Bláznivá cesta připomínající klasické filmy pro mladistvé.
90. léta byla dekádou, která přinesla spoustu změn, rozvoj technologií a ikonickou módu. Zároveň to v mnoha ohledech byly jednodušší časy. Přesně do tohoto období je zasazen titul Mixtape vytvořen australským nezávislým studiem Beethoven and Dinosaur ve spolupráci s vydavatelem Annapurna Interactive. Vezme vás na bláznivou, nostalgickou cestu, která od vás však nevyžaduje příliš mnoho akce.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PS5, XBOX X/S, NS2
- Datum vydání: 7. 5. 2026
- Výrobce: Beethoven & Dinosaur
- Žánr: Dobrodružné
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 11 GB
- Herní doba: 3 hodiny
- Cena: 450,-
Zpět v čase
Příběh v Mixtape se točí kolem party tří kamarádů, kteří mají v plánu užít si poslední společný den. Poslední proto, že Stacey Rockford, za kterou vy sami hrajete, se chystá druhý den odjet do New Yorku. Tam chce následovat svou vášeň a nalézt uplatnění jakožto hudební supervizor. Je totiž v podstatě posedlá hudbou a sestavováním perfektního soundtracku pro každou příležitost. Ani v tento speciální den tomu tak není jinak a Stacey připravila pečlivě promyšlený playlist, který i vy jakožto hráč máte tu čest okusit. Po celou dobu hry vás tak provází skladby od tvůrců jako Smashing Pumpkins, Joy Division nebo Iggy Pop.
Stacey připravila pečlivě promyšlený playlist.
Musím se přiznat, že ne všechny skladby ze hry jsem znala, nicméně to na zážitku vůbec nic neměnilo. Je poznat, že po této stránce si dali tvůrci (nebo chcete-li Stacey) opravdu záležet a společně s celkovou atmosférou se jim povedlo navodit skvělý nostalgický pocit. Ten bude možná silnější pro Američany, kteří v této době a na podobném místě vyrůstali. Děj se totiž odehrává v poklidném městečku v Kalifornii právě v 90. letech. Pokud jste ale viděli alespoň pár klasických filmů pro mladistvé z tohoto období nebo si pamatujete hudební kazety a jejich ikonické přetáčení pomocí tužky, Mixtape vám určitě dokáže zahrát na správnou notu.
Spíše filmový zážitek?
Velmi silným a vtahujícím zážitkem je samotný start hry, kdy trojice hned naskočí na své skateboardy. Vám se tak při první skladbě That’s Good od americké skupiny Devo dostane krásného uvítání, v podobě projížďky po malebném městě. Při tom se můžete kochat krásně zpracovaným okolním prostředím a skvěle zvolenou paletou barev, která jen podtrhuje záměr o vytvoření nostalgické atmosféry. Při projížďce již můžete hlavní hrdinku ovládat, vyhýbáte se autům a můžete provádět jednoduché triky. V tomto okamžiku mě hra usadila hlouběji do židle a těšila jsem se na další průběh.
Prvotní silné kouzlo po ne moc dlouhé době vyprchalo.
Bohužel musím říct, že toto prvotní silné kouzlo po ne moc dlouhé době vyprchalo. Zpracování světa a povedené umělecké záběry se zde sice jen tak neokoukají, jinak tomu však je po stránce hratelnosti. Ta je totiž v první řadě omezena na průzkum uzavřených oblastí, který se svou podstatou podobá hrám ze série Life is Strange. Nacházíte se například v pokoji jedné z postav, objevujete předměty, ke kterým má hlavní hrdinka nějaký komentář a postupně nacházíte speciální předměty, které spustí vzpomínky celé party. Vy se tak ocitnete přímo v nich a můžete je s hrdiny prožít.
Jedná se převážně o takové krátké minihry, kde například odpálíte pár baseballových míčů, hodíte pár žabek nebo sestřelíte plechovky prakem, přičemž mechanika této minihry je velmi podobná té při házení žabek. Některé jsou tak trochu repetitivní a vyžadují od vás většinou pouze zmáčknutí jednoho nebo dvou tlačítek. V některých scénách, kde jsme s přáteli doslova létali nad městem či běželi skrze něj v podstatě nebylo ani potřeba vůbec postavu ovládat, i když mi to hra umožnila. Mohla jsem pohyb postavy lehce usměrňovat či provést nějaký trik, který někdy akorát hladký průběh scény narušil. Pokud si hru budete chtít zahrát, musíte s tímto vším počítat.
Musím ale zase uznat, že některé minihry byly vskutku originální a zvládly mě pobavit. Například se jedná o moment kdy ujíždíte policii v nákupním vozíku, trochu nechutná scéna kdy při prvním polibku hrdinky ovládáte jazyky obou aktérů nebo při další jízdě na skateboardu vyhodíte několik věcí do povětří ukazováním prostředníčků. Hlavní hrdinka se totiž při poslechu skladeb nechává unést fantazií a budete tak svědky surrealistických okamžiků, které jsem popsala i výše.
Díky této skromné herní náplni tak hra dokáže působit jako interaktivní film.
Nicméně, díky této skromné herní náplni tak hra dokáže působit jako interaktivní film a podle mě je hlavně škoda, že tvůrci nenechali alespoň více prostoru pro průzkum. Město svým krásným a pečlivým zpracováním láká k prohledávání na vlastní pěst. Bohužel jste ale většinou uzavřeni v oněch minihrách a narazíte jen na pár lokací, ve kterých se můžete trochu poohlédnout. A ani v těch není moc objektů, které by vám nabídly možnost interakce a odhalení více detailů o postavách. Titul jednoznačně klade důraz na vyprávění a tuto stránku má zvládnutou velice dobře.
Sympatická parta
Samotní hrdinové mezi sebou mají skvělou chemii a působí opravdově a přirozeně. Jejich dialogy jsou dobře napsané a často propletené vtipnými hláškami či momenty. Postava Stacey navíc často prolomí čtvrtou zeď a vysvětlí vám, jaká skladba zrovna hraje. Příběh jinak není nijak převratný a tak nějak skončí tak, jak celou dobu očekáváte. Jak už jsem ale zmínila, díky dobře napsaným dialogům a postavám se jedná o příjemný zážitek, jenž dokáže po celou dobu udržet vaši pozornost. Důležitá je zde spíše cesta, než její cíl.
Samotní hrdinové mezi sebou mají skvělou chemii.
Musíte ale také počítat s tím, že přehrání celé hry vám nezabere o moc víc než 3 hodiny. Jediný důvod pro opětovnou návštěvu pro mě budou maximálně achievementy, které možná raději splním načtením příslušných kapitol, než abych měla potřebu projít celou hru znovu od začátku do konce. Někomu tak tato doba může připadat velmi krátká, nicméně s ohledem na to, co hra nabízí se jedná o zcela dostačující délku.
Svět je vyobrazen v podstatě realisticky díky Unreal Engine 5 a pravděpodobně padne do oka většině hráčů. Unikátní ručně kreslená stylizace samotných postav působící, jakoby by byly vytvořeny z hliněné hmoty, není zajisté zcela pro každého. Mě osobně se tento vizuál moc líbí. Podobný kreslený styl je mi vždy sympatický a k celkové atmosféře hry se tu skvěle hodí. Hra navíc mezi ostatními tituly vyniká a kdekoliv zahlédnete nějaký screenshot, tak je vám hned jasné, o jakou hru se jedná.
Čím už se mi však tvůrci absolutně netrefili do vkusu byly trhané animace postav připomínající stop-motion. Nemůžu sice říct, že by se k alternativnímu stylu hry tento umělecký efekt nehodil, nicméně trhané pohyby při ovládání postavy mi občas narušily úplné ponoření se do hry a zpočátku mi dokonce lehce navozovaly nevolnost. Dá se na to zvyknout, ale pokud je někdo na podobné věci při hraní her více citlivý, je dobré to vzít také v potaz.
Verdikt
Mixtape není příliš poutavý po stránce hratelnosti, nicméně i tak zde objevíte několik originálních momentů, jenž vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři. Jedinečný styl vyprávění příběhu v kombinaci se svou nostalgickou atmosférou a pečlivě zvoleným soundtrackem nabízí unikátní umělecký zážitek. Ten však nejvíce ocení především milovníci hudby a videoher silně zaměřených na příběh.
