Recenze The Last of Us

Herní vývojářské studio Naughty Dog nám už několikrát dokázalo, že jejich hry jsou absolutní majstrštyk a nejinak tomu je i u jejich nejnovějšího počinu pojmenovaném The Last of Us. Příběh Joela a Ellie vás chytne a nepustí. Jestli ne tak ať jsem Clicker!

Začátek

The Last of Us ve mne vzbuzovala zvědavost již od samého ohlášení. Nechávala mě však chladným, PS3 jsem nevlastnil a ani jsem se ji nechystal kupovat. Vše změnilo až zhlédnutí kompletního prologu. Tuhle hru jsem si prostě zahrát musel! Svět zachvátil chaos, šíří se houbová nákaza a nikdo neví co s tím. Evakuace obyvatelstva se nedaří, armáda je bezmocná. Zhruba takový je úvod jedné z nejlepších her roku a zároveň již dosluhující generace konzolí.

Ach ty houby!

Po událostech z prologu se ocitneme v kůži Joela, který se 20 let od začátku houbové infekce protlouká životem jak se dá. Armáda se snaží svět udržet tak nějak v chodu. Proti nim stojí teroristická organizace Světlonošu, která se snaží podkopat její moc. Spíš se jim to však nedaří. Zápletku bych tu dále rozvíjet nechtěl, určitě je ještě spousta z vás, co hru nehráli. Hlavní hrdina se v tomto rozložení světa živí jako překupník a pašerák. Protlouká se jak se dá a na ničem už mu moc nezáleží. Postupem hrou však jeho charakter projde velkou obměnou. Osud mu totiž do cesty přihraje jednu opravdu netradiční zakázku. Dostat čtrnáctiletou Ellie z města se na první pohled zdá jako úplná hračka, jenže jak je zvykem, všechno se pořádně zašmodrchá a pouť Amerikou tak může začít. Příběh je vlastně celkem klišé, jenže podáním, atmosférou a především postavami je to absolutní špička. Bez okolků se přiznám, že jsem si za těch zhruba 15-17 hodin Ellie doslova zamiloval a považuji ji za nejlépe vykreslený videoherní charakter vůbec. Většinu času se tváří jako drsňák, kterého nic nerozhodí, ale v momentech, kdy projeví strach, radost nebo udivení, poznáte, že je to obyčejná čtrnáctiletá puberťačka, která se jen prostě narodila do špatné doby. V takových chvílích je The Last of Us nejlepší. Cesta nebude jen procházka růžovou zahradou. Narazíte na spoustu runnerů, clickerů a hlavně lidí. Byť se hra prezentovala strašidelně, přiznám se, že strach jsem měl za celou hru jen v jedné pasáží.

Pozor Clicker!

Nákaza mění obyvatelstvo v několika fázích. Každá fáze s sebou nese jak změnu vzhledu, chování, tak hlavně bojové taktiky, kterou je na každého třeba přizpůsobit. Zatímco runneři se podobají klasickým zombie, jenž známe třeba z The Walking Dead, tak Clickeři už jsou odporná monstra s obličejem prorostlým houbou. Vydávají odporný klapavý zvuk, při kterém se vám zježí chlupy i na...zátylku.  Zabít je může být problém. Holýma rukama nic nezmůžete a pokud na vás vyběhne víc jak dva najednou, začněte si rovnou kopat hrob. Proti Clickerům je nejlepší zbraň ticho, jsou slepí. Často je proto efektivnější se kolem nich jen tak proplížit. Ultimátní forma je potom Bloater, takový ekvivalent chargera z Left 4 Dead. Největší hrozbu však s sebou nesou samozřejmě lidé. Postupem hrou narazíte na několik skupinek, které nebudou příliš přátelské. Musím uznat, že úroveň umělé inteligence u lidských nepřátel je na velmi vysoké úrovni. Snaží se krýt a obejít vás. Souboje rozhodně nenudí ani na střední obtížnost.

Domácí kutil

Nepřátele musíte mít čím zabíjet. Ve hře je velký arsenál zbraní, od chladných přes střelné až po výbušné. Navíc si každou z nich můžete libovolně vylepšovat za součástky, které najdete různě po světě. Kromé součástek sbírate i suroviny, ze kterých můžete kdykoli vyrobit granát, dýmovnici nebo lékarničku. Velmi příjemným adrenalinovým prvkem je, že pokud se hrabete v batohu, postava stojí na míste. V boji tak k dochází k velmi napínavým situacím.

Co se týče střelných zbraní nalezneme zde, pistole, pušky, v poslední době módní luk či plamenomet. Joel navíc není žádný super střelec a rozhodně to není Rambo jako třeba jeho kolega Nathan Drake. Nábojů je navíc v některých pasážích opravdu málo a vyplatí se s nimi šetřit. K boji můžete využít i všudypřítomné cihly nebo lahve. Ono hodit cihlu nepříteli z metru do ksichtu taky není k zahození.(Pozdravuju Kevina McCallistera!!) Souboje se díky rozsáhlým možnostem stávají taktičtější a můžete je hrát vícero styly nebo se některým dá vyhnout úplně.

Pastva pro oči

Po spuštění jsem zůstal jen nevěřícně zírat. Last of Us si nezadá ani s produkcí na PC platformu. Hra exceluje v exteriérech i interiérech. Počet drobných detailů je enormní. Rozbořený hotel vypadá fantasticky, stejně tak okolí elektrárny a spoustu dalšího. Ruku v ruce s tím jde i animace, Joel není žádný mladý atlet a jeho pohyb je oproti Drakeovi velmi těžkopádný. Obličeje jsou taky nasnímány skvěle, byť na dosavadní vrchol LA Noire to zatím nemá, přesto bezpečně poznáte, zda má postava strach, radost nebo je naštvaná. Kluci z Naughty Dog prostě dosáhli naprostého vrcholu, co se týče audiovizuálního zpracování na PS3. Všechno vypadá úchvatně. Od stínů, přes vodu až po sněhovou bouři. Budete zírat s čelistí na podlaze.

I chyby se najdou

The Last of Us není hra bez chyb, ale je jich velmi málo. Nejvíc rušivě na mě působily situace, kdy se Ellie zbláznila a naštrádovala si to přímo před nepřítele, který nereagoval. Nepřátelé totiž vašeho parťáka nevidí, dokud si nevšimnou vás a byť se povětšinou počítačem ovládané postavy snaží celkem smysluplně krýt, někdy se zkrátka zblázmí. Otázkou je, jak by hra vypadala, pokud by si NPC mohli Ellie všimnout jako první. Boje by se nejspíš staly velmi frustrujícími, ale kdo ví. Výpadky AI u mně nebyly nijak časté, takže mi to zážitek nekazilo. Druhým problémem je repetitivnost herních prvků. V praxi to vypadá tak, že když se ve hře objeví vodní plocha, řešení bude spočívat v nalezení palety, aby se na ní mohla Ellie přepravit. Avšak když už vás to opravdu začne vytáčet, tak Ellie prohodí hlášku ve stylu: Už je to tady zase a vy v tu chvíli odpustíte hře i tenhle neduh.

Zazvonil zvonec...

The Last of Us je nejlepší herní zážitek, jaký se mi dosud naskytl. Žádná hra mě takhle nepohltila snad deset let. TLOU exceluje po audiovizuální stránce, budováním charakterů a atmosféry. Konec jsem si představoval několikrát a přesto mě finální rozuzlení překvapilo. Pochvalu zaslouží i velmi kvalitní česká lokalizace. Překlad je přesný a bez gramatických chyb. Jedinou výtku bych měl k peprnosti. Některé situace by si klidně zasloužily ostřejší výraz, ale to bych byl hnidopich. I kdyby mělo být Last of Us jedinou hrou, kvůli které se vám vyplatí koupit PS3, běžte do toho. Těch 15 hodin za to stojí a nepočítám další zábavu v podobě multiplayeru.