Zajímavý příběh chlapce a dívky za války.
Jsem malý, vystrašený Chlapec- zloděj, který se krčí ve stínech, a za ruku držím svou jedinou kamarádku- Dívku. Kolem nás hučí sirény a uši nám trhá dusot mechanických nohou doprovázených burácivým kovovým smíchem. ONI přišli, aby změnili svět k obrazu svému. Aby zničili to, co podle nich není dokonalé. A tak se, ve chvíli, kdy se já i má kamarádka setkáváme pohledy, vše okolo barví do ruda. DO RUDA......
- Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One, Switch
- Datum vydání: 9. října 2018
- Žánr: Adventura
- Česká lokalizace: Titulky
Chlapec a Dívka
Hry, které se zabývají válečnou tématikou, nikdy neměly lehkou cestu, ať už ty pojednávající o první či druhé světové válce, nebo ty, které vyloženě nespecifikovaly svou časovou osu, ale vždy se snažily nějakým způsobem poukázat na válečné hrůzy. Jistěže jsou tu velké AAA tituly, a není jich zrovna málo, které svou pompézností, obřími výbuchy a nabitými akčními pasážemi ukazují, že válka byla jeden velký hollywoodský trhák, který si s radostí zahrajete znovu a znovu, ale tak to prostě a jednoduše nebylo. Válčení znamenalo smrt, smutek a zmařené životy tisíců nevinných lidí, jenže to, a určitě mi dáte za pravdu, v moderních AAA hrách nenajdete, což je obrovská chyba, která však zároveň dává prostor menším herním kouskům.
Indie tituly, které se tomuto tématu naplno věnují, se naopak nebojí zobrazit všechen ten zmar a bolest, a jdou až tak daleko, že se častokrát z napohled milých hříček stává velice temná záležitost. Chyba, říkáte si? V žádném případě. Inside, například. Skvělý titul, který doplňovala neskutečně silná atmosféra, která na vás dopadala s tak drtivou silou, jakou jsem dlouho nezažil. Stejně tak Limbo.
Někdo by mohl říci, že adventury nemají být tak pochmurné, plné násilí a smrti, ale tak to prostě bylo. Každý zuby nehty bojoval o přežití, i za cenu toho, že ztratí svou lidskost. A ani polské My Memory of Us od studia Juggler Games není ve zobrazování těchto skutečností výjimkou.
Býval jeden
Začínáte v malém obchůdku s knihami, kde malá holčička objevuje knihu v červené vazbě, patřící postaršímu majiteli onoho krámku. Ten jí následně začne vyprávět příběh o sobě a své kamarádce, odehrávající se před mnoha lety, za války.
Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že příběh My Memory of Us je dost naivní, přeci jenom, celková stylizace hry a roboti v čele s jejich Zlým králem tomu dost napomáhají, opak je pravdou.
„Příběh se dovede zabývat jak naivními, tak vážnými tématy, a i když v několika pasážích ztrácí dech, zvědavost vás přinutí jej zhltnout za jeden večer u obrazovky.“
Na začátku starcova vyprávění (dabuje sir Patrick Stewart) jste svědky obyčejných dětských her Chlapce a Dívky, jako je skotačení v trávě nebo dovádění na houpačce, postupně se ale dostanete k mnohem hlubším tématům, souvisejícím s válkou, a děti jsou proto vystaveny pojmům jako je invaze a následná okupace státu, a musejí se s nimi vypořádat po svém.
Je zvláštní, že poměrně krátký, přesto přiměřeně dlouhý příběh dovede sdělit, a hlavně ukázat více než hry, co jsou o desítky hodin delší. Uvidíte ghetta, rozkládající se společnost, situaci, kdy se jeden vysmívá druhému, protože je jiný, jelikož rudá barva šatů zde označuje odlišnost obyvatel - prostě a jednoduše, v rámci hry vás čeká několik setkání s tématy, jako jsou Židé za druhé světové války, ničení majetku či jeho zabavování a mnoho dalšího.
Ve dvou se to lépe táhne
My Memory of Us staví na prostém principu - spolupráci hlavních hrdinů, tedy Chlapce a Dívky. Fakticky jeden nemůže přežít bez druhého, a mnohokrát poznáte, že tomu tak opravdu je. Jednou klávesou buď můžete hlavním postavám spojit nebo rozpojit ruce, druhým měníte jednu za druhou, šipkami se pohybujete, a to je fakticky všechno, co budete ke hraní potřebovat.
Každá ze dvou postav má svou unikátní vlastnost. Chlapec se, například, jakožto zloděj, umí potichu plížit lehce jako kočka a krást předměty důležité pro další postup, Dívka zase, protože je o něco větší a starší, umí rychle běhat. Jelikož ani jedna z postav neumí to, co ta druhá, ale určité pasáže hry po vás vyloženě vyžadují, aby oba zaráz dělali to samé, musíte jim spojit ruce, čímž se jim jejich unikátní vlastnost stane společnou až do chvíle, kdy ruce rozpojíte.
Ze začátku se tak možná tyto mechaniky zdají pomalé a zdlouhavé, jeden ze dvojice se vám buď ztratí nebo ho někde necháte, protože si zapomenete spojit ruce, ale je jen otázkou času, než vám ovládání postupně přejde do ruky. A věřte, že budete potřebovat, aby vaše prsty byly co nejrychlejší.
„Hlavní postavy si dovedou navzájem pomáhat, ale zároveň se mohou zbrzdit díky svým odlišnostem.“
Hra totiž mixuje různé žánry, což ale nutně nemusí být na škodu. Najdete tu pár skákacích pasáží, několik puzzlů a logických hádanek, které mně osobně párkrát zamotaly hlavu, ale nejsou natolik těžké, abyste hru nedohráli, a dokonce tu jsou i úseky, které mi nápadně připomínaly ty z Rayman Origins od Ubisoftu.
Snad jediné, co bych vytknul ohledně fungování hry, je její ovládání. Ačkoliv je založeno na několika klávesách, není bezproblémové. Občas hapruje a asi nejvíce je to znát při lezení na překážky, kdy si často budete trhat vlasy, když se budete snažit dostat dolů, protože nestačí, abyste drželi klávesu pro pohyb dopředu, ale zmáčkli šipku dolů, na což já osobně nejsem zvyklý a dlouho mi trvalo, než jsem i tuto mechaniku dostal pod ruku.
Rudá okolo nás
Podobně jako Limbo nebo This War of Mine si i My Memory of Us hraje s odstíny šedé a bílé a celá hra má podobu kreslených postav a kulis, které však nejsou statické, což je velice pěkný detail. Při hraní jsem si totiž všiml, že i pozadí a lidé kolem vás mají co vyprávět. I oni mají své příběhy, a pokud obětujete těch pár chvil na to, abyste si je poslechli, určitě vám to bude stát za to.
V pozdější části hry začne šedou nahrazovat červená, což je vzhledem ke zvolené stylizaci hodně zajímavý kontrast, a i v souvislosti s celkovým vyzněním titulu dává její použití smysl.
„Stane se vám, že budete při procházení městem nostalgicky vzpomínat na hru The Saboteur, zde je však situace s barvou naprosto opačná.“
Cutscény, dají-li se tak označit, vás dostanou svou jednoduchostí. Velice pěkně nakreslené obrázky jsou doprovázeny charismatickým hlasem vypravěče, který umně doplňuje dění na obrazovce a nijak vás neruší v celkovém zážitku.
Po animační stránce se hře nedá moc vytknout. Obličeje hlavních hrdinů i okolí umí vyjádřit emoce mimikou adekvátní situaci, tedy smích, strach, zvědavost a mnoho dalších. Spíše mohu jen ocenit styl, kterým se v tomto směru hra vydala, nejednou mi totiž připomněl animované filmy z našich luhů a hájů.
Rajská hudba v pekle války
Ačkoliv je My Memory of Is spíše jednohubka než několikadenní záležitost, bylo by nefér podcenit její hudbu, která je, a to mohu po jejím několikanásobném poslechu zdůraznit (a vřele vám soundtrack doporučit), překrásná a nejednou mi připomněla tóny ze staré dobré Francie. Možná byl záměr směřovat hudbu do těchto končin, možná je to jenom můj dojem, ale až se budete za zvuků houslí hrajících staccato proplétat uličkami polské metropole, můžete sami posoudit, mám-li pravdu, či ne.
Pár posledních stránek zbývá
Je pro mě velice těžké říci, jestli je My Memory of Us hra, co vás zabaví. U mě se jí to povedlo. Dokázala mě doslova přikovat k židli, protože jsem nevěřícně sledoval přerod milé hříčky v něco daleko hlubšího, ale, a to si řekněme po pravdě, není to hra pro všechny. Jsou tu slabší pasáže, také puzzly, které nemusí být pro každého a samotné téma hry, ač skryté za dětsky naivní příběh, nemusí sednout všem.
Bohužel, a to je nesmazatelný fakt, indie hry nejsou určeny celé herní komunitě, přesto si však myslím, že My Memory of Us si zaslouží šanci ode všech.
Konec?
Do ruky se mi dostala veskrze unikátní záležitost, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Rozhodně nezapomenu na to, co jsem zažil a cítil, a nezapomenu na napětí, které mě po celou dobu provázelo, to celé korunováno sbíráním vzpomínek na skutečné polské hrdiny, kteří nasazovali život za lepší budoucnost své vlasti
Je jasné, že My Memory of Us není desítková hra. Nenajdete v ní přehršel animací, výbuchů nebo přestřelek, ale potřebuje je vůbec k tomu, aby uspěla? Myslím, že ne. K úspěchu jí stačí to, co má teď, bez příkras a zbytečných ozdob okolo. My Memory of Us je totiž jako surový diamant. Na povrchu jsou kazy, nezáří tak, jako ostatní, ale uvnitř, v úplném nitru - tam se skrývá ten pravý klenot.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Velice zajímavá indie adventura se silným příběhem plným napětí. Sice není pro všechny, ale její celkové vyznění určitě dovede zaujmout širší okruh hráčů. Zážitek trochu sráží pár nedotažeností, které ovšem vyvažuje celková myšlenka hry a její podtext. Určitě se nemůže rovnat titulům, jako je Limbo nebo This War of Mine, ale zdatně je dohání, se sepjatýma rukama.
