesvědčí.
Dialogy, které se objevují v bublinách bez namluvení, jsou velmi jednoduché a jakoby zkracují všechno řečené. Možná by pak bylo čtení příliš, možná by to bylo zdlouhavé a otravné, ale v téhle podobě působí promluvy postav extrémně osekaně. Nakonec jsem bojoval s nutkáním dialogy přeskakovat, protože jsem se z nich stejně příliš nového nedozvěděl a v dění jsem se dokonce trošku ztrácel.
Příjemná cesta, ale jednou stačilo
Cesta skupiny přátel za novým životem zabaví. Souboje nemusí vyhovovat všem, obzvlášť pokud čekáte spíš hratelnost šachu než zde přítomné logické puzzly, ale ve výsledku jsou povedené. Stejně tak atmosféra, které dominuje nápaditý hudební doprovod. Takovou sílu už nemají příběh a vyprávění, které někdy působí skoro do počtu, což je škoda, protože svět je vystavěný dobře. Za jedno projití technicky bezproblémový Highwater, navíc za přístupnou cenu, stojí.
Verdikt
Zatopená Země Highwateru nabízí trochu jiný pohled na postapokalyptickou společnost, a hlavně řadu soubojů, u kterých je potřeba se zamyslet. Atmosféru táhne netradiční hudba. Tolik už nezaujmou prostší příběh a vyprávění.
