Když si ze skříně vytáhnete kostlivce s vrzajícími klouby.
Na měsíc přesně před jednadvaceti lety vyšla na první PlayStation akční dobrodružná mlátička MediEvil, která ve svém názvu vtipně spojila středověk (medieval) a zlo (evil). Po dvou propadácích Beast Wars: Transformers a předělávce Froggera ji jako svoji třetí hru od roku 1995 vyvíjelo nezávislé anglické studio Millenium Interactive, nyní známé jako Guerrilla Cambridge. Titul měl původně vzniknout jako arkádová střílečka pro PC a Segu Saturn, jež měla vyjít pod názvem Dead Man Dan.
Jenže pak se objevila Sony, vývojářské studio z proslulého univerzitního města Cambridge celé odkoupila, přejmenovala jej na SCE Cambridge Studio a originální koncept začala po svém předělávat. A tak se střílení nahradilo mlácením, herní zasazení se vrátilo ještě více nazpět do pohádkového středověku, ale inspirace loutkovým muzikálem Ukradené Vánoce Tima Burtona ve výtvarném stylu hry zůstala i nadále jasně viditelná.
- Vyšlo na: PS4
- Datum vydání: 25. října 2019
- Žánr: akční hra z pohledu 3. osoby
- Česká lokalizace: ano (titulky i dabing)
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 22 GB
- Cena: 699,-
Duchové a vačnatci jako vzor
Po stránce hratelnosti se tvůrci inspirovali u japonské série Ghosts 'n Goblins, která před začátkem vývoje MediEvila za sebou měla již šest dílů. Chtěli vytvořit hru na podobném základě, tedy s neohroženým rytířkem šermujícím proti různorodým potvůrkám, ale již v moderním 3D kabátku částečně otevřeného pohádkového prostředí a s volnou kamerou. Jenže s ničím takovým studio doposud nemělo žádné zkušenosti, a tak znovu zaúřadovala evropská pobočka Sony. Do Cambridge z Kalifornie poslala rozpracované demoverze tehdy připravovaného Crashe Bandicoota, aby se z nich vývojáři naučili, jak k tvorbě podobné hry přistupovat.
Hlavní postavičkou budoucí hry se stal obrazně řečeno poseroutka. Rytířek Daniel Fortesque totiž nebyl za svého života žádným chrabrým bojovníkem, nýbrž vlastně náhodou přispěl k porážce zlého černokněžníka Zaroka léta páně 1286 ve velké bitvě o království Gallowmere, jehož název si autoři vypůjčili z bájné oblasti popisované v anglických legendách. A jak se k Zarokovi Daniel nachomýtl, skolil ho hned první vypálený šíp celé bitvy, který měl patřit čarodějovi. Nicméně legendy z Daniela udělaly nebojácného hrdinu, který měl navždy spát ve své hrobce, zatímco zlý Zarok s pomstou v očích na hlavu poražen zbaběle uprchl.
Jenže Zarok se po sto letech znovu objevil se svojí armádou podivných nohsledů a celé království proklel do věčné tmy, která probudila dávno mrtvé hrůzy, jež nyní vylezly ze svých hrobů na povrch. Tímto prokletím čaroděj nevědomky probudil i Daniela, z něhož ovšem zůstala jen kostra bez oka a dolní čelisti, kterou mu ustřelili v dávné bitvě. A tak se rytířek může znovu a tentokrát již zaručeně neohroženě postavit čarodějovi a zabít ho jednou provždy!
Chtěli byste hrát za červa?
Prapůvodní plány s obsahem byly snad až moc sebevědomé. Tvůrci např. zamýšleli hru občerstvit plošinovkovými úrovněmi, v nichž byste hráli za červíka, který Danovi jinak prolézá prázdnou oční jamkou. Ovšem na podobné eskapády nakonec nebyl ani čas, ani peníze, takže MediEvil zůstal takovou akční mlátičkou s jediným protagonistou, jaká se nakonec dostala na trh.
Právě kvůli tomu předělávání konceptu po nástupu SCEE na scénu trval vývoj skoro 3 roky, což na tehdejší dobu, kdy i velké hry s několika málo desítkami vývojářů běžně vznikaly mezi jedním až dvěma léty, byla fakt hodně dlouhá doba. Kvůli úspoře času i zdrojů byla hudba jednoduše nahrána pomocí několika syntezátorů místo angažování nějakého hudebního tělesa. Nakonec hra slavila solidní úspěch, když se prodal necelý milion kopií, takže o 2 roky později dorazil navazující druhý díl.
Jak to v poslední době vypadá, tak Sony ráda vymetá své staré kostlivce, takže po Crashovi a Spyrovi vymetla znovu na světlo i toho opravdového. MediEvil, nyní vydaný v modernizované podobě, je podobně jako Crashova trilogie stále ta samá původní hra se všemi klady a zápory, protože na žádné mechaniky, kameru ani ovládání se kromě audiovizuálu takřka nesáhlo. Předělávku dostali na starost specialisté na takovéto tituly z kalifornského studia Other Ocean. Ti na základě dochovaného původního geometrického modelu všech úrovní vytvořili znovu všechny lokace, pro něž použili dostupný Unreal Engine 4.
Zbrusu nové okolí
Originální MediEvil byl ještě ve formátu 4:3 a malý výkon PlayStationu hra maskovala sníženou dohledností pomocí mlhy a tmy. Jenže nový MediEvil již je plně širokoúhlý v poměru 16:9 a umělé snížení dohlednosti by dnes již samozřejmě jen těžko prošlo. Tvůrci tak museli vymodelovat zbrusu nové okolí, které originál vůbec neměl. Vše opětovně tak, aby byl zachován působivý grafický styl původní předlohy, která ani dnes audiovizuálně nijak nezastarala a s chutí jsem si ji znovu po letech zahrál souběžně s modernějším nástupcem.
Většina z dvaadvaceti úrovní se nyní také může pyšnit hustější vegetací a nově přidanými objekty, takže prostředí jsou výrazně bohatší a rozmanitější. Kdybych ale na stejné televizi neměl vedle sebe puštěné oba tituly, normálně bych si toho nejspíše nevšiml, protože na první pohled je grafika krom podstatně vyššího rozlišení stylem velmi podobná. Stejně, jako si v Guerrille pečlivě archivovali staré grafické návrhy MediEvilu, tak se dochoval i kompletní hudební scénář a dokonce i databanka zvuků, podle čehož tvůrci také od píky nově nahráli většinu zvuků a nyní již orchestrální hudby.
Z původní hry tak byly beze změny (pouze remasterované) převzaty všechny dialogy, včetně Danielova hlasu v podání francouzského herce Stéphane Cornicarda, který se na dabing her zaměřuje. Pouze vypravěče, kterého v originále namluvil anglický herec Paul Darrow, jenž již zemřel, musel nahradit jeho americký kolega Lani Minella. Toho jistě znáte např. z namluvení většiny generických nepřátel v posledním God of War.
Už to jednou bylo
Nový MediEvil ale není prvním pokusem o modernizaci původní hry. V roce 2005 vyšel MediEvil: Resurrection, což byla také graficky i zvukově občerstvená předělávka pro cestovní konzoli PlayStation Portable. A možná ještě rozsáhlejší než ta dnešní, protože měla jak nově nahranou hudbu, tak i všechny zvuky a dabing, byť grafika byla postavena na základě enginu z původní hry. Jestli ale všechny tituly MediEvil něco spojuje, je to velmi problematická práce s kamerou.
S volnými herními pohledy byly konzolové 3D hry z devadesátých let na štíru skoro všechny, protože se s touto technologií zkrátka vývojáři ještě učili a konzole navíc měly minimum výkonu, jenž rozsáhlejší výhled vůbec neumožňoval. Je proto velká škoda, že pro nový MediEvil jeho tvůrci s kamerou skoro nic nezměnili. Nově lze sice pohled natáčet v plných 360°, ale to je tak všechno. Kamera se velmi často zasekává, poskakuje, směřuje jinam než potřebujete a tak mnohdy ani nevidíte, jak vám přesila nepřátel buší do kostí, zatímco se snažíte shnilé zuby nehty najít cestu dál.
Tím jsou si obě verze naprosto identické, protože to samé mě obtěžovalo i při hraní původního MediEvilu, který byl ve své době za kameru velmi pranýřován. Navíc vždy byl a je MediEvil hodně náročnou hrou, a to i přes jeho pohádkově veselý kukuč, který evokuje příjemnou mlátičku pro dětičky, ale to je naprostá mýlka. Ano, úvodní hřbitov je naprostou selankou, ale později začne již hodně přituhovat. Nepřátelé od zombií po oživlou červivou zeleninu se rojí ze všech stran a zatímco do nich musíte svým mečíkem a později i jinými zbraněmi na blízko i na dálku bušit co to jde, kosťa Daniel se obyčejně rozsype již na pár zásahů.
S tím hřbitovem to při vývoji bylo úsměvné, protože tvůrci jej vymodelovali podle skutečného hřbitova z anglického hrabství Surrey. Vybaveni fotografickým nádobíčkem vyběhli na opuštěný hotel duší a fotili hroby, přilehlou kapli i márnici. Načež přikvačil rozlícený vikář, že je neetické takto nebožtíky rušit ve spánku věčném. Uklidnil se, až mu vývojáři zalhali, že jsou studenty teologické školy a natáčí si podklady pro své diplomové práce o hřbitovní a sakrální architektuře…
Obtížnost hry dále zvyšují i občasné bitky s bossy, které mají klidně i několik dlouhých kol a jakmile někde umřete, díky absenci jakýchkoli záchytných bodů musíte opakovat celou úroveň znovu. Levely jsou sice spíše kratšího střihu, když typicky zaberou jen mezi deseti až dvaceti minutami, ale i tak to může jednoho pěkně otrávit. Z toho plyne, že MediEvil je i na dnešní poměry velmi krátkým příběhem. Já jsem ho, vybaven znalostmi z minulých dohrání originálu, prošel za nějakých 7 hodin, přičemž ze zápisků vím, že jsem před těmi dvaceti lety prvního MediEvila pokořil za hodin 10.
Ty záchytné body totiž nechybí náhodou, protože se díky jejich absenci alespoň nějak natahuje již tak krátká herní doba. Nepotěší ani vskutku přežitý fakt, že na začátku nové úrovně nezačínáte s doplněným životem, ale pouze s tím, co jste měli doposud, přičemž pro nové a silnější zbraně (vaše utržená hnáta je sice vtipná, ale slabá) musíte nejdříve vykosit 100 % nepřátel v lokaci, což není úplně jednoduché. Zvláště, když najdete posledního zombíka protlačeného v plotu, ke kterému se nemůžete dostat.
Problémy s plynulostí
MediEvil je na dnešní poměry samozřejmě v určitých částech již hodně zastaralý. Např. nějaká umělá inteligence tu vůbec neexistuje, protože nepřátelé se klátí pouze přímo k vám a kromě sekání a chůze toho rytířek ani moc dalšího neumí. Nemile mne ale překvapilo mnohdy trhané snímkování (hrál jsem na standardní PS4), které spolu s tou problematickou kamerou dělalo některé pasáže takřka nehratelnými, přitom v takovém rozsahu původní MediEvil žádnou velkou cukaturou netrpí.
Po Concrete Genie je nový MediEvil hned další hrou, která má nejen české titulky, ale také český dabing. Jenže ten je místy docela odfláklý, často říká něco jiného, než má a než je zobrazeno v titulcích, na druhou stranu vzhledem k nízké ceně MediEvilu asi nemůžeme čekat zázraky a každý takový počin lepší než nic. Ostatně angličtinu si můžete nechat vždycky.
Staronový MediEvil je prostě na dnešní dobu již hodně zastaralou vzpomínkou na časy, jak se hrávalo před dobrými dvaceti léty, která by si možná zasloužila více pozornosti, než se jí dostalo. Viděno dnešní optikou je to stále krásně animovaná a pohledná hra s unikátním grafickým stylem, ale plná neduhů, které byste dnes již nečekali. Nicméně její kouzlo starých dobrých časů her, které jste si užívali stejně jako ty dnešní, ale jejich vývoj nestál dlouhé roky práce a miliony dolarů, ani dnes vůbec nevyprchalo.
Já sice z nostalgie dávám radši dál přednost původnímu originálu, který dnes na PlayStation Store stojí jen 136,-, ale pokud máte raději současnější vzhled, tak za necelých sedm set, což je o tři stovky nižší cena než u trilogií Crash a Spyro, vám nové zmrtvýchvstání Dana Fortesqua poskytne stále hodně zábavy, úsměvů, vztekání a proklínání, jako málokterá dnešní hra. Byť je možná škoda, že MediEvil, podobně jako jeho souputníci Crash se Spyrem, nevyšel rovnou se svým druhým dílem. Pak by ta cenovka dávala ještě větší smysl.
Verdikt
Solidní vzpomínka na herní doby dávno minulé v ještě krásnějším podání než dříve, ale s hratelností, kterou sužuje spousta potíží poplatných své době.
