Recenze Mosaic

Mosaic lze zařadit mezi tzv. artové hry, které se velmi okatě snaží hráči zprostředkovat meditaci nad nějakou hlubší myšlenkou či poselstvím. Jako příklady podobných her můžeme jmenovat třebas Flower nebo Journey. Tyhle hry opravdu místy připomínají jakousi "interaktivní digitální báseň" a hratelnost v nich málokdy hraje příliš důležitou roli (všechna čest Journey, která dokázala najít perfektní rovnováhu mezi těmito složkami). Místy se tedy pouze "povezete" jako v nějakém tom walking simulátoru, ale občas vás hra donutí pomocí určitých interakcí pocítit velmi konkrétní emoce.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), iOS
• Datum vydání: 5. prosince 2019
• Žánr: Artová adventura
• Česká lokalizace: Titulky

Základní zápletka je šedivě nudný život obyčejného člověka v moderním městě, který se - nejspíš to uhodnete - skládá hlavně z každodenní rutiny chození do práce. Ačkoliv se ze svého zanedbaného a prázdného bytu přesouváte do práce přelidněnými ulicemi, nikdo si nikoho příliš nevšímá a vaše osamělost i únava se jen prohlubují. Nehledě na to, jak pečlivě se ráno učešete nebo upravíte kravatu, sousedka ve výtahu od vás stejně bude důsledně odvracet zrak. Když upadnete na ulici, musíte si dávat extra pozor, aby na vás někdo nešlápl. Také přitom snadněji uvidíte bezdomovce, ležící ve vedlejší uličce a napadne vás, jestli takhle jednou skončíte i vy.

Když dorazíte do práce, začne po stránce hratelnosti ta nejdivočejší herní pasáž. Vaším úkolem je postavit strukturu z hexagonů, která dosáhne z jedné strany obrazovky na druhou. Postupně vám k tomu přibývají různé překážky i nástroje pro jejich překonávání a zároveň musíte stavět stále větší a větší konstrukce. To by samo o sobě bylo stresující, jenže k tomu vás navíc systém neustále bombarduje upozorněními o tom, jak plýtváte prostředky apod. Ve finále musím smeknout před tvůrci, že zvládli vymyslet minihru, která je nejen zábavná sama o sobě, ale docela dobře simuluje onu stresující nekonečnou činnost, které se většina lidí v kancelářích denně věnuje.

Ústřední minihra je zábavná a dobře simuluje stresující nekonečnou činnost každodenní kancelářské práce.

Systém si vás ale náležitě podává i mimo pracoviště. Pokud zaspíte, už vám z práce chodí SMS s informacemi o strhnutí částky z platu. Když uvíznete v dopravní zácpě během cesty do práce, systém vás upozorní, že s ohledem na vaši pozici a rychlost nedorazíte včas do zaměstnání a vyhrožuje výpovědí, pokud se to bude opakovat. Můžete si instalovat investiční aplikaci do mobilu a snažit se zbohatnout na akciovém trhu. Můžete si také do mobilu instalovat seznamovací aplikaci a pokusit se najít přítelkyni. Obě tyto činnosti jsou ale většinu času více deprimující, než přínosné.

Po nocích (a někdy i za dne) si zahrajete také vlastní sny, které jsou často poněkud abstraktní, ale vždy podtrhují vaše fóbie a pocity z marnosti každodenního pachtění se - jeden ze snů je třeba o topení se v nekonečné mase potemnělé vody. Hra vás nutí řešit nuance jako je ranní zamačkávání budíku v mobilu a posazení se na posteli, které se zdají být den ode dne těžší. Není tedy divu, že nakonec s radostí uvítáte nabourání tohoto stereotypu v podobě mluvící barevné rybičky, která k vám připlave umyvadlem během ranní hygieny a začne se s vámi bavit o vašem životě a jeho smyslu.

Po nocích (a někdy i za dne) si zahrajete také vlastní sny.

V téhle fázi samozřejmě hra začne být poněkud abstraktnější a je potřeba si připomenout, že jde o jakousi alegorii, digitální báseň, kde jde spíše o myšlenku a pocity, než o realistický doslovný příběh. Můžete se rozhodnout, zda rybku budete brát sebou do práce a s její pomocí postupně začnete v ubíjejícím šedivém světě nacházet více barevných věcí, jako je třeba pouliční muzikant nebo ovocný strom v parku. Celou tu dobu se ale na pozadí schyluje ke katastrofě, jelikož vaše pozdní příchody se hromadí a je zřejmé, že systém s vámi nelítostně zatočí.

Je to vlastně poměrně jednoduchý příběh, ale jeho audiovizuální zpracování je natolik chytlavé, že jsem si hru zahrál vlastně hlavně kvůli němu. Nelítostný vliv technologií na život v moderním světě je zde krásně vyjádřen pomocí tajemných generátorů, které zdánlivě po nocích vysávají energii z jednotlivých lidí v jejich bytech a krmí touto energií jakési technologické monstrum v srdci města, které se nakonec vydáte konfrontovat. Hra mi v těchto chvílích připomínala moji jinou milovanou hru: "Inside". Ačkoliv nikdy nedosáhne na její hratelnost nebo vypravěčské kvality.

Nelítostný vliv technologií na život v moderním světě je zde krásně vyjádřen pomocí tajemných generátorů.

Celá záležitost je na nějaké tři hodiny hraní a kromě zmíněné kancelářské minihry s hexagony zde prostě jen chodíte z místa na místo, provádíte jednoduché úkony a občas vybíráte nějaké ty dialogy při diskuzích s vaší jedinou rybí kamarádkou. Navíc v rámci navození těch správných pocitů z každodenního stereotypu se hodně věcí ve hře opakuje. Jak jsem tedy psal na začátku, je to hodně abstraktní záležitost a záleží spíš o tom, zda máte chuť si užít audiovizuálně zajímavou meditaci nad životem v moderním světě nebo zda je to na vás příliš odtažitý koncept.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.