Recenze My Friend Pedro - totální banánovina

Když jsem poprvé viděl ztřeštěně vypadající střílečku My Friend Pedro na loňské E3 u podobně ztřeštěné konference Devolver Digitalu, dokázala mě hned zaujmout. Prostě mi chyběla nějaká bláznivina, kde člověk sbírá body a připadá si při tom podobně jako třeba John Wick. Kde člověk prostě nemusí nad ničím moc přemýšlet a prostě si nějak zastřílí. Od té doby, kdy jsem hru viděl, jsem si sice musel rok počkat, ale nakonec jsem se dočkal. Možná bych snesl, kdyby výsledný produkt byl o trochu lepší, ale vyloženě o zklamání se rozhodně nejedná a tu jízdu jsem si užil.

• Vychází na: PC (recenzovaná verze), Nintendo Switch
• Datum vydání: 20. června 2019
• Žánr: střílečka (shoot ‘em up)
• Česká lokalizace: ne

Příběh? Ale kdeže. Hlavně střílet!

I když se My Friend Pedro už od prvních vteřin snaží o představení nějakého „příběhu”, jde spíše jenom o kusy jakž takž smysldávajícího textu, který vás upřímně řečeno vůbec zajímat nebude. Jde prostě jenom o rychlý a nikterak zajímavý důvod pro to, proč zabíjíte doslova stovky nepřátel, na které v následujících zhruba pěti hodinách narazíte. A právě o to tu jde především - střílení, střílení, střílení, občas kopání a pak zase střílení a střílení. De facto se nezastavíte, stále jdete kupředu a zabíjíte všechno, co se vám opováží postavit do cesty. Ať už jsou to běžní lidé, hateři, hardcore hráči (ano, vážně) nebo v pozdějších fázích hry třeba naváděné miny.

Těmito slovy by vlastně šlo tuto recenzi začít a zároveň ukončit. V ničem jiném podstata My Friend Pedro nespočívá. Tím nejdůležitějším k popsání je ale pravděpodobně to, jakým způsobem můžete vaše protivníky zlikvidovat a vlastně proč je tak jednoduchý (a ruku na srdce, absolutně ničím neoriginální) koncept zároveň tak zábavný. Zprvu dostanete do ruky pouhou pistoli (nebo dvě, samozřejmě), později se váš arzenál rozšíří třeba o samopal nebo brokovnici. Kromě toho můžete také kopat; a to například nejen ty prevíty, co na vás řvou „L2P”, ale i stoly pro vytvoření krytu nebo různé menší předměty jako jsou kusy těla, míče, pánve, skateboard a podobné věci, které mají až překvapivě… řekněme ničivé účinky, jestli chápete, co tím myslím. A pokud nechápete, tak prostě jenom řeknu, že kopnout někomu nůž mezi oči je docela uspokojivá činnost.

Co ale pro mě samotný pocit ze střelby vyzdvihuje nejvíce, je možnost zpomalení času. Rozhodně se nejedná o nijak unikátní mechaniku, ale jde o věc, která z My Friend Pedro dělá takového chaotičtějšího a připitomělejšího Maxe Payna. A ačkoli je zpomalení času opravdu jenom to - zpomalení času - všechno to vypadá efektně a když se díky tomu dokážete vyhnout nepřátelské střelbě a zasadit smrtící headshoty, máte z toho všeho opravdu skvělý pocit.

I přesto ale není všechno úplně dokonalé. Střílení a samotné souboje samozřejmě po čase omrzí a tento neduh se snažili tvůrci zahladit druhou polovinou hry, v níž se do popředí dostanou především environmentální „hádanky”, které váš postup budou naprosto zbytečně zpomalovat. Čekat, až se otevře brána propojená kladkou k takovému výtahu, na kterém musí hráč nějakou chvíli čekat, opravdu není zábava. A to už vůbec ne ve hře, v níž si levé tlačítko myši nemá vůbec odpočinout. Ke konci vás navíc čekají jakési elektrické paprsky, nebo co to proboha je, a i na ně musíte často čekat, než se dostanou do takové pozice, abyste mohli projít dál. Což je nejen škoda, ale obzvlášť frustrující, pokud se pokoušíte o hodnocení S na konci levelu, které zpravidla vyžaduje nejen rychlý postup levelem a žádné úmrtí, ale také v podstatě nepřetržitý killstreak od začátku do konce.

„Co ale pro mě samotný pocit ze střelby vyzdvihuje nejvíce, je možnost zpomalení času. Rozhodně se nejedná o nijak unikátní mechaniku, ale jde o věc, která z My Friend Pedro dělá takového chaotičtějšího a připitomělejšího Maxe Payna.”

V neposlední řadě je tu také audiovizuál, který i když neurazí, tak rozhodně nijak nenadchne. Zvuky jsou vcelku jednoduché, hudba absolutně nepamětihodná a grafika do jisté míry nedostačující. Spíše než pokus o realisticky vypadající 3D modely, což se zkrátka nepovedlo, bych si dokázal představit nějakou pěknou stylistickou kreslenou 2D grafiku, přesně takovou, jakou použili v launch traileru výše. Hra je koneckonců z pohledu z boku, takže proč ne. Ale budiž, tvůrci se rozhodli tak, jak se rozhodli, a ačkoli vám to oči trhat nebude, na celkovém dojmy ze hry to převážně spíše ubírá, než přidává.

Suma sumárum, My Friend Pedro je po stránce nápadu neskutečně jednoduchou hrou, která dlouhé povídání a vysvětlování opravdu nepotřebuje. Pokud prostě chcete nějakou levnější a kratší akční šílenost na delší večery - nebo během aktuálních šílených veder, kdy je lepší prostě zůstat doma - My Friend Pedro poslouží dobře. Nic víc ale nečekejte, protože tady to určitě nenajdete.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.