Tvůrci Persony si po letech splnili sen o úplně novém světě.
Metaphor je v některých ohledech největší událost na poli JRPG videoher pro tento rok - zatímco prvnímu pololetí dominovaly remaky (Persona 3 Reload, Final Fantasy VII Rebirth) a pokračování slavné série (Like a Dragon: Infinite Wealth), v tomto případě se jedná o novou značku, což je vždy obrovský potenciál. Obzvláště pokud za hrou stojí nově zformované studio veteránů, představujících některé z klíčových tvůrců série Persona. Navíc je Metaphor jejich první fantasy hrou.
- Platforma: PS5 (recenzováno) PS4, X1, XSX|S, PC
- Datum vydání: 11. 10. 2024
- Výrobce: Atlus (Japonsko)
- Žánr: JRPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 71 GB
- Herní doba: 70 hodin (včetně všech vedlejších úkolů)
- Cena: 1899,- Kč (Alza)
Je to kampaň
Spojené království Echronia zahrnuje několik rozsáhlých regionů a celou řadu národností s komplikovanými vztahy mezi sebou navzájem. Celá země je uvržena do chaosu, když po atentátu na krále náhle zůstane bez vladaře. Situace nicméně aktivuje tzv. “královskou magii”, která do tří měsíců vyhlásí nového vládce na základě popularity mezi lidmi - o tento titul se může ucházet kdokoliv bez ohledu na stav, národnost nebo rasu. Církev se pokusí situaci zmanipulovat “oficiálním turnajem” pro zájemce. Vy a vaši přátelé se do těchto voleb zapojíte v naději, že vám umožní odhalit královraha a dosáhnout spravedlnosti.
Podobně jako v sérii Persona, i zde je struktura hry založena na kalendáři. Každý den máte prostor na jednu (nebo dvě, pokud počítáme den i noc) aktivitu, která může zahrnovat cokoliv od výpravy do jiné lokace či dungeonu přes čas strávený zlepšováním vztahů schůzkou s některým z vašich přátel až po všemožné činnosti, zvyšující vaše “sociální statistiky”, jako je moudrost nebo elegance, odemykající přístup k dalším možnostem. Ohledně časového limitu se nicméně nemusíte příliš stresovat, při rozumném způsobu hraní zvládnete do konce hry zcela vylepšit všechny vztahy a splnit všechny hlavní i vedlejší mise. Kalendář tak představuje spíše příběhový rámec, než nějaký limit.
Kalendář představuje spíše příběhový rámec, než limit.
Jak už jsme si u her těchto tvůrců zvykli, zdaleka nejlepší vlastností příběhu jsou postavy. Těch hratelných je sedm (v aktivní partě můžete mít čtyři), ale dalších sedm představují propracované “social link” vztahy. Již z upoutávek jsem se hodně těšil na rusovlasou “elfí” rytířku Hulkenberg nebo vílu Gallicu, ale v samotné hře mě nakonec velmi příjemně překvapil třeba i zneuctěný šlechtic Strohl a vlastně prakticky všichni ostatní. Příběh umí být velmi napínavý, dojemný, drsný, politický i filozofický. Místy je ale přeci jen poněkud přehnaně upovídaný (často bez dabingu) a jeho nejlepší momenty se odehrávají spíše uprostřed, kde dojde k parádním odhalením a zvratům, než na (předvídatelném) konci.
Nový svět
Jelikož se jedná o zbrusu novou značku, je radost objevovat tento nový svět, jeho obyvatele nebo třeba jeho monstra. Obzvláště velcí bossové jsou fascinující, říkají jim zde “lidé” a jejich prapodivně deformovaný vzhled inspiroval malíř Hieronymus Bosch. Celkově hra přetéká výrazným vizuálním stylem, který místy může připomínat obrazy z 15. století, smíchané s moderním anime. Pohromadě s propracovaností zdejšího světa a jeho historie je tak vyloženě radost objevovat nové regiony, nová města a nové obyvatele království. Hra přitom zajímavě a docela nelítostně pracuje s tématy rasismu, stavovou nerovností nebo třeba brutálními osudy dětí v takovém světě, což jí dodává na hloubce a “uvěřitelnosti”.
Bohužel, podobně jako mnoho dialogů probíhá pouze textovou formou bez dabingu, tak i cestování tímto světem probíhá často jen pohybem vašeho vozidla po 2D mapě. Kromě pěti hlavních měst a jednotlivých dungeonů jsou doslova všechny ostatní lokace pouze 2D obrázkem, kde postavy komentují scenérii nebo mohou případně nakoupit v textovém menu, pokud je daná lokace například vesnice s nějakým obchodem. Dungeony se přitom docela často opakují a jednotlivé lesní lokace nebo magické věže od sebe téměř nejdou odlišit. Přiznám se, že jsem od takto ambiciózní hry slavného týmu čekal poněkud více. Tyto slabiny se ve větší míře projevují hlavně v druhé polovině hry, kde se kromě jiného recyklují také prakticky všichni bossové.
Hybridní souboje
Kromě nového světa a výrazného vizuálního stylu je bezesporu největším přínosem hry bojový systém, kombinující klasické tahové pojetí (aréna s vašimi postavami na jedné straně a nepřáteli na druhé, kde se střídáte v sesílání útoků či kouzel) s akčním sekáním v reálném čase. Pokud jste silnější než potvora před vámi, můžete ji usekat v reálném čase. Pokud je silnější ona, nabídne vám po prvním úderu hra přepnutí do tahového souboje. Zní to trochu komplikovaně, ale v realitě to funguje velmi rychle a hladce, takže to dodává průzkumu dungeonů parádní svižnost a popravdě to nastavuje nový standard, jak bych si přál, aby všechny podobné hry tento aspekt řešily. Pokud jde o vaše schopnosti, hra staví na relativně klasickém systému povolání, kdy se jakákoliv postava může naučit schopnosti bojovníka nebo mága - důležitá je pak celková synergie týmu na bojišti.
Nastavuje nový standard.
Svižnosti průzkumu dungeonů pomáhá také dobrá plynulost hry na konzoli. Hra cílí na 60 snímků a většinou se jí to daří dosáhnout, díky čemuž je svižné nejen pobíhání po dungeonech, ale také třeba navigace extrémně stylizovanými herními menu. Nicméně PC hráči hlásí občasné problémy se stutteringem a někteří konzoloví fajnšmekři také upřednostňují hraní PS4 verze na PS5, kde je těch 60 snímků dokonale stabilních. Pokud si ale odmyslíte částicové efekty, samotná geometrie a textury prostředí většinou nejsou příliš komplikované, takže ani není moc důvod ke zpomalování. Některé souboje s bossy jsou ale náležitě výpravné. Obtížnost hry je nastavitelná, od naprosto zanedbatelné “příběhové” až po brutální výzvu na tu nejvyšší, která vám připomene SMT rodokmen této videohry.
Složitá rovnováha
Hra na mnoha místech připomene slavná díla svých tvůrců a rozhodně dokáže pohltit svým světem, šokovat i dojmout svým příběhem a perfektně bavit bojovým systémem. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že některé aspekty nejsou tak vyvážené, jak by mohly být. Přijde mi, že kdyby místo 70 hodin tvůrci nabídli polovinu, mohli se vyhnout recyklování obsahu a také 2D lokacím či absenci dabingu, což ve hře tohoto kalibru působí poněkud lacině. Na druhou stranu jinde najdete nádherné 3D lokace nebo parádní filmové sekvence v plnokrevném anime stylu. Podobný problém se týká i vyváženosti stylizace a třeba hudby - obojí snad až příliš tlačí na pilu, takže některá menu jsou lehce nepřehledná, třepotání okrajů textových bublin rozptyluje a hudba zbytečně burácí mohutnými chorály, i když se třeba zas tak moc zrovna neděje a hodila by se spíše klidnější kulisa.
Moc také nechápu absenci romance v takto příběhové hře s plno báječnými postavami, které jsou navíc prakticky bez vyjímky mimořádně půvabné. Tím spíše, že některé postavy vaším směrem vysílají poměrně jasné signály, obzvláště jedna z pozdějších členek vaší družiny. Nicméně vždy jsem zastával názor, že zbrusu nová značka je mnohem zajímavější, než pokračování již existujícího, takže jsem za zrod této hry velmi vděčný. Její svěží identitě by ale přeci jen pomohlo, kdyby neobsahovala tolik pomrkávání i přímých odkazů na existující série vydavatele. Samotný žánr fantasy přitom tak trochu zavinil, že příběh je obzvláště ke konci díky přítomnosti žánrových klišé přeci jen poněkud předvídatelnější a méně zajímavý, než v případě “moderních” Persona her.
Verdikt
Zbrusu nový herní svět od slavných tvůrců je zmítaný politickými konflikty i útoky strašlivých monster. Báječná družina postav vás doprovodí na cestě za jeho záchranou, okořeněnou velkou dávkou stylu a naprosto excelentním bojovým systémem. Ačkoliv některé aspekty hry působí poněkud nevyváženě, ty nejlepší momenty vás snadno namotivují pro záchranu tohoto království.
