Neuvěřitelně kreativní a odladěný zážitek pro dva hráče.
Recenzi jsme zpracovali také ve formě videa.
Když byla na loňských The Game Awards představena hra Split Fiction, všichni věděli, že to bude jedna z „těch“ her, které budeme v následujícím roce vyhlížet nejvíc. Stojí za ní totiž studio Hazelight v čele s velmi výstředním kreativním ředitelem Josefem Faresem, právě tento tým vytvořil kooperativní tituly A Way Out a It Takes Two, které v roce 2021 vyhrálo hlavní cenu za hru roku. Tentokrát se však tvůrci ze švédského studia rozhodli posunout své nápady ještě o úroveň výš.
- Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze – PS5 Pro), Xbox Series X|S
- Datum vydání: 6. 3. 2025
- Vývojář: Hazelight Studios
- Vydavatel: Electronic Arts
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ano, lze hrát pouze ve dvou, k dispozici online i lokální co-op
- Dat ke stažení: 79 GB
- Herní doba: ~12 hodin
- Cena: 1 299 Kč (Alza)
Uvězněny ve vlastních světech
Ve Split Fiction se vžijete do rolí dvou spisovatelek: Mio Hudson, která píše především sci-fi literaturu, a Zoe Foster, jež se zaměřuje na fantasy. Obě se čirou náhodou ocitnou ve stejný čas ve vydavatelství pana Radera, kde se mají dočkat své první smlouvy na vydání. Už brzy se ale ukáže, že nic se nemá tak, jak se na první pohled zdálo. Rader chce místo klasické smlouvy pomocí nově vyvinutého stroje ukrást nápady všech pozvaných spisovatelů, Mio ale včas prokoukne, že je něco špatně, a po menší hádce se omylem dostane do simulace světa Zoe. Spolu tak musí ze zajetí stroje uniknout, přičemž prochází příběhy ze svých dokončených i rozpracovaných knih.
Základní premisa je vlastně docela banální a Rader celou dobu působí jen jako klasický, plochý záporák bez kladných vlastností. Je to trochu škoda, protože s jeho postavou se určitě dalo pracovat více a scény s ním mohou působit až poněkud nepatřičně, ale ve výsledku to není až takový problém, neboť zápletka kolem Radera a jeho stroje je jen malou částí celkového příběhu, který se točí především okolo dvou hlavních hrdinek.
Emotivní horská dráha
A ten už je na velmi vysoké úrovni. Oproti It Takes Two dokáže být ještě o poznání vážnější a temnější, což je jedině dobře. Introvertní a poněkud uzavřená Mio i přátelská, až možná příliš upovídaná Zoe mají, ačkoli se to o sobě snaží nedat najevo, každá své vlastní problémy. Postupně ale jedna druhé začínají více věřit a odhalovat své zážitky z minulosti i aktuální traumata, která jejich život stále ovlivňují.
Za zhruba 12 hodin, které ve hře strávíte, si obě postavy projdou poměrně velkým osobnostním vývojem, byť nejvíc je to samozřejmě znát na jejich vztahu. Zároveň na vás čeká řada velmi silných, emotivních momentů, které z průběhu příběhu přirozeně vyplynou a nepůsobí nijak nuceně. Přestože většině hráčů nejspíš víc přiroste k srdci hlavně jedna z postav, pro mě to byla Mio, k oběma hrdinkám si bez problémů najdete cestu. Působí velmi přirozeně, a to i díky mimořádně povedeným hereckým výkonům, o které se postaraly Kaja Chan a Elsie Bennett.
Dialogy jsou skvěle napsané a dokážou podpořit vážné i vtipné scény. Protože ano, jakkoli je příběh temnější, samozřejmě zde najdete nemalou porci humoru a například celkově fantasy levely se často nesou v trochu odlehčenějším duchu. A ačkoli určitě narazíte na pár trapných vtipů, většinou se humor drží ve správných mezích a sází na slovní hříčky či reference. Těch ve hře najdete celou řadu, ať už je to odkaz na filmy, knihy či jiné hry. A tyto momenty vám opravdu dokážou vykouzlit úsměv na tváři.
Nekonečná studna nápadů
Přestože k příběhu mám hodně chvály, hlavní důvod, proč si budete chtít Split Fiction zahrát, je určitě gameplay. Hazelight pokračuje v zajeté formuli, opět jde tedy o čistě kooperativní hru, kterou si sólo jednoduše nezahrajete. Tvůrci vám ale dávají maximální možnou podporu, abyste si hru zahrát mohli, k dispozici je totiž lokální i online co-op a vrací se také Friend’s Pass, díky němuž stačí, aby titul zakoupil jen jeden z hráčů, a druhý se k ní dostane zadarmo přes pozvánku. Následně už si jen vyberete, zda chcete hrát za Mio, nebo Zoe (kdybyste chtěli, tak se později můžete klidně prohodit), a už vám nic nebrání vstupu do hry.
Split Fiction je docela těžké zařadit žánrově, protože zde najdete snad úplně všechno, ale obecné označení akční adventura asi pořád sedí. Úroveň kreativity jednotlivých levelů je však naprosto neuvěřitelná. Nejenom, že se postupně přesouváte mezi sci-fi a fantasy zasazením, i dva levely v rámci stejného žánru mohou být výrazně odlišné. A hlavně, liší se samozřejmě mechanikami. Základní ovládací schopnosti máte všude: pohyb, úhyb, skok (včetně double jumpu) a grapple. Už to vám samo o sobě dává dost možností, jak procházet světem, každý level vám ale, jak už to u Hazelight bývá, nabídne zcela novou mechaniku, kterou už následně po skončení levelu nikdy neuvidíte.
Jednou vám budou pomáhat postupně se vyvíjející draci, jindy zase droni, anebo se třeba budete umět přeměnit na úplně jinou bytost. Nápadů, s nimiž tvůrci přišli, je prakticky nekonečné množství, a každý vydrží jen takovou dobu, aby se neohrál. Navíc to není limitované jenom na schopnosti hrdinek, ale také mechaniky, které kompletně změní, jak se titul hraje. Přestože většina hry je z klasického 3D third-person pohledu, kamera se místy změní na pohled z boku či seshora. A čeká na vás i řada dalších překvapení, která bych nerad prozradil.
Vše pak kulminuje ve finální úrovni, u níž Fares sliboval, že uvidíme něco, co ještě v žádné jiné hře nebylo. A měl pravdu. Celá hra je z pohledu gameplaye naprosto výborná, ale poslední úroveň je tou nejlepší částí. Dostanete se k takovým možnostem a mechanikám, které nejenom, že by vás nenapadly, ale budete jen zírat nad tím, jak se vůbec vývojářům něco takového podařilo udělat. Je to sice krátká, zhruba půlhodinová kapitola, ale jen tak na ni nezapomenete.
To ale v zásadě platí o celé hře. Jistě, občas narazíte na prvky, které už jste viděli někde jinde. Na jeden takový nápad ale připadá snad 5 zcela originálních a díky tomu je Split Fiction fantastickou kombinací inovativních nápadů, zábavné akce i nápaditých, byť většinou nepříliš komplikovaných hádanek. Hlavní důraz je každopádně kladen na spolupráci, jež je pro úspěch zcela klíčová.
Těžší, než se zdá
Přestože schopnosti Mio a Zoe budou po většinu času vycházet ze stejného základu, pokaždé mají obě trochu jinou specializaci a jenom díky spolupráci lze nástrahy světa překonat. A občas zkrátka každá z postav dělá něco úplně jiného, jako třeba při fantastické pasáži, kdy Mio řídí motorku, zatímco se Zoe snaží projít přes autentifikaci na mobilu.
Nejednou budete potřebovat vše správně časově synchronizovat, takže i komunikace mezi hráči je samozřejmě podstatnou součástí celého zážitku. A ačkoli některé překážky mohou být trochu náročnější, nemyslím si, že jde o něco strašného, a i méně zkušení hráči by si titul mohli užít, především díky benevolentním checkpointům.
To se už úplně nedá říct o boss fightech, kterých během celé hry zažijete celou řadu. Každý je svým způsobem unikátní a většinou se výrazně mění i v průběhu, některé souboje dokážou být docela dlouhé, což však nijak neubírá na jejich zábavnosti. Co mě ale docela překvapilo, je jejich obtížnost, jež rozhodně není úplně nízká, a budete potřebovat nemalé množství zručnosti i se trochu naučit útoky bosse, které jsou občas takovou lite verzí bullet hellu jako třeba v Returnalu. Osobně mi vyšší obtížnost nevadila, jen bych chtěl upozornit ty, kteří plánují Split Fiction absolvovat s nehráčem. Asi to není úplně ideální způsob, jak si hru užít.
Kde už výtku mám, je pár momentů, kdy u enviromentálních hádanek není zcela jasné, co máte udělat. Takové chvíle vás dokážou vytrhnout z celkové flow, což je poměrně nepříjemné. Na druhou stranu je třeba říct, že jsou spíš výjimkou, a po většinu času budete hrou plynule procházet, což působí naprosto skvěle. Celkově je tempo hry po celou dobu velmi svižné a rozhodně se nikdy nebudete nudit.
Kdyby už ale náhodou ano, čeká na vás hned 12 vedlejších misí, které určitě doporučuji projít. Nejenom, že mnohdy přichází s ještě zajímavějšími a neotřelejšími nápady než u hlavních úrovní, ale zároveň vám odhalí více z osobnosti a minulosti hlavních hrdinek, čímž si k nim vybudujete o to silnější vztah.
Technická kouzla
O hratelnosti Split Fiction bych tady mohl básnit ještě dlouho, ale bylo by to spíš kontraproduktivní, protože nejlepší je si titul zkrátka prožít na vlastní kůži. Zastavit bych se tak chtěl ještě u vizuálu, který je rovněž velmi povedený. Už It Takes Two vypadalo pěkně, ale s přesunem na Unreal Engine 5 mohli vývojáři grafickou stránku posunout ještě o kus dál. Technicky je na velmi vysoké úrovni, ať už jde o modely postav, detaily či nasvícení. Díky působivé stylizaci pak vyniknou veškerá prostředí: jak barevný, většinou veselý fantasy svět, tak temnější sci-fi plné různých průmyslových komplexů či přelidněných měst.
A co je na tom všem snad nejpřekvapivější, v tom nejlepším slova smyslu, že hra běží naprosto plynule. I když se na obrazovce dějí naprosté šílenosti a hra se renderuje v podstatě dvakrát, po celou dobu drží naprosto stabilních 60 snímků za sekundu. Titul přitom nenabízí žádné režimy, ale ani to není potřeba. Už v základu je výstupní rozlišení 4K, a byť mi přijde, že jde nejspíš o upscale pomocí FSR nebo TSR, a přece jen se hra nevyhnula některým artefaktům, po většinu času je až překvapivě začištěná, mnohem víc než většina UE5 her.
Ani tady s chválou technické stránky nekončím, na rozdíl od drtivé většiny jiných her totiž ve Split Fiction prakticky nenarazíte na žádné bugy. Opravdu si nevzpomínám, že bych za celou dobu našel nějaký grafický glitch či hratelnost ovlivňující chybu, všechno bylo perfektně vyladěné. A za to před Hazelight obrovský klobouk dolů. Protože ve spojitosti s výbornou kvalitou obrazu, naprosto stabilním frame ratem a vším tím chaosem na obrazovce, který neuvidíte snad v žádné jiné hře, je tohle z technického hlediska naprostý zázrak.
Ke skvělé grafické stránce se navíc přidává i výborné ozvučení. Ať už jde o sound design, který je správně úderný, a hlavně po stránce hlasitosti velmi vyvážený, s tím má spousta her v poslední době docela problém, tak samozřejmě doprovodná hudba, jež perfektně doplňuje pomalé, emotivní momenty i epické scény plné výbuchů a zběsilé akce.
Tohle musíte zažít
Split Fiction je opravdu jedinečná hra. Možná už nepůsobí tak neotřele jako It Takes Two, z něhož do velké míry vychází, nic to ale nemění na tom, že přináší hromadu nových nápadů, které se díky svižnému dávkování nikdy neomrzí a po celou dobu hraní se budete skvěle bavit. Kreativita tvůrců je snad nekonečná a u některých momentů prakticky nebudete věřit, že je vůbec do herního zpracování dostali.
To, že se povede po stránce hratelnosti, jsme ale čekali asi všichni, Split Fiction tam však nekončí. Přináší prakticky bezchybnou technickou stránku, nádherný audiovizuál a také silný, emotivní příběh, který sice na první pohled klame banální zápletkou, ale postupně se pouští do mnohem propracovanějších a vážnějších témat.
I kdybyste nebyli fanoušci kooperativních titulů, ostatně i já pořád preferuji klasické singleplayer hry, tohle je zážitek, který si nechcete nechat ujít. Sežeňte si parťáka a běžte si Split Fiction zahrát, protože na tyhle hodiny zábavy budete ještě dlouho vzpomínat.
Druhý názor: Jakub Marušák
Split Fiction je v pořadí už čtvrtou kooperativní hrou švédského studia Hazelight. A dalo by se říct, že se jedná o kulminaci všech zkušeností, které vývojáři tohoto studia na předchozích titulech nasbírali. Příběh sleduje dvojici spisovatelek, které ve snaze získat smlouvu na vydání svých příběhů souhlasí s testováním experimentálního přístroje vydavatele, jež umožňuje prožívat knižní příběhy naživo. Jak už to však u podobných záležitostí bývá, vše nedopadne úplně dobře a dobrosrdečná fantasy autorka Zoe se ocitne v simulaci společně s uzavřenou a zpočátku nepřátelsky naladěnou Mio, která preferuje příběhy plné akce, výbuchů a kyber ninjů. Obě spisovatelky tak musí spojit své síly, pokusit se dostat zpět do reálného světa a přijít na kloub spiknutí, jež se na pozadí odehrává.
Každý z osmi hlavních levelů, které pravidelně střídají fantasy a sci-fi tématiku, je EXTRÉMNĚ intenzivní. Jednu chvíli budete s parťákovou pomocí řešit plošinovkové puzzly a během pár vteřin vás hra plynule přesune do sjíždění hory na snowboardu na pozadí probíhající galaktické války. Tvůrci si nebrali prakticky žádné zábrany a výsledkem je hra, obsahující téměř všechny představitelné herní žánry a neustálý přísun easter eggů ve formě hlášek z filmů a narážek na jiné hry. V kombinaci s dvanácti vedlejšími příběhy tak dohrání zabere velmi slušných třináct hodin. A velmi doporučuji dávkovat si hru po jedné či dvou kapitolách za večer. Vyhnete se tak naprostému senzorickému přehlcení.
Rozšíření herních mechanik oproti předchozím titulům pak jde ruku v ruce s poměrně vyšší obtížností samotné hry. S ostříleným herním parťákem se občas docela zapotíte (obzvlášť v některém z četných bullet hell soubojů s bossy na konci levelu). Pokud budete hrát se svou neherní polovičkou, tak buďte připraveni na frustrující pasáže, tato hra rozhodně není pohodovou procházkou růžovým sadem. Zároveň je však velmi férová s množstvím save pointů a nastavení přístupnosti jsou velmi rozmanitá.
Split Fiction si nejlépe užijete s parťákem při gaučovém coopu, ale možností je samozřejmě také online. Hra navíc obsahuje, jak již jsme u studia Hazelight zvyklí, funkci Friend’s Pass. Pro hraní vám tak stačí jedna kopie hry, váš online spoluhráč si pak hru stáhne do své konzole nebo PC (přítomen je také crossplay) zcela zdarma. Rozdíly mezi offline a online coopem žádné nejsou, vždy vidíte rozdělenou obrazovku s oběma postavami (což se při řešení puzzlů často hodí).
V neposlední řadě je také potřeba vyzdvihnout technické zpracování hry. Split Fiction běží v Unreal Engine 5 naprosto bez zaškubnutí v perfektních 60fps. A to bez ohledu na množství akce na obrazovce (často renderující dvě odlišné části levelu). A samozřejmě u toho vypadá naprosto famózně.
Rok 2025 se jeví z pohledu videoher na extrémní žně a Split Fiction je rozhodně jedním ze žhavých kandidátů na hru roku. Bez pochyby je to nejlepší hra, kterou jsem (zatím) letos hrál a to v porovnání s RPG nadílkou z minulých měsíců mluví za vše.
Verdikt
Split Fiction je evolucí It Takes Two, která zachází ještě mnohem dál, než si nejspíš dokážete představit. Obrovské množství inovativních mechanik, které se střídají v tak svižném tempu, že se nikdy nestihnou přehrát, je doplněno o mimořádně povedený audiovizuál, vylaďenou technickou stránku i v mnoha ohledech silný příběh. Tento jedinečný co-op zážitek si určitě nebudete chtít nechat ujít.
