Čtveřice brutálních válečníků je konečně tu.
Minulá expanze představovala zásadní posílení pro Říši, Trpaslíky a také Nurgla. Každá z frakcí dostala opravdu výraznou infuzi, která udělala hraní za ni o poznání zábavnější a především více věrné historii univerza Warhammer Fantasy. Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction má v tomto ohledu udělat fakticky to samé, co jeho předchůdce. Tentokrát jsou ale na řadě Ogři, Zelenokožci a Khorne. Zda skutečně došlo k další výrazné transformaci dobře známých, vám poví následující řádky této recenze.
- Platforma: PC
- Datum vydání: 12. 12. 2024
- Výrobce: Creative Assembly
- Žánr: Strategie
- Česká lokalizace: ano
- Multiplayer: ano
- Dat ke stažení: 120 GB
- Herní doba: 35 hodin+
Všichni nováčci v Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction touží prolévat krev
Prvním, na koho se detailně podíváme, bude Golgfag Maneater, což je ogří náčelník mající pod palcem frakci Lidožrouti. Tento impozantní válečník konečně realizuje to, co měl ogří druh dělat od samého počátku. Novinkou, kterou přináší, totiž není nic jiného než žoldácké kontrakty, v jejichž rámci máte možnost konečně dělat špinavou práci za ostatní. A když zde píši "ostatní", myslím tím takřka všechny myslící národy, které tu najdete. Jednou si vaše služby zaplatí Říše, jindy zase nabídnou peníz a nějaké to maso Zelenokožci či Seveřané. Klienti pro vás mají buď jednorázové záležitosti, nebo kontrakty na několik tahů, v nichž vyloženě stanete po jejich boku a musíte se účastnit války prakticky tak, jako by byla vaše vlastní.
Kouzelné pak na celé situaci je, že po ukončení smlouvy vám nic nebrání s nepřátelskou frakcí přestat bojovat, protože přeci jen to není váš soupeř, nýbrž sok někoho jiného. A když ten neplatí, nač se namáhat? Dalším faktorem, který člověka ihned zaujme, je pak skutečnost, že k zadavateli je možné teleportovat se, což může dost změnit dynamiku celého konfliktu a jeho následný vývoj. Osobně mě dost bavila práce pro lidské zadavatele. Když teda byli na vrcholu síly, jakmile ale začal jejich pád, nepředstavovalo pro mě problém změnit stranu.
Neutrální formát Lidožroutů se mi na Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction hodně líbí. Stejně tak se mi líbí úprava mechaniky masa, které je aktuálně daleko lépe využitelné třeba při stavbě tábora, beneficujícího maximálně z vašich masových výprav. Golgfag Maneater si s sebou vedle jiného přináší také čerstvé jednotky, protože co by to bylo za legendárního vojevůdce, kdyby neměl své válečníky. V jeho řadách je možné nalézt vedle dobře známých bojovníků také létající dravce, yettiho a také čerstvé typy ogrů, včetně hrdinů taktéž představujících slušnou sílu.
Golgfag Maneater byl super, jenže, jak už to tak bývá, čas jsem nemohl strávit jen u něj. Jakmile jsem za něj pokořil většinu nepřátel, bylo odstartováno tažení za druhého nováčka. Gorbad Ironclaw je nový orčí válečný šéf, který se od většiny svých stejně silných kámošů liší primárně tím, že má pod čepicí. Ano, tento skřet je chytrolín, jemuž není rovno, což světu dokazuje tak, že velmi aktivně spřádá plány. Jeho hratelnost na této mechanice dost stojí, takže když Gorbad vyhraje bitvu, získá plány, které následně užívá k dočasnému posílení svých jednotek.
Koncept plánů stojí na myšlence kombinování jednotek či udržování určité síly daného druhu. Jakmile máte splněno, můžete aktivovat plán, který dává vybraným bojovníkům pasivní a někdy dokonce i aktivní schopnosti, jež mohou celkově formovat vývoj bitev. Plány jsou vám nabídnuty ve třech úrovních a dostáváte se k nim skrze plnění různě náročných výzev. Jednou máte za úkol získat pod kontrolu dané město, jindy dokončit orčí křížové tažení nebo vyzkoumat specifické technologie. Formát je to zajímavý a rozhodně dělá z Gorbada Ironclawa postavu hodnou pozornosti.
Totožně jako jeho ogří sok, i Gorbad Ironclaw míří na bojiště s jednotkami, kterými tato frakce dosud nedisponovala. Jednou z hlavních, jíž si všimnete hned, jak tažení odstartujete, jsou vrhači oštěpů a nové jízdní jednotky, které vám pomohou zdolat první pevnosti. K dispozici jsou vám pak dáni obří squigové. Hodně se mi líbila třeba orčí verze střelců s kušemi, protože kombinovala průbojnost na dálku a bojovou efektivitu v momentu, kdy došlo na kontaktní střet. Musím ale uznat, že orčí nováček nebyl oproti Golgfagovi Maneaterovi až tak zajímavý.
Zatímco ogři a orkové mají k dispozici po jednom novém veliteli, v případě Khorneho došlo k přidání dvou postav, které mají společnou touhu bojovat se vším, co se jim postaví do cesty, avšak v ostatních ohledech se od sebe dost zásadně liší. Neporažený Arbaal je lidský vyvolený Chaosu, který putuje postapokalyptickým severem a zabíjí vše, co se mu dostane do cesty. Primárně sází na lidské přisluhovače. Skulltaker je naopak pěkně v teplíčku, protože jeho počátečním bodem je Lustrie. Orientace tohoto lorda je pak též jiná, protože lidé nejsou v jeho očích rovni démonům, takže preferuje primárně je. Prim pak hrají u obou lebky a stabilní prolévání krve, protože když teče červená, Khorne je spokojen.
Oba šampioni boha Krve sdílejí mechaniku Trůn z lebek. V jejím rámci investujete tisíce lebek do dočasných posílení, čímž si otevíráte nové stupínky vedoucí ve finále až k vrcholu trůnu, kde na vás čeká možnost vyvolat Krvavou armádu přímo u vůdce, což dokáže ve válkách dost píchnout. Tento prvek má dvojice společný. Jak Arbaal, tak i Skulltaker ovšem mají také své vlastní mechaniky. V případě Arbaala je to touha neustále bojovat spojená s hledáním těch nejlepších, za nimiž se může dokonce i teleportovat, takže je fakticky neustálou hrozbou. Za absolvované bitvy dostává peníze, lebky a také Khornovu přízeň, která na nějaký čas značně navyšuje statistiky vojsk.
Skulltaker má možnost vyvolat nepřátelskou armádu přímo k boji. Na svých zádech nosí magický plášť, který je překvapivě složený z lebek. Každá lebka si žádá určitý objem esence, aby mohla být posílena. Jakmile ji získá, umožní vám například ihned po porážce nepřátel vyrazit do dalšího boje nebo nechat vojsko za vítězství výrazně zregenerovat. Vylepšování je klíčové pro zvyšování vašeho bojového tempa, které je pro tohoto šlechtice mimořádně důležité. Oba šlechtici mohou do svých řad naverbovat jednotky požehnané Khornem i nové bestie. Po stránce hratelnosti mě u nich nejvíce zaujalo detailní zpracování konceptu lebek.
Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction opět rozviřuje stojaté vody herního světa
Stejně jako v případě předchozích expanzí, i tentokrát se přidáním nového rozšíření značně mění rovnováha sil. Když kupříkladu hrajete za Zelenokožce, nemají Trpaslíci prakticky žádnou šanci, protože jsou opravdu obklopeni ze všech stran. Golgfag Maneater pak dle mého přináší šanci na přežití pro Kislev a lidské národy, které si ho mohou najmout. Oba Khorneho noví hrdinové jsou sami o sobě zásadní silou, jejíž ignorování se vám může na konci pěkně vymstít.
Jako celek se mi Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction líbí. Jestli bych některou z jeho částí označil za slabší, asi by to byla ta orientovaná na Zelenokožce. Zbývající dvě jsou opět dostatečně silné na to, aby stálo za to o nich uvažovat. Hlavním důvodem, proč to tak vnímám, je míra inovací, kterých se dvojice dočkala.
Verdikt
Total War: Warhammer 3: Omens of Destruction představuje obstojné rozšíření, které minimálně v případě dvou frakcí představuje zásadní posílení. U Ogrů a Khorna po něm klidně sáhnete. Fandové orků si ale zaslouží víc.
