Žánr jako stvořený pro virtuální realitu.
Ačkoli na plnohodnotné pokračování série Sniper Elite si budeme muset ještě nějakou tu dobu počkat, získali jsme díky Sniper Elite VR možnost se ještě jednou vrátit do prosluněné Itálie. Tentokrát se vžijeme do role partyzána, který coby dědeček vypráví hratelné zážitky z partizánského odboje vůči německé okupaci. Jak se ale VR prvotina této série povedla? Inu, na to si odpovíme v této recenzi.
- Platforma: PCVR, Oculus Quest, PSVR – recenzováno na Oculus Quest 2
- Datum vydání: 8. července
- Vývojář: Just Add Water
- Vydavatel: Rebellion
- Žánr: stealth-akční střílečka z pohledu první osoby
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: Oculus Quest: 4 GB, PCVR: 14 GB
- Herní doba: přibližně 5 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: digitální
- Cena: 660-799 Kč v závislosti na platformě
Příběh z války
Jak jsem již nastínil v úvodu, tak příběh je skutečně vyprávěn z pohledu starce, který kdysi spolu s ostatními partyzány vedl odboj vůči německé okupaci. Ten vás vždy uvede do děje během načítání mise a dále vám sdělí své pocity během klíčových událostí. Největší roli má ale ve svém domově, který slouží jako jakési interaktivní menu, kde si můžete volit vybavení na další misi a za pomocí otáčení stránek knihy také volit mise samotné.
Příběh v této podobě je zcela zbytečný.
Příběh je ale bohužel jednou z nejslabších částí hry. Jeho vyprávění je velmi nešťastné, celý děj je naprosto nezajímavý a předvídatelný. Dalším problémem je, že k žádné postavě si kvůli nevydařenému scénáři není možné vytvořit jakýkoli vztah.
Pozdější mise jsou uzamčené do doby, než splníte všechny výzvy v těch předchozích.
Tím nejpodivnějším rozhodnutím je ale uzamčení příběhu za nutnost plnění všech výzev v jednotlivých misích. O tom jsem ale na začátku hry neměl ani ponětí, a tak jsem nic netušíc postupoval příběhem, když tu najednou mě hra zastavila a přinutila mě všechny mise dokončit úplně, jen aby se mi odemkla další část příběhu. To znamenalo opakování misí v délce přibližně tří hodin, které jsem navíc musel mistrně odehrát kvůli tomu, abych vůbec mohl ve hře pokračovat. Chápu, že se vývojáři snaží docílit pocitu výzvy, ovšem uzamčení příběhu dle mého názoru není tou správnou volbou.
Nejpůsobivější VR odstřelování
Když jsem před několika měsíci rozehrál nový Medal of Honor: Above and Beyond, byl jsem v šoku nejenom z toho, jak nedodělaně celá hra působí, ale také ze zpracování odstřelovačích pušek. Zatímco celá hra byla kvůli virtuální realitě, až na všudypřítomné technické problémy, vtahující, při pokusu o použití odstřelovací pušky následovalo nemilé překvapení. Hra se transformovala do 2D zobrazení a místo pohledu na detailně vymodelované náměstí jsem viděl jen černě ohraničený plochý kruh, který mě okamžitě z veškerého ponoření do světa vytrhl. A právě tento, pro MoH problematický, aspekt hry zvládli vývojáři ze studia Just Add Water poměrně dobře.
Virtuální realita se pro tento typ hry skvěle hodí.
Virtuální realita je pro hru za odstřelovače jako dělaná – není zde mnoho rychlého pohybu, lokace jsou malé a zacházení se zbraněmi působí skvěle (ačkoli na špičku VR produkce nedosahuje). Mezi silné momenty patří například realistické přebíjení zbraní během velmi vypjatých scén.
Zapomenout však můžete na nastavování optiky a podobné vychytávky prohlubující hratelnost, které známe z předchozích číslovaných dílů série. Zde se zkrátka jen podíváte do optiky a pakliže při střelbě na větší vzdálenosti alespoň trochu nadměříte, trefíte. Poslední vadou na kráse je absence jakkoliv propracovanějšího boje na blízko.
Interakce se světem a herní prostředí
Co se týče interakcí, které jsou pro dobrý pocit z tohoto typu her ve VR zásadní, tak zde vývojáři udělali dle mého názoru velikou chybu. Svět totiž takřka vůbec interaktivní není. Můžete sbírat munici a dopisy, čas od času se dostanete k interakci s klíčovým předmětem – otočíte ventil či něco podobného a v pozdějších částech hry můžete na nepřátele shodit nějakou tu past. Zde ale interakce končí. Kromě toho bohužel chybí i kopírování prostředí rukou, které můžeme znát například z Lone Echo či Half Life: Alyx. Ruka se tak zde nezastaví o stěnu či stůl, ale projde skrz.
Interakce s prostředím zde téměř neexistuje.
Design úrovní mi v první třetině hry přišel velmi špatný. Jednalo se takřka výhradně o velmi malé lokace a nebo mise, ve kterých je cílem ubránění daného objektu. Po první třetině hry se úrovně citelně rozrostou a nabídnou vám mnohem více volnosti k jejich splnění.
Grafické zpracování a technická stránka hry
Vizuální zpracování hry je na platformě Oculus Quest 2 nadprůměrné, i tak ale hra kvůli mobilnímu HW vypadá celkem zastarale, což se plně projevuje na PCVR verzi, kterou jsem měl také k dispozici. Ta se oproti verzi pro Quest liší vyšším počtem polygonů na herních modelech, lepším nasvícením, místy ostřejšími texturami a namísto prosté textury je zem skutečně pokryta trávou. V přímém porovnání jsou si ale obě verze velmi podobné a například s již zmiňovaným Lone Echo či HL: Alyx se hra co do vizuálního zpracování nedá vůbec porovnávat.
Na technické problémy jsem narazil jen výjimečně. Nepřítel mě občas zasáhl navzdory tomu, že byl schovaný za zdí a některé předměty nešly na první pokus uchopit.
Verdikt
Ve výsledku si bohužel jen stěží vybavím něco, co dělá hra opravdu dobře – většina aspektů je zkrátka zcela průměrná či lehce nadprůměrná. Jedná se o první SE pro virtuální realitu a je to ze hry opravdu cítit. Pochválit tak mohu jen zábavné odstřelování a některé pozdější úrovně, pro jejichž odemčení však budete muset splnit veškeré výzvy těch nepříliš dobrých misí úvodních.
