Prospělo známé sérii nové pojetí směrem k větší přístupnosti?
Prvními tituly londýnských vývojářů ze Slightly Mad Studios, kteří před dvanácti lety vznikli na troskách zrušeného studia Blimey! Games, byla trojice arkádových závodů ze sérií Need for Speed a Test Drive. Zatímco poslední díl řady Test Drive jménem Ferrari Racing Legends z roku 2012 nepatří mezi extra povedené hry, oba Shifty vydané před jedenácti, resp. devíti lety dodnes náleží mezi nejlepší arkádové závody nedávné minulosti. A právě na odkaz druhého Shiftu chce navázat třetí díl řady Project CARS, která se svými dvěma tituly doposud řadila spíše mezi ty reálnější hry než do arkádového šuplíku, s nímž ve Slightly Mad začínali.
Nicméně po dvojici víceméně stejných produktů a odfláknuté bokovce Fast & Furious Crossroads (moje recenze zde) si v Londýně asi řekli, že by to chtělo nějakou větší změnu. A tak je Project CARS 3 tím nejpřístupnějším dílem své řady, určeným hlavně méně náročným hráčům, kteří nechtějí nic zdlouhavě řešit, nic zdlouhavě nastavovat a prostě jen rychle závodit ve spěšném kvapíku krátkých jízd na stále nových a nových lokacích úplně stejně, jak to před lety zafungovalo u Shift 2: Unleashed. Nevím, možná za novým směrem v sérii naopak stojí vydavatel všech Project CARS her, kterým je Bandai Namco, protože Codemasters Slightly Mad odkoupili až později, kdy už byl vývoj trojky určitě v plném proudu.
- Platforma: PC, PS4 (recenzováno), X1
- Datum vydání: 28. 8. 2020
- Výrobce: Slightly Mad Studios (Velká Británie)
- Vydavatel: Bandai Namco Entertainment (Japonsko)
- Žánr: automobilová závodní hra
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, online (20 hráčů konzole, 32 PC)
- Dat ke stažení: 40 GB (PS4)
- Herní doba: 40+ hodin
- Přístupnost: 3+
- Prodejní verze: digitální, krabicová (jen konzole)
- Cena: od 1565,- (PC Steam)
Nebo také Slightly Mad nechtěli konkurovat nedávno vydané Automobilistě 2 (naše recenze 7/10), ryzímu simulátoru postavenému na stejném Madness enginu jako trojice Project CARS. Trojka se tak svým konceptem kromě Shiftu 2 přiblížila pojetí závodů v sérii GRID, ale pokud si odmyslíme otevřený svět, tak i řadám Forza Horizon či The Crew. Apriori si ale nemyslím, že je to vyloženě špatně, protože poslední GRID vyšel minulý rok a letos tak Codemasters žádnou arkádovou silniční hru v kalendáři nemají. Dvojka Project CARS navíc byla svému předchůdci až moc podobná, takže já každou změnu směru větru docela vítám, když jednodušší pojetí trojky může navíc přilákat větší skupinu zejména konzolových hráčů než kdy dříve.
Pod zkušeným dohledem
Šéfem Slightly Mad je velezkušený Ian Bell, který pracoval již ve starých dobrých SimBin Studios, autorů kdysi slavných sérií GTR: FIA GT Racing Game a RACE, zatímco jedním z hlavních designérů třetího dílu byl veterán ze zrušených Evolution Studios Paul Rustchynsky. Ten se zase podílel na značkách MotorStorm a Driveclub, zatímco jeho poslední pokus OnRush (naše recenze 5/10) dopadl neslavně. Každopádně své arkádové kořeny rozhodně nezapře. Paul ovšem před pár měsíci vzal dráhu a nyní už je členem švédských Avalanche Studios, autorů Generation Zero, Just Cause, RAGE či theHunter.
Na oltář nového arkádového směrování Project CARS 3 padlo za oběť opotřebení pneumatik, spotřeba paliva, pitstopy, v kariéře jakékoli tréninky, kvalifikace a volba délky závodů, poruchy vozů a výraznější poškození s vlivem na jízdu, protože to je nyní pouze lehké a kosmetické. Z minulých dílů Project CARS ve trojce již nenajdete ani rallycross ani motokárky. Nicméně jako základ se stále používá solidní a výkonný Madness engine z druhého dílu, takže tu naštěstí nechybí dynamické počasí, změna denní doby, a i ta inovativní volba ročního období. Změna počasí ale probíhá dost zrychleně, takže se liják spustí takřka okamžitě (aby vůbec stihla ve zdejších velmi krátkých závodech zmoknout vozovka), přitom vliv na jízdní vlastnosti je oproti dvěma předchůdcům samozřejmě minimální.
Výpočetní model pneumatik STM (Seta Tyre Model) sice stále vychází z pokročilých algoritmů použitých ve dvojce, tedy s několika nezávisle simulovanými vrstvami pláště, ale již v něm neprobíhá počítání teploty v reálném čase jako dříve. Místo toho je pro každé podmínky na trati stanovena a dosazena nejvhodnější teplota, takže si gumy za všech okolností drží tu nejlepší možnou přilnavost. Výsledkem je sice jasně arkádový a oproti předchůdcům citelně zjednodušený jízdní model podobný jízdě ve vzpomínaném druhém Shiftu, ale na druhou stranu je dokonale přístupný a po chvíli cviku k němu nepotřebujete vůbec žádné asistenty, o nutnosti volantu ani nemluvě.
Ani si nevzpomínám, kdy se mi naposled stalo, že se mi řídilo pohodlněji s ovladačem než s volantem. Celé ovládání je v Project CARS 3 nově dokonale přizpůsobeno na míru ovladačům, přičemž je jedno, jestli máte v ruce Dualshock 4, xboxový či jakýkoli dvoupáčkový počítačový joypad. Odezva je rychlá, řízení přesné, což ještě podporuje zvýšená přilnavost vozů, které jezdí v porovnání s předchůdci takřka jak po kolejích, nicméně jsem hodně rád, že si autíčka stále zachovala svoji hmotnost. I nějaká ta fyzika jízdy je tu stále cítit, takže se v zatáčkách vozítka nechovají jako papírové krabičky na kolech. Nastupující smyk lze krásně korigovat, případně s klepnutím na ručku i přímo bezpečně vytvářet, což vám v utažených zákrutách může pomoct k rychlejším průjezdům a nasměrování do apexu při nedotáčivosti.
Příjemné řízení
Na můj vkus má trojka v arkádových mantinelech jeden z nejlepších jízdních projevů současnosti a věřím, že si zde dobře zajezdí i méně nadaní a mladší hráči, kteří by jinak v minulých dílech brousili svodidla a šněrovali vozovku od jednoho kraje k druhému. Je to prostě zcela něco jiného než u minulé dvojice Project CARS, a tak je k tomu nutno přistupovat. Na začátek vás tady přivítá průvodkyně, která všechny funkce zdlouhavě vysvětluje (prý nová funkce pro nováčky), naštěstí se její dialogy dají ukončovat. Výtku bych ovšem měl k automatickému řazení, jež do stoupáků motor zbytečně podtáčí a neumí si správně podřazovat jako kdyby si i hra hrála na nízké emise, ovšem i při automatu si můžete řadit stále sami, takže se padající otáčky naštěstí dají tímto vyřešit.
Pokud si chcete jen tak sami zajezdit, tak pro tyto účely má Project CARS 3 připraven režim Custom Event. Vybrat si lze z tréninku nebo závodu na 1 až 99 kol až pro 32 účastníků dokonce i na konzolích! Volba denní doby je nyní zjednodušena na přednastavené časy (rozbřesk, ráno, večer, noc apod.), stále je přítomný výběr ročního období, zatímco počasí si volíte na start a cíl samostatně od jasna po bouři. Těchto možností času a nečasu je nyní jen 7, což není zdaleka tolik jako ve dvojce, jež nabízí dokonce 17 předvoleb počasí. V tomto jediném režimu rychlé jízdy lze zakázat jinak velmi přísné penalizace (na ně ještě přijde text), přičemž pořadí na roštu je také volitelné (první, poslední, střed a náhodně), protože jak jsem již předeslal, v sólo hře byly vypuštěny kvalifikace.
Pokud přejdu klasické závody v online multiplayeru s možností vytvoření vlastního lobby (rozdělenou obrazovku tu nehledejte), novinkou v tomto režimu jsou denně, týdně a měsíčně aktualizované asynchronní časovky do online žebříčku nazvané Rivals, jejichž specialitkami jsou dynamické stínové vozy až tří nejbližších hráčů před vámi, což přispívá k větší soutěživosti a atraktivitě online jízd proti stopkám. Musím potvrdit, že tyto jízdy proti duchům jsou nesmírně adrenalinové a tuze zábavné. A navíc pro tento režim na konzolích nepotřebujete placené účty PlayStation Plus a Xbox Live Gold. Ze dvojky nový díl přebírá a dále rozvíjí závodní online licence. Bodíky se vám počítají ze dvou veličin, a to, jak se na tratích chováte k ostatním jezdcům a jak čistě jezdíte. Nově se pak na tomto základě rozhazují hráči do internetových jízd v rámci matchmakingu.
Kvalifikace tu existuje, ovšem výhradně pouze v rámci plánovaných online závodů Scheduled Events. To jsou soutěže vypisované na určitý pevný termín, do nichž se musíte napřed zaregistrovat a pak zajet kvalifikaci, jež rozhodne o vašem postavení na startovním roštu. Tedy velmi podobný koncept, jaký má např. iRacing. Opět se hráči rozdělují do výkonnostních skupin podle jejich skóre závodní licence. Ještě doplním, že maximum v online režimech je na konzolích 20 účastníků, zatímco na PC je to až 32 jezdců na roštu.
Všechno za peníze
Zajímavě je pojatá kariéra, která se od stejné kolonky v minulých dílech výrazně odlišuje. Zatímco minule jste šplhali po šesti úrovních a v jedničce po osmi, nyní je váš postup rozdělen dokonce do tuctu sekcí patřících vždy určité skupině automobilů. V těchto skupinách se celkově skrývá více než 190 závodů, jízd a turnajů, které vám při zajíždění všeho na 100 % zaberou přes 40 hodin za volantem. Zpočátku máte odemčenou pouze úvodní sekci Road E, tedy komerčních silničních automobilů třídy E. Nejsou to ovšem malá prdítka segmentu A/B, jak to často bývá ve Forze či Turismu, nýbrž již docela slušné kárky střední třídy typu Toyota GT86 a Honda Civic TypeR. Přes další kvarteto tříd (sekcí) stále výkonnějších cesťáků a sportovních vozidel se nakonec dostanete až k vrcholným hypersportům a trojici tříd GT závodních vozidel s tradičním vrcholem v podobě prototypů Le Mans a monopostů Dallara formule Indycar.
Specifické je, jak si všechny vyšší třídy a další sekce kariéry odemykáte. Jestliže jste minule měli všechny závodní třídy již od začátku plně přístupné, nyní trojka již tak štědrá není. Za dobré výsledky klasicky sbíráte zkušenostní bodíky a zvyšujete svoji úroveň. Podobně získáváte zkušenostní body i k vozidlům, s nimiž úspěšně závodíte. Další body navrch dostáváte za plnění déletrvajících milníků, jako že zajedete určitý počet závodů nebo xkrát vystoupáte na pódium.
Peníze, zde zvané kredity, ale nedostáváte automaticky, ale teprve za dosažení nové zkušenostní úrovně, takže kreditů hlavně v prvních hodinách nemáte dostatek. Tudíž si za ně nemůžete hned koupit vysněný vůz, navíc se vám automobily, ještě rozdělené do 30 výkonnostních tříd, v prodejně stejně opět zpřístupňují až za dosažení určité úrovně. Jenom pro ilustraci. Za první závody a nové levely vyděláváte kolem 6.000 kreditů, přičemž nejlevnější vozy stojí kolem 20.000 a nejdražší prototypy a monoposty hodně přes půl milionu. Do začátku ale samozřejmě tu třicku na první vůz dostanete.
Jelikož v kariéře chybí kvalifikace, tak startujete vždy z poloviny roštu, který se rozjíždí jak statickým odstartováním, tak i letmým. Samozřejmě ani zaváděcí či oslavná kolečka tu nemají místo, protože většinu závodů odjedete v rychlém sledu typicky za několik málo kol. Jezdí se tu také jedním směrem z bodu A do B, o časovkách jsem již psal, ale najdete tu také další skopičiny, jako např. zbourávání bloků v cestě na body zvané Breakout, což je jasný odkaz na režim Joyride z DIRTu 4 od Codemasters.
Sbírání zkušeností i bez vítězství
Jestli si pamatujete, tak v Shiftu vyděláváte zkušenostní body také za správné projetí zatáčkami, čistou stopu či vedení v závodě. Velmi podobný systém odměn nabízí i Project CARS 3. Každý závod vypisuje tři úkoly, za jejichž splnění získáte zkušenostní body přímo při jízdě a nikoli jen při postupu na novou úroveň. A právě za splněné úkoly si odemykáte nové sekce kariéry. Kupř. musíte během časového limitu čistě předjet daný počet soupeřů, projet ideální stopou určitý počet zatáček, překonat určenou rychlost, případně jen prostě dokončit závod. V časovkách jste odměňováni za dosažení předepsaného času a v turnajích na více závodů třeba za pódiová umístění či dosažení bodů v celkovém pořadí.
Z toho je patrné, že i když je Project CARS 3 arkádovější povahy, tak až pedantsky dbá na fair play a čistou jízdu, což se mi s tímto pojetím závodů dost pere. Soupeři totiž jezdí dost rozevlátě, neberou si servítky, byť jejich agresivita jde nastavit v 5 a jejich obtížnost v 7 stupních. Nicméně dvojka umí oboje přizpůsobit naprosto plynule v rozsahu 0-120, respektive 0-100 stupínků. Raději bych dostával větší odměnu za první místa a pódium než za tyto vedlejší úkoly, z nichž třeba ty čisté zatáčky v chumlu rozdováděných soupeřů kolikrát nemáte šanci splnit.
Stačí bleskové vyjetí vně trati nebo otření o svodidla a již se vám buď nezapočítá čas kola v časovce, nebo vás hra v závodě dočasně zpomalí a zprůhlední, takže soupeři za vámi skrze vaše auto projedou vpřed. Občas mě tyto striktní penalizace v kariéře, jež nejdou nijak vypnout, pořádně štvaly, protože protivníci čistě vůbec nejezdí a kolikrát to zapíchnou do bariéry klidně uprostřed zatáčky, načež nějaký reálný vláček rychlé stopy tu vůbec neexistuje. Všichni to perou všude možně, co to dá. Project CARS 3 je evidentně určen pro co nejširší publikum a roztrubuje svoji přístupnost, ale těmi extrémně přestřelenými penalizace to zase všechno popírá.
A zase ty chechtáky
Pokud nechcete čekat, až splníte předepsaný počet úkolů na odemčení dalších tříd, můžete si vyšší sekce kariéry okamžitě odemknout za kredity. Jejich ceny se pohybují od 20.000 do 50.000 kreditů, což není málo a musíte si také dávat pozor, aby vám pak peníze nechyběly na praktický tuning a vylepšování vozidel. Každé auto podobně jako ve forze charakterizuje jeho výkonový index zde zvaný PIR (Performance Index Racing). Pokud nemáte na výkonnější vůz a soupeři vám ujíždějí, tak kromě ponížení jejich obtížnosti je nejlevnější cestou, jak vylepšit výkony stávajícího, nákup nových a výkonnějších dílů. Nové ráfky a gumy zlepší přilnavost, zatímco nové sání či vstřikování zase akceleraci a maximálku. Každý komponent stojí jen pár stovek či tisíc kreditů, což je fajn, a vylepšování je pojato maximálně jednoduše, aby mu snadno porozuměl kdokoli.
Díky montáži nových dílů se s původně slabým vozítkem klidně můžete dostat až do daleko vyšších tříd vozů, takže si musíte dávat pozor, abyste hranici PIR pro vaši třídu závodů nepřekročili. Úplnou novinkou v sérii je jednak jednoduchý editor vašeho jezdce a jednak již rozsáhlejší editor vzhledu automobilů, byť širokých možností v sériích Forza ani zdaleka nedosahuje. K dispozici je míchání laků, editace vzorů a polepů, přizpůsobení čísel a registračních značek, výměna ráfků a výběr z bočnic pneumatik, stejně jako několik hotových designů, vše navíc zadarmo. Ale je velká škoda, že hra neumožňuje sdílet hráčské designy. Pouze si své výtvory můžete uložit.
Velmi solidní je grafika zejména na PC a za dne relativně i na obyčejné PS4, zatímco při horších světelných podmínkách je obraz na PS4 už dost odpudivý (takřka na nízké úrovni Assetto Corsa Competizione – naše recenze PS4 verze 5/10) a hra se začne cukat. Project CARS 3 je na PC hezčí než poslední GRID z minulého roku, nicméně hra je zejména při dešti docela náročná, pokud nastavíte grafiku na max.
Krátce jsem hrál na PC s komponenty Intel i5 3,5 GHz, 32 GB RAM a NVIDIA GeForce GTX-1080 8 GB, přičemž na nejvyšší Ultra předvolbu obrazu se hra v rozlišení WQHD (2560 x 1440) už mírně trhala a snímkování výrazně klesalo pod 50 snímků. NA PC nečekejte podporu technologie ray tracing ani DirectX 12 a kupodivu chybí i nastavení vyhlazování, nicméně na rozdíl od posledního DIRTu či nového WRC 9 zase hru spustíte i na Windows 8. Virtuální realitu pak trojka opět podporuje pouze na PC.
Více aut, méně silnic
Všechny tratě a auta jsme představili v nedávné novince, tak už jen telegraficky. V garáži, resp. v showroomu, kde se vozidla nakupují, najdete celkem 211 strojoven, což je o 22 kousků více, než měla při startu dvojka. Auta mají slušné a funkční interiéry, dobře posazené kamery uvnitř i venku i volný náhled kolem vozidla. Tratí je 51 ve 121 variantách, což je ale oproti minulému dílu úbytek o 12 lokací. Z velké části se i do třetice jedná o znovu recyklovaná prostředí z obou předchůdců.
Zbrusu nová je testovací tovární trať Ferrari Fiorano v Maranellu, městský okruh Havanou, Interlagos, Jerez, testovací trať Porsche v Lipsku, pouštní Monument Valley, Mugello, centrum Šanghaje a Toskánsko. Z těchto čerstvých tratí je moc hezké Toskánsko a stylová zase kubánská Havana. Mezi lokacemi nechybí ani současný brněnský okruh. Na českou stopu pak narazíte i při závodech, protože často soupeříte proti českým jménům, mimo jiných patřící necelé dvacítce českých vývojářů, kteří se na výrobě Project CARS 3 podíleli. Velmi příjemná je také hudba pod taktovkou zkušeného Stephena Baysteda, jenž je tak podepsán pod muzikou celé série Project CARS.
Stále dobré, ale horší předchůdců
Ač se mnou skalní fandové původní dvojice Project CARS asi nebudou souhlasit, tak nové směřování série z trojky špatnou hru rozhodně neudělalo. Je ostatně určená někomu úplně jinému. Trojka mě baví více než podobný GRID z minulého roku, ale to, že první díly CARS jsou daleko pečlivějšími a vyspělejšími hrami, o tom se asi nemusíme přít. Proto novinku sice považuji za nejslabší díl řady, ale o žádný propadák se i tak nejedná a nejeden méně náročný hráč, který chce prostě jen rychle a bez okolků závodit, tu najde svojí řidičskou nirvánu.
Jenže třetí Project CARS vstupuje do daleko ostřejší konkurence než kdy předtím. Máme na trhu stále lepší Gran Turismo Sport, na výběr je z mnoha silničních i otevřených titulů Forza Motorsport/Horizon, vzadu se neúnavně hlásí všeobjímající The Crew a z vlastní stáje si Project CARS 3 konkuruje se sérií GRID. Přitom skoro každá z uvedených her je v něčem podstatně lepší. Turismo je v rámci PS4 graficky zcela jinde, Forzy Motorsport nabízí kupř. výrazně širší garáž, zatímco Horizony s The Crew rozlehlý a svobodný svět bez mantinelů a u The Crew 2 navíc i závodění ve vzduchu a na vodě.
Project CARS 3 jezdí velmi solidně a ani obsahově vyloženě neskrblí, takže v interním souboji to v ringu proti GRIDu ročníku 2019 určitě o fous vyhraje, ale nevidím v něm jedinou věc či funkci, kterou by své konkurenty převyšoval, aby dosáhl na mety nejvyšší. Králem pohodového závodění tak nadále zůstává řada Forza Horizon, ale pokud hledáte velmi přístupné, a hlavně bezproblémově ovladatelné závody, kdy se o nic nemusíte starat, tak s novým Project CARS 3 chybu rozhodně neuděláte.
Konzolové krabičkové verze pro PS4 a X1 si zakoupíte na Xzone.cz:
Verdikt
Nový, jednodušší a výrazně přístupnější směr série Project CARS sice skalní fandy první dvojice her vůbec nepotěší, ale zase osloví ty hráče, kterým minulé díly připadaly moc náročné. Arkádovější trojka je sice i do třetice solidním titulem, ale vyšší kvalitě svých dvou předchůdců se snad kromě pohodlnějšího řízení s ovladači vyrovnat nedokáže.
