Tohle si musíte zahrát!
Když se před dvěma roky objevil Resident Evil 7, bylo jasné, že se po rozporuplně přijatém šestém díle jedná o směr, kterým by se měly další díly série ubírat. Sedmička sice byla akční, ale zároveň nabídla neskutečně silnou atmosféru kombinovanou s neustálou potřebou přežít. Během čekání na osmý díl by ovšem nebylo od věci podívat se zpět do minulosti, a tak se vracíme k legendární dvojce z roku 1998 v úplně nové podobě.
- Vychází na: PC, PlayStation 4 (recenzovaná verze), Xbox One
- Datum vydání: 25. ledna 2019
- Žánr: Hororová akce
- Česká lokalizace: Ne
Klasika v novém kabátku
Předělávky starších titulů jsou tu především pro hráče, kteří s nimi neměli tu čest v letech jejich vydání, v mnoha případech ovšem potěší i ty, jenž si je zahráli v jejich původní podobě. Je tu však jedno velké ale. Remaky představují velký risk, pokud se k nim nepřistupuje s dostatečnou citlivostí k originálu. Může se tak lehce stát, že hra přizpůsobena pro nejnovější generaci je úplně jiná než její léta stará předloha. Jinak se hraje, jinak vypadá. Zkrátka dobře, některé remaky jsou natolik invazivní, že mohou, byť nechtěně, vzít hře to, co je pro ni stěžejní. Její osobnost.
Nesmíme ovšem zapomínat na ty remaky, které dovedou vzít léta starou hru, dát jí novou podobu a možná pár příjemných inovací navíc, ale to hlavní, totiž atmosféru, dovedou i po letech udržet na výbornou. Pro příklad mohu uvést nedávný remake Shadow of the Colossus, který předvedl, jak se má taková herní předělávka dělat. Kam však spadá remake Resident Evil 2? Nepochybně do té druhé skupiny. Jedná se o poctivý kus práce, kterému byla věnována královská péče, a je to znát na každém kroku.
Leon a Claire
Začínáte na benzínové stanici, kde se potkává Leon S. Kennedy, nová posila policejního sboru Racoon City, a Claire Redfield, která ve městě hledá svého bratra Chrise, jenž je ve službách speciální jednotky S.T.A.R.S. Už na začátku je ale oběma jasné, že něco není v pořádku. Město je plné nakažených lidí, na každém rohu číhá smrtelná hrozba a nade vším visí zlověstný otazník v podobě tajemné korporace Umbrella.
Je na vás, jestli si hru projdete za Leona nebo Claire, já bych vám však doporučil obojí. Cesty obou se v rámci příběhu schází a zase rozchází, a ačkoliv se na začátku může zdát, že příběhově se moc neliší, není to tak úplně pravda. Potkávají jiné lidi, získávají jiné předměty, navštěvují odlišné lokace. I to jsou důvody, proč dát šanci jak Leonovi, tak Claire.
Příběh samotný dovede zaujmout především skvělým vyprávěním, které se soustředí na velice dobře napsané dialogy a menší množství postav se silným charakterem. To dává prostor několika vhodně načasovaným příběhovým zvratům, které pracují s dnes už typickými motivy. Ty ale v tomto případě vůbec nepůsobí okoukaně, spíše svým použitím překonávají většinu filmů a her s podobnou či stejnou tematikou.
Management na úrovni
Jedna z prvních věcí, kterou v rámci hraní Resident Evilu 2 potkáte a která vás bude provázet až do jeho konce, je správa titěrného herního inventáře. Ten sice budete moci rozšířit, pokud najdete vaky ukryté v sejfech a zamčených skříňkách, ale nečekejte, že si do kapes nacpete vše, co se kolem povaluje. Hra vás totiž sadisticky nutí si vybrat, co si nechat, a co ne. Chcete mít více léčení a munice? Dobrá, ale pokud najdete klíčový předmět a máte plné zdraví, počítejte s tím, že budete muset drahocenné bylinky doplňující zdraví zničit. Nebo naopak chcete mít více klíčů? Pak se připravte na to, že ve střetech s nepřáteli moc nepochodíte. Hra vám sice jako východisko nabízí možnost nepotřebné předměty ukládat do bezedné truhly, těch ovšem není moc, ale stejně jako v sedmém díle jsou sdílené. Není tak problém do nich uložit to, co budete potřebovat až v pozdějších fázích hry.
Samozřejmě se při hraní neobejdete beze zbraní. Arzenál není bůhvíjak rozmanitý, ale každý nový přírůstek se počítá. Možná také proto že na začátku máte k dispozici jen pistoli, se kterou musíte být pekelně přesní, jelikož vás každý výstřel stojí drahocenné náboje. Postupem času se vám ale do ruky dostane i mocná brokovnice, plamenomet a pár dalších. To ovšem neznamená, že se z vás stane nezranitelný zabiják všech nakažených potvor, co kolem pobíhají. Municí je potřeba šetřit, protože je jí pomálu a hra vás tak nutí přemýšlet nad tím, má-li cenu se vůbec do souboje pouštět. Nutnost přežít je tak rázem o to více stresující ve chvíli, kdy se rozhodnete nebojovat a lokaci jen proběhnout, ale krvelačné okolí vás neúnavně pronásleduje.
Vše je navíc umocněno všemožnými hádankami a puzzly rozesetými po mapě. Právě ty jsou jednou z hlavních věcí, která vám připomene, že hrajete starou klasiku v novém kabátku. Musíte najít klíč, abyste se dostali do místnosti s předmětem, kterým otevřete dveře, kde je další předmět, kterým otevřete další dveře, a tak dále. Abyste tak hrou prošli, budete muset přemýšlet nad tím, kde jste byli a co jste tam našli. Někomu takový přístup nemusí sednout, ale nutnost myslet a následně daný nápad aplikovat v okamžicích, kdy vám hra nedá ani chvíli odpočinku vás dokáže napnout jako žádný jiný současný titul.
Mimo to vás ještě čeká hledání map, zápisků a záznamů, míchání střelného prachu různé kvality a různobarevných bylinek. Zkrátka a dobře, po stránce mechanik vše funguje na výbornou a remake si v tomto směru zachovává ducha léta starého originálu.
Nepředvídatelná smrt
Čím se ale naopak dvojka od původní hry liší, je samotný přístup ke hratelnosti. Ta v sobě mísí staré s novým a umně do hry přidává více akce. Možná se tak stalo kvůli tomu, že autoři z Capcomu v rámci změn přistoupili k ráznému kroku a statickou kameru z původní hry přesunuli za pravé rameno hlavního hrdiny. Veškeré dění na obrazovce je tak přehlednější, a proto vám nic neunikne, a také se vám nestane, že byste se někde zasekli nebo vyloženě nevěděli, kam jít. V různorodých lokacích, kterými se budete během několika hodin hry proplétat, na vás číhají všemožná nebezpečí, která představují staří známí zombies, lickeři, nakažení psi a pár dalších. A pak je tu ještě Mr. X, Tyrant, který vás relativně brzy bude pronásledovat takřka na každém vašem kroku a snažit se zbrzdit váš další postup.
Jestliže se vám, pamětníkům originálu, zdá, že výčet nepřátel je poněkud chabý, máte pravdu. Ne všem byl dán v remaku prostor, ale to nutně nemusí být důvod k tomu jej hned odsuzovat. Vývojáři si totiž s nepřáteli dali opravdu hodně práce a pokud si dáte chvíli na to je pozorovat, zjistíte, že se chovají velice nepředvídatelně. Takoví nemrtví se například tváří líně, šourají se po chodbách nebo prolézají okny (která je ideální zabednit, pokud na to zrovna máte materiál) a vám se proto může zdát, že zabít je bude hračka, jenže opak je pravdou. Z nemotorných lenochů se totiž mohou ve vteřině stát rychlí zabijáci, kteří jsou schopni vás překvapit tím, že se na vás lačně vyřítí zezadu. A to se bavíme jen o těch nejobyčejnějších příšerách, které ve hře jsou.
Mně dělali největší problém lickeři. Ti totiž slyší skoro každý váš krok a musíte se tak pohybovat co nejtišeji a modlit se, ať nejdou kolem vás nebo vám ze stropu neskočí na záda. Pak je vaši jedinou záchranou buď nůž, který lickerovi a nemrtvým můžete zarazit do krku, nebo granát v inventáři. A co se samotného Tyranta týče, do určité části hry ho lze pouze na chvíli zneschopnit výstřely do hlavy, jelikož je takřka nezranitelný a dovede projít vším, co mu stojí v cestě, ať už se jedná o prosté dřevěné dveře nebo tvrdou zeď. Pokud vás chytí, a věřte, že chytí, jeho bezvýrazná tvář vás bude nezaujatě sledovat, zatímco vám bude svírat hrdlo v ocelově pevném sevření.
Hezky a poctivě
Hru jsem odehrál na svojí PlayStation 4 bez sebemenších technických potíží. Dvojka používá engine ze sedmého dílu a vypadá překrásně. Cut-scény a animace jsou na nadprůměrné úrovni, textury si povětšinou drží stabilní ostrost a všechny objekty jsou dobře vymodelovány. I těm dílčím, jako jsou klíče, medailony a bylinky, byla věnována dostatečná péče a nepůsobí levným dojmem narychlo vykonané práce.
Největší zbraň grafického zpracování dvojky však nespočívá ani ve kvalitních efektech, kterých uvidíte hned několik. Když odhlédneme od kouře, ohně a vody, od detailních obličejů s realistickou mimikou a propracovaných zbraní, zbyde nám jeden z nejlepších modelů poškození, jaké jsem za poslední roky viděl. Každé zranění, které vy nebo váš nepřítel utržíte, je vidět a má svůj krvavý efekt. I proto se vám může klidně stát, že budete nevěřícně zírat na to, jak váš výstřel mířený na rameno přesně v tom místě tvoří tržnou ránu, která nejenže vypadá, ale i působí skutečným dojmem. Anebo můžete protivníkovi prostě ustřelit nohu, ruku nebo klidně obojí a sledovat, jak se k vám marně snaží dokulhat či doplazit. I další animace jsou podobně unikátní. Autoři například nezapomněli na to, že Leon se drží za bok a zpomaluje, když je zraněný, ale jako třešničku navrch nám přidali ještě řezné rány a poškozené oblečení.
Skřeky nakažených
Po zvukové stránce si Resident Evil 2 také zachovává určitý typ výjimečnosti. Neslyšel jsem děsivější řev zombíků a šramocení lickera také dovedlo řádně vyděsit mne i mé okolí, ale nejvíce si s mou myslí pohrávalo Tyrantovo dupání, ozývající se po všech místnostech, matoucí můj sluch a mé smysly.
Právě to tvoří nedílnou složku herní atmosféry. Všemožné zvuky, které budete slyšet, ať už padající nábytek, rozbíjející se okna, dešťové kapky zvonící o kovové okapy, to vše dokáže nalomit vaši víru v to, že vším projdete bez úhony. Samotnému vyznění hry pomáhá i soundtrack, který v akčnějších momentech hry vyjadřuje napjatost celé situace nebo naopak její zoufalost.
Skoro bezchybný
Jsme skoro na konci recenze a z předchozích odstavců by se mohlo zdát, že remake Resident Evil 2 nemá žádnou vadu na kráse, a skoro tomu tak je. Hře fakticky neprospívá jen jediná věc. Při opakovaném úmrtí vám nabídne možnost snížit si obtížnost, a nevadilo by, kdyby to udělala jednou, jenže pokud umřete zase, udělá to znova. A znova. A znova. A tak se vám může teoreticky stát, že nechtěně vyberete nižší obtížnost a celý průchod si zkazíte.
Hra totiž zkoumá, jak ji procházíte, a na konci vám pak sdělí výsledný herní čas, zvolenou obtížnost a dá vám známku. Horší známka tak může být jedním z hlavních důvodů ji projít znovu. A to nejen za Claire, ale i na takzvaný Second Run a další dvě bonusové obtížnosti, kdy jsou hádanky těžší a nepřátelé odolnější, ale hlavně se vám díky tomu odemkne pravý konec hry, což rozhodně stojí za to.
Resident Evil 2 tak dává obrovský prostor znovuhratelnosti, která je navyšována honem za velkým množstvím bonusů a achievementů. Z krátké jednohubky se tak rázem stává záležitost zabírající desítky hodin času. Noví hráči na první projití budou potřebovat zhruba 10 hodin, ostřílení veteráni s dobrou pamětí z originálu dokážou hrou projít za 7, možná 6 hodin.
Konec?
Ke hraní Resident Evil 2 jsem přistupoval s tím, že mě předělávka dvacet let staré hry nemůže ničím překvapit a už vůbec ne vyděsit tak, jako to dokázala sedmička. Jenže opak je pravdou. Dvojka totiž předvádí, jak se má dělat správný remake, který děsí s nebývalou krutostí, co vás dovede nejednou zvednout ze židle. Jedná se o předělávku věrnou originálu, která snoubí akční prvky novějších dílů se staršími postupy a nutí hráče přemýšlet.
Jestli si tedy některá hra zaslouží absolutní hodnocení, je to právě remake Resident Evil 2. Už jenom za odvahu vývojářů, kteří vzali dvacet let starou hru a udělali z ní kousek, který může směle konkurovat současným titulům. A vůbec nevadí, že v poslední době her se zombíky vyšla celá řada.
Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Technicky i graficky dokonalý titul dokazující, že předělávky starých titulů tu nejsou jenom pro herní pamětníky, ale i pro mladší hráče.
