Recenze Twin Mirror

Francouzské studio s palindromickým názvem Dontnod odstartovalo svou cestu videoherní tvorbou výletem do Neo-Paříže v titulu Remember Me, kdy se jednalo o akční adventuru z třetí osoby, která oplývala poměrně pěkným množstvím nápadů, jako je třeba tvorba svých vlastních bojových komb či zábavné detektivní pasáže. A samozřejmě hlavní hrdinka Nilin, jakožto bývalá lovkyně myšlenek, také byla velice sympatická. Svůj největší úspěch však celek zažil až v roce 2015, kdy vyšla první série vynikající příběhové adventury Life is Strange, v níž jsme sledovali strasti a slasti dvou kamarádek Max a Chloe.

Asi poměrně bez okolků mohu o této hře tvrdit, že se dodnes jedná o všeobecně nejoblíbenější dílo týmu, jelikož příběh nabitý emocemi pookřál nejedno srdéčko. Přirozeně ale nesmíme zapomínat ani na pozdější hry, jako je upírský Vampyr, druhá série Life is Strange (ta dle mého byla taktéž velice povedená) a letošní Tell Me Why, sledující osudy sourozenců řešících problémy s jejich minulostí a transgender identitou jednoho z nich. Již od roku 2018 jsem nicméně netrpělivě očekával psychologický thriller s mysteriózním nádechem, nazvaný Twin Mirror. Ten mě díky tématu oslovil již při oznámení, tudíž ono dvou a půl roční vyčkávání bylo velice dlouhé. Bohužel po jeho dohrání musím konstatovat, že jsem odcházel s velice hořkou pachutí v puse.

• Platforma: PC, PlayStation 4 a Xbox One (recenzovaná verze) - PS5 a Xbox Series X/S skrze zpětnou kompatibilitu
• Datum vydání: 1. 12. 2020
• Výrobce: Dontnod Entertainment
• Žánr: Příběhová adventura
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 18 GB
• Herní doba: 5 hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 730 (Epic Games Store) – 799 Kč (Microsoft Store a PlayStation Store)

Malé městečko, klasické trable

Příběh začíná podle poměrně klasického mustru. Hlavní hrdina, bývalý investigativní novinář Sam Higgs, se po dvou letech vrací do svého rodného městečka Basswood v Západní Virginii, které neopustil úplně za dobrých podmínek. K tomuto návratu ho přiměje smrt jeho nejlepšího kamaráda Nicka, s nímž prožil většinu svého života, tudíž mu chce vzdát hold. Téměř okamžitě po jeho návratu se potkává s dalšími postavami z jeho nedaleké minulosti, mezi nimiž je třeba dcera Nicka – Joan, bývalá přítelkyně Anna či trochu útočný Dennis. Na shromáždění v hospodě, kam se sešli místní obyvatelé, aby na Nicka naposled kolektivně zavzpomínali, to však Sam trošku přežene s alkoholem, kdy se druhý den probouzí ve svém motelovém pokoji s ohromnou kocovinou a zakrvácenou košilí ve vaně. Našeho ústředního protagonistu to samozřejmě vyleká, protože si z minulé noci vůbec nic nepamatuje. Tímto odstartuje vyšetřování toho, co se oné noci událo, přičemž postupně začneme zjišťovat, že tyto události jsou součástí většího spiknutí.

Příběhu velice rychle dojde šťáva.

Vyprávění je tedy rozjeto velice dobře, kdy poměrně úspěšně dokáže zaháčkovat a vyvolat onu zvědavost ohledně toho, co se tedy vlastně stalo. Bohužel, následným odkrýváním a odhalováním pravdy, příběhu velice rychle dojde šťáva. Nemohl jsem se během hraní zbavit pocitu, že se zde téměř celou dobu jede na volnoběh, přičemž tempo je někdy až příliš pomalé, kdy zde chybí vyloženě překvapující či strhující momenty, a na konci vám to už vše bude tak nějak jedno. Zároveň zde taktéž vůbec nefungují emoce, jelikož různých postav je zde poměrně mnoho, některé z nich jsou i zajímavé, avšak hra je natolik krátká (necelých 5 hodin), že žádná z nich se nedočká dostatečného prokreslení, abychom se o ni stihli zajímat.

Pamatuji si moment, kdy jsem byl nadšen z toho, že Dontnod opouští epizodický formát, avšak zrovna ten by Twin Mirror s velkou pravděpodobností slušel daleko více, jelikož takto hra dosahuje délky zhruba dvou epizod LiS či Tell Me Why, což je na propracovaný psychologický thriller podle mého velice málo. Rozhodně se nejedná o žádný vyložený příběhový průšvih, ale je to přinejmenším průměr a zrovna od tohoto týmu jsem očekával přeci jen víc.

V deduktivní mysli

A je to přitom ještě daleko větší škoda kvůli tomu, že místní svět je zajímavý a atmosféra maloměsta je velice vhodná pro podobný typ příběhů, což ostatně dokazuje i hromada různých knih, filmů či seriálů, jako je třeba Městečko Pines či kultovní Twin Peaks. Dokonce se zde nalézají i některé dobré nápady. Hlavního protagonistu totiž všude doprovází imaginární druhé já, které je jeho více empatickou a společenskou reprezentací, tudíž mu většinou radí ohledně toho, jak má interagovat s lidmi. Díky tomu se v něm častokrát probouzí různé konflikty, s nimiž mu jako hráč máte pomoci, kdy si můžete vybrat, jestli jednotlivé lidi spíše odbývat, případně poslechnout radu a snažit se je vyslechnout. Tato rozhodnutí se ovšem častokrát jeví jako lichá, reflektující se v příběhu jen menšími nuancemi. Volba, díky níž dosáhnete některého z různých konců, je v podstatě jen jedna. Ono celkově mi přišlo, že je zde hráč možná až příliš táhnut za ruku, přičemž mu nejsou umožněny alternativní cesty, což je u podobného příběhu škoda.

Rozhodnutí se ovšem častokrát jeví jako lichá.

Tato striktnost pak asi nejvíce zamrzí v detektivních pasážích, kdy máte za pomoci svých deduktivních schopností za úkol rekonstruovat události, co se staly na místě činu. Zde není možno dojít ke špatnému závěru a hra vás pustí dál pouze při zvolení jediné správné možnosti, jinými slovy se k rozhřešení doberete vždy, a to považuji za nevyužitou příležitost většího zapojení hráče.

Každopádně tyto deduktivní schopnosti pomohli v Samovo hlavě vytvořit tzv. „Mind Palace“, který se řadí k dalším zajímavým nápadům a skrze nějž v podstatě probíhá veškeré vyšetřování. Jedná se o takové speciální místečko, vykazující pro Sama jistou oázu klidu, reprezentující různé aspekty jeho povahy a taktéž obsahující jeho vzpomínky, které si lze zde živě přehrát. Díky místním událostem je však tento bezpečný přístav ohrožován a Sam nad ním postupně ztrácí kontrolu, a také si pomlau začne uvědomovat, že ho ve skutečnosti asi ani nepotřebuje. Ovšem opět kvůli krátkosti není potenciál tohoto „paláce“ dostatečně rozvinut. Kromě těchto prvků hratelnost jede ve vyjetých kolejích předchozích titulů, tedy budete prozkoumávat místní prostředí, povídat si s postavami, občas narazíte na sběratelský předmět a dvakrát vyřešíte hádanku, což stále funguje dobře, pokud jste tedy přívrženci podobného stylu hraní.

Mind Palace vizuální lahůdkou

Z pohledu vizuálu bych řekl, že Twin Mirror se stylově blíží třeba nedávnému Tell Me Why (tedy větší příklon k realističnosti), ačkoliv za ním přeci jen o něco zaostává. Městečko je zpracováno dobře, jeho atmosféra na vás dýchne a charaktery mají dostatečně rozdílné rysy, aby vám alespoň od pohledu uvízly v paměti. Co je ale vyloženě skvělou vizuální podívanou, tak je onen zmiňovaný Mind Palace, u něhož si častokrát vzpomenete například na Control z minulého roku a vývojáři se zde evidentně vyřádili. Titul jsem jinak testoval na klasickém Xboxu One a problémů s plynulostí jsem si nevšiml. Jen tedy upozorním, že se zde nedočkáme nativního Full HD, ale jen upscalu, což ostatně můžete vidět i z přiložených snímků.

Zklamání se neubráníme

Twin Mirror měl určitě veliký potenciál, avšak tvůrcům se ho naplnit bohužel nepovedlo, jelikož zůstali stát někde na půl cesty. Nápady s rozdvojenou osobností a se speciálním místem v hlavě s názvem „Mind Palace“ jsou rozhodně zajímavé, avšak nejsou využité tolik, jak by si zasloužily, protože jsou opředeny přílišnými restrikcemi v hratelnosti. Příběh je pak sice rozehrán poměrně dobře, avšak velice brzy ztratí svůj tah na branku a ve výsledku vyšumí do prázdna. A díky jeho krátkosti zde téměř nefungují žádné emoce, jelikož zdejší postavy jsou sice dobře vymyšlené, avšak poztrácí dostatečný prostor na to, abychom si je byli schopni vrýt do paměti. Zcela určitě se jedná o prozatímní nejslabší hru studia, u níž ona nedomrlost mrzí tím spíše, že ten potenciál zde vidět jasně je.

Titul můžete zakoupit v obchodě Epic Games Store, Microsoft Store a PlayStation Store.