Recenze Terminator: Resistance

Kdykoliv zahlédnu jakoukoliv scénu z původního filmu Terminátor třeba na Youtube, nebo uslyším hudbu z něj třeba na Spotify či dokonce uvidím pouhou fotku z prvního filmu, připadá mi, jako kdybych se propadl v čase zpátky do toho momentu, kdy jsem svět ovládaný Skynetem uviděl poprvé. Možná jsem měl prostě ten správný věk, aby se na mě tenhle film tak podepsal. Ale něco mi říká, že jen tím to nebude.

James Cameron v prvním filmu za podpory dalších géniů, Stana Winstona (triky) a Brada Fiedela (hudba), vytvořil tak jedinečnou a silnou vizi budoucnosti, že ji prostě není možné dostat z hlavy. A hodně jí pomohlo, že na rozdíl od všech pozdějších filmů byla vyobrazena jako horor. Pokud původní film milujete tolik jako já, je velká šance, že si tuhle hru navzdory všem nedostatkům užijete.

Další noc v ruinách

Ačkoliv některé upoutávky na hru lákaly velkými akčními scénami, které by šlo s velkou dávkou nadsázky nazvat "Call of Duty pro chudé", nejlepší momenty téhle hry jsou ve skutečnosti ty na úplně opačné straně spektra: když se potichu plížíte ruinami zdevastovaných velkoměst, které hlídají a pročesávají více či méně maskované vražedné stroje. V takových momentech se hra nejvíce blíží oné hororové atmosféře prvního filmu a za podpory tlumené barevné plety i místy zcela totožné hudby se jí to překvapivě daří. Takovýhle zážitek z post-apokalyptické budoucnosti ovládané Skynetem jsme ve hrách neměli od hry Skynet, kterou PC hráčům v roce 1996 nadělila Bethesda.

Celá hra je akční střílečka s lehkými prvky stealthu (některé stroje musíte obcházet, dokud nemáte vhodnou výzbroj) a RPG (odemykáte jednoduchý, ale užitečný strom schopností a navíc sbíráte i vyrábíte specifické mody pro vaše zbraně, stejně jako lékárničky nebo výbušniny, pro které musíte nacházet součástky v herním prostředí). Ačkoliv se příběh několikrát odkáže na události z "minulosti" (civilní části filmů), celá hra je zasazena do válečného světa budoucnosti a provede vás všedními starostmi bezvýznamných příslušníků odboje i odvážným útokem na hlavní základnu Skynetu.

Jako do Telltale

Příběh mi docela nečekaně připomněl hry od Telltale, obzvláště první sezónu Walking Dead. Ne snad proto, že by byl tak propracovaný a dojemný, ale prostě svojí strukturou a stylem. Na začátku jste poměrně bezvýznamný člen odboje, který se postupně seznámí s různorodou skupinkou přeživších, ve které jsou kromě jiného ženy, děti nebo starci. Můžete ovlivňovat svůj vztah s nimi pomocí jednoduchých interaktivních dialogů a plnění nepovinných vedlejších misí pro ně.

V druhé polovině zhruba desetihodinové hry se ale ukáže, že vaše volby měly mnohem hlubší význam, jelikož váš vztah s jednotlivými postavami rozhodně o jejich i vašem osudu. Kromě jiného tak mohou "hlavní" postavy umírat, hra může skončit úplně jiným koncem a můžete si také užít postupně eskalovanou romanci s různými postavami. Díky tomu je možné si hru zahrát podruhé a vidět úplně nové větve příběhu, takže se herní doba samozřejmě nafoukne. A upřímně, rozhodně si dám raději zajímavou a zábavnou desetihodinovou hru, než dvacet hodin nastavované nudy, kde by třeba člověk musel nějak extra grindit materiál nebo úrovně postavy.

Slušná střílečka

Hra je ale v první řadě střílečka a přesně to budete dělat většinu času. Potěší tedy, že je to střílečka kompetentní, s dobrým ovládáním a pocitem ze zbraní. Tvůrci přidali k tradičním HK (Hunter-Killer) kolosům a kráčejícím kostrám klasických T-800 terminátorů také několik vlastních robotů (např. drobné výbušné pavouky apod.), abyste měli co střílet a dočkali se uspokojení z účinnosti vašich zbraní. Těmi jsou zpočátku úplně obyčejné pistole, pušky či brokovnice, ale jak pokročíte v příběhu a vylepšíte svoje schopnosti, budete schopni vzít z rukou zničených terminátorů jejich plasmové/laserové zbraně a ty už jsou panečku jiná liga.

Hra místy přitlačí na hororovou atmosféru tím, že vám zbraně odejme nebo vás pošle do prostoru, kde jsou na vás příliš odolné stroje. Pak se samozřejmě musíte spolehnout na stealth, ale takových pasáží není mnoho a například hlídací trasy strojů jsou dobře rozvržené na to, abyste v nich dokázali najít skuliny. Tohle můžete využívat také během zbytku hry - obejít protivníka místo boje je skoro vždycky relevantní taktika. Pokud se ale chcete prostřílet, munice je skoro vždy dostatek a hra naopak obsahuje i "hurá pasáže", kde vás bude do opulentních bitev proti zástupům nepřátel nebo nějakému tomu masivnímu bossovi vyloženě nutit.

Lehký "open world"

Většina herního světa je strukturovaná jako středně velká otevřená mapa, kterou můžete prozkoumávat dle svého uvážení - většinou na ní kromě vedlejších úkolů najdete i nějaké ty vedlejší, jako je vyřazení místní základny Skynetu nebo sebrání nějakého užitečného předmětu pro jednoho z lidí ve vaší skrýši/základně. Na to, jak očividně levná a jednoduchá hra to je, jsem si průzkum herního prostředí překvapivě užíval - pomocí autentických zvuků i kulis se skutečně dařilo navodit ty pocity plíživé hrůzy a zdrcujícího zmaru, kterými dýchaly záběry z budoucnosti v prvních dvou filmech (hra se inspiruje výhradně prvními dvěma filmy).

Upřímně, když tak o tom píšu, mám velkou chuť se ke hře vrátit a zahrát si ji znovu, vybrat si jako osudovou lásku jinou ženu a pokusit se změnit budoucnost jiným způsobem, než se mi to podařilo při prvním průchodu. Hlavně si ale uvědomuji, jak silný zážitek bylo prostě chodit těmi pobořenými ruinami, nebo se vracet na základnu a vidět, jak si u ohně děti hrají s hlídacími psy. Tahle hra možná nemá nejlepší grafiku, ale přesto jsem si z ní odnesl zážitek, na který jen tak nezapomenu. Celé je to ale o tom, co jsem psal v úvodu Recenze jak silný máte vztah k prvnímu filmu téhle ságy.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.

Hru můžete zakoupit na Xzone.