Recenze Layers of Fear 2 - Kolik podob má strach?

Polské studio Bloober Team se do širšího hráčského povědomí nesmazatelně zapsalo roku 2016, kdy vydalo Layers of Fear. Hře se dostalo vesměs pozitivní kritiky a nedlouho po vydání titul získal takřka kultovní status. Ono se vlastně není čemu divit. Layers of Fear šel proti konkurenci a ačkoliv si hodně bral z legendárního P. T., teaseru ke zrušenému Silent Hills od Hidea Kojimy a režiséra Guillerma del Tora, nebál se přinášet a dozajista úspěšně aplikovat vlastní nápady.

Snad největším krokem proti proudu bylo měnící se prostředí a sadistická snaha vysosat z hráčů i tu poslední zbývající kapku jistoty. Hra dovedla neskutečně napnout, ale především navodit takovou nervozitu, jako se to žádné jiné žánrovce nepovedlo. I proto se první Layers of Fear, mluvím-li za sebe, zařadil do mé herní síně slávy. Emočně mě totiž vysál natolik, že jsem tento sice krátký, zato ale nehorázně intenzivní zážitek vstřebával ještě hodně dlouhou dobu po jeho dohrání.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One
• Datum vydání: 28. května 2019
• Žánr: horor
• Česká lokalizace: ne

Triumf, možná jen trochu skromnější, slavili Bloobeři i o rok později, kdy vyšel cyberpunkový Observer (recenze). Opět hororovka s unikátní atmosférou a zápletkou. S lítostí v hlase musím bohužel říci, že se ke mně Observer nedostal, ale doneslo se mi, že se jedná o prvotřídní zážitek, který je stejně ojedinělý jako o rok starší příběh šíleného malíře.

Končíme tak opět u Layers of Fear, protože Bloober Team se rozhodl vytvořit pokračování, které ovšem nenavazuje na první díl. Máme tu tedy úplně nové zasazení, nový příběh a hlavně novou labilitu.

V čem je ale dvojka stejná? V čem se naopak oproti jedničce liší? To zjistíte níže.

Plavba do neznáma

Hned pro začátek - dějově se druhý Layers of Fear rozhodně vyrovná prvnímu dílu. Vývojáři před nás staví velice zajímavý příběh odehrávající se na palubě obří lodi, kterou budete moci prozkoumat a prolézt od podpalubí až do těch nejluxusnějších salonků.

Především si ale budete muset procvičit své herecké dovednosti, jelikož vaše postava je ambiciózní herec hledající další roli. Na lodi se ocitl jen díky pozvání excentrického režiséra, který si našeho nadějně vyhlížejícího hrdinu vybral pro svůj nejnovější film. Snad netřeba zmiňovat, že zprvu normálně vyhlížející casting se zvrhne v něco daleko temnějšího. Podobně jako v jedničce tak vás i vše kolem začnou strhávat nezvratná osidla šílenství.

Opět tak budete oscilovat na hraně pravdy a lži a netušit, kam vlastně příběh spěje. Jenže o to tady jde. Hráč se má v příběhu ztratit a přestat věřit vlastnímu úsudku. Proto vězte, že i mne se stalo, že jsem před hrou kapituloval a nechal se jen volně unášet ke skvěle gradujícímu konci. Konců je tu vlastně hned několik, podobně jako v jedničce, a stejně jako tam musíte i zde pro určitý konec něco udělat, nějak se rozhodnout. Ačkoliv vám hra nenabízí přehršel důležitých rozhodnutí, vězte, že zde jsou a hrají svou podstatnou roli. Navíc je pro jeden z konců vyžadována New Game+, což vám dává šanci znovu prozkoumat ty střípky příběhové skládačky, které jste buď minuli nebo nepochopili.

Příběhu tak fakticky nemám co vytknout. Dovede vás přikovat k židli, napnout až do konce a přesvědčit vás o tom, že nic z toho, co jste si mysleli, není pravda. Ovšem, a to musím zdůraznit - Layers of Fear 2 není hra pro všechny. Už jen samotná zápletka stavící na narušené osobnosti kombinované s velice dobře vymyšleným traumatem hlavního hrdiny dává znát, že tenhle titul se zaměřuje na hráče hledající atypický hororový zážitek s hlubším filozofickým podtextem.

Skřípění mechanického muže

Přímo se nabízí označit Layers of Fear 2 za walking simulator bez akce a nápadu. Jenže, hra je víc než jen nezajímavým chozením v ještě nudnějších koridorech. Jedná se o ukázkový příklad mistrného level designu kombinovaného s lehčími prvky hádanek a interakce. A u tohoto titulu absence akce opravdu není na škodu, jak by se snad zprvu mohlo zdát.

U hry mě nejvíce držely dvě věci - výše zmíněný příběh a neskutečně silná atmosféra. Ta je tak hutná, že vám chvíli dá, než ji po dohrání vstřebáte. Může za to především fakt, že Layers of Fear 2 vám nikdy neřekne, co od něj máte čekat. Vejdete do prázdné místnosti a zničehonic začne vše kolem vás levitovat. Nebo se ocitnete v temnotě a tajemný hlas reprezentující režiséra vám oznámí, že si vás vybral pro svůj magnum opus. Nejistota pramenící z toho, že nevíte, s čím na vás tvůrci v ten či onen moment vyrukují jen podtrhuje celkovou děsivost celého zážitku.

Tu pak dozajista násobí podivné filmové záběry, - zde se nevyhneme přirovnání ke tvorbě Georgese Méliès - které zhlédnete pokaždé, když se chystáte na cestu do nového aktu. K těm se dostanete tak, že na konci levelu seberete filmovou pásku a ve vaší kajutě ji vložíte do kinematografu. Vlastně to funguje podobně jako v jedničce, kde jste sbírali ingredience na malířovo mistrovské dílo.

A když už jsem nakousl domov hlavního hrdiny, i ten má svá skrytá tajemství. Během hraní můžete narazit na nepovinné předměty. Třeba na válečky s hlasovým záznamem doplňující informace o lodi a jejích pasažérech. Nebo na obrázky, které můžete promítnout na stěnu a říkat si, kdo nebo co to na nich vlastně je. A odpověď na tu otázku samozřejmě buď najdete, nebo úplně minete.

Rád bych také zmínil, že hra se může pyšnit několika akčnějšími pasážemi, které sice netrvají dlouho, ale to jim rozhodně neubírá na nápaditosti. Takové utíkání před světelnými paprsky totiž rozhodně má něco do sebe a nechci nic prozrazovat, ale ve hře se nachází jeden doslova monumentální level, který vám dozajista vyrazí dech.

A s interaktivností titulu si také nemusíte příliš lámat hlavu. Hádanky jsou zde sice prosté, ale příběh doplňují uspokojivě. A co se týče množství předmětů, které lze použít, je jich dostatek.

Dveře ke strachu

Layers of Fear 2 běží na Unreal Enginu 4 a zdá se, že vývojáři vsadili na tu správnou kartu. Vše vypadá a běží čistě, snad jen jednou či dvakrát sebou hra nepříjemně škubla, ale to je něco, co se dá přejít. Jinak se jedná o dechberoucí podívanou, kterou bych i přes své tvrzení minimálně pro vizuál doporučil všem hráčům. Máme zde totiž unikátní ukázku umění v herní podobě, která vysoce převyšuje svého předchůdce.

Díky zasazení do světa filmu se zde objeví mnoho kinematografických prvků ztracených v běhu času. Často jsem tak zamáčkl slzu v nostalgické vzpomínce na klasická filmová díla, když se v plynule běžící hře objevila klasická stop-motion animace dekorovaná černobílým filtrem se zrněním. A o tom je druhý Layers of Fear. Neskutečně dobře vykresluje vícero dění na jednom místě v jeden moment a zaměřuje se na kontrast jednotlivých prvků. Hra střídá i barvy, často opět na místě, a ani v tomto ohledu vám nedává vydechnout. Dominantní je zde černá a bílá, ale dostane se i na čistě bílou, krvavě rudou, zelenomodrou…. Asi jste už pochopili, že tvůrci využili opravdu pestrou škálu barev a animací pro to, aby nám přinesli opravdu ojedinělý zážitek. A povedlo se.

Hlubiny šílenství

Nakonec bych rád vypíchnul zvukovou stránku hry, která se též povedla. Těch pár hlasů, které zde uslyšíte, vůbec neruší celkový zážitek a myslím, že herci při dabingu (a obzvláště pak dabér režiséra) odvedli velice dobrou práci. Vše však zastiňuje často nenápadná, o to však krásnější hudba, která sestává především ze smyčců hrajících tklivé melodie hodící se k aktuálnímu dění na obrazovce. Soundtrack si i proto stojí za to poslechnout vícekrát.

Poslední klapka

Asi nemá smysl se o hře dále rozepisovat. Pokud jste fanoušci hororovek, mohu vám ji vřele doporučit s menším varováním. Logicky se nejedná o hru pro každého. Layers of Fear 2 je silně filozofický, příběhový zážitek zaměřený na ty z nás, kteří si cení nejen mlátiček a stříleček, ale i umělečtějších kousků. A tím tato hra dozajista je.

Jedná se o zhruba osmihodinový příděl naprosto dokonalého herního umění, který budete buď napjatě hltat, nebo jej jen se zívnutím přejdete. Přesvědčit by vás mohlo zasazení do zlaté éry kinematografie, level design, příběh s opravdu zajímavou zápletkou a fakt, že hra nemusí skončit jejím prvním dohráním.

Za sebe mohu Layers of Fear 2 prohlásit za jednu z nejlepších hororovek, co kdy vyšly. Jde proti zažitým představám, boří hranice možností a možná to nakonec je TA hra, která propojuje umělecký perfekcionismus s vývojářskou kreativitou. Těžko proto říci, jestli titul patří spíše do nějaké zvrácenější galerie nebo do vaší herní knihovny.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.