Recenze Mario Party Superstars - vášnivé zápolení

Wario letos už svých několik minut večírkové slávy zažil, a to skrze titul WarioWare: Get It Together! (recenze tady). Ten obsahoval stovky různých mikroher, jenž svou koncepcí i vizuálem hráčům nabízely naprosto zběsilou zábavu. Avšak tento typ možná až příliš bláznivé zábavy rozhodně nemusí vyhovovat každému, pročež se Nintendo rozhodlo ještě vydat další díl z dlouholeté série Mario Party, jejíž historie sahá až do roku 1998. Nejnovější zářez se posléze jmenuje Mario Party Superstars, kdy už z názvu lze odtušit, že tentokrát se bude vzdávat hold předchozím titulům, kvůli čemuž nelze očekávat žádné výrazné změny, což je trochu škoda. Jedná se ale stále o povedenou večírkovo-rodinnou zábavu? Odpověď na tuto otázku se pokusíme nalézt v následujících odstavcích.

• Platforma: Nintendo Switch
• Datum vydání: 28. 10. 2021
• Výrobce: NDcube
• Žánr: party hra
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano (lokální i online)
• Dat ke stažení: 2,9 GB
• Herní doba: záleží na vás
• Cena: 1 399 Kč v Xzone

Hora miniher

V klasickém případě bych své povídání o hře započal odstavečkem o příběhu či singleplayerové kampani. Avšak to v případě Mario Party Superstars nemohu, jelikož zde chybí jakákoliv forma takového režimu. V podstatě ihned po úvodním krátkém filmečku (ten uvidíte pokaždé, když hru spustíte) jste totiž vhozeni do zdejší vesnice, která funguje jako interaktivní hlavní menu, z něhož se lze vydat k samotnému hraní, navštívit domeček vašeho kamaráda a vkročit do nastavení, databáze či do zdejšího obchůdku, v němž za naakumulované penízky kupujete různé odemykatelné předměty, které vám však pravděpodobně budou zcela jedno, jelikož nenabízí nic, co by za to odemčení stálo (v podstatě jde jen o pozadí pro váš hráčský profil, alternativní hudbu, encyklopedické útržky či dodatečné samolepky). Tato neexistující kampaň je tak pro mě poměrně nevyužitou příležitostí, jelikož alespoň nějaká krátká forma, jakou nabízel třeba již zmiňovaný WarioWare, by potěšila.

Miniher je spousta a jsou příjemně různorodé.

Vaše hraní se tak bude odehrávat ve dvou ústředních režimech – Mario Party a Mt. Minigames. A jelikož v tom prvním pravděpodobně budete trávit nejvíce času, tak si rozebereme nejdříve ten druhý. Ten vám až ve čtyřech lidech umožní zápolit ve zdejších minihrách, kterých se zde nalézá více než 100, přičemž se jedná o výběr z těch, které se již v minulosti objevily v jednotlivých starších dílech. Počet je to zcela jistě úctyhodný, kdy díky tomu vám nějakou chvíli zabere, než se vám ohrají. Zároveň chválím výběr, který je příjemně různorodý, kdy nechybí minihry typu free-for-all, týmové výzvy, či handicapové zápasy 1v3. Osobně jsem si pak nejvíce asi oblíbil zdejší lední hokej a volejbal, kdy oba kousky dokážou učarovat svou jednoduchostí, v níž se ovšem skrývá i nemalá krása. Každopádně v Mt. Minigames můžete taktéž podstoupit dvě čistě online výzvy. Tou první je denní výzva, kdy se jedná o tři měnící se balíčky miniher po třech kouscích, v nichž se snažíte získávat hvězdičky a zápolit s ostatními hráči. Druhou je tzv. survival, který spočívá v tom, že se snažíte vyhrát co nejvíce miniher za sebou, a tím získat co nejlepší místo v globálním žebříčku. Jednoduché, ale těch několik pokusů tomu stejně nejspíše věnujete.

Kostičkový ráj

Nicméně jak jsem napsal výše, tak nejvíce času pravděpodobně strávíte v režimu Mario Party, podle kterého se ostatně jmenuje i samotný titul. V něm se opět až ve čtyřech hráčích (či až s třemi protivníky řízenými umělou inteligencí) pustíte do bojů na jedné z pěti dostupných herních desek, kdy se jedná o aktualizované verze těch, které se objevily v prvních třech dílech série. Obdobně jako u miniher musím pochválit výběr, kdy každá z nich nabízí zcela jiné prostředí i herní mechaniky. Na těchto deskách se posléze pohybujete po jednotlivých políčkách za pomoci hodu kostkou, podobně jako třeba ve Člověče, nezlob se, přičemž vaším ultimátním úkolem je sběr hvězdiček, kdy partii vyhraje ten, kdo jich má na konci nejvíce.

Nejvíce času pravděpodobně strávíte v režimu Mario Party.

Každé z políček pak plní jinou funkci, kdy může například spustit nějakou událost na dané mapě či vám sebrat/dát penízky. A penízky rozhodně chtít ztrácet nebudete, jelikož ty jsou druhou důležitou komoditou, za níž lze zakoupit právě hvězdičky, avšak i různé vychytávky, jako jsou dvojité/trojité kostky, prokleté kostky či teleportační blok, za jehož pomoci si můžete vyměnit pozici se soupeřem. Na konci každého tahu, kdy se vystřídají všichni hráči, pak dojde na souboj v náhodně vybrané minihře (před začátkem seance si můžete vybrat jejich tematický balíček), v níž podle vašeho výkonu získáte určený finanční obnos. Jedna celá seance se v tomto režimu pak může poměrně pohodlně vyšplhat až za dvě hodiny, kvůli čemuž cením, že sem byla dána možnost přerušení hry, kdy se k rozehrané partii lze vrátit například druhý den.

V partě kopec srandy, v sólu ohromná nuda

Hraní v obou těchto zmíněných režimech je posléze možné v sólu a lokálním (4 hráči na jedné konzoli, případně skrze Switch Play spojíte různé konzole) či online multiplayeru. Asi vám ani nemusím říkat, že tu největší zábavu si užijete v lokální hře více hráčů, jelikož v takovém případě nejlépe fungují emoce, můžete se různě pošťuchovat a celá hra má jednoduše daleko větší říz. Tudíž na nějakou party či na rodinné hraní se stále jedná o vynikající volbu, kterou si navíc užijí i ti nejmenší, jelikož ovládání je vyloženě perfektně responzivní a jednoduché, kdy se ho naučí téměř okamžitě každý. A příliš velkou překážkou není ani angličtina, která zde v podstatě ani není vyžadována, respektive jen opravdu ta nejzákladnější.

Největší zábavu si užijete v lokální hře více hráčů.

Jestliže jste ovšem samotář, tak vám pořízení Mario Party Superstars doporučit příliš nemohu, jelikož hraní proti botům se velice rychle ohraje a chybí zde taková ta jiskra. Tento problém do jisté míry může teoreticky eliminovat online multiplayer, ale vzhledem k tomu, že přímé zápolení se děje skrze peer-to-peer systém, tak musíte mít velké štěstí na hostitele, jinak dojde na opravdu nepříjemné lagování, díky němuž v jednotlivých minihrách v podstatě nelze zvítězit, což dokáže spolehlivě otrávit (Nintendo by už opravdu konečně mohlo nabídnout dedikované servery). No a situaci ani nepřidává fakt, že pro hraní týmových/handicapových miniher v Mt. Minigames je vyloženě potřeba nějaký kamarád, jinak vás to dál nepustí.

V obou režimech posléze budete mít na výběr z deseti hratelných postav, které se v podstatě vůbec ničím neliší, pouze vzhledem a používanými samolepkami, jenž lze využít k vyjádření svých pocitů, kdy například v online multiplayeru se dle mého jedná o naprosto geniální způsob komunikace, krásně podtrhující celou roztomilou atmosféru titulu. Když se ale koukneme do historie samotné značky Mario, tak musím konstatovat, že deset hratelných postav mi přijde jako trestuhodně malé množství a vývojáři se zde mohli více „pochlapit“.

Pohlazení na duši

Co se ale musí Nintendu nechat, tak je už velice vychytaná audiovizuální prezentace jejich her. Vývojářské studio NDcube z tohoto pohledu odvedlo naprosto bezchybnou práci, kdy se na titul opravdu velice příjemně kouká. Prim zde opět hrají velice barevná prostředí a postavičky, působící tím správně roztomilým dojmem. A takto přesně působí i hudební doprovod a samotné ozvučení, což dává dohromady kombinaci, která vám při hraní vyčaruje úsměv na tváři, a to i v případech, kdy vám někdo vyfoukne hvězdičku před nosem.

Na titul se opravdu velice příjemně kouká.

Ocenit také mohu opravdu velice plynulý běh, kdy jsem si během hraní nevšiml snad ani jediného záškubu. No a příjemné také je, že se zde téměř vůbec nevyskytuje problém zubatých hran, kterým díky menšímu výkonu trpí poměrně velké množství her na Switchi.

Zábavné, ale při zemi

Pokud tedy aktuálně hledáte nějakou novou hru, s kterou byste ve společnosti přátel či rodiny strávili několik příjemných večerů, tak mohu Mario Party Superstars doporučit, ačkoliv mě možná přeci jen mrzí, že se titul ohlíží do minulosti, místo toho, aby hleděl do budoucnosti a přinesl nějaké výrazné změny a novinky. Nicméně výběr miniher je vskutku povedený, stejně jako dodané herní desky a audiovizuál, tudíž o zábavu bude i tentokrát postaráno. Akorát nesmíte hrát o samotě.