Ponurý slovanský středověk sužovaný nejen morem a upíry.
Zing vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Polské studio Rebel Wolves založili klíčoví členové vývojářského týmu stojícího za hrou Zaklínač 3, což je na prvotině nového studia poznat. Od celkového pojetí či žánru hry přes jednotlivé vlastnosti, jako je třeba hudba, až po způsob, jakým jsou psané dialogy či postavy. Pro řadu fanoušků tohle nebude ani tak zápor, jako spíše hlavní lákadlo nové hry. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že Dawnwalker toho dělá dostatek jinak, aby vám dokázal nabídnout zbrusu nový zážitek. Zdaleka největším faktorem je příklon k hororovému žánru, zosobněnému děsivým vyobrazením upírů. S tím souvisí také unikátní duální herní styl vaší postavy ve dne a v noci. To vše přitom rámuje překvapivě motivační struktura hry s omezeným časem.
- Platforma: PS5 (recenzováno), XSX|S, PC
- Datum vydání: 3. 9. 2026
- Výrobce: Rebel Wolves (Polsko)
- Žánr: RPG s otevřeným světem
- Česká lokalizace: ano, textová
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 50 GB
- Herní doba: 50 hodin
- Cena: 1699 Kč
Záchrana nebo pomsta: tenhle příběh je váš
V alternativní Evropě 14. století je fiktivní údolí a království Vale Sangora v zapomenutém koutě Karpatského pohoří sužováno nelítostnou morovou nákazou. Lidé umírají ve velkém a zoufalá vládnoucí šlechta se uchýlí k nelítostné likvidaci nakažených na potkání. Spása však přijde od nečekaného dárce: upíří Kňaz jménem Brencis vycítí příležitost a se svojí skupinkou věrných upířích spolubojovníků vystoupí ze stínů, aby svrhl bezradné vládce, ujal se kontroly nad královstvím a nabídnul jeho obyvatelům nečekaný lék proti moru: pití jeho vlastní krve. Na oplátku od svých nových poddaných žádá daň v podobě té jejich krve, darované v rámci mše jednou měsíčně. Tento komplikovaný vztah není dokonalý, ale pro řadu zoufalých lidí se jedná o přijatelné řešení smrtelné nemoci.
Spása přijde od nečekaného dárce.
Váš pohled na věc je ale poněkud jiný. V roli Coena, mladého dělníka pracujícího ve stříbrných dolech, se strachujete o vaši rodinu a především o matku, která se propadá do hlubokých depresí a přestává jíst. Upíří vládci ale nemají pro slabé pochopení, kromě jiného proto, že takoví lidé nezvládnou pravidelně darovat náležitý příděl krve. Situace rychle eskaluje a než se nadějete, ocitnete se v krvavém střetu, během kterého řada lidí zemře, vaše zbývající rodina je zajata a Coen sám je proměněn v upíra. Jenže jeho tělo, ovlidněné v minulosti roky strávenými ve stříbrných dolech, funguje jinak, než ostatní upíři. Zatímco oni nemohou vystoupit na denní světlo, Coen je přes den schopen fungovat jako normální člověk a na upíří monstrum s náležitými schopnostmi se mění jen v noci.
Dobro a zlo v tomto strastiplném světě není snadné definovat a často je větší zlo vykoupené zlem menším. Hra vím nabídne pestrou škálu rozhodnutí, jak daleko jste ochotní zajít při snaze o záchranu nebo pomstu vlastní rodiny. Rozhodnutí děláte cíleně během volby dialogů, ale neméně zásadní rozhodnutí mohou proběhnout i nechtěně, například když při nepřehledné bitvě dvou stran zasáhnete spojence, nebo dokonce tím, že vás během noci přemůže hlad a nechtěně vysajete někoho, koho jste neplánovali. Postavy, dialogy a situace jsou psané poutavě a hlavně lidsky, takže se do nich snadno ponoříte a začnete tímto světem opravdu žít. Návaznosti vašich rozhodnutí se často projeví až s odstupem času a leckdy nečekaným způsobem, takže příběh si udrží vaši pozornost a dokáže opakovaně překvapit. Podobně jako je nejvíce výraznou vlastností celého příběhu příklon k hororu, tak je i nejvýraznější vlastností vašeho rozhodování možnost vybírat opravdu kruté volby a jít si nelítostně za svým. Český textový překlad je na vysoké úrovni, ačkoliv některé pojmy zkrátka nezní tak rázně jako v anglickém originálu.
30 dní a 30 nocí
Jelikož příběh začne během oné krvavé mše, pořádané jednou měsíčně, máte přesně 30 dní, než proběhne mše následující, během které má být obětován zbytek vaší rodiny. Jak s tímto časem naložíte, je zcela na vás. Každopádně ale nebudete moci splnit každý příběhový úkol nebo herní aktivitu, na které v rozsáhlém otevřeném světě narazíte. Chtě nechtě se tedy přepnete z tradičního módu “musím vybouchat všechny ikony na mapě” do zajímavějšího módu “musím se rozhodnout, čemu se chci věnovat a čeho se vzdám”. Tohle rozhodování je tím zajímavější, že často není jasné, jakou hodnotu daná postava, informace nebo spojenectví budou mít. Zásadní vlastností těchto mechanik je nicméně skutečnost, že čas neběží nonstop, ale spotřebováváte ho svými rozhodnutími, podobně jako třeba v sérii Persona. Hra vám vždy předem jasně ukáže, kolik času vás daná mise nebo aktivita bude stát. Mimo tato rozhodnutí se ale klidně můžete toulat krajinou nebo prohrabovat inventářem donekonečna. Hra navíc po oněch třiceti dnech nekončí, ačkoliv některé věci se pak nenávratně změní.
Musíte se rozhodnout, čemu se věnovat a čeho se vzdát.
Duální povahu vaší postavy pocítíte naplno nejen v příběhu, ale také v hratelnosti. Přes den jste víceméně normálním člověkem, který se musí spoléhat primárně na diplomacii a případně na tradiční souboje pěstmi nebo mečem. Kromě toho se ale naučíte také různé kletby od lesní čarodějnice, které vám mohou pomoci jak v boji, tak třeba při výslechu mrtvých. Noc je nicméně vaše: proměněn v upíra máte k dispozici pařáty, které jsou většinou silnější než meč a také tesáky, kterým můžete sát krev nepřátelům přímo během souboje s nimi. Noc je tedy ideální dobou na ty náročnější infiltrace či bitvy, čemuž pomáhají také upíří schopnosti teleportace nebo lezení po stěnách. Soubojový systém může působit komplikovaně na první pohled, ale podle toho, jak si nastavíte obtížnost a ovládání, vám může velmi snadno a rychle přejít do krve. Na ovladači pak víceméně stačí držet tlačítko pro obranu, hlídat si pohyb nepřítele či pomocnou ikonu, podle toho páčkou vykrývat odpovídající stranu a po úspěšném odražení úderu protivníka zaútočit úderem vaším. Možná to takto zní složitě, ale opak je pravdou. Samozřejmě se také učíte speciální útoky, které je ale snadné odpalovat ovládacími zkratkami. Podcenit nesmíte ani vaši úroveň či úroveň a perky vašeho vybavení. Nepřátelé umí být agresivní a ve skupinových bitvách na vás rozhodně nejdou jeden po druhém, což se může zvrhnout v místy nepřehledný (ale reálný) chaos.
Audiovizuálně hra udělá velmi dobrý první dojem, především díky realisticky umírněné a sladěné estetice, ale také díky důrazu na detailní modely či textury postav, budov a rekvizit. Naopak poněkud chudé je zpracování vegetace a relativně slabší jsou animace postav, kromě jiného během boje. To na druhou stranu kompenzují výrazné obličeje a mimika, obzvláště u klíčových postav. V duchu ponurého příběhu je barevná paleta poněkud studenější než třeba v Zaklínači 3, což hře přidává na osobitosti. Když jsem se procházel realistickými blátivými vesnicemi s dřevěnými chýšemi, připadal jsem si spíše jako v Kingdom Come Deliverance. Hudba většinu času působí vyloženě jako přídavek k soundtracku Zaklínače. Během přípravy recenze byly na PS5 k dispozici jen dva grafické režimy, ale na den vydání by měl vyjít také třetí, takže si můžete vybrat mezi 30, 40 až 60 fps s odpovídajícím “dynamickým" 4K rozlišením. Hra využívá Dual Sense ovladač jen v tradiční míře, nečekejte tedy po této stránce nic zásadního.
Verdikt
Špinavý a nelítostný karpatský středověk sužovaný morem představuje ideální dějiště pro drama, ve kterém se budete muset stát monstrem, abyste zachránili nebo pomstili vlastní rodinu. Na první pohled hra připomene jiné slavné polské RPG, ale ve skutečnosti má více než dostatek vlastní osobitosti a originality, od příklonu k hororu přes unikátní práci s časem až po výrazně odlišnou hratelnost ve dne a v noci.
